Uvedená sestava tohoto švédského virtuóza, velkého obdivovatele Jimiho Hendrixe a hlavně Ritchieho Blackmorea, je z roku 1988, z období jeho slavné desky Odyssey a neméně proslulých koncertních show. Bass pedály Moog, které nahradily předchozí Fatar - MP-1 a Roland PK-5 MIDI, byly jen takovým zvukovým zpestřením, byť ne tak zcela a úplně obvyklým (Malmsteen obdivoval i Rush, kde Geddy Lee měl s obsluhou pedálů také své zkušenosti). Neméně zajímavé bylo jeho postavení Marshallů na jevišti. Yngwie měl vždy na pódiu dvacet osm hlav a třicet jedna beden, z nichž deset stálo vlevo od bicích, deset vpravo, tři bedny byly pod prakťákem, pódiem na bicí a čtyři stály vždy po každé straně pódia hned z boku: "Malmsteen měl rád uzavřený prostor," prohlásil jeden z jeho manažerů. Nastavení hlav bylo následující (pořadí je: presence, bass, middle, treble, volume 1, volume 2): pro hlavy na čistý zvuk: 3,5-4-6-6-10-10, pro hlavy na zkreslený zvuk na levé části pódia: 2-2,5-2,5-6-10-10, pro hlavy na zkreslený zvuk na pravé části pódia: 2-2-5-6-10-10. "Hlavy MKII mají příjemný, vřelý zvuk, neječí tolik a hlavně drží tón," prohlásil na adresu svých hlav Malmsteen. Své dva základní stacky Marshall nastavuje podle menšího koncertního či studiového prostředí obecně takto: presence mezi 4 až 6, bass mezi 5 až 7, middle mezi 2 až 5, treble mezi 6 až 8 a volume vždy naplno. "Kdyby to šlo," uváděl jeho technik Peter Rooth, "tak by Yngwie to volume rád otočil i na 11."
Z dalších krabiček, které rád používal, můžeme jmenovat DOD Overdrive Preamp, Ibanez TS9, Boss Octaver OC-2, Noise Supressor NS-2 a Flanger BF-2.
Fanoušky tohoto vynikajícího kytaristy můžu potěšit, že podstatně více se o Malmsteenovi mohou dočíst v encyklopedii 15 + 3 světových kytaristů (vychází u nakladatelství Muzikus), která je volným pokračováním publikace 33 + 333 světových kytaristů.
