Pódiové sestavy slavných kytaristů - Tim Mahoney
Sestava Tima Mahoneyho, výrazného člena 311, je opravdu unikátní záležitostí. Už jenom počtem zařízení (i když David Gilmour či Robert Fripp by mohli být úplně klidní...). Těch zařízení je tolik, že se nám sem už nevešlo osm beden. Nechtěli jsme totiž pro zachování čitelnosti maximálně zmenšovat jednotlivé efekty.
Základ ovládání této elektrárny tvoří čtyři několikacestné pedalswitchery, z nichž každý představuje samostatnou efektovou jednotku. Dohromady mu tento signálový propletenec umožňuje volit mezi osmnácti smyčkami a zapojení až dvaceti krabic a čtyř racků. Mahoney nevyužívá všech možností, několik cest u switcherů má neobsazených, ale to vždy netrvá, jak říká jeho technik Andres Torres, moc dlouho. Ze všech čtyř switcherů je hlavní ten první osmicestný, další dva zapojeny tak, aby s ním přes A/B/Y switch tvořily smyčky: „I dnes hrajeme na koncertech to, co jsme hráli na začátku, takže pořád potřebuju mít připraven ten správný zvuk, abych se do těch dob trefil.“
Pro čistý zvuk využívá hlavu Spitfire II (1), hlavu Phantom (1) má záložní, další dvě jsou určeny pro zkreslené rejstříky zvuku: „Možná, že existují vyhlášenější značky. Ale jedna umí tohle a druhá zase líp jen tohle ze zvuku. Diamondy jsou nesmírně flexibilní, mají širokou škálu nastavení a možností a nejsou zatížené žádnou historií zvuku.“
Na své kytary natahuje struny Ernie Ball Custom, sady o síle .010-.046. Oba první nástroje jsou laděny standardně, třetí kytara, PRS Custom, je podladěna o půl tónu (neboli do Echar1, Achar1, dchar1, gchar1, b, echar11). Hlavní kytara je osazena humbuckingy Tom Holmes H450 a H455, kopie Gibsona Les Paula má instalovány klasické HB Seymour Duncan Pearly Gates a na třetí, podladěné kytaře je u krku Seymour Duncan Alnico II a u kobylkySeymour Duncan II.