Sestava Joea Garveyho, sólového kytaristy kvinteta Hinder, americké našláplé kapely, uvedené roku 2007 do oklahomské Síně slávy, pochází z dlouhého a úspěšného turné mezi dvěma deskami, zlatým Take It to the Limit a All American Nightmare.
„Vždycky, když přijde na živé hraní, tak vyvstane otázka, jak to zařídit, aby ten zvuk byl takový, jaký člověk chce. Viděl jsem řadu velkých kytaristů, jak mají před sebou elektrárnu, a tím pádem jsou i fixováni na místo, aby stihli přepínat i během skladby tři čtyři efekty a tak. Myslím si, že publikum tohle nebaví. Mám v pedalboardu efekty, ano, ale dávám přednost tomu, že hraju pro publikum, ne pro krabice. Zvlášť když máme dobrého zvukaře, který třeba delay zapne tam, kde ho chci mít. Pohoda. Pokud vůbec teda přepínám, tak hlavně čtyři kanály na hlavě Mesa/Boogie. To využívám maximálně a občas nějakou krabičkou ty kanály dokreslím. Nejčastěji k čistému dodávám chorus a k sólům Tube Screamer.“
Garvey je zcela ve znamení kytar Gibson: „Aparát, efekty, to všechno je super, ale základ, to jsou mé kytary Gibson. U téhle značky mi vyhovuje úplně všechno. Chci klasiku? Les Paul Custom. Chci nářez? Mám Explorera. Chci ještě větší nářez? Je tady Flying V. No a akustika? Přece J-185 s plným, nádherně mastným zvukem... A pak i dost oceňuji bezdrát. Dal jsem stranou všechny ty řeči o srovnání drátu a wireless. Takhle mi to vyhovuje. Kabel mi úplně stačí u akustiky...“
Na své kytary natahuje struny Ernie Ball, sady Light o síle .011-.052, kdy struna g je již vinutá. Na akustickou kytaru natahuje sady Slinky .012-.054. Les Paula a Explorera přelaďuje do drop C ladění neboli do C, G, c, f, a, d1, u Flyinga pak standardní ladění podlaďuje o celý tón neboli do D, G, c, f, a, d1. Trsátka pak používá poměrně měkká, 0,73mm.
