Dnes si uvedeme hned dvě sestavy Dino Cazarese, bývalého člena losangeleských Fear Factory. Za prvé lépe obsáhneme jeho osobnost a za druhé tak reagujeme na vaše kladné ohlasy k těm sloupkům, v nichž jsme uvedli více sestav jednoho kytaristy.
V první sestavě z roku 1998, které byl až na krátkodobější změny po dlouhá léta věrný, hrál Dino na celkem oblíbené stacky. Jde o spojení hlav Marshall a beden Mesa/Boogie: "Vždycky mi nějak připadalo, že se tak spojí ty nejlepší vlastnosti každý značky."
Pro drsnější nakreslenost a lepší reakci na své sedmistrunné nástroje si na hlavách nechal upravovat preamp. Na těchto modifikacích se koncem devadesátých let nejvíce podílel Bob Bradshaw z CAE.
Druhá sestava, která pochází již z období kolem roku 2001, dokumentuje pak podle slov jeho technika snahu o větší kontrolu nad výsledným tónem, razancí signálu a jeho variabilitou a v neposlední řadě i nad samotnou věrností upraveného tónu.
Vedle tříčtvrtečních monitorů, jež (jak Dino prohlásil) se snadno nakrmí a přitom vám neurvou poslední zbytky vlasů, je zajímavou složkou jeho sestavy krabička Ibanez, kterou si Cazares velmi oblíbil. "Neuvěřitelný pedál! Když chci, tak mi kytara zní jako stará krystalka!" Vedle celkem široké variability je tento filtr charakteristický i svým suchým, ostrým a (jak řekl Ryan Shuck z Orgy, jenž ho také používá) až jedovatým zvukem.
Power amp Stereo Simul-Class 2: "Ninety pak slouží už jen k čistému zesílení signálu." Vedle power ampů Marshall (např. 9100 či 9200), Mesa/Boogie 50/50 Tube či modelů VHT (např. 20-100) se jedná o dosti oblíbený konec. Najdeme ho např. v sestavách Ty Tabora (King's X), Page Hamiltona (Helmet) či 7 (Slipknot). (vš)
