Skladatelka a klavíristka, velmi svěžím způsobem zpracovává písně ostatních autorů - příkladem budiž slavné Come Together nebo Blackbird (Paul Mccartney/John Lennon) s použitím typického rytmického patternu a množství harmonických nadstaveb.
Bývá srovnávána se svými současníky - Ahmadem Jamalem, Keithem Jarretem, McCoy Tynerem -, což jsou shodou okolností hráči, jež vždy obdivovala a učila se od nich. Sama klasicky vzdělaná, až na prahu dospělosti obrátila svou pozornost k jazzu. Vychází z tradic akustického jazzového tria a sólistů. Materiál operující s terciovou harmonií a rozšířenou tonalitou, sóla na nichž je díky množství ozdob a variací velmi dobře znát klasický základ interpreta. Navzdory množství sólových variací je melodie stále dobře patrná a zpěvná.Vlastní skladby Esperanza, Twilight nebo Iko Iko v latin rytmu jsou zpravidla vždy prezentovány hudebníkem s klasickými základy (Wolfgang Hackenschmid - vibrafon). Prostě velmi citlivé a vkusné. Zatím poslední její projekt Nuance (2008) představil seskupení Lynne Arriale - klavír, George Mraz - kontrabas, Randy Brecker - trubka a křídlovka, Anthony Pinciotti - bicí. „... hledám krásné melodie. Neexistují učebnice, v nichž se dočtete, jak napsat melodii. Muzika je prostě muzika. Když lidé poslouchají, jak hrajete, pamatují si melodie. Nezáleží na stylu. Historikové a kritici stvořili škatulky, jen aby se v hudbě sami vyznali. Pro posluchače je to prostě jen zvuk! Ráda objevuji emoce v hudbě. To se mi daří hlavně v baladách. Naše práce spočívá v nalezení emocí a jejich přenesení pomocí zvuku do publika. Jak se pozná vynikající písnička? Musí vyprávět nějaký příběh. Už na začátku vás musí vtáhnout do děje. Navíc, i při užití jednoduššího harmonického materiálu obvykle zní dobře.“
Desky k poslechu: Come Together (2004), Arise (2003), Inspiration (2002), Live at Montreaux (2000), A Long Road Home (1998) Nuance (2008).
Klávesy: vedle nerozlučného klavíru Fender Rhodes.
