Když v roce 2004 na JVC Jazz Festivalu Tokyo zazněla úprava Beethovenovy Měsíční sonáty v podání Marcus Miller Bandu, bylo všem jasné, že Bruceovou velkou předností je smysl pro barvu, vyváženost a celkový sound. S pevnými základy v klasické hudbě, blues, funku a jazzu, jeho hudební vyjadřování poukazuje na myšlení typické spíše pro skladatele než pro sólistu. Při doprovodu užívá funkční i modální harmonii, ve vedení melodických linek převažují diatonické a kvartové postupy. Úsporný a perkusivní styl podtrhuje jeho oblibu latinskoamerické hudby - paralelní oktávy, rytmická variace tématu, stylizované montuno a vybočování z tóniny při hře v akordických blocích, což v daných souvislostech působí velmi "daleko" (dle slovníku současného jazzového hudebníka české provenience). Během sóla rád střídá styly a najednou přejde třeba s celou rytmikou do marching jazzu s prostými kvintakordy (viz sólo ve skladbě Marcuse Millera Three Deuces). Jeho práci dále můžeme slyšet na deskách pop-jazzového sólisty Davida Sanborna, dále na albu Ronnyho Jordana A Brighter Day (2000), nebo Briana McKnighta U Turn (2003).
Osobně doporučuji již zmíněný záznam z koncertu JVC Jazz Festival (2004) a desky Marcuse Millera Ozell Tapes: The Official Bootleg (2003) a Silver Rain (2005).
Pokud jde o instrumentář, často kombinuje barvy nástrojů Fender Rhodes s Clavia Nord Lead, jako simulaci Hammond Organ užívá vynikající Korg CX-3.
