Pamatuji se na obrovské nadšení, když jsem si pustil dvě LPM desky (průměr 25 cm a stopáž cca 25 minut) z poloviny sedmdesátých let, Xantipa a Formule 1, na nichž byly skladby jako Xantipa, Kámen mudrců, suita Touhy a další klasiky, nemluvě o předělávkách jedné z mých nejoblíbenějších kapel, UriahHeep - mám zde na mysli Bílý vrány (Easy Livin’) a Hrej se mnou fair (Look at Yourself). Kapela Synkopy 61 tehdy produkovala hard rock a připravovala se na posun k art rocku, jehož výšin pak jistě dosáhla eponymním albem Sluneční hodiny. Toto album je z dnešního historického pohledu bráno jako jeden ze tří vrcholů českého art rocku, kam bývá řazeno spolu s deskami Svět hledačů (M Efekt) a Dialog s vesmírem (Progres 2).
Zakladatelem a duší kapely Synkopy 61, pro jejíž styl se v našich zemích vžil název vocal rock, byl a je Petr Směja, autor subtilního, vysoce vyváženého tónu, který se stal jedním z typických stavebních kamenů této moravské kapely.
Mimochodem, dlouho jsem nedělal takto, dalo by se říci, spartánskou sestavu. Pokud si pamatuji, podobně, pouze s kvákadlem, to byly sestavy Petea Townshenda a EricaClaptona (v období Cream), méně toho už má snad jen AngusYoung (nemá ani ten wah pedál).
Zkreslení, chorus a reverb - to Směja vše využívá z nabídky komba.
Jaké části si na své pódiové sestavě ceníte nejvíce?
Marshalla.
Používáte totéž ve studiu?
Ano.
Jaké další nástroje máte ve své sbírce? Co akustiky?
Vlastním ještě akustickou kytaru značky Nashville.
Jaký je váš nejhorší zážitek z koncertu?
Je to klasika - nefungující kabel, prasklá struna nebo špatné odposlechy na zpěv.
A jaký je váš nejlepší zážitek z koncertu?
To je jednoduché - je to vždy, když vznikne přátelská atmosféra a kontakt mezi kapelou a publikem.
A ještě, čím čistíte své kytary?
Jen hedvábným suchým hadříkem.
