Jak už jsem avizoval, tento seriál tímto číslem končí. A tak na základě mnoha otázek z e-mailů či vznesených na veletrzích typu „jakou má sestavu on, když píše o těch druhých?“ jsme se rozhodli, že vám uvedu i svou sestavu, která se vyvinula do dnešní podoby za více než třicet let muzicírování.
Základem je kytara a aparát, v tomto případě mnou vždy preferované spojení Gibson a Marshall. Les Paul je ze série roku 1978, unikátní je na něm javorový krk ze tří částí a větší hlava (také ze tří částí). Kytaru jsem nechal již přepražcovat, pravidelně ji nechávám zkontrolovat u mistra Janeckého. Protože preferuji silný signál, ke kobylce jsem instaloval Seymour Duncan SH-6 a nemohu si ho vynachválit ve spojení s hlavou TSL. Tu si také neservisuji sám, zde se opět svěřuji odborníkovi na slovo vzatému, panu Volkmanovi z PMC.
Tento typ Stratocastera má nejen pět již standardních poloh sepnutí snímačů, ale má i možnost volit v těchto polohách mezi sériovým a paralelním zapnutím.
Ibanez SG je unikátní nástroj ještě z dob, kdy si Ibanez stavěl své jméno na perfektních kopiích klasických modelů. Tato kytara je v kapele asi nejstarším nástrojem, je z raných sedmdesátých let. I zde jsem potřeboval vyměnit snímač u kobylky a pro tuto kytaru jsem zvolil Seymour Duncan, mou stále preferovanou značku, a to model SH-10.
Ve studiu ještě používám další kytary, včetně nádherné akustické lubovky, české gibsonky se starým keramickým snímačem Fender, klasické kytary Schneider a Telecastera s MIDI pro syntezátor GR09. Z efektových zařízení pak třeba Johnson J-Station a Marshall AS50D pro akustické kytary. Na nenadálé sessiony si pak rád vezmu jen kytaru, kvákadlo Dunlop Cry Baby a desetiwattového Marshalla či v jedné folkové záležitosti i modelingové kombo Johnson JT50.
Vážení a milí, možná, že seriál bude pokračovat trochu jinak, možná že vůbec ne, možná ho něco nahradí... Uvidíme.
Takže ať vám to všem hraje, a doufám, že vás tento více než dvanáctiletý seriál inspiroval tak jako mne.
Long Live Rock and Roll!
