Dnes navážeme na téma z čísla devět dalšími cvičeními, které nám pomohou uvědomit si bránici.
Až si budete jisti, že vleže už přesně vnímáte práci bránice, bude ten pravý čas přenést tento váš pocit do nejběžnější pěvecké polohy - do polohy vestoje:
2. Vestoje - V této poloze se odehrávají až na výjimky všechna dechová a hlasová cvičení a vestoje se také většinou zpívá. Proto je pro nás nácvik správného dýchání vestoje nejdůležitější. Vestoje se musíte naučit pracovat s bránicí úplně stejně, jako s ní přirozeně pracujete vleže.
Postavte se čelem ke zdi, skříni, dveřím nebo prostě k něčemu rovnému kolmému, kde nebude vadit, že se o to celou svou vahou opřete. Nohy mějte mírně od sebe a asi 20 cm vzdáleny od zdi nebo toho, o co jste rozhodli se opírat. Stůjte rovně, ruce mějte volně podél těla, a teď pouze břichem nalehněte na onu zeď. A nyní se snažte zhluboka nadechnout, ale správně, tedy bez zvedání ramen a hezky do celých plic. Pomůže vám při tom, když si budete představovat, co všechno se ve vašich útrobách odehrává. Představujte si, jak proudem nadechovaného vzduchu stlačujete svou bránici dolů. Projeví se to vyboulením vašeho břicha. Budete-li toto cvičení dělat správně, tak se při nádechu oddálíte ode zdi. Při výdechu se však pokuste nechat bránici stlačenou, v důsledku čehož se nebudete při vydechování vracet ani o milimetr zpět ke zdi. Toto se naučit je velmi důležité kvůli vlastním dechovým cvičením, kterými se zanedlouho začneme zabývat. Teprve až vydechnete úplně všechen vzduch, pak povolte bránici, a tím se vrátíte zpět do výchozí polohy blíže ke zdi. Toto cvičení opět chvíli dělejte a pozorujte svoje vnitřní pocity.
Cvičení vestoje ovšem skýtá riziko nesprávného pochopení. Mylné vyložení předchozích rad může vést k tomu, že si člověk toto cvičení zjednoduší na formulaci: "Cvičení se provádí tak, že se odstrkuji břichem ode zdi." A k tomuto nesprávnému výkladu ještě napomáhá již zmiňovaný zavádějící výraz "dýchání do břicha". A tak může dojít k tomu, že namísto práce s bránicí bude dotyčný pouze vytlačovat břicho pomocí břišních svalů a bude si libovat, jak mu to krásně jde. Na to pozor! Vždy myslete na to, že tlak, který vzniká ve vašem trupu, je směrem dolů kolmo k zemi (tedy na bránici) a ne vodorovně dopředu (což je jen práce břišních svalů).
Samozřejmě, že musí zákonitě dojít k vyboulení břicha, ale to je až důsledek tlačení na bránici.
Abyste vyloučili možnost špatného provádění nácviku práce s bránicí, je tady třetí, kontrolní cvičení:
3. Vsedě - Princip kontroly správné práce bránice je jednoduchý. Pokud někdo vykonává tato cvičení nesprávně, tj. tlačí jen na břišní svaly, "vyjíždí" mu pouze břicho. Tomu, kdo správně tlačí na bránici, "vyjíždí" nejen břicho, ale i trošku spodní část zad na obou stranách vedle páteře. A to proto, že bránice je v celém průřezu trupu a tak logicky, zatlačíme-li na ni, nevyklene se jen břicho, ale tento efekt se projeví po celém obvodu toho jakéhosi "válce" tam pod bránicí, tedy i na protilehlé straně trupu - na spodní části zad. (Vzdělanější lidé v oboru anatomie mi snad prominou můj příliš laický výklad.)
Vezměte si tedy židli s pevným plným tvrdým opěradlem (ne křeslo, pohovku, ani vypolstrovanou židli). Posaďte se do ní co nejvíc dozadu, abyste byli úplně namáčknuti na opěradle. A nyní se zhluboka nadechujte a vydechujte, tak jako při předchozích cvičeních. Děláte-li to správně, cítíte při nádechu, že vás maličko tlačí záda tam kdesi u ledvin. Opět chvíli vnímejte své pocity a snažte si je pamatovat. Nedostaví-li se vám tento efekt, vraťte se k prvnímu cvičení a zkuste vše znovu, ale pomaleji a ještě více vnímejte své pocity a ještě více pracujte s představami vašich útrob.
B. Přípravná dechová cvičení - Nyní dávejte velký pozor! Musím vám vysvětlit důležitou zásadu, jak správně vyluzovat hlásky při dechových cvičeních. Již od druhého přípravného cvičení (a zejména pak ve vlastních dechových cvičeních) budete používat hlásky, slabiky a pak i celá slova. Při těchto dechových cvičeních ale nepoužíváme hlasivky! Hrdlem necháme procházet vzduch a ony hlásky a slova vytváříme pouze mluvidly. Tedy do volného výdechu pouze pomocí pohybu rtů, jazyka a čelisti vytváříme slabiky a slova. Nešeptejte!!!! Při šepotu se zapojují hlasivky. Tímto nepřirozeným způsobem používání mohou být nadměrně namáhány a můžete je tak zatěžovat ještě víc, než kdybyste křičeli!! Možná, že do některé písně koncepčně vymyslíte úžasně zapadající smysluplnou hlášku šeptem. Ne, nechci vám zasahovat do vašich uměleckých záměrů a ovlivňovat tak vaší tvorbu. Každý výrazový prvek může být při vhodném použití pro píseň přínosem. Jen mějte na paměti, že šepot vašim hlasivkám nesvědčí a při dechových cvičeních se ho zásadně vyvarujte.
Než přistoupíte k přípravným dechovým cvičením, vyzkoušejte si to: Nadechněte se správně nosem a volně vydechněte pusou. Dobře poslouchejte váš dech. Slyšíte ho? Tak nic víc než toto při dechových cvičeních nesmíte slyšet. Žádný šelest na hlasivkách, žádné sípání, nic než jen volný dech. Zopakujte si párkrát nádech a výdech, ať si na ten zvuk zvyknete. A teď se opět nadechněte a vypouštějte vzduch jako předtím a jen pusou vytvořte "p p p...". Měli byste slyšet ten samý dech, jako před chvílí, jen obohacený o hlásku vytvořenou vašimi mluvidly. Vyzkoušejte si to ještě s hláskou "t t t..." nebo "k k k...".
Jestli se vám to již bez problémů daří, připojte k těmto hláskám ještě rázy bránice. Tedy zároveň s každým vyslovením hlásky pumpněte bránicí, udělejte prudký ráz, rychle na tu bránici krátce zatlačte. Nerozumíte mi, co tím myslím? Zkuste si zakašlat. Vidíte, co dělá vaše bránice? S každým zakašláním se prudce smrští, tedy prudce sestoupí dolu a vzniknou jakési prudké rychlé rázy bránice. Tak přesně toto se pokuste dělat vědomě při dechových cvičeních.
Jestli vám to teď zrovna ještě nejde, nezoufejte. Následující cvičení vás mají (mimo jiné) právě i toto naučit. A na ty se někdy příště vrhneme.
