Stejně jako minule, i dnes nás čeká další nástroj, který bychom po klasických nástrojích rockové hudby neměli opomenout. Zvláště když se - spolu s flétnou a foukací harmonikou - jedná o nástroj, který se svébytně a velmi výrazně zapsal do historie rocku. A tím je ságo, saxik, prostě saxofon.
Tak nejdříve rozsah nástroje: Znějící tónový rozsah jednotlivých typů saxofonů se liší. Můžeme ale uvést, že obecně se standardní rozsah uvádí v rozmezí tónů od b po echar13, f3 či fchar13. Samozřejmě, že specifickou úpravou tvorby tónu (tzv. přefouknutím) může zkušenější muzikant zahrát i daleko vyšší tóny. Ovšem bavme se o základních záležitostech (u kytary také můžeme vyjet bottleneckem v podstatě až tam, kde nám to ještě může znít).
A nyní vlastní notace. Ze všech typů tohoto jednoplátkového dechového nástroje se nejvíce udržel soprán saxofon v ladění B, alt saxofon v Echar2, tenor saxofon v B a baryton saxofon v Echar2 ladění. Tzn., že soprán saxofon o rozsahu a-cchar13 se notuje o celý tón výš, altový saxofon (d-g2) zapisujeme o velkou sextu výš, tenor saxofon (A - echar22) notujeme o velkou nonu výš a baryton saxofon (D - achar21) píšeme o oktávu a sextu výš. Což znamená, že například hraje-li napsanou notu c alt saxofon zní echar2, u tenor saxofonu zase b atd.
Poznámka: Rozsah tohoto článku by nestačil na pouhý výčet jmen a kapel, spojených do určité míry se zvukem saxofonu. Proto můžeme uvést jen výběr, a to ještě namátkou - tedy kupříkladu Family, Thijs van Leer (Focus), Gentle Giant, Hawkwind, Iggy Pop, Ian McDonald (King Crimson), Andy Mackay (Roxy Music), Magma, Dick Heckstall-Smith, Michael Brecker, Moody Blues, Van Morrison, Neville Brothers, z domácích jmen by rozhodně mělo zaznít jméno Jan Kubík...
