V minulém díle jsme si ukázali některé postupy práce s formálními částmi skladby, dnes na to navážeme pro klávesáky důležitým tématem, a to je výběr a způsob použití zvuků v rámci skladby. Není jistě třeba zdůrazňovat, že by to bylo téma na celou knihu. Na úvod můžeme směle říci, že s dnešními možnostmi tvorby zvuků se klávesák může stát naprosto plnohodnotným aranžérem, který má k dispozici nepřeberné množství akustických i elektronických zvuků a jejich kombinací. Kromě klasických klávesových zvuků jako klavír, elektrický klavír, klavinet, Hammondy apod., se klávesák často dostává do role imitátora všech možných jiných nástrojů a nástrojových sekcí, hraje party vlastně jiných muzikantů (s nadsázkou možno i říci „na které kapela nemá peníze“) nebo se může snažit vytvořit specifickou kombinaci např. akustické a elektronické varianty toho samého nástroje (klavíry, smyčce, žestě aj.) a mnoho jiných postupů...
Notové záznamy naleznete v Muzikusu č. 10/2014 na straně 88–89.
