Speciální typy paralelních kompresorů (8)
Minulý díl byl věnovaný technice paralelní komprese. Dnes budeme navazovat a podíváme se na zařízení, která jsou vlastně specifickým řešením paralelních kompresorů pro různé účely - transient designer, envelope shaper a vícepásmový kompresor.
Transient designer, envelope shapper aj.
Pamatujete si na odbočky v minulém dílu tohoto seriálu? Tak nyní jsme z odboček zpět na hlavní cestě. A mohu vám tak prozradit, že není naprosto nutné vždy vytvářet trošku náročnější směrování signálu (ačkoliv jakmile si na to jednou zvyknete a osvojíte si to, už vám na tom nebude připadat nic složitého a budete to považovat za normální), které jsem popisoval. Existují totiž pomocníci (v hardwarové nebo softwarové podobě), kteří ve své podstatě vlastně pracují právě na principu popisované paralelní komprese. Jejich komerčními názvy jsou například transient designer, envelope shaper a podobně.
Výhody
Pomocí těchto efektů můžete de facto ovládat obalovou křivku reakce kompresoru, stejně jako při použití popisované paralelní komprese. Výhodou těchto specifických plug-inů (nebo hardwaru) je samozřejmě jejich relativní jednoduchost použití. Nemusíte vytvářet žádnou FX stopu ani následně signál slučovat zpět pomocí Group. Jednoduše vložíte plug-in efektu (nebo zapojíte hardwarový efekt a vytvoříte potřebnou signálovou cestu) a transient designer se o všechno postará sám. Za vstupem rozdělí signál do dvou interních signálových cest, provede nastavenou kompresi, kterou uživatel samozřejmě může do značné míry ovládat, a následně signály opět sloučí do jednoho výstupu (mono nebo stereo, podle typu efektového procesoru a podle potřeby). Podle konkrétního typu procesoru je možné volit buď variantu čistý signál-komprese a nebo komprese-komprese.
Další výhodou může být v případě plug-inu například velmi názorné grafické provedení. Graficky velmi názorný je například envelope shaper od Steinbergu, který je součástí Cubase. Možná byste to ani neřekli. Prostě jen graficky tvarujete obalovou křivku zesilovače jednotlivých úderů. Můžete zvýraznit nebo omezit výraznost náběhu zvuku (attack), můžete prodloužit nebo naopak zkrátit jeho doznění. Výsledek okamžitě slyšíte (a nutno říci, že zejména na bicí funguje opravdu přesvědčivě) a naprosto srozumitelně také vždy vidíte. Na pozadí se ale nedějí žádná speciální kouzla. Jen paralelní komprese.
Nevýhody
Nevýhodou těchto hotových řešení paralelních kompresorů je ale to, že do nich ve skutečnosti nevidíme, vlastně přesně nevíme, co se děje na pozadí. Nemáme nad tvarováním zvuku tak přesnou kontrolu, jako když si vytvoříme kompletně vlastní zapojení signálu s paralelní kompresí a přesně víme, co děláme.
Transient eesigner, envelope shaper a podobné paralelní kompresory se nemusí nutně používat výhradně jen pro bicí. Obecně, čím je zvuk perkusivnější, tím výraznější výsledek bude tento efekt mít. Skvěle se hodí například na akustickou kytaru, pokud chceme zvýraznit nebo potlačit zvuk trsátka.
Vícepásmový kompresor
Vícepásmový kompresory jsou dalším druhem paralelních kompresorů, ale jsou ještě trochu sofistikovanější, než jsme si popisovali minule. Respektive přidávají do signálového řetězce ještě jeden modul. A především plní trochu jiný účel.
Signál je nejdříve pomocí filtrů (to je právě ten přidaný modul) rozdělen do několika pásem podle frekvencí. Podle počtu pásem se také vícepásmové kompresory mohou třídit, podobně jako ekvalizéry - od dvoupásmových až po vícepásmové. Nejčastější jsou asi tří- a čtyřpásmové kompresory. Dělicí frekvence pro jednotlivá pásma si uživatel samozřejmě může volně nastavit. Hodně sofistikované vícepásmové kompresory umožňují nastavit také šířku okolí dělicí frekvence, kde se signál chová přechodově mezi oběma pásmy. Díky tomu jsou přechody mezi jednotlivými pásmy plynulejší, zatímco ostré hranice by mohly být slyšitelné.
Jakmile je signál rozdělen do příslušného počtu pásem, prochází signál každého jednoho pásma svým vlastním kompresorem. Každý z kompresorů lze samozřejmě nastavit naprosto samostatně, nezávisle na kompresorech ostatních pásem. A v tom právě je ten fór!
K dispozici bývají všechny obvyklé parametry pro každý kompresor, jako je úroveň komprese, práh, rychlost náběhu a uvolnění, případně make-up (zesílení signálu za kompresorem na výstupu).
Jakmile signál projde těmito paralelními kompresemi, opět se sloučí a je vyslán z efektového procesoru ven jako jeden mono signál, stereo signál nebo klidně i nějaký prostorový signál (pokud to daný výrobce dovolí).
Pohodlná práce
Práce s takovým paralelním kompresorem je opět velice pohodlná. Pokud bychom chtěli vytvořit vlastní čtyřpásmovou kompresi, potřebovali bychom jednu originální zvukovou stopu a následující tři, respektive čtyři (záleželo by na tom, jestli by DAW dokázalo směrovat signál do sendů ještě před inserty - tedy před prvním filtrem - a nebo nikoliv) FX stopy. Tyto všechny stopy by pak byly svedeny do jedné stopy Group. Každá efektová stopa by kromě vlastního kompresoru před ním obsahovala ještě filtr pro dělení signálu. To máme celkem pět až šest stop s osmi efektovými procesory. Namísto toho můžeme mít jen jednu stopu, kde je v podstatě také schovaných osm efektových procesorů, ale aspoň se všechny zobrazují přehledně v jediném okně najednou.
Snazší práce je také s továrními a nebo vlastními presety. Jedním presetem vyvoláme - nebo do něj uložíme - kompletní nastavení všech čtyřech pásem. V případě vlastních kompresorů bychom museli ukládat a načítat opět osm různých presetů (pro každý kompresor, ale také i filtr, vlastní preset).
Multipásmové kompresory na rozdíl od transient designeru vůbec nic neschovávají. Žádná „magie na pozadí“. Všechny parametry jsou obvykle kompletně k dispozici a nastavujete je tak, jako by se jednalo o větší počet samostatných kompresorů.
Praktické funkce
Navíc bývají k dispozici další praktické funkce, jako je Solo nebo Mute každého pásma. Díky tomu lze kontrolovat, jak přesně se chová kompresor pouze na daném pásmu, případně na dvou pásmech nebo naopak, jak se kompresor chová bez jednoho pásma. Praktickým tlačítkem bývá také Bypass u každého jednoho kompresoru na všech pásmech. Jeho aktivací se daný kompresor obejde a není v daném frekvenčním pásmu aplikován. Tak lze snadno vytvořit paralelní kompresi v podobě čistý signál-komprese (ovšem s rozdělením signálu na úrovni frekvencí).
K čemu se hodí
Vícepásmové kompresory se nejvíce používají především v masteringových studiích. Díky možnosti rozdělení signálu na větší počet pásem tak zvukař má nad nahrávkou mnohem větší kontrolu než v případě použití jediného kompresoru na celé frekvenční spektrum. Přesto že signál do masteringového studia dorazí z mixážního studia již kompletně smíchán, je zvukař schopen nezávisle kontrolovat basy, středy a výšky. A to nejen z hlediska přidávání/ubírání hlasitosti v jednotlivých pásmech, ale právě z hlediska komprese. Dokáže tak nahrávce přidat třeba ostrost, zvýraznit čitelnost a srozumitelnost nebo naopak udělat nahrávku kulatější a tlumenou.
V oblasti mixu má vícepásmový kompresor smysl využívat obecně spíše právě na komplexnější zvukové vrstvy nebo celé skupiny zvuků (jako je třeba celá skupina bicích sloučená do jedné Group stopy). Pro úpravu jednotlivých samostatných zvuků obvykle stačí běžný, jednopásmový kompresor. Ale na druhou stranu, pokud použijete vícepásmový kompresor třeba na basu, můžete potlačit velké množství energie v basovém pásmu, ale ponechat stejnou energii ve výškách. Změnou tohoto poměru bude zvuk basy barevnější, protože se de facto zvýrazní vyšší harmonické frekvence (které nebudou komprimovány), které tvoří barvu zvuku, oproti frekvenci základní.
