Sion je šestnáctiletý kluk z Londýna. Objevil jsem ho přes show s názvem Young Drummer of the Year právě v Londýně. Musím uznat, že i nadále pro nás mohou být Britové velkým přínosem. Styl tohoto mladíka je na jeho věk velice vyzrálý. Nejedná se o žádného „traktoristu“, jeho sólo, složené z různých rudimentálních fórů, na mě opravdu zapůsobilo. Čistota hry je také velmi úctyhodná. Překvapilo mě i jeho nadšení pro jeho služebně staršího světoznámého kolegu Omara Hakima.
Kdy jsi začal hrát na bicí?
Hraji odmalička. Rodiče jsou oba muzikanti, cesta byla tedy jasná.
Jak často cvičíš a kde?
Asi kolem pěti hodin denně. Hraji různorodou hudbu, ale nejradši mám rock ze 70. let. Tam to všechno začalo. Také se často učím transkripce některých světových hráčů, myslím, že to může člověka opravdu hodně posunout. Zjistit, jak to dělají oni, a jít podobnou cestou.
Co tě nejvíc motivuje?
Spousta mých přátel mě má za hvězdu, to je samozřejmě velmi příjemné. Někdy je ale otravuje, že nemám čas, protože většinu svého volna trávím cvičením nebo přípravou do školy. I přesto asi oni.
Jaké máš hudební vzory?
Jsem velkým fanouškem Bennyho Greba. Má skvělý feel a neuvěřitelně zmáknutou koordinaci. Líbí se mi i jeho názory ohledně hraní. Zaujal mě hodně i Steve Jordan. Ten má užasný groove. Jednou bych chtěl jít v jeho stopách. I dnes hraji podle nahrávek, kde hraje, a cítím, že toho máme hodně společného.
Jaké jsou tvé hudební plány?
Chceme založit s klukama kapelu. To bych chtěl asi nejvíc. Myslím si, že podle kapely se pak bude vyvíjet mé další hraní. Když máte špatnou kapelu, nic to nepřinese. Jedině dobrá kapela a dobří spoluhráči vás mohou posunout. Když je třeba basák kreativní, snažíte se mu přizpůsobit, nebo se naopak naučíte mu dát prostor a dohromady to pak funguje jako nikdy. Důležité je, že tohle člověk nevymyslí sám.
