Tento bubeník s nesmírně složitým jménem, je dalším příkladem toho, že když člověk chce a jde si za svým, často dosáhne úspěchu. Zrovna v tomto případě je to ta nejvyšší meta, které může mladý bubeník dosáhnout, a sice výhra v soutěži Drum-Off Guitar Center. D-Mile, jak si tento mladík říká, totiž kombinuje groovy, ke kterým ještě dohrává „melodii“ na pady. Využití rudimentálního hraní v kombinaci s dvojšlapkou je už pro vyrůstající generaci amerických hráčů víc než typické. D-mile ale navíc celou hru zdobí elektronikou a show.
Jak dlouho ses na soutěž připravoval?
V soutěži jsem byl už dvakrát předtím, ale nikdy se mi nedařilo. Chtěl jsem vyhrát. Pracoval jsem na tom tak dlouho, že ani nejde říct, kolik úsilí jsem do toho vložil. Proto v hudbu věřím dál a tohle je pro mě velkou motivací. Musím vydržet cvičit a další úspěchy se dostaví co nevidět.
Jací byli porotci v soutěži?
Samozřejmě že těm bych chtěl poděkovat nejvíc. Dali mi příležitost. Všichni byli výrazní hráči světové úrovně. Některé z nich mám sám jako vzory. Bylo to neuvěřitelné.
Kteří to hlavně jsou?
Aaron Spears určitě nejvíc. Jeho styl hry mě hodně inspiroval. Má naprosto famózní groove a stále posunuje hru na bicí dopředu. Také mě hodně baví Ray Luzier. Inspiroval mě k některým mým vlastním lickům, které jsem si přepracoval a upravil.
Jak často cvičíš?
Denně, jinak to ani nejde. Něco se naučíš a postupně na tom pracuješ. Zlepšuješ techniku, zvuk, dostáváš to do rychlosti, a najednou ti z toho vyleze něco dalšího. Získáváš nadhled a jdeš dál. Pak ale přestaneš, nejdřív na týden, pak už na měsíc, tělo zapomíná poměrně rychle.“
Co můžeš poradit začínajícím bubeníkům?
Nenechat se odradit. Sám jsem důkazem toho, že se může stát cokoliv naprosto nečekaně. Můžu pro ně být inspirací. Ať si žijí svůj sen.
