Dnes to budou hned dva příběhy. A zrovna moc legrační tedy nejsou...
První z nich se přihodil (nebo taky ne) baskytaristce a zpěvačce Suzi Quatro, spolu se Sweet, Smokie a Slade jedné z nejvýraznějších tváří producentské dvojice Chin & Chapman. Roku 1975 jela se svou kapelou společné světové turné s bandou Alice Coopera a po Státech odjeli celou Skandinávii, pak Japonsko a Austrálii. Poslední štací měl být Nový Zéland. Když tak přelétali na novou adresu koncertu, byli všichni tak unaveni, že prakticky během letu všichni spali. Suzi Quatro ale probudila bolest v noze, a když si vyhrnula kalhoty, zjistila, že ji tam něco kouslo. Nepřikládala tomu nějak velkou důležitost, ale při přistání už byla v bezvědomí. Byla to otrava krve a zrovna v den koncertu: „Sice jsem dostala všechny možné injekce, abych to pódium ustála, ale teda nic moc. Navíc se musel pořád měnit obvaz, a tehdy jsem fakt pomyslela na to, že bych to měla zabalit a jít na hotel. Hrozně to bolelo. Ale nakonec jsem koncert dokončila.“
Druhý příběh se udál o rok dříve. Na turné tehdy jezdila superkapela Emerson, Lake & Palmer, jedna z pěti základních a určujících skupin art rocku. Tehdy měla za sebou ta největší svá díla, živák Pictures at an Exhibition a čtyři velmi silná studiová alba (z nich jsem měl nejraději Tarkus). Trio vystupovalo v městě, které se jmenovalo Normal (někde v Illinois v McLean County): „Koncert byl vyprodaný, nastoupili jsme na jeviště a šli dopředu, abychom se uklonili,“ říká Carl Palmer, bubeník sestavy. „Na scénu právě dotlačili klavír, a tak abych se mu vyhnul, obešel jsem ho a - spadl do díry, která byla v jevišti. Sice mne jeden z bedňáků ještě nějak tak aspoň trochu zachytil, ale přesto jsem měl zlomené žebro. Koncert jsem pak musel dohrát se zafačovaným tělem a prosakujícím obvazem na boku. Noc jsem pak strávil v nemocnici, protože jsem měl vnitřní krvácení...“
