Také se vám stalo, že vaši fanoušci vypili při vašem vystoupení hospodu? My jsme to párkrát zažili a pravda je, že pokud takto kapela a její obecenstvo zaboduje, vždy je rádi v tom restauračním zařízení vidí. Pokud tedy jde opravdu jen o vrcholovou konzumaci, nikoli o některé projevy, které s ní mohou souviset. Ale co vy přímo? Přímo muzikanti?
Něco jiného je po úspěšném vystoupení si zajít do hospody a tam to trochu oslavit. Co si budeme povídat, euforie, dobrý pocit z vystoupení, to je silná kombinace...
Na samém počátku sedmdesátých let Led Zeppelin byli již na vrcholu rockového nebe. Po jednom koncertě ve Frankfurtu si členové kapely, Jimmy Page, Robert Plant, John Bonham a John Paul Jones, spolu s manažerem Peterem Grantem a cestovním manažerem Richardem Colem, sedli do jedné hospody a jali se oslavovat. Stůl brzy zmizel pod záplavou láhví a sklenic a nikdo nepočítal to, co se vypilo. Ale potom došlo na placení.
Hostinský se bránil, že sice ví, že jich bylo u stolu jen šest, ale skutečnost napsaná na účtence byla neúprosná. Za ten večer totiž v šesti vypili sto dvacet slivovic a asi sto šedesát piv. To je dvě stě osmdesát kousků celkem, což vychází na jednoho v průměru dost neuvěřitelné číslo.
Ne každý umí alkohol takhle spalovat. Ian Gillan, když zpíval u Black Sabbath, si vzpomínal, že ráno po propitých nocích už dávno seděl u baru, když teprve někdy o polednách se za ním vpotáceli zbylí členové, kteří se s ním chtěli držet krok...
A co teprve třeba legendární souboj mezi Keithem Richardsem a Ronniem Woodem z Rolling Stones na jedné straně a Liamem a Noelem Gallagherovými z Oasis na straně druhé, kteří je zpupně vyzvali k soutěži, kdo koho uchlastá. Je jasné, jak to dopadlo. Drzé mládí se ocitlo pod stolem, kdežto propití držáci nad nimi v klidu u stolu dál popíjeli...
Dobře, to jsem se dostal k dalším historkám - ale o tom tenhle seriál je, ne?
