Mixy, které bychom měli znát! I. - The Beatles - Maxwell’s Silver Hammer aneb Maxíkovo úchylné kladívko

zvuková ukázka

zvukové ukázky ke všem dílům seriálu

www.muzikus.cz/mixy

Aranžér

Poslední album The Beatles je dodneška obecně považováno za jeden z klenotů beatové či rockové hudby. Jak tomu bývá, vzniklo v období, kdy už byli Brouci zkušení studioví harcovníci, úročili své znalosti, ale také se již někteří z nich nemohli navzájem vystát. Mimo dalších perel obsahuje i song Maxwell’s Silver Hammer. Autorem hudby i textu je Paul McCartney (přestože je proklamována společná dvojice Lennon/McCartney). Paul vzpomíná, že věc o paranormálním medikovi potřeboval „hodit na pás“, protože cítil, že svět a vztahy kolem něj nejsou zcela košer.

Nahatá písnička

Mimochodem, Lennon po straně později glosoval, že tahle věc vůbec neměla kdy spatřit světlo světa. Označil ji za „Paulovu babiččinu hudbu“. Nebyl daleko od pravdy - do přímočarého beatového songu má tento kousek hóóódně daleko. Svým houpavým rytmem a harmonií patří spíše do starožitnějšího dixielandu. Na beatové průraznosti mu nepřidává ani vybočení z D dur do e moll či A dur (přes mimotonální dominanty typické pro Paulův rukopis) - viz obr. 1.1.: Harmonické schéma sloky.

Navíc bas kráčející stupňovitě z pátého stupně k prvnímu nebo opačně patří snad mezi jedno z nejotřepanějších hudebních klišé -

viz obr. 1.2.: Kráčející basa. Nahatá skica songu vybočuje z podobně sladkého zboží snad jen mírně dekadentním, přesto úsměvným textem.

Nahrávání aneb sladké vztahy v kapele

Lennon v songu na nic nehraje ani nezpívá. Důvodem bylo jeho automobilové zranění ve Skotsku. Nicméně za kolegy do studia přijel alespoň postát, doprovázen svým ještě zraněnějším politrukem Yoko. Dle zdrojů bylo nahrávání celkem peklo - McCartney chtěl skladbě důsledně dát všechny nástrojové kombinace, které si zaslouží. Harrison, hrající i na baskytaru (třetí den nahrávání se slovy „Vždyť je to jen písnička!“), natočil, čeho byl schopen, a zdálo se, že Paul není stále nasycen. Zkoušel další a další nástroje, například v té době naprosto nový elektronický Moog. Ringo přinesl rovněž svůj díl do mlýna, připojil se nakonec i Georgie Martin. V songu tak zazní celá baterie nástrojů: bicí, baskytara, elektrické kytary, klavír, Hammondy, syntezátory, akustické kytary, kovadlina, sólový hlas i sbory.

Výsledek?

Na svou dobu vznikla písnička vysoce barevná a svižná, plná pestré instrumentace. Řada fórečků propojuje významově zvuk s textem. Mix je velice originální, netuctový, předznamenává třeba začlenění syntezátorů do akustických nástrojů. S odstupem času slyšíme, že se hudební i textová poetika The Beatles nevytratila, zůstává přítomna. Naopak se rozšířila, expandovala a posílila.

Co je navíc?

Poslechnete-li si mix pořádně, poznáte, že se přimíchání už nikam nevlezly některé akustické kytary, jsou položeny dozadu - tvoří prostě až x-tý zadní plán, vzdálenou kulisu.

Kdo nahrával a míchal?

Písnička i většina skladeb z alba se nahrávaly v londýnském Abbey Road, podle kterého konec konců nese projekt název a před kterým Brouci nafotili narychlo na silničním přechodu dnes již legendární cover LP. Pod zvukem jsou podepsáni Phil McDonald a Geoff Emerick, z nichž hlavně ten druhý mixoval a formoval zvuk alba. Studio Abbey Road již v šedesátých letech stavělo a stejně i dodnes staví na přirozeném zemitém zvuku. A dlužno říci, že to písničkám slavné čtveřice prospělo.

Na Brouky!

Zvukař

LP Abbey Road se natáčelo na osmistopý magnetofon, možnosti záznamu byly tedy omezené. Rozmístění ve stereu někdy nese znaky experimentování s tímto tehdy relativně novým fenoménem. Přesto (nebo právě proto) působí Maxwellovo stříbrné kladívko svěžím neotřelým dojmem.

Rozbor A - 3. sloka

Základy tvoří bicí, basa a piano. Bicí jsou pojaty střídmě - VB (velký buben) a hi-hat. Tomu odpovídají portamentované půlky v base a čtvrtky v pianu.

Podle dnešních zvyklostí je rozmístění ve stereu velice nestandardní. Zatímco úzké mono bicí jsou umístěny striktně vpravo (100% R), basa a piano okupují levé křídlo (100% L) - viz obr. 1.3.: Zobrazení 3. sloky. To zabezpečuje skvělou čitelnost nástrojů a velký prostor pro zpěv. Na druhou stranu poslech na sluchátka může být až nepříjemný. Tehdy ale nebyla sluchátka tak masově používána.

Doprovody jsou ještě střídmější. Jednou se vnoří vyhrávka elektrické kytary (50% L) a jednou vokální dvojhlas (100% L). Obojí je pojato komplementárně vůči zpěvu (v pauzách), umístění ve stereu není tedy podstatné.

Legatová vyhrávka Moogu (evokující violoncello) je v pozadí v hallu, tudíž nemaskuje žádný part.

Finální dva pedálované akordy jsou barevně podpořeny akustickou kytarou (Center) a činelem (100% R).

Oktáva Moogu s glissem a rytmickým echem v posledním taktu zdůrazní zdvih na závěrečný refrén (Center).

Rozbor B - 3. refrén

Základy jsou zvukově pojaty stejně. U bicích se přidá MB (bubínek) a Ringo provětrá i tomy (vše 100% R). Ostatní zůstává beze změny.

Doprovody: přibude akustická kytara ve středu báze, harmonii podpoří také akordické vyhrávky elektrické kytary. Obě kytary jsou potlačeny, aby nemaskovaly zpěv. Vokály nejsou už tak ostré a leží uprostřed stereobáze. Druhou půlku refrénu tvoří sólo na Moog se stejným nastavením jako zdvih na konci 3. sloky - viz obr. 1.4.: Zobrazení 3. refrénu.

Závěr

Celý song je pojat suše, hallů a efektů se užívá střídmě, to koresponduje s hudebním pojetím. Velice dobře jsou odděleny jednotlivé vrstvy, k nežádoucímu maskování důležitých partů prakticky nedochází. Kde by případně maskování hrozilo, pracuje se komplementárně.

Shrnutí aneb smixovaný tip

Věci se mají hodnotit nejen zevnitř, ale také z venku. Jak pochopil i klasik ze seriálu Městečko Twin Peaks, agent Cooper: „Sovy nejsou tím, čím se zdají.“ Na první pohled špíl, na kterém jsme se nadřeli, může navenek působit velice svižně, odlehčeně, a naopak. Dopřejme věcem čas a reakci širšího fóra.

A hlavně, pánové, názor vaší druhé libé polovice Yoko není tím stěžejním!