Mike Inez - Bass profil

Jedním z nejméně doceněných, ale přesto výrazných i významných basistů dnešní doby je Mike Inez. Poprvé se proslavil po boku Ozzyho Osbournea na začátku devadesátých let, ale nejdelší část kariéry je věrný kapele Alice in Chains, se kterou hraje již od roku 1992.

Začátky

Michael Allen Ines se narodil 14. května 1966 v městě San Fernando v Kalifornii do rodiny filipínských přistěhovalců. Hudba ho zajímala již od raného dětství. Strýc jeho dědečka hrál na mandolínu ve filipínské lidové kapele a bylo jen otázkou času, kdy se Mike Inez začne věnovat hudbě také. První hudební kroky ovšem učinil při hře na kytaru a saxofon. K baskytaře se dostal, jako mnoho jiných, tím, že hrál v kapele, která sháněla baskytaristu. Na kytaru a saxofon ale dosud hraje a přidal k nim ještě klávesy.

Ve chvíli, kdy začal hrát na baskytaru, začal si logicky všímat i její role v hudbě. Zaujali ho především Paul McCartney, John Paul Jones, John Entwistle, Dee Murray a Cliff Burton. Nezanedbatelný podíl na jeho vývoji měl paradoxně i basista Bob Daisley. dynamikův otec vzal syna do zákulisí po koncertě Ozzyho Osbourna, představil Bobovi Mika a požádal ho, zda by mu neřekl, co má na baskytaru cvičit. Bob Daisley prý tehdy zmizel v šatně a vrátil se s hromadou kazet, především s Led Zeppelin, a řekl Mikovi: „Tohle se nauč a budeš umět hrát na baskytaru.“ Mike ho poslechl a o dekádu později už hrál s Ozzym on.

Ozzy Osbourne

Když v roce 1989 vyhlásil Ozzy Osbourne konkurz na místo basisty, Mike Inez byl jedním z těch, kteří se vydali zkusit štěstí do Joe’s Garage v Los Angeles (dům Franka Zappy), kde se konkurz konal. Později vzpomínal, že tam muselo být kolem padesáti basistů, všichni v kožených kalhotách a botách. On tam přišel v džínách a v hokejovém dresu. Přestože prý nebyl nervózní, neočekával, že by tuhle práci mohl dostat. O tři týdny později se ale dozvěděl výsledky z telegramu: „Dej výpověď v práci, letíš do Irska a pak hraješ v londýnské Wembley Aréně. Nauč se dvacet písniček, tady jsou dispozice ohledně letu.“ Bylo to také poprvé, kdy se Mike Inez dostal za hranice USA.

Mike Inez působil u Ozzyho do roku 1993 a během těchto let byl především koncertním basistou. Přestože byl oficiálně členem Ozzyho kapely a podílel se na přípravě vynikajícího alba No More Tears z roku 1991, na samotné nahrávání pozval Ozzy svého dlouholetého basistu a autora mnoha textů Boba Daisleyho (ano, toho Daisleyho, který dal o deset let dříve Miku Inezovi hromadu kazet, ze kterých se měl naučit hrát na basu). Mike Inez je tak podepsán na desce jen coby spoluautor titulní písničky No More Tears, do které napsal úvodní basový rif. Mike se objevil i ve všech videoklipech pocházejících z desky i na následujícím turné. Z dnešního hlediska je trochu paradoxní, že Ozzy tehdy chtěl skončit s koncertováním a tehdejší turné se jmenovalo No More Tours.

Alice in Chains

Na turné No More Tours předskakovali Ozzymu seattleští grungeři Alice in Chains. Během turné se se zbytkem kapely rozkmotřil zakládající basista Mike Starr a byl vyhozen. Protože bylo potřeba co nejdříve zalepit díru a pokračovat v turné, v Alice in Chains se dohodli nabídnout místo basistovi, kterého měli hned po ruce, a navíc znal jejich repertoár - Miku Inezovi. Ten neváhal a nabídku přijal.

První, na čem se Inez kromě turné podílel, bylo natočení dvou nových skladeb pro akční filmovou komedii Last Action Hero - What the Hell Have I a A Little Bitter.

Po skončení turné v roce 1993 se Alice in Chains vydali do studia s tím, že si vezmou jen akustické nástroje a zkusí něco napsat a nahrát. Mike Inez se okamžitě stal plnoprávným členem skupiny i v tom ohledu, že byl důležitým článkem při skládání nového materiálu.

Navzdory faktu, že byli ve studiu jen týden a nikdy materiál nechtěli vydat, jejich nahrávací společnost byla tak nadšená, že písničky vydala na akustickém EP Jar of Flies (1994). Deska se okamžitě vyšplhala na první místo žebříčku v USA a po celém světě se prodalo přes čtyři milióny nosičů. Krátce po vydání desky musel zpěvák Layne Stayley na odvykací kůru, protože byl závislý na heroinu. Po zbytek roku měli AiC jet jako předskokani Metallice, Suicidal Tendencies, Danzig a Fight, ale den před zahájením turné museli všechny koncerty odvolat, neboť Layne Stayley se při přípravě na turné stal opět závislým na heroinu.

Kapela si dala koncertní pauzu nejen pro rok 1994, ale i pro ten následující, ale v dubnu opět nakráčeli do studií a do srpna pracovali na další studiové desce, která vyšla v listopadu pod názvem Alice in Chains. Album opět dosáhlo na vrchol hitparád v USA a prodalo se ho přes tři milióny po celém světě.

Díky přetrvávajícím Stayleyho problémům se dalšího koncertu fanoušci dočkali až v roce 1996 na již legendárním MTV Unplugged, který si nenechali ujít třeba i členové Metallicy. Mike Inez měl tehdy na base napsáno Friends Don’t Let Friends Get Friends Haircut (přátelé nenechají své přátele ostříhat), což byla narážka právě na Metallicu, která se tehdy nechala čerstvě ostříhat nakrátko. Z koncertu vzniklo i album, které se rovná legendárním albům MTV Unplugged od Erica Claptona nebo Nirvany. Poslední čtyři koncerty kapely s Laynem Stayleym se odehrály v USA, kde předskakovali Kiss.

Od roku 1996 do roku 2002 se kapela uložila ke „spánku“. Layne Stayley odmítal s kýmkoliv komunikovat a ostatní nechtěli pokračovat bez něho. Oficiální rozpad nastal až po Stayleyho smrti v roce 2002.

Práce vedle Alice

V době, kdy Alice in Chains de facto nefungovali, musel se Mike Inez poohlédnout po práci někde jinde. Natáčel desky s jinými umělci - hostoval na albu kytaristy AiC Jerryho Cantrella, v roce 1995 natáčel Slashovo první sólové album It’s Five O’Clock Somewhere, krátce si zahrál na turné Ozzyho Osbourna, v letech 2001 až 2004 hrál s Black Label Society Zakka Wyldea a natočil s nimi i dvě studiová alba. V letech 2003 a 2004 se stal členem legendární hardrockové kapely Heart a natočil s nimi živé i studiové album.

Reunion AiC

V roce 2005 se Alice in Chains sešli na charitativním koncertě pro tsunami postižené asijské země a hostovali s nimi tehdy zpěváci Pat Lachman z Damageplan, Ann Wilson z Heart a Maynard James Keenan z Tool. Pomalu začali koncertovat a přizvali stálého zpěváka Williama DuValla. Jednu dobu s nimi jezdil i Duff McKagan jako druhý kytarista.

V roce 2009 pak přichází předpokládaný krok v podobě vydání alba Black Gives Way to Blue, které sice nenavazovalo na úspěchy z let devadesátých, nicméně pro kapelu znamenalo důstojný návrat na výsluní.

V květnu letošního roku vydali AiC své zatím poslední album The Devil Put Dinosaurs Here. Oproti minulé desce, která byla prakticky celá dílem Jerryho Cantrrela, na této se opět podílí všichni členové.

www:

www.aliceinchains.com