Meshell Ndegeocello - Groove v sukni

Excentrická, nepostihnutelná, futuristická, kombinující funk, jazz a taneční hudbu. Ale i uzavřená a odtažitá bisexuální feministka. Taková je Meshell Ndegeocello, jedna z nejzajímavějších baskytaristek a hudebnic v showbyznysu.

Narodila se 29. srpna 1968 v Berlíně důstojníkovi americké armády a saxofonistovi Jacques Johnsonovi. Několik let vyrůstala v Německu. V ranných sedmdesátých letech se její rodina přestěhovala do Virginie. Jako teenager začala pravidelně hrát v klubech ve Washingtonu, D.C., kde studovala na umělecké střední škole pojmenované po Duke Ellingtonovi. Další hudební vzdělání získala na Howard University v New Yorku.

Jméno

Přestože se narodila jako Michelle Lynn Johnson (některé zdroje uvádějí Mary Johnson), několikrát si změnila jméno. Ndegé`Ocello si dala již jako náctiletá. Znamená to "volná jako pták", což, myslím, velmi dobře vystihuje její nespoutanou mentalitu. V minulosti se její jméno psalo Me`Shell Ndegé`Ocello, ale v současné době už upustila od apostrofů a kapitálek uprostřed jména a píše se jednoduše Meshell Ndegeocello.

Kariéra

Ndegeocello se zdokonalovala hraním na go-go scéně ve Washingtonu na konci osmdesátých let. Hrála s kapelami Prophecy, Little Bennie and the Masters nebo Rare Essence. V roce 1992 se neúspěšně pokoušela stát basistkou funk-metalové legendy Living Colour, odkud tehdy odešel basista Muzz Skillings. V té době se dala na sólovou dráhu (že by pod vlivem neúspěšného konkurzu?) a byla prvním umělcem, který podepsal smlouvu s Madonninou nahrávací společností Maverick Records, kde natočila v roce 1993 svou první desku Plantation Lullabies.

Její největší hit však přišel, když o rok později natočila s John Cougar Mellencampem desku Dance Naked. Písnička Wild Night (cover verze od Van Morrisona) se dostala na třetí místo hitparády Billboard. Do první stovky této hitparády se také dostala skladba If That`s Your Boyfriend (He Wasn`t That Last Night), která se umístila na 73. místě. V hitparádě taneční muziky dosáhla na první místo s cover verzí písničky Billa Witherse Who Is He? (And What Is He to You?). do první dvacítky se ještě dostala se skladbami Earth, Leviticus: Fagot, Stay a již zmíněnou If That`s Your Boyfriend (He Wasn`t That Last Night). Také natočila doprovodné vokály do Madonniny písničky I`d Rather Be Your Lover na albu Bedtime Stories.

Její hudba se objevuje v mnoha filmech, například Ztracení a šílení, Batman a Robin, Holé lebky, Život v deltě, Love Jones, Upír v Brooklynu nebo Talk to Me, ale i v populárním seriálu Beavis and Butthead. Podílela se na nahrávkách Basement Jaxx, Indigo Viros, Madonny, The Blind Boys of Alabama, Holly Palmera, Vanessy Williams nebo The Rolling Stones, na album Bridges to Babylon nahrála písničku Saint of Me. Také ji můžeme vidět v dokumentárním snímku Standing In The Shadows of Motown, kde zpívá You`ve Really Got a Hold on Me od The Miracles. Na konci devadesátých let také jela koncertní turné s kapelou Lilith Fair.

Groove Bass Sound

K baskytaře se dostala díky kapele svého bratra. Zkoušeli u nich doma a jednoho dne si tam jejich basista nechal basu. Meshell ji vzala do ruky, zkusila, a hned se jí zalíbil zvuk a pozice, jakou baskytara zastávala v kapele.

První písničkou, kterou se naučila, byla Voices Carry od kapely Til Tuesday, kde hrála na basu Aimee Mann. Obdivovala také Tinu Weymouth z Talking Heads.

Při poslechu jejích basových linek vám neunikne, jakým unikátním stylem hraje. Klade velký důraz na délku a umístění tónů. Vypadá to, jakoby se koncentrovala na každý tón zvlášť, a z každého takhle samostatně procítěného tónu je slyšet kontinuální cit pro groove a funk.

Sama sebe popisuje jako popovou basistku, která má hodně ze Stinga nebo Prince, ale zároveň se nechá unášet Jacovým smyslem pro melodii. Strávila mnoho hodin tím, že probírala s baskytaristou Markem Kelleym (doprovází ji na turné), jakým způsobem hrát, aby se dostal do jejího pocitu.

K tomuhle je dobré poznamenat, co o svém pocitu říká sama: "Jako dítě jsem cvičila sama, prostě s metronomem nebo bicím automatem. A o tom to všechno je. Každá doba pro mne je první. Slyším jenom: ,první, první, první, první.0˜ Přemýšlím daleko více o tempu než o počítání taktů, takže neustále pluji na tepu hudby. Je to vlastně mnohem jednodušší, protože se mohu pohybovat ve snovém prostoru nad hudbou a vím, že ta první tam prostě někde je. Gene Lake (bubeník z desek Peace Beyond Passion a Dance of The Infidel) mi vždycky říkal: 0šJakmile začneš počítat takty, ztratíš groove.0˜" Krásné shrnutí, není-liž pravda.

Vybavení

Co se týče baskytar, tak její nejoblíbenější (dá-li se to tak napsat) je Fender Jazz Bass z roku 1964, na které má stále nataženy původní struny. Ale protože zastává názor, že každá hudba potřebuje jiný zvuk, používá i jiné nástroje. Například dalšího Jazz basse z roku 1974, na míru stavěnou Foderu s krátkým krkem a speciálními snímači. Dále je to Modulus Vintage J nebo Yamaha BB5000 (Nathan East model).

Jako aparát si v poslední době vybrala Ampeg SVT-4PRO.

Meshell Ndegeocello trpí fotosenzitivní epilepsií. Touto formou epilepsie trpí zhruba jeden člověk ze čtyř tisíc. Je to vrozená nemoc. Pacient jí trpí většinou celý život (asi 75% nemocných), ale v různých fázích života může být různě intenzivní. Projevuje se zejména při sledování televize, ale může se projevit i na diskotéce (stroboskopy, světelné show), podnětem je kolísající světlo. Ve Velké Británii byla kvůli tomu zavedena norma, která reguluje počet záblesků z televize na ne více než tři za sekundu. Na takovou frekvenci jsou citlivá jen asi tři procenta epileptiků. Meshell je díky své nemoci velmi citlivá na blesky fotoaparátů při koncertech.