Ekvivalentem k tomuto označení může být také lehký bahenní jasan nebo jižní americký jasan. Jasany náleží do čeledi Oleaceae, ano, stejně jako například olivovník. Rod jasan neboli Fraxinus zahrnuje asi šedesát druhů stromů rostoucích převážně v mírném pásmu a v subtropech. Dřevo obchodně označované jako „swamp ash“ náleží americkým bažinným druhům jako Fraxinus nigra, Fraxinus caroliniana atd. Původ použití tohoto dříví na výrobu hudebních nástrojů je neodmyslitelně spojen se značkou Fender a její produkcí prvních solid body nástrojů z let padesátých. Swamp ash je tedy typickým dřevem 50s telecasterů, stratů, lap steel kytar, precisionů...
V šedesátých letech došlo k částečnému nahrazení materiálu za olši, jednalo se o kompromis z ekonomických důvodů. Dodnes se mnoho lidí kloní k názoru, že právě swamp ash je tím „jedinným a pravým vintage“ dřevem pro výrobu Fendera. Sedmdesátá léta se nesou opět v duchu návratu jasanu, nejedná se však již o pravý swamp ash. Tenhle jasan již vykazuje odlišné vlastnosti a má poměrně velký váhový rozptyl, od kusů váhově srovnatelných se swamp ash, až po korpusy srovnatelné s mramorem :-). Swamp ash je velmi lehké, porézní dřevo, téměř bílé s výraznou tmavou kresbou. Ve starších stromech nalezneme často tmavé jádro, zabírající mnohdy velkou část kmene. Dřevo je většinou lehčí než olše, a z toho plynou rovněž velmi dobré rezonanční vlastnosti. Tělo telecastera váží často méně než 2 kg. Zvuk je velmi jasný a průrazný s dobrým sustainem. Ve srovnání s olší působí tyto nástroje mnohdy živěji a poskytují tolik typický twang. Dřevo se velmi snadno opracovává, ale problematičtěji lakuje. Je zapotřebí větší množství laku k vyplnění pórů a laky mají tendenci k propadávání. Swamp ash se stal jedním z nejoblíbenějších dřev k výrobě těl solid body kytar a baskytar. V omezené míře jej používají i firmy, pro které není tento materiál vůbec typický, jsou to například PRS nebo Gibson.
