Letem kytarovým světem - Top obaly alb CZ
No to jsem si tedy dal. To byl tedy nápad...
Proč tenhle přímo minimalistický úvod? Když jsme v lednovém čísle uvedli téma top obaly světové rockové hudby, mimochodem s velkým ohlasem z vaší strany, tak jsme si řekli, že zcela logické by bylo podívat se i na domácí, potažmo československou scénu. No jo, ale... Na rozdíl od světové scény zde neexistují podobné ankety (myslím tím ty nadčasové, tedy nejen za jeden rok, a navíc ne z jednoho periodika, takže se nelze od čeho prvotně odpíchnout.
Dále je důležité si uvědomit, že se zde jedná o vysoce subjektivní pocit, v mnoha případech dokonce i variabilnější názor než na obsah alba, protože ten může spojovat fanoušky určité muziky, ale i ti mohou mít zcela rozdílný názor na obal desky (z klasických alb zde bylo např. nejvíc protichůdných názorů na Planetárium Václava Neckáře a jeho Bacilů...). Jenže tohle i další možnosti jak nahlížet na tuto problematiku už jsem uvedl ve zmiňovaném minulém díle.
Navíc jak tohle napsat a nikoho neurazit? Jak tohle uvést a vyhnout se v co největší míře onomu subjektivnímu pocitu, který je v této oblasti jednoznačně prvotní?
Takže jsem rozhodil sítě, oslovil jsem co největší počet svých známých, kamarádů, kolegů, žáků, studentů, pedagogů, muzikantů, členů kapel, a to s ohledem na co největší stylový i regionální záběr. Všechny jsem požádal, aby se tak i zeptali ve svém okolí, rodině, kapelách, na pracovišti, v hospodě... No a ono to vyšlo. Nakonec se sešlo cca o dvě stovky více reakcí, než tomu bylo třeba při anketě Síň slávy (4/2015), kde se vás také sešlo opravdu hodně. Základní kategorie (hodnocené známkou, jako ve škole): 1. osobní dojem, 2. jak to koresponduje s muzikou a interpretem, 3. nápad. A jak to celé vyšlo?
Než se do toho pustíme, tak prostě musím uvést pár poznámek
Za prvé chci ubezpečit všechny interprety, o kterých zde bude řeč, že jde opravdu a jen o názor na obal, alba, na jeho grafiku, na jeho zpracování a na jeho souznění s interpretem a k obsahu vlastní desky. Fakt nic víc... Za druhé je jasné i to, že řada alb vznikala za podmínek, kdy si interpret nemohl moc diktovat a vzal zavděk možností, že vůbec album vyjde. Sice se to nedá srovnat z hlediska důvodů, ale zajímavé je, že se to netýká jen předlistopadových dnů, ale mnohdy i současnosti. Za třetí je nutno přihlédnout k módním trendům, kdy jednu dobu fotografický portrét kapely ovládla snaha o „umělecký“ design, z něhož nevyřazovalo nic (záměr umělce byl často skryt...). Na druhou stranu ani fotografie kapely nemusela nic vyjadřovat, ovšem byl to snad jediný způsob, jak udělat obal. Je to prostě složité.
U některých klasických souborů (myslím tím dobu od šedesátek do počátku devadesátek) docházelo i k tomu, že původní obal byl zamítnut a doporučen jiný. Navíc je zajímavá i skutečnost, že na vývoz byl použit třeba zcela jiný návrh. Viz třeba obal sólového alba Radima Hladíka pro tuzemský trh - kreslená verze - a pro zahraniční - fotografie kytaristy v pohybu -, a ani zde nelze jednoznačně uvést, že ten zahraniční byl lepší... Nebo horší...
Řada skupin také uvedla už předpokládaný ráz svých obalů jednotným logem, jednotným stylem názvu kapely. Zde můžeme namátkou uvést Katapult, Skupinu Františka Ringo Čecha (motiv známky), Arakain (ve dvou verzích), nápadité rozdělení kruhu s třemi V u Wanastowích Vjecých a další.
Na rozdíl od předcházejícího článku také zde nelze uvést kategorie jako Nejlepší, Nejhnusnější (i když ne všechno se úplně povedlo), Nejerotičtější... Z té ankety mi vyšly i ty obaly, které se líbily nejméně, u některých to šlo dokonce do záporných bodů.
Takže jdeme na to a já opět chci požádat o názor svoje kamarády a kolegy z kapel, se kterými se znám, že jde jen o obal a jen o názor do ankety...
Top 15
Nebudu zde dělat pořadí. Ale pravda je, že největší shoda mezi náladou obalu, dobovou charakteristikou umělce/skupiny a náladou muziky na desce panovala napříč anketou u jednoho alba, a to poměrně s velkým náskokem, totiž u Vladimíra Mišíka & Etc... 2 (1980, Supraphon), druhého studiového alba, které spolu s prvním bývá řazeno mezi top 15 českých rockových desek.
Zde bylo dosaženo opravdu vzácné jednoty formy a obsahu. Modrodžínově laděný obal, nostalgie (ale ne smutná) padajícího deště, ukrytý muzikant (člověk úplně cítí, jak ten chlad jde do tenisek), prostředí města (žádná hlučná moderna, je tam dlažba) - to všechno ladí s vynikající hudbou. Aneb vynikající dílo grafika Miroslava Jiránka.
Další alba této desítky měla hodně vyrovnaný počet hlasů (některé z nich se dotýkala i Mišíkoy Dvojky). Ovšem do té první sedmičky to vyšlo těmto dílům:
2.-7. místo: Bohemia - Zrnko písku (1978, Panton). Vynikající obal vzniklý ze spolupráce grafika Josky Skalníka a fotografa Jana Hnízda rezonuje s nábojem alba i charakterem kapely. Navíc tento nápad s tak prosluněnou atmosférou a poukázáním na elektrofonii obecně ve světě nenajdete.
2.-7. místo: C & K Vocal - Generace (1977, Supraphon). Atmosféra noční ulice, která prostupuje fotografiemi členů kapely. K této přední straně se tak trochu diskutabilně připojuje zadní strana, která působí už hodně vyumělkovaně. Aneb postavte se sem, dodáme tam něco uměleckých předmětů a vyfotíme se. Naše anketa se ale netýkala druhých stran obalů, takže tato deska také zabodovala a úvodní design Aleše Krejči také.
2.-7. místo: Wanastowi Vjecy - Divnoalbum (1993, Popron). Zajímavý nápad: fotka z vystoupení (ať už umělá či opravdu live), orámovaná propleteným drátem (nechci říci přímo ostnatým), který uzavírá celek tématu - kapela tento motiv uzavřenosti má ostatně na většině alb (až na Hračky, 20 let a Torpédo).
2.-7. místo: Abraxas - Box (1982, Panton). Tak zde se snoubí nápad křehkého tématu se silou boxerské rukavice, stejně jako s úderností tehdy zcela nového úkazu české Nové vlny, kterou tato kapela podávala v našich zemích v té nejvyšší a interpretačně i té nejvěrohodnější kvalitě. Vyváženost obalu (foto Jaroslava Prokopa) a hudby je zde nasnadě.
2.-7. místo: Progres 2 - Dialog s vesmírem (1980, Panton). Jak první, tak i druhá strana obalu přímo přináší obrazy, které kapela navozuje svou rockovou operou na albu (a i na dobových pódiích). Jde o ucelené dílo Borise Myslivečka, Dušana Ždímala a Václava Houfa.
2.-7. místo: Synkopy 61 - Sluneční hodiny (1982, Panton). Vyvážený nápad grafika Jaroslava Staňka, který se velmi hezky pojí s vrcholným artrockovým dílem této významné kapely. To se ovšem nedá říci o nepovedené fotografii na druhé straně, kdy tisk nevyšel, jak měl.
8.-15. místo: Chinaski - Rockfield (2015, BrainZone). Fotografie Tomáše Berana souzní s grafikou obalu a umí navodit náladu k poslouchání desky. Určitá vzdušnost je zde namístě, odstup členů skupiny je fanoušky vykládán různě, ale důležité je, že je vykládán...
8.-15. místo: Daniel Landa - Pozdrav z fronty (1997, Warner Music). Sjednocujícím tématem alba je odkaz Ericha Maria Remarqua, což obal trefuje přímo doprostřed cíle. Tragédie zážitků z oněch válečných let a nemožnost nic udělat je zde vystavena na povrch.
8.-15. místo: Katapult - Katapult (1978, Supraphon). V jednoduchosti je síla a zde se propojení feelingu kapely s obalem podařilo (i na druhé straně) dokonale. Mimochoem, jen pár hlasů dělilo tento obal od kategorie 2.-7. Fotografie Jiřího Antalovského v grafice Daniely Antalovské pomohla dotvořit legendu.
8.-15. místo: Kabát - Má ji motorovou (1991, Monitor). Fotografie Františka Štorma je stejně zemitá, jako debut této platinové hard & heavy smrště, kapely, která v dalších albech a v dalších letech činnosti se stává největší českou kapelou posledních deseti, patnácti let. A není divu.
8.-15. místo: Petra Janů - Exploduj! (1980, Supraphon). Grafika Alana Pajera skvěle vystihuje energii tehdejší zlobivé rockové lvice Petry Janů, která tímto albem katapultovala do výšin přízeň rockových fanoušků. Žel, hned následující album šlo už někam jinam. V naší anketě se ale ještě velmi slušně umístil obal společného projektu s Petrem Jandou - Jedeme dál.
8.-15. místo: Olympic - 4 (1974, Supraphon). Petrem Jandou ne moc dobře hodnocené album, ale fanoušky milované. A obal? Perfektně uvedl kapelu v jiných rozměrech, nejinak je tomu i na rubové straně alba. Není divu, autorem kreseb není totiž nikdo jiný než legendární Kája Saudek!
8.-15. místo: Modrý efekt - Svitanie (1977, Opus). Jedno z nejlepších artrockových děl té doby (a myslím to i v celosvětovém měřítku). A obal? Je zajímavé, že v podstatě jednoduchý obal, jehož zákkladem základem jsou nijak nekoncipované fotografie Jindry Zlesáka ze studia a střídmých grafických linií designisty Igora Imra se takto umístil. Ale vysvětlení je nasnadě: Je to totiž příklad protikladu, kdy spletitý art rock je zde vyvážen předpokládanou perspektivou. I barevně jde o vyváženost a obal působí hodně nadčasově.
8.-15. místo: Mahagon - Slunečnice pro Vincenta van Gogha (1970, Supraphon). Opět dílo Miroslava Jiránka. A opět velmi zdařilé, kdy prosluněnost obalu doplňuje hudební složku na desce.
No a jaké byly další obaly s vysokým ziskem bodů (celkem z 851 hodnocených alb)? Nejúspěšnějšími byly Energit - Energit (velmi povedená atmosféra), Blue Effect - Meditace, Bluesberry - Pocem moje stará, Václav Neckář - Tomu, kdo nás má rád, Aleš Brichta - American Bull, Citron - Radegast, Divokej Bill - 2006, Čechomor - To nejlepší, Doga - Hard Werk, Flamengo - Kuře v hodinkách, Michal Prokop + Framus V - Holubí Dante, Hudba Praha - Starý pecky, Kabát - Banditi di Praga, Kryštof - Jeviště, Marsyas - Kousek přízně, Zuzana Michnová - Rány, Matadors - Matadors, Petr Novák - Ahoj, tvůj Petr, Pražský výběr - Vymlácený rockový palice, Ota Petřina - Super Robot, Luboš Pospíšil - Tenhle vítr jsem měl rád, Shalom - Shalom, Seven - Mury, Spirituál kvintet - Šlapej dál, Tři sestry - Fernet Underground, Yo Yo Band - Dej mi prachy na klobouk, Žlutej pes - Rok psa...
... a které se nepovedly? No, není jich málo - ale není to nakonec jedno?