Letem kytarovým světem - Ti ze stáje Chinn & Chapman
Není možné v historii rocku přehlédnout něco tak výrazného, a přesto obecně stojícího mimo hlavní proud obecné pozornosti, jako vliv skladatelsko-producentské dvojice Chinn & Chapman. Ano, přes veškerou úctu k interpretům a skupinám, které si vzali pod svá křídla, to byli právě oni, kdo se výrazným způsobem podepsali na jejich všeobecné známosti, i na tom, že mnozí dokázali proniknout i do mainstreamu.
Zdali to bylo v každém okamžiku jejich tvorby tím nejlepším, co mohlo tyto umělce potkat, či ne, to už si musí každý rozhodnout sám. Pravda ovšem je, že řada skladeb by daleko obtížněji, pokud vůbec, vystoupala na takové pozice, jaké získaly právě pod vedením dnes již legendárního dua Chinn & Chapman. A navíc se v jejich případě nejednalo „pouze“ o producentský vklad, ale tato dvojice proslula i po stránce skladatelské. Za všechny snad stačí uvést Don’t Play Your Rock ‘n’ Roll to Me, megahit od Smokie, který složili - ano, právě Chinn & Chapman. A také i produkovali. A další a další skladby.
Tak a ještě jedna poznámka: Po dlouhé době se dnes ocitáme v hájemství singlů. Pro ty, co nemají už trilobita na zádech, jen připomínám, že se jednalo o malé vinylové desky průměru sedmnáct centimetrů, které se na gramofonu přehrávaly obvykle rychlostí čtyřicet pět otáček za minutu, a na každou stranu se vešla jedna skladba. A pozor, bylo to velice silné médium - právě to určovalo předkupní sílu LP desek, obecně alb. Řada umělců profitovala zvláště na tomto médiu, kdy za všechny můžeme jmenovat Elvise Presleyho (viz naše první poznámka). A že to není překonaná záležitost, že se jedná stále o současné médium, byť zdaleka ne tak žhavé, jako tomu bývalo v 50. až 70. letech, se můžete přesvědčit tamtéž. Takže konec úvah, jdeme na to.
První ze dvojice, Michael Donald „Mike“ Chapman se narodil 13. dubna 1947 v Nambouru v Austrálii. Po přestěhování do Anglie se stal členem několika seskupení, kdy například se skupinou Tangerine Peel vydal i album a na samém konci 60. let měl i několik menších hitů. Důležité ovšem bylo, že roku 1970 se setkal s Nickym Chinnem, který měl za sebou také už nějaké zkušenosti.
Nicholas Barry „Nicky“ Chinn se narodil 16. května 1945 v Londýně. Jeho rodina vlastnila řetězec čerpacích stanic a prodejen automobilů. Už jako teenagera ho bavilo skládání písní, což se mu podařilo uplatnit velmi brzy, kdy se podílel na dvou hitech Mickea d’Abo (působil i jako zpěvák u Manfred Mann) z filmu There’s a Girl in My Soup (hráli tam Peter Sellers a mladičká Goldie Hawn). Převratným osudovým bodem jeho kariéry bylo setkání s Mikem Chapmanem, tehdy už profesionálním muzikantem a skladatelem.
Oba dva se dohodli, že by měli spojit své síly, a při využití svých kontaktů se rozhodli vejít pod křídla legendárního producenta Mickyho Mosta a jeho label RAK: „Rozhodli jsme se, že místo abychom obcházeli znuděné vydavatele a nabízeli jim naše akladby, tak oslovíme odborníka. Zavolali jsme Mostovi přímo domů, abychom se přesvědčili, že nějaká sekretářka nebude bojkotovat naše telefonáty. Vzala to jeho manželka a my jí řekli, že píšeme hity a že by bylo skvělé se s ním setkat. No a Mickie to pak vzal a řekl: ,OK, zítra v 11:30 v kanceláři.‘ Tam jsme mu pouštěli nějaké skladby, které mu nic moc neříkaly, ale pak jsme mu pustili ještě Tom Tom Turnaround. To ho zaujalo, dal to australským New World, ti to vydali a byl to velký hit, který šel do Top 5.“
Takže oba se stali součástí nového labelu, a jaká to náhoda - právě pod touto značkou působila řada umělců jako Sweet, Smokie, Suzi Quatro, Mud a další. A pokud vám tato jména, kdyby už jen na základě jednoho z našich minulých článků, připomněla, že se jednalo o kapely a interprety, kteří se stali typickými pro rychle se rozvíjející sub styl glam rock, tak máte naprostou pravdu.
Ano, byla to právě tato doba, do které Chinn & Chapman vstoupili. Svým vlivem na ty umělce, které si vzali pod sebe, dokonce vytvořili styl vyznění, styl zvuku, pro který se jednu dobu vžil název chinnichap sound.
V období let 1970-1978 vytvořili na dlouho řadu hitů, či se na nich podíleli. Už jenom v jejich nejslavnější „dvouletce“ si na konto připsali devatenact skladeb, které se ocitly v Top 40, z nich pak na úplně příčku vystoupalo pět hitů. Jejich skladby dominovaly scénám zejména v Anglii, Německu, Skandinávii, Austrálii a na Novém Zélandu, nevyhnuly se úspěchům ani v USA. Přes všechna ta jména, se kterými spolupracovali, se nejvýrazněji projevili u kapely Sweet. Ti díky nim vyprodukovali singly s milionovými prodeji po celém světě. Můžeme zde jmenovat třeba Co-Co, Little Willy, Wig-Wam Bam, Blockbuster, The Ballroom Blitz, Hell Raiser a Teenage Rampage.
Přes tyto úspěchy neměla dvojice vždy u „svých“ kapel ten nejlepší zvuk. Sweet sice využívali úspěchu jejich producentského přístupu (srovnej třeba původní a poté naleštěnou verzi Fox on the Run - na večírcích nejvíce zněla právě ta „naleštěná“, nařvaná, super apod.), ale na B strany singlů si vždy prosadili (tedy jak to šlo) svoje vlastní skladby. Dlužno říci, že větší úspěch měly právě ty se vkladem dvojice Chinn & Chapman. Deborah Harry z Blondie například popisovala Marka Chapmana jako diktátora, který své skladby umělcům přímo vnucoval či tvrdě prosazoval konečnou produkci. Například Sweet jeho skladbu Some Girls kategoricky odmítli. Chapman ji nakonec chtěl vnutit Blondie, ale ti také řekli ne. Nakonec skončila u kapelz Racey. Ti s ním udělali velký úspěch, protože se stal dvojkou v Anglii a Irsku a v Austrálii, Novém Zélandu a jižní Africe obsadil první příčku...
Umělci, kteří měli v Anglii svůj singl nejvícekrát na prvním místě
Když to vezmeme hezky „zespoda“, abychom byli trochu napnutí, tak třeba osm singlů na pozici číslo 1 měli Eminem, Rihanna, Oasis a The Rolling Stones, Nad nimi s devíti singly jsou Spice Girls a ABBA a potom děláme skok až na počet dvanáct singlů, čehož dosáhli Take That a Shadows (!), kde určitým procentem se účastní i Cliff Richard. Třináct singlů má jen jedno jméno, totiž Madonna, o jeden SP více si drží Westlife a Cliff Richard (a také zde figurují Shadows). Stříbrná pozice obsahuje hned 17 desek SP a tu si tedy v Anglii drží The Beatles (po sedm týdnů si pozici držely skladby From Me to You a Hello, Goodbye) no a první místo si odnáší Elvis Presley s jedenadvaceti singly (celých osm týdnů měl např. na špici It’s Now or Never).
Roku 1975 přestalo duo spolupracovat se Sweet, ale na jejich věhlasu se nic nezměnilo - vzali si totiž pod křídla další velice úspěšnou akvizici, totiž baskytaristku a zpěvačku Suzi Quatro. S ní dosáhli dalších velkých úspěchů, když s ní vyprodukovali hity jako Can the Can, 48 Crash, Devil Gate Drive a další. Totéž lze prohlásit o skupině Mud, která sice v našich zemích není moc známá, ale mezi jejich velkými hity byly i Tiger Feet a Lonely This Christmas. Zvláště se jim pak dařilo, když si přibrali další úspěšnou kapelu, totiž Smokie, s nimiž do roku 1978 také udělali hezkou řádku hitů, včetně celosvětového Living Next Door to Alice.
Základní kompletace jejich největších spoluprací
Sweet: Funny Funny, Co-Co, Alexander Graham Bell, Poppa Joe, Little Willy, Wig-Wam Bam, Block Buster, Hellraiser, The Ballroom Blitz, Teenage Rampage, The Sixteens, Turn It Down.
Smokie: If You Think You Know How to Love Me, Don’t Play Your Rock ‘n’ Roll to Me, Something’s Been Making Me Blue, I’ll Meet You at Midnight, Living Next Door to Alice, Lay Back in The Arms Of Someone, It’s Your Life, Needles And Pins, For A Few Dollars More, Oh Carol.
Suzi Quatro: Can the Can, 48 Crash, Daytona Demon, Devil Gate Drive, Too Big, The Wild One, Your Mama Won’t Like Me, Tear Me Apart, The Race Is On, It You Can’t Give Me Love, Stumblin’ In, She’s in Love with You, Mama’s Boy, I’ve Never Been in Love.
Mud: Crazy, Hypnosis, Dyna-Mite, Tiger Feet, The Cat Crept In, Rocket, Lonely This Christmas, The Secrte That You Keep, Moonshine Sally, One Night.
New World: Tom Tom Turnaround, Kara Kara, Sister Jane.
Arrows: Touch Too Much.
Racey: Lay Your Love on Me, Some Girls.
Exile: Kiss You All Over.
Nick Gilder: Hot Child in the City.
Toni Basil: Mickey.
Altered Images: Don’t Talk to Me about Love, Love to Stay.
Bow Wow Wow: Do Ya Wanna Hold Me.
Huey Lewis: Heart and Soul.
Pat Benatar: Love Is a Battlefield.
Tina Turner: The Best.
Singly s největším prodejem v Anglii
Zajímavé je podívat se i na to, kteří z umělců měli svůj singl v Anglii v prodejních číslech nad dva miliony kusů. Pokud opět pojedeme „zespoda“, tak skladba Rivers of Babylon (Boney M) dosáhla 2,02 milionu, Relax (Frankie Goes to Hollywood) 2,03 milionů, You’re the One That I Want (John Travolta + Olivia Newton-John) 2,05 milionů, Mul of Kintyre od Wings dosáhla na 2,08 milionů kusů, klasika od Queen, Bohemian Rhapsody je na 3. místě s 2,44 miliony kusy, druhé místo má Do they Know It’s Christmas charitativních Band Aid s 3,75 milióny prodaných kusů a první místo drží přesvědčivě Candle in the Wind sira Eltona Johna s 4,92 miliony.
Chinn a Chapman se rozešli počátkem osmdesátých let. Za celé období spolu vytvořili více než padesát hitů, které se dostaly do Top 40. Naposledy spolu tvořili roku 1983 a poté se vydali po vlastní ose.
Mike Chapman poté bezproblémově navázal spoluprací s Bonnie Tyler, Pat Benatar a dalšími. Podílel se na produkci alb takových jmen jako Rod Stewart, Lita Ford, Scandal, ale také i novovlnných Bow Wow Wow. Psal i pro Ace of Base a roku 2006 se podílel titulní skladbou na Back to the Drive, reunionovém albu Suzi Quatro (mimochodem, kytaru tam hrál Andy Scott, ano, kytarista Sweet). Z jeho současným aktivit lze uvést třeba poprockové Halm, indie sestavu Arcadian Kicks, Twigs, Davida Jordana a řadu dalších.
Nicky Chinn už roku 1983 napsal velký hit Dancing in the Dark pro Kim Wilde, ale poté na další dlouhé roky ho z činnosti vyřadil špatný zdravotní stav. Ve velkém stylu se vrátil roku 2004, kdy napsal You Must Have Had a Broken Heart pro album Back Home irskému boybandu Westlife - a deska získala jenom v UK trojnásobnou platinu...
To, že kapely jako Sweet, Mud, Suzi Quatro či Smokie mohou být přes všechny neshody vděčné za svou slávu právě oné dvojici Chinn & Chapman, je více než jisté. Zejména pak hardrockoví Sweet ale i Smokie a koneckonců i Suzi Quatro právě díky přínosu dnes již legendárního dua nezapadli po soumraku glam rocku a jejich jména se zachovala až dodnes. A to je právě to, o co jde.
Osudové album 58
Pepper Keenan
Pepper J. Keenan proslul svou činností nejen u Corrosion of Conformity, ale také u kapely, dalo by se říci superprojektu, Down. První z nich si vydobyla pozornost počínajíc alby Blind a Deliverance, druhá z nich vznikla roku 1991, kdy se dali dohromady Keenan, Phil Anselmo (voc, Pantera), Jimmy Bower (dr, Eyehategod) a další muzikanti (v současnosti na baskytaru hraje Patrick Bruders z Goatwhore) a výsledkem byla řada vyrovnaných a silných alb, kdy asi nejvíce ceněno je Down III: Over the Under z roku 2007. Mimochodem - Keenan zpívá na coveru Lynyrd Skynyrd Tuesday’s Gone na albu Metallicy, a dokonce se zúčastnil konkurzu na jejich baskytaristu po odchodu Jasona Newsteda. Tam ovšem nestačil na kolos jménem Robert Trujilo.
„Právě tohle album od Pink Floyd, The Wall (1979, Harvest) pro mne znamenalo naprosto zásadní záležitost. Tehdy, ještě v těch raných osmdesátých letech, jsem sjížděl punk rock, byl jsem hotovej z Ramones, trochu jsem fušoval do Robina Trowera a Black Sabbath, prostě jen tak jsem to zkoušel, ale tahle deska mi ukázala úplně jiný svět. Takhle - v roce 1982 jsem viděl přímo film The Wall, vlastně ještě dřív, než jsem se pořádně seznámil s tou deskou, s tím dvojalbem. Jenže dohromady mi to dalo úplně jiný pohled na to, jak se dá pojmout muzika, s jakou představou se dá přistupovat k psaní skladeb, prostě že všechno může být jinak než přímočarý rock and roll. Vlastně až potom jsem začal hrát i na akustickou kytaru, začal jsem více přemýšlet o harmonii a tak. Navíc mne úplně dostal ten fakt, že tohle album bylo jejich jedenácté studiové album - a byla to přitom taková síla, nebylo tam nic vyhořelého, jak by člověk po takové řadě desek třeba očekával.“