Jak už jsem slíbil, budeme se v rámci našeho seriálu bavit o těch nejběžnějších tématech, která se řeší v rámci kapely stále, ať už je to při sessionech, při čekání na festivalech, až na vás přijde řada, u piva po zkoušce (někdy i před zkouškou), při drkotání se na vystoupení, nebo při 'jen-tak' pokecech mezi muzikanty, prostě - pojďte si zase popovídat o běžné praxi.
Zároveň bych vám rád poděkoval za vaše ohlasy, které mi zrovna na tuto řadu dílů posíláte. Jsem tomu rád, protože je vidět, že většina kytaristů opravdu nepotřebuje poradit, zda je lepší vzít si na turné dvacet či jenom deset full-stacků a zda je na trase nějaká pobočka Fendera, kde vám kytaru odborně otřískají a nechají 'zrezivět' hardware tak, aby kytara vypadala hodně hraná... Dnes nás tedy čekají hned dvě témata najednou: Co všechno je třeba k založení kapely a Jak se dostat z garáže ven.
CO VŠECHNO JE TŘEBA K ZALOŽENÍ KAPELY
Jsem si zcela vědom toho, že zejména toto téma je hodně diskutabilní a záleží zde na tolika faktorech, že zde doslova platí rčení: Co člověk, to jiný názor, to jiná zkušenost. Protože se ale s tímto problémem setkávám poslední dobou více, než by se obecně dalo čekat, tak si zde shrneme několik základních věcí, které prostě musí fungovat, aby kapela mohla vůbec vzniknout.
Hledání muzikantů
To je mnohdy větší oříšek, než by se zdálo. A to jak z hlediska nástrojového obsazení, tak i z hlediska žánrového, nemluvě o požadované úrovni vybavení a hráčské vyspělosti.
Nástrojové obsazení
Zde hodně záleží na stylu, který se má hrát. Klasické obsazení kytara, baskytara a bicí, je samozřejmé (nebudeme se zde zabývat sestavami, kde jednoho či více členů supluje počítač, mimo nás půjdou i snahy o netypická obsazení Ä la Emerson, Lake & Palmer či jedna fáze Collegium Musicum). Už ale i zde, při sestavování základního tria, mohou nastat problémy, a to zejména v menších oblastech, kde je nedostatek určitých muzikantů. Dochází pak k tomu, že např. kytarista a baskytarista chtějí hrát klasické blues a široko daleko není jiný volný bubeník, než ten, který, a teď to schválně přeženu, zásadně trvá na minimálně dvou kopácích a představě, že chce hrát jen a jen repertoár Metalliky. Platí to samozřejmě i naopak. Ovšem pokud je ten dotyčný muzikant s velkým M, s odpovídající technikou hry a s citem pro styl a skladbu, tak není co řešit, protože svůj styl dokáže přizpůsobit novému působišti, a to i bez ztráty osobního přístupu. Mnohdy to může pro kapelu znamenat i přínos. A hlavně - bude se hrát a o to jde.
Totéž v bledě modrém platí i o baskytaristech, kytaristy samozřejmě nevyjímaje. Jdeme dál.
Dobrý klávesák - to je další oříšek už jenom z hlediska stylové orientace a vybavení. Totéž zpěvák - zde k celkovým pěveckým kvalitám nutně přistupuje i schopnost být frontmanem kapely, což s sebou přináší i otázku image. To občas vede i k zajímavým přístupům - stále nemohu zapomenout na výrok jedné známé, nejmenované kapely, která prohlásila, že pro výběr adeptů na uvolněné místo zpěváka bude rozhodující nejdříve vzhled a pak až pěvecké kvality...
Žánrové hledisko
Zde existují jen dvě možnosti. Za prvé, buď má zakladatel (či zakladatelé) jasno a tomu se přizpůsobí hledání dalších členů, nebo, za druhé, se prostě dá dohromady parta muzikantů a skupina se vyvíjí dál jako celek. Vývoji se samozřejmě nevyhnou ani skupiny prvního typu, ale tam se sestava může již odpíchnout od určité představy stylu.
V obou případech pak může nastat situace (a dříve či později nastane), že vzroste úloha jednoho či více členů, a ti pak sebou táhnou celou kapelu do určitého stylu. Existuje ovšem dosti velké procento těch skupin, kde skládají všichni (hudbu i texty), a svým vzájemným ovlivňováním celkovou kompaktnost vyznění kapely nerozhází. Přesto je ovšem zřejmé, že jednotliví členové těchto 'demokratičtějších' kapel by přece jenom neměli pocházet z hodně odlišných žánrů...
Úroveň vybavení
Otázka peněz.
To je jednoduché. Svou úlohu může sehrát i doba aktivity určitého muzikanta. Není to ale pravidlem. Být letitým, 'zasloužilým' muzikantem totiž neznamená mít zákonitě špičkové vybavení. Chtěl jsem spíše podotknout, že u začínajících muzikantů často neodpovídá míře jejich nadšení výše finanční hotovosti...
Výraznou úlohu v 'dovybavení se' také sehrává i chuť dokoupit něco kvalitnějšího, chuť stále hledat lepší a lepší nástroje a příslušenství, chuť neustále pracovat na sobě i z tohoto hlediska. Nechtěl bych se raději ani pouštět do rozboru úsloví 'na to, co hrajeme, to úplně stačí'. Každopádně to je hodně citlivé hledisko a zde rozhodně platí mít či nemít pocit spokojenosti se svým zvukem a s vybavením (pokud se ale za tento názor neschovává něco jiného včetně určité pohodlnosti...).
Hráčská vyspělost
Zde záleží na zamýšleném stylu kapely a úloze, která se od určitých muzikantů vyžaduje. Na menších místech ovšem také dochází k tomu, že aby se kapela vůbec dala z hlediska obsazení dohromady, tak pro velký nedostatek toho určitého muzikanta se přijme 'aspoň na čas' kdokoli, kdo ten požadovaný nástroj vlastní. Přináší to pak spoustu problémů už jenom z hlediska hráčské a osobní nespolehlivosti těchto členů.
Zkušebna
Bolavé místo kapel, a to zdaleka nejen těch začínajících. V každém případě ale platí jedna věc. Ať už máte zkušebnu v nějakém sklepě, v prostorách nějakého závodu či úřadu nebo kdekoli, vždy a za všech okolností věnujte velkou pozornost jejímu zabezpečení.
Úroveň zkušeben bývá různá, a to mj. jak z hlediska vybavení, rozlohy prostor, tak i přístupu. Vybavení bývají nejrůznější (včetně PA systému), ale to je i otázka peněz k pronájmu těchto prostor. Ideální je, když kapela za zkušebnu neplatí, protože má známého ve vedení firmy, zkušebna je v suterénu domu, kde bydlí jeden z členů kapely a tak.
K rozlohám bych jen poznamenal, že když se vám poštěstí získat větší prostory, tak v každém případě zkoušejte tak, abyste byli rozestavěni stejně (nebo podobně) jako na jevišti. Předejdete tak situacím, kdy po příchodu na větší pódia (např. na festivalech) již nestojíte kolem sebe (či proti sobě), jak jste zvyklí z malých zkušeben, ale vedle sebe, a mohou se vyskytnout problémy se vzájemným poslechem a hráčskou komunikací (odposlechy zde napoprvé moc nepomohou).
A přístup? Ten by měl být co nejkratší už jenom kvůli stěhování (kdysi jsme měli zkušebnu až na půdě pětipatrové správní budovy jednoho závodu. A výtah tam nebyl). Ovšem kolikrát jsou kapely rády, že mohou vůbec někde být.
Repertoár, zaměření, styl
Některá kapela se sehrává tak, že od začátku kopíruje své oblíbence a pomaloučku, polehoučku se pouští i do vlastních skladeb. Je to ideální přístup pro ty, kteří úplně začínají, s minimálními nebo vůbec žádnými předchozími muzikantskými zkušenostmi (není to rozhodně ani špatné pro ty sestavy, které vzniknou již ze zkušených muzikantů, a potřebují se do začátku nějak sehrát). Začínající muzikanti se aspoň na přebíraných skladbách naučí stavbu skladby, její aranžmá a další věci. Tyto zkušenosti pak mohou promítnout i do svých skladatelských pokusů.
Poněkud horší je druhý přístup, kdy se skupina rozhodne hrát pouze své kompozice. Pokud se jedná o naprosté začátečníky, tak s největší pravděpodobností bude vývoj kapely velmi kolísavý a nejistý. Existuje samozřejmě nemálo výjimek, ale ty spíše potvrzují pravidlo. To už by opravdu musela být skladatelská osobnost, která by již od začátku přišla s něčím pozoruhodným...
Na přebíraných skladbách se koneckonců vytříbí i styl nové kapely, jednotliví členové si uvědomí své místo a možnosti...
A ještě jednu věc je nutno zdůraznit: Jít na plný plyn. Polovičatost se totiž nevyplácí aneb "Jak ti má publikum věřit, když tomu nevěříš sám?" (Carlos Santana).
JAK SE DOSTAT Z GARÁŽE VEN
(včetně otázky managamentu a rad k oslovení vydavatelů)
Opět vysoce individuální záležitost. Záleží zde nejdříve na několika základních faktorech.
Doba, kdy kapela vznikla
Načasovat objevení nějaké kapely je mimo ty nejvyšší manažerské kruhy a způsoby velkých produkčních firem značně diskutabilní. Pravdou ovšem je, že kdyby se např. Beatles zpozdili o rok, o dva roky, nebo kdyby přišli o dva roky dříve, s největší pravděpodobností by se historie současné muziky psala jinak.
Další otázkou jsou pak stále se navracející vlny zájmu o určitá období vývoje hudby, jako tomu bylo např. na samém počátku devadesátých let. Je zřejmé, že hodně klasických kapel se dalo nebo bylo produkčními společnostmi dáno dohromady jen na základě těchto trendů. Potom bylo docela 'milé' slyšet prohlášení členů Sex Pistols, že se dali znovu do kupy jen kvůli penězům. Na druhou stranu byli jejich fanoušci ušetřeni různých rádoby hlubokých úvah o tom, že 'znovu jsme pocítili potřebu hrát spolu' atd.
Složení kapely
Zde jde nejen o to, zda se v kapele objeví nějaký nástroj, který je zrovna v určitých kruzích brán jako módní (často může jít i o určitou vypočítavost), ale značnou roli hraje i taková osobnost, která je již nějakým způsobem známá, je napojena na určitý okruh managementu, agentur a tak podobně. Potom se ovšem naskýtá otázka, zda ona "hvězda" neovlivní zbytek kapely více, než by mělo v rámci skupiny být. Pokud to kapele a jejím členům prospěje, tak fajn. Znám ale několik případů, kdy parta muzikantů, ve snaze udržet se na relativním výsluní, snáší toho dotyčného "známého" jen z důvodů udržení se ve všeobecném povědomí a muzikantsky a lidsky je jim nejlíp, když si zajamují ještě před jeho příchodem nebo pokecají v hospodě až po jeho odchodu. Tam asi není všechno v pořádku a měla by nastoupit otázka volby, jejíž výsledek nemusí být příjemný ani pro jednu, ani pro druhou stranu...
Peníze
Nechme zde prozatím stranou veškeré úvahy o shánění sponzora, ale pravdou je, že těch skupin, jejichž členem je někdo finančně 'za vodou' (nebo jde o příbuzného nějakého 'vataře') a 'svou' kapelu v podstatě sponzoruje, není zrovna málo. Ovšem i zde se naskýtá problém, když onen movitý kamarád není nijak zvlášť dobrým muzikantem...
Repertoár
Další citlivá záležitost. Existuje nemalé procento kapel, které aby vůbec mohly hrát mají ve svém repertoáru takové věci, jež je muzikantsky vůbec neuspokojují.
Nemám zde na mysli skupiny či sestavy (např. kytarista, zpěvačka + počítač atd.), které programově vznikly např. kvůli hraní na plesech, nehodlám ani otevírat otázku zábavových a revivalových kapel (to bude i jedna z otázek, které nás v rámci této řady také čeká). Koneckonců, těchto muzikantů si velice vážím už jenom proto, že produkují živou muziku, a to i v dnešní době... (musím poznamenat, že mnohdy i s daleko kvalitnějším přístupem než některé soubory, které ve snaze přijít za každou cenu s něčím neotřelým se na kvalitu moc neohlížejí a jde jim jen o to šokovat, ať už po jakékoli stránce...)
V tomto bodě mi prostě jde o to, že znám celou řadu muzikantů, kteří jsou buď ostatními členy kapely nebo managementem a agenturou či vlastním, plně si uvědomovaným rozhodnutím natlačeni někam, kde se muzikantsky nerealizují. Ale zase na druhou stranu - aspoň se hraje.
Existuje i řada takových kapel, které mění svůj styl i v dost zásadním měřítku. Buď postrádají vlastní tvář, nebo se prvoplánově chtějí zavděčit převládajícímu hudebnímu trendu či jsou skutečně novým stylem osloveni a mají jen chuť to zkusit. Tento třetí bod je muzikantsky naprosto v pořádku a je zcela logický. Potom ovšem záleží na míře ovlivnění a vkloubení nových postupů do vlastního feelingu.
Chceme to vůbec za každou cenu?
Velmi důležitou otázkou je, proč se kapela dala vůbec dohromady. Radost si zahrát (v podstatě jedno co), radost z toho, že s partou stejně smýšlejících lidí se někam vyjede a hraje se (nebo třeba i ve zkušebně či při nahrávání dema), radost z toho, že kapela zrovna zvládla nějakou náročnou předělávku či nadupanou vlastní skladbu, prostě to normální, muzikantské potěšení ze hry, i to je ne zrovna malý důvod k naplnění onoho těžko definovatelného pocitu, vyjádřitelného třeba slovy 'hraju v té a v té kapele'. Rozhodně tím neneguji některé části předchozího bodu, naopak, často jde o velice pohodové záležitosti, které se z různých důvodů nikam nehrnou (někdy možná i proto vystupují častěji než soubory urputně přemýšlející o tom, jak se kam dostat). No a když se k tomu všemu poštěstí i nějaký ten úspěch ať už v jakékoli formě - no tak sláva!
Další úvahy na bázi obecné platnosti by mohly sklouznout do oblasti pouhých spekulací. Takže se nyní pustíme spíše do problému 'jak o sobě dát vědět'.
Následující řádky jsou tedy dobré zejména pro ty, kteří:
a) nejsou příbuzní vydavatelů, nejsou ani jejich dobří známí, nechodí s jejich dcerou
b) nemají sedmimístná konta
c) plní sály či kluby 'tak normálně'
d) nemají agenturu ani štědrého sponzora ani manažera...
Možná, že to teď bude v některých bodech dosti tvrdé až nepříjemné, ale nechceme si přece nic namlouvat. Koneckonců, taková je prostě situace. Existují sice výjimky...
- Mít pořádný zvuk, nic polovičatého Ä la 'to stačí'. A to jak na vystoupeních, tak hlavně i v nabídkách, které posíláte nějaké gramofonové firmě či agentuře. Rozhodně se vyplatí investovat do dobrého studia, kde vyjdou vstříc jak vašim představám o zvuku, tak i vašim finančním možnostem.
- Zkusit si promyslet způsob, jak by si vás 'ti důležití' všimli. Rozhodně není v pořádku myslet si, že na sebe upozorníte jen proto, že jste hráčsky daleko lepší než veřejností hýčkané a médii profláklé tváře. Anebo jinak - kolik na vás vlastně chodí lidí? Chtějí vás na festivaly? Do klubů? Volají vám sami? V tom je totiž mnohdy zakopaný pes. Nečekejte na to, že vám někdo zavolá.
- Staňte se známými - noviny, rozhlas, televize (i regionální stanice), festivaly. Nemusíte se tam zrovna cpát, ale už jenom účast na nejrůznějších akcích dělá své. Můžete kontaktovat novináře či redakci kvůli novým nahrávkám...
- Mějte svoji tvář. To už ode mne zaznělo vícekrát a v jiných souvislostech, ale to jenom dokazuje všeobecnou důležitost tohoto tvrzení. I když hrajete určitý styl, máte své "oblíbené koně", přesto pracujte na tom, aby se hned zezačátku produkce řeklo: "Hele, to je ta a ta kapela!" Platí to i o image a vystupování kapely jako takové.
- Hrajte a hrajte. Je sice pořád lepší, když vás jako kapelu někdo objeví sám, než když se pořád někam vnucujete, ale přesto je třeba tomu trochu pomoci. A právě snaha pořád hrát (myslím tím prezentovat se před lidmi) tomu hodně napomůže. Nikdy totiž nevíte, při jaké příležitosti a kdo kdy může o vás co zaslechnout (a mnohdy jde opravdu o náhody).
- Sledujte cvrkot. Ne se tomu přizpůsobovat, to už jsme si řekli v předchozích bodech, ale leccos se dá vysledovat. Třeba to, že zrovna teď, když se plánuje ten a ten festival či zase začíná být u téhle společnosti zájem o určitý styl, tak: "... bychom mohli naše demo poslat tomu a tomu producentovi..." Ideální je i z tohoto hlediska web Muzikusu.
- Pokud chcete jako kapela poslat gramofonové či producentské firmě své demo, dejte pozor na výběr skladeb a jejich počet. Rozhodně se totiž zbavte iluze, že 'ti dotyční' budou všechny vaše věci hltat s uchem u reproduktorů a dělat si poznámky do notebooku... První věc je rozhodující, kvalita celé nabídky také (zvuk, obal, potisk, doprovodný materiál formou od letáčku přes navštívenky a odkazy na webové stránky po DVD s vaším klipem či částmi klipů). Velmi důležitý je také způsob, kterým se demo nabídne.
- Najděte si manažera. Je to všechno daleko jednodušší. Klidně to může fungovat i tak, že vám manažer "jen" dohodne vystoupení a vy pak doladíte jednotlivé prvky (kdy přijet, kdy na scénu, jak dlouho hrát, komu a kdy peníze, jak cesťák, co občerstvení, co je tam za aparát, co vzít s sebou, je tam někdo na nošení, kde nechat auta...). Manažerů může být i víc a nemusí jít vždy o exkluzivní smlouvy. I když každý z nich zařídí jen několik vystoupení za rok, dohromady to může dát větší počet. A pokud se veškeré nitky sbíhají u vás, dá se to zkorigovat.
- Vynikající výsledky (aspoň co se týče počtu vystoupení, návštěvnosti atd.) přinášejí tzv. společná vystoupení kapel (a nejde přitom o festivaly). Jestliže si osobně a hudebně rozumíte s více skupinami, dělejte "kšefty" dohromady. Vy něco zařídíte, oni něco dohodí, na více skupin přijde i více lidí, předvedete se před větším počtem zájemců, je menší starost (pokud se domluvíte) o dopravu aparátu, pokecáte si se spřízněnými dušemi... Jeden druhému udělá předskokana a funguje to. A nemusí přitom jít jen o kapely z jednoho místa či ze sousedních okresů. Jednu dobu jsme my (z Ústí nad Labem) často jezdili na jižní Moravu a do východních Čech a tamější skupiny jsme zase na oplátku zvali do severních Čech.
Už jenom z hlediska prezentace se zkuste dostat na co největší počet stylově aspoň trochu spřízněných festivalů - což je ovšem v případě vyhlášených, proslulých akcí dnes velmi těžká věc, protože profesionální špičky mají v tomhle ranku nepoměrně více možností si takovéto přehlídky předem zamluvit a promotéři je přece jenom berou raději. Sázejí totiž, stejně jako drtivá většina gramofonových firem, na jistotu, že tato jména přilákají velký počet návštěvníků...
Další body by byly již vyfabulovanými záležitostmi, protože by nebylo možné již z hlediska celé řady dalších faktorů dodržet nezbytnou míru obecné platnosti. Svou roli zde totiž pak mj. hrají i zvláštnosti krajů, měst či oblastí, možnosti jednotlivých kapel vůbec někam vycestovat (až překvapivě velký problém), osobní vztahy v kapele atd. Jenom jedno lze ještě prohlásit s obecnou platností: Nevzdávejte to!
VYBAVENÍ KAPELY JAKO TAKOVÉ
Opět otázka finančních možností. Je třeba se ale rozhodnout, zda se skupina kompletně vybaví sama, a to včetně PA systému, světel a dopravy, či si na tyto úkony bude pronajímat externí spolupracovníky (což považuji za nejlepší). Je třeba také brát v potaz i to, že většina klubů na tyto akce již nějakého svého zvukaře a osvětlovače má...
Pokud se tedy kapela rozhodne vyřešit si všechno sama, tak buď se na to složí (či budou skládat) všichni členové kapely (což někdy přináší značné problémy při hádkách a následných vyhazovech), nebo do toho půjde na vlastní triko jen jeden člen (nebo část souboru). Přesto toto řešení přináší určité obtíže, jako např. v situacích, kdy se před produkcí sice všechno nastaví včetně úrovně zvuku, ale když se sál zaplní, tak je akusticky všechno jinak (a mít zvukařský pult u sebe na pódiu je z hlediska zvuku v sále přinejmenším nevyhovující). Někdy pomůže fanoušek odpovědí na vaši otázku 'tak, jak to zní?', někdy se za pult posadí nějaký kamarád kapely...
U světel je situace podstatně lepší (tedy pokud nechcete nějaké speciálnější práce a spokojíte se s pouhým rozsvícením několika barevných reflektorů) a u dopravy - však to známe všichni, kdy se po koncertu a stěhování znovu posadíte za volant a jede se nocí zpátky...
KONCERT VS. ZÁBAVA
Je nutné si také uvědomit, že přísné dělení koncert (neboli posluchači netancují a poslouchají či dovádějí pod pódiem) a zábava (posluchači dovádějí pod pódiem, a to i na vlastní skladby kapely, produkce je často přerušena přestávkami na několik částí atd.) dnes není tak horké (nemám samozřejmě na mysli koncerty hvězdných formací).
OPAČNÝ EXTRÉM
Nejsem zde zastánce ani druhého extrému, kdy muzikanti z různých důvodů (ale ne z hlediska stylu a jeho image) kašlou úplně na všechno a je jim jedno, zda tři čtyři roky cvičí po zkušebnách bez výhledu na nějakou veřejnou prezentaci či muzikantský vývoj a se slovy 'prosím tě, tohle neřeš, my jsme nezávislí, žádný komerčáci' opovrhují jakýmkoli, i minimálním úspěchem. Dlužno říci, že právě z těchto řad se také nejvíce rekrutují největší rejpalové a rozohnění kritici všeho a všech...
