No jo, pokrok halt nezastavíš. Tak nějak znějí slova kultovního spaghetti westernu Podivné dědictví. A já si říkám - proč ne? Naopak! Vždyť se v těchto kytarách, které si dnes ve výběru uvedeme, skrývají další a další možnosti vyjádření kytaristy. A o to jde, ne?
Chystám se teď uklidnit zavilé puritány a vyznavače klasiky, ať už je to cokoli. Nehodlám zde upřednostňovat mezi nástroji modernizmus nad vintage, to vůbec ne. Ale opačný postoj je značně zpátečnický, protože to, co je dnes vnímáno jako standard, bylo ještě před pár lety pro řadu
zkostnatěle uvažujících „myslitelů“ něco naprosto nepřijatelného, zvuk prznícího a kytaristům nehodnými zařízeními...
Nejdříve si musíme ujasnit, co to hybrid je, respektive o jaké typy kytar nám dnes půjde. Když se řekne hybrid, tak na mysli nejvíce vytanou dvě kategorie. Jedna nám vyplývá přímo z hlediska samotné stavby kytar, kdy nějaký model vznikne složením několika dalších dohromady (za všechny historicky viz Blackie Erica Claptona) či dodáním do nějaké novinky běžného modelu. Což samozřejmě může vyvolávat úvahu, že vlastně všechny signature modely jsou takové více či méně hybridy. A neodpustím si ještě jednu poznámku: Uvědomme si už jenom to, že z historického hlediska bychom klidně mohli mluvit o hybridech například ve vztahu k modelům Gibson ES, které spojovaly jak vlastnosti elektrické kytary, tak díky svým lubům i akustické (do určité míry, ale přece jenom)... Tudy ale dnes nepůjdeme.
Druhou kategorií jsou nástroje, které jsou sestaveny, vyrobeny či osazeny tak, že v maximální možné míře dokážou vyprodukovat a přenést zvuk vytvořený minimálně dvěma způsoby.. A o to nám dnes půjde. Navíc si ještě trochu ten výběr omezíme tím, že se zaměříme, až na jednu výjimku, na elektrické kytary. Elektroakustické kytary, tedy kytary, které hrají jak akusticky, tak i zapojením do aparátu, si necháme někdy na jindy. Zde totiž dokonce jde až o tři, v přehnaných případech až čtyři, způsoby přenosu zvuku - akusticky, piezosnímačem, mikrofonem a snímačem.
Dnes nás čekají ty kytary, které jsou v současné době těmi nejvyhledávanějšími. Nepůjde nám o nějaký pouhý seznam, ale uvedeme si ty nástroje, které jsou při své oblíbenosti nějakým způsobem výjimečné a od ostatních se vždy lišící.
Jednoznačnou klasikou jsou zde modely firmy Godin. Vedle série A6 a všech možných dalších sérií je zde řada LGX, kdy jsem měl možnost si zahrát na standardní model SA. Ten je vedle běžných snímačů, v tomto případě humbuckerů, osazen i piezosnímačem (v kobylce) a navíc díky elektronice RMC je možno kytaru napojit 13pinovým kabelem na syntezátor Roland a mít tak další, v podstatě nepřebernou, paletu zvuků. Nástroj má i tři výstupy, pro akustiku do mixu, 13pinový pro syntezátor a běžný výstup elektrické kytary. Oba dva humbuckery jsou kombinovatelné a rozpínatelné, samozřejmostí je mix signálu z kytary a ze syntezátoru, no prostě něco pro věčně nespokojené „hledače“. A musím uvést, že jde o velmi kvalitní nástroj, který udělá radost nejen hračičkům...
Další klasikou, pokud to můžeme ve vztahu k těmto moderním výdobytkům tak uvést, jsou nástroje Line 6 řady Variax. Tyto kytary nám zastupují kategorii modelingu. No aby ne. Když se podíváme na řadu Standard či HD či další, tak tyto nástroje pouhým otočením knoflíku nabízejí svému majiteli zvuky nejen těch nejznámějších typů a modelů kytar elektrických, ale i akustických (ano, jsou tam i kytary Martin), a mnohdy i dalších strunných nástrojů, kdy výjimkou není bendžo, sitár, dobro a další. Ano, dokonce si můžete zvolit i jiné ladění, aniž byste museli sáhnout na kolíky na hlavě. Uff. I tyto nástroje mají více výstupů, jejich napájení lze vyřešit třeba i fantomovým z pedalboardu, aparátu atd.
Ideální pro někoho, kdo hledá „all in one“.
Tak teď zase zkusme klasický tvar kytary. A to rovnou Les Paul. To se ocitáme u firmy Epiphone a jejího modelu Ultra III. Čím je tato na první zběžný pohled standardní kytara výjimečná a odlišná od ostatních? Tak třeba ladička umístěná v krytu snímače. Dále je zde samozřejmě vedle klasických humbuckerů snímač NanoMag Shadow, zabudovaný mezi krkem a snímačem, který přináší velmi příjemný akustický zvuk. Kytara má stereo i mono výstup a USB rozhraní, díky kterému se můžete zapojit přímo do počítače.
Takže ideální volba pro ty, kteří chtějí standardní vzhled bez rušících prvků moderní technologie.
Co třeba zkusit opravdu lubovou kytaru, která by snesla naše parametry? Není problém. Zde se můžeme zmínit třeba o kytarách Dean a řadě Colt. Vedle standardního osazení je zde také instalován piezosnímač, nástroj má dva výstupy (stereo, mono), rozpínatelné snímače a přepínač volby snímání zvuku. Aneb chceš-li v této kategorii lub míti, musíš Dean a Colt pak chtíti.
Dobře, ale co když mám rád tvar Superstratu a chci, aby ta kytara podle toho vypadala a nejen to? Zde by řešením mohly být třeba kytary Schecter, zejména pak řada C-1 E/A, kdy do nízkolubu je instalován vedle humbuckerů piezosnímač Fishman Powerbridge. Signál lze také rozdělit i do sterea, kytara má i přes dvouoktávový hmatník lepený krk. Perfektní pro ty, kterým nestačí tři oktávy.
A co se posunout více do vzhledu akustické kytary? Bezvadnou volbou jsou třeba kytary Taylor (osobně je mám hodně rád). Na modelu T5zPro, o který nám zde jde, jsou na ozvučné desce umístěny senzory reagující na základě vibrací. I když to není vidět, nástroj má dva snímače, ovšem ten první, u krku, je umístěn dokonce už pod přečnívajícím koncem hmatníku, což přináší zcela specifický sound. Nechybí samozřejmě ani snímač u kobylky, a co se mi líbí, sedlo je kostěné. Opravdu hezký akustický zvuk získáte, když zároveň pracujete se snímačem u krku, vlastně pod hmatníkem, a senzory v těle kytary. A plný elektrický zvuk? Taky není problém, hraje to jak z partesu. Neboli pro fajnšmekry, kteří nechtějí působit příliš „elektricky“, ale když je potřeba, rockový drive vypálí klidně také.
A na závěr zkusíme něco úplně mimo. Mám zde na mysli tzv. „tiché“ kytary, a to přímo Yamahy a jejich řadu SLG. Zde je vynikající to, že tak doslova vzdušná konstrukce (pouze rám z palisandru a javoru, obkružující vlastní blok kytary) přináší po zapojení díky systému SRT zdařilou simulaci akustické kytary. A dá se to použít nejen někde ve zkušebně či ve studiu, ale i na pódiích. A určitě to vypadá zajímavě. Neboli to ocení i tzv. „maséři“. A mohou si vybrat, zda chtějí hrát na kovové struny nebo klasicky na nylon...
Ha, ha. A když byste zatoužili po hybridu s možnostmi syntezátoru a nechtěli kupovat nic z toho námi uvedeného? No co. Na jakoukoli kytaru si pořídíte MIDI interface, nejlépe GK-2 a jeho řady, a k tomu pak kytarový syntezátor Roland, a máte to vychytané. Ovšem pokud se vám chce párat se s přiděláním toho zařízení, problematikou jeho neustálého odlupování (když nechcete vrtat do kytary)... Ale co, v tom hledání a volbě to přece celé spočívá, nemám pravdu?
Takže rekapitulace?
(1) Běžný snímač, piezosnímač a navíc i výstup na syntezátor? Odpověď je Godin.
(2) Modeling typů nástrojů? To je zase Variax.
(3) Zachovat co nejvíce nenápadnost a krásu klasických tvarů a mít přitom moderní vychytávky včetně možnosti zapojení do počítačw a ladičky? Řešením je Epiphone.
(4) No a co když chci luby? Není problém, je tady Dean.
(5) Neobejdu se bez dvouoktávového hmatníku? Nevadí, vezmu si Schecter.
(6) Měl bych radši střízlivější kytaru, vzhledově spíše do elektroakustické? Východiskem budiž Taylor.
(7) A co nylonové struny a uplatnit je na pódiu? No tak zkuste „tiché“ Yamahy...
A z těch dalších firem? Nemyslete si, zase tak úplně málo jich není. Za všechny třeba Parkwood PW-H4, modely Michael Kelly, patří sem i některé kytary značky Tom Anderson, cestovní kytara Steinberger SP2FA, Hamer Duotone Custom (pravděpodobně úplně první hybridní kytara), Crafter SA a další.
