Dnešním dílem se opět dostáváme k tématu vlastního hraní. Už jsme si na těchto stránkách rozebrali hodně hledisek tvorby zvuku a feelingu, počínaje technikou hry a všeobecnými radami přes aparáty a kytary až po bottlenecky, trsátka a krabičky. Takže dnešní téma, kdy si přiblížíme, obecně zcharakterizujeme a celkově utřídíme multiefekty jako takové a uvedeme si jednotlivé firmy včetně jejich produktů, je v rámci tohoto seriálu dalším doplňkem do celkové mozaiky rozhledu kytaristy.
Hned na úvod musíme poznamenat, že nám půjde zejména o multiefektová zařízení, která jsou položena na pódiu a na něž, lidově řečeno, kytarista při hře šlape, takže až na jednu výjimku ponecháme rackové multiefekty zatím stranou. Nebudeme se zmiňovat ani o firmách, které se zaměřily výhradně na modelery (Line6, J-Station...), to až v některém z příštích dílů. A ještě, než se pustíme do jednotlivých firem a jejich (až na jednu výjimku) nejsoučasnějších nabídek, musíme si především udělat jasno v celkovém rozdělení efektů, abychom se vyhnuli zmatkům a vyloženě chybným označením, o která v této oblasti pro její nepřehlednost rozhodně není nouze. Efekty si totiž obecně můžeme rozdělit:
a) podle technologie na analogové a digitální, lampové či nelampové a hybridní. Po velkém úvodním nadšení pro digitální zpracování zvuku se většina firem, zabývajících se zpracováním kytarového zvuku, vrátila pokorně k analogu a to zejména v oblasti zkreslení signálu. Změna nastala nejen pro vlastní kvalitu zvuku, ale i pro staronovou oblibu hudby let šedesátých a sedmdesátých, kdy klasické "pastičky" byly analogové. Podobný obecný trend nástupu "retro" najdeme jak u výrobců multiefektů a procesorů (včetně modelerů), tak i u kytarových firem a výrobců aparátů. Digitální technologie zůstala (a dále se rozvinula) u efektů jako delay, reverb, noise gate, chorus, flanger atd. Lampy se do efektů a multiefektů začaly přidávat právě pro zlepšení zkresleného zvuku, v současnosti, kdy trh ovládly modelery, se lampy s úspěchem prezentují spíše ve foot pedálech, krabičkách, které tak vlastně suplují lampový předzesilovač (včetně rozdělení signálu do kanálů),
b) podle režimu práce na efekty, pracující po sešlápnutí pedálu na předem již nastavené úrovni (což je většina všeobecně známých a používaných efektů a zařízení), nebo kde průběh efektu můžeme ovlivňovat v reálném čase. Máme na mysli pedály (wah, whammy, expression), které jsou buď samostatné (s efektem či jako externí pedály), nebo jsou u multiefektových zařízení přímo vestavěny, anebo jsou součástí různých footswitchů. Vedle přímého ovládání pohybem pedálu sem můžeme zařadit i různé auto-efekty, kde průběh efektu záleží na intenzitě hry atd. Do této kategorie patří i hybridní zařízení - např. ovlivňování nájezdu tónu na předem již nastavený chorus, a to pedálem,
c) podle vlastních parametrů úpravy zvuku, a to na efekty, které signál zkreslují (overdrive, tubedrive, distortion, fuzz atd.) a efekty, které jinak mění barvu, výšku, náběh (attack) či průběh tónu. Patří sem různé filtry (phaser a wah), compressory, ekvalizéry (jak grafické, tak i parametrické včetně funkcí speaker simulátorů), změny výšky tónu (pitch bend - whammy, vibrato a harmonizér), modulace (flanger a chorus), úroveň a hlasitost signálu (noise gate, limiter, volume pedal a tremolo) a samozřejmě odraz a prostor zvuku (delay a reverb),
d) podle množství dostupných efektů v jednom zařízení a způsobu jejich nastavení a zpracování (a už jsme u jádra problému). Zde jednu rozsáhlou kategorii tvoří krabičky (footpedály, pastičky a šlapky), které obsahují zpravidla jeden efekt jakkoli stupňovitě dělený a upravovaný. Druhou a třetí skupinu tvoří zařízení, o která nám dnes půjde. Proč hovoříme o dvou skupinách? Klasické multiefekty, rozšířené zejména na počátku minulého desetiletí, skutečně obsahovaly řadu efektů, dostupných jinak pouze v krabičkách. Rychlý vývoj technologií zapříčinil, že tyto prosté souhrny efektů byly zastíněny a posléze pohlceny multiprocesory s daleko většími možnostmi úpravy zvuku a editace jednotlivých efektů. Pokud tedy dnes použijeme výraz multiefekt, "mulťák", máme na mysli buď ta zařízení, kde jde opravdu o souhrn efektů "v jedné krabici", v extrémním případě o panely, do kterých lze jen od určité firmy instalovat krabičky a pedály a nebo jde (a to dnes ve většině případů) o multiprocesory, signálové procesory včetně amp modelerů (a jejich nadstaveb - např. DigiTech GNX1). Můžeme sem zařadit i valve guitar systémy (valvulatory). Procesory, které bereme v tom multiefektovém významu, jsou různých tříd, dávají nám možnosti výběru zapojení jednotlivých efektů, tvorbu vlastních bank a programů atd. Některé se svou výbavou a postupující technologií přibližují k modelerům, které nám vedle efektů simulují, modelují různé vyhlášené (i vintage) značky aparátů a beden (včetně jejich sestav) a v současné době spolu s GNX (GeNetX) představují nejvyšší stupeň integrace efektů, procesorů a modelerů.
Pro pořádek si uveďme, že do rozsáhlé kategorie d) patří i kytarové syntezátory, ovšem ty si necháme až na někdy příště. Úplně na okraj (ovšem nikoli významem) řadíme samostatné předzesilovače, leslie, talk-box, e-bow a další. Rád bych také na závěr tohoto nezbytného úvodu upozornil, že veškerá rozdělení s rozsáhlou charakteristikou jednotlivých efektů včetně příkladů a obrázků najdete v mé učebnici Rocková kytara II.
Podívejme se nyní konkrétně na jednotlivé firmy a charakterizujme si jejich nabídku. Jako první si přiblížíme DigiTech, firmu, která je v této oblasti už dlouho dobu uznávanou jedničkou. Na počátku devadesátých let bylo hodně rozruchu kolem klasického modelu DigiTech 21 Legend, který měl rackovou část a footpedal. Na výsledných zvucích se podílely takové celebrity, jako např. Steve Vai, George Lynch, Ritchie Blackmore, Larry Carlton, Vernon Reid, Jerry Garcia, Tony Iommi, Reeves Gabrels, Frank Gambale, Steve Morse, Michael Angelo, Steve Lukather, Neal Schon, Ted Nugent, K. K. Downing, Glenn Tipton, Jennifer Batten, Brad Gillis, Bruce Kulick, Joe Walsh a celá řada dalších. Už jenom ze jmen je patrný rozsah tohoto zařízení, které navíc obsahovalo na 24 efektů. Mám ho dodnes a ve studiu ho občas použiji hlavně pro velmi hezké a zvonící čisté zvuky. Určitou alternativu představoval RP-1 (a později RP-10 s již vestavěným pedálem), kde bylo vše v jedné krabici na zemi (s dost zranitelnými tlačítky). Legend II se nijak zvlášť neujal, ale GSP2101 byl další úspěšný vývojový model (s foot controllerem), který navíc obsahoval dvě lampy 12AX7, takže zkreslení bylo daleko příjemnější.
Velmi spolehlivou se ukázala další řada a to RP7 s 12AX7, pedálem, ladičkou a emulací beden (jeden z mých kolegů má RP7 přiřazenou k Marshallu JCM900 a leze mu z toho vynikající zvuk). RP14 byla rozšířená verze již s modelingem aparátů a analogovým wah pedálem. V současné době firma pokračuje v této řadě, značně rozšířila nabídku efektů, modelingu aparátů a možností a to u modelů RP100 (bez pedálu), RP200 (s pedálem) a zejména RP300, který obsahuje i funkce Learn-A-Lick/Jam-A-Long.
Další řadu představuje GNX1, kdy se jedná o upgrade zavedených modelerů s tím, že si můžete vytvořit vlastní zvuk kombinací zvukové charakteristiky různých zesilovačů, ať už fyzicky existujících nebo již modifikovaných hypermodelů. Můžete dokonce díky technologii GeNetX kombinovat vlastní nápady s výtvory ostatních muzikantů přes internet. Až 12 efektů může běžet současně a zařízení má i rytmický trenažér s 30 patterny. Celý "mulťák" je na podlaze a není nijak zvlášť rozměrný. Model GNX2 má více presetů a větší možnosti v bankách, GNX3 je pak dokonalý multiefekt/procesor/modeler s možnostmi, které jsou prakticky omezené jen kytaristovou fantazií.
Trochu jinou cestou se ubírá modeler Genesis1, kdy se firma zařadila po bok Line 6 a J-Station. Jedenáct zesilovačů a jedenáct beden. Genesis3 má vedle většího výběru aparátů i dobře znějící acoustic simulator.
Firmě DigiTech jsme věnovali poměrně velký prostor, ale jen pro to, že má v této oblasti již dlouholeté zkušenosti, které ostatním firmám (až na nástup modelerů) slouží víceméně za vzor.
Firma Boss proslula mezi kytaristy daleko více kvůli svým perfektním šlapkám. V oblasti multiefektů nejsou tak všeobecně proslulí jako DigiTech (i když ME-5 byla úspěšná), ale jejich řada GT stojí opravdu za pozornost. Firma zde navazuje na skvělou pověst svých pedálů a to i v oblasti zkreslení! Vždyť právě Over Drive, Super Overdrive, Turbo Overdrive a modely distortionů včetně různých heavy metalů a metalizérů se mezi kytaristy ujaly naprosto bezkonkurenčně. Na těchto zkušenostech jsou postaveny multiefekty GT-3 a vynikající GT-5 s 13 typy zkreslení a 13 typy pre-ampu. Úplnou novinkou je GT-6 s 15 knoflíky pro rychlou editaci a hlavně s 340 programy! Což je zdaleka nejvíc ze všech možných typů. Větší digitalizací a možnostmi editace jsou vybaveny řady ME (ME-30 s pedálem a ME-8), je zajímavé vyzkoušet i jejich VF-1 a rackový GX-700.
Yamaha se v této oblasti také probudila a přišla na trh s AG Stomp, pre-ampem pro akustickou kytaru s modelingem mikrofonů (8 typů včetně feedback reduction), výborným DG Stomp pro elektrickou kytaru s modelingem 8 aparátů a 16 beden včetně běžných efektů (i simulace páskového echa) a UD Stomp, procesorem, zaměřeným pouze na modulaci a delay (180 patchů).
Zoom je další firmou, která nabízí svá multizařízení. Vedle vyloženě multiefektových zařízení GFX-4 s různými vestavěnými krabičkami, GFX-8 s 69 různými efekty a 707 II s možnosti samplování se firma v současné době zavedla multiefektovými kompaktními pedály 504 II pro akustickou kytaru (obsahuje 4 simulátory), 505 II pro elektrickou kytaru s 33 efekty (z toho 12 rozdílných typů zkreslení) a současným hitem, 606 s vestavěným pedálem. Zajímavostí je pak modeler GM-200.
Do světa multiefektů zasáhla i firma Korg a to v současnosti zejména čtyřmi modely: Pandora PX4, AX100G, AX1500G a konečně AX1G. PX4 je malá krabička, která obsahuje i simulace starých zesilovačů a svede až 7 efektů najednou. Má vestavěné bicí a basové patterny a paměť na 32 sekundový záznam. AX100G je menší, ale nadupanější typ AX1000G s 63 efekty, 50 podklady a 80 programy. AX1500G umí hezky modelovat různá komba a hlavy a jednou z jeho výhod je velmi snadné, intuitivní ovládání. AX1G se stal pro svou širokou variabilitu velmi oblíbeným multiefektem, však také získal v Anglii ocenění jako Nejlepší kytarový multiefekt za rok 2000.
Další firmy už vezmeme podstatně rychleji. Lexicon proslul spíše jako výrobce rackových verzí multiefektů a to např. MPX G2, která umí napodobit zvuky vintage efektů, jako Tube Screamer, Uni Vibe, Octavia, Mu-Tron III, Cry Baby, Phase 90, Dyna Comp, Space Echo a další. Ani v Peavey se svým Max100 nezůstali pozadu, mezi klasické multiefekty bychom mohli zařadit i produkty DOD, firmy, která proslula také spíše svými pedály. Jedná se zejména o Tec4X s 15 efekty a zejména VGS50 s velmi dobrými simulacemi lampových zvuků. Z dalších, méně výrazných firem, můžeme jmenovat např. Alesis, Danelectro, Fulltone, Ibanez, Procosound, Rocktron, T. C. Electronic, Tube Works a další.
A ještě několik všeobecných rad.
- někteří razantnější (rozuměj více dupající) kytaristé říkají, že celokovová konstrukce je lepší než konstrukce z tvrzených plastů. Možná, že někteří mají opravdu rozdílné pocity, když šlapou po kovové či plastové krabici za desítky tisíc korun, ale otřesy a nárazy, které by poškodily plastový kryt, by jistě poškodily i vnitřní strukturu přístroje z kovu...
- některá zařízení jsou na baterie (už jenom z důvodu manipulace). Osobně dávám přednost napáječům (a to i v případě krabiček), protože odpadá neustálá kontrola stavu baterií (ať už jsou instalovány kontrolky či ne), stálá starost o to, zda baterie seženu, zda mi vydrží do konce koncertu či natáčení, zda jsem je nezapomněl doma...
- je milé, když "mulťák" má vestavěnou ladičku (klasickou chromatickou automatickou či nastavitelnou pro jiná ladění)
- velmi zajímavá je i funkce Learn-A-Lick, kdy si můžete nahrát část sóla, běhu či licku, kterému se chcete naučit, a nejen si ho stále přehrávat, ale zpomalit si ho bez jakéhokoli podladění
- je dobré se zajímat o efekty, jejich kvalitu, počet možností jednotlivého efektu (zvláště u zkreslení) včetně jejich nastavení
- zajímejte se i o zadní panel a jeho možnosti (MIDI, sluchátka, vstupy pro externí zařízení včetně audio, line/amp atd.)
- z dalších vlastností je důležité vědět, kolik je možných bank a presetů, kolik efektů současně může "běžet", jaká je možnost vzájemného řazení efektů do celkového řetězce včetně externích zařízení, zda je instalován pedál (pedály), jeho funkce (vyzkoušet zejména na wah efektu), u digitálních starších multiefektů je dobré si vyzkoušet, jak celé zařízení reaguje po zapojení vašich krabiček (zejména různých driveů)
- neméně důležitý je také uživatelský komfort editace. Pro některé kytaristy jsou vstupy do nastavování jednotlivých efektů či řetězců doslova noční můrou. A zdaleka nemusí jít o technické antitalenty.
- v současné době se rozšířil zvyk, že výrobci umisťují na přední panel potenciometry pro rychlejší nastavení parametrů nejdůležitějších efektů (delay, reverb a modulation) či klasických knoflíků (gain, treble, middle, bass, input level a master)
- pokud vlastníte lampový aparát, u kterého se logicky nechcete vzdát přirozeného zvuku lamp při zkreslení, a přesto chcete využívat nabídku multiefektů a procesorů, tak by vaše zařízení mělo umět rozdělit efekty do dvou či více cest tak, aby efekty wah, acoustic simulator a zejména drive (zkreslení - overdrive, tubedrive, distortion...) šlo přímo do direct vstupu a ostatní, jako např. delay, reverb, whammy, chorus atd., do smyčky, respektive do více smyček.
- cabinet simulator je dobrá funkce, ale používejte ji opravdu jen při přímých vstupech do pultu či při přímém nahrávání. Přes aparát se jedná o zbytečný filtr.
Celkově lze říci, že krabičky na jedné straně a multizařízení na straně druhé se u kytaristů těší dost vyrovnané přízni. Čemu ale dát přednost? Je to otázka vysoce osobní a je zcela na každém z vás, jak se rozhodnete. K výhodám krabiček patří mj. lehčí a efektivnější výměna jednotlivých efektů za jiný i v rámci jednotlivých firem, jednodušší nastavení a rychlejší reakce v nastavování jednotlivých parametrů při změně zvuku (např. při hře na jiný aparát na festivalech apod.) a jejich snadnější propojování v rámci aparátu a jeho efektových smyček, nevýhodami pak jsou problémy s kabely při jejich propojení a zvýšení možnosti šumu a ztrát v signálu (což se ale dá výrazně omezit kvalitními jacky a kabely - např. Planet Waves a Neutrik) a v neposlední řadě i větší prostor, který zaberou (ať už sami, nebo na nějakém pedalboardu). Výhodami multizařízení je právě ve srovnání s krabičkami eliminace ztrát z kabelů mezi jednotlivými efekty, možnosti vytváření bank zvuků, menší prostor k zabrání, rychlejší manipulace a velká možnost výběru efektů a to i těch, které jsme třeba dlouho nepoužívali, ale zrovna by se hodily. Nevýhodou je pak složitější a tím pádem méně rychlejší přístup k okamžité editaci parametrů (zvláště, když není čas, jako tomu bývá např. právě na festivalech), což už ale většina výrobců svým zaměřením se na uživatelský komfort v ovládání odstranila.
