Pokračujeme v naší cestě po světě značek výrobců efektových krabiček, protože, co si budeme povídat, i když jich máme hodně, pořád je to nějak, člověče, nějak málo, a je potřeba se rozhlédnout, ne? V pedalboardu mám ještě místo, tak co?
Nebudeme se zde zdržovat způsobem kategorizace, to už jsme uvedli v mnoha předcházejících dílech.
Ibanez
O firmě jako takové jsme v souvislosti s kytarami psali vícekrát, takže se podívejme čistě na krabičky.
První série spatřila světlo světa roku 1974 a dva roky nabízela produkty, mezi nimiž nechyběl třeba Overdrive II či oranžový Compressor, modré phasery a patřil sem i známý žlutý wah pedál ST-810 či jeho krabičková verze Stereo Box.
Roku 1977 firma přichází s již vyladěnější sérií, kde byl již propracován jednotný vzhled a ovládání (konkurence byla nelítostná). Nově zde firma uvedla Compressor CP-835 a již tříknoflíkový Phase Tone PT-909. Nedá se ani zde říci, že by šlo o nějaký zásadní úspěch, firma v tomto segmentu spíše pokulhávala za předními světovými výrobci. Potom ale přišla velká změna.
V letech 1979 až 1980 totiž firma přišla s novou řadou, kde už jenom na první pohled zaujal jiný a jednotný design a čtvercový spínač. A právě v této době na světlo světa přichází hit firmy - TS800 Tube Screamer Overdrive (replikován byl v roce 2014). Pro americký trh firma vyrobila 1500 kusů a celosvětově 3500 jednotek - jenže to bylo málo! Povedené „flaškové“ (nevím, jak jinak to popsat) zkreslení kytaristy okouzlilo, a firma tak získala i na této části trhu své jméno. Z této série bych ještě vyzdvihl analogový delay AD-80, raritní záležitost s velmi přirozeným dozvukem (před pěti lety jsem ho prodal a udělal jsem chybu).
Ostatní krabičky této série špatné nebyly, ale ve světové konkurenci nevyčnívaly.
V polovině sedmdesátých let přišly další změny. V období 1976-1980 doplnila firma svou nabídku o Phase II, Flanger a Graphic EQ, vše v designu širokých, rozpláclých krabiček. O úspěch se ale opravdu nejednalo. Ještě dříve, již od roku 1975 dal Ibanez na trh další mršítka série Big Box, které jednoznačně vycházely z trhu Electro-Harmonix. Výsledek byl tentýž. Pravda ale je, že tyto retro efekty doznaly opětného uplatnění v době návratu módy těchto designů, tedy zhruba od druhé poloviny prvního desetiletí nového tisíciletí...
Jednoznačně úspěšnou se pro firmu stala série 0, která v období 1980-1981 zahrnovala Tube Screamer TS808 (od roku 2003 se dostal opětně do výroby), analog delay AD-80 (u něj se nic nezměnilo) a dalších deset krabiček, AF-201 Auto Filter, CP-835 Compressor II (nebyl špatný), CE-505 Chorus, FL-301 Flanger včetně vyšší řady DX, GE-601 Graphic EQ (ten se dost využíval k zesílení při sólech), overdrivy OD-850 a OD-855 Overdrive II, parametrický ekvalizér PQ-401 a phasee PT-909.
V letech 1982 až 1984 přichází Ibanez se sérií 9, která úspěšnou sérii 0 nahradila. Ale proč? Vysvětlení je vlastně jednoduché. Za prvé výrobky předchozí série neměly sjednocené napájecí napětí a zde se vše napájelo devíti volty. Tolik k pojmenování. A k té náhradě za sérii 0? Výrobce čtvercových spínačů, dodavatel pro Ibanez, totiž zkolaboval a firma je neměla kde shánět. Tak si vymyslela svoje spínání, a nová řada byla na světě (to je také vysvětlení, proč třeba na začátku 90. let firma nabízela spíše TS-9, který přece jen není tolik vyhledávaný jako TS-808 - jakmile ale roku 2004 se obnovila výroba čtvercových spínačů, hle, a reissue série TS-808 už zase jela).
Série 9 obsahovala delay AD9, auto filter AF9, Bi-Mode chorus BC9, dále CP9 Compressor/Limiter, CS9 Stereo Chorus, FL9 Flanger (tenhle už byl docela vychytaný a zněl přirozeně), GE9 Graphic eq, OD9 Overdrive (osobně mi neseděl), PQ9 Parametric EQ, PT9 Phaser, SD9 Sonic Distortion (docela nářez), SM9 Super Metal (vůbec nezněl špatně), ST9 Super Tube Screamer s čipem JRC4558D a z dnešního pohledu klasika TS9 Tube Screamer s čipem JRC2043DD (pro výrobky, jejichž sériové číslo začínalo jedničkou) a s čipem JRC4558D (pro krabice, kde sériové číslo začínalo dvojkou). Roku 2012 vydala firma i limitovanou sérii TS9 Tube Screameru k třicetiletému výročí uvedení tohoto legendárního zkreslovadla.
Vedle multiefektů (ty se nikdy v podstatě neujaly) řady DUE, EC, a zejména PUE (nemluvě o rackových série U) pak firma roku 1985 přišla se sérií L, Master. Tyto pedály vůbec nebyly špatné, osobně jsem byl tehdy už v zajetí Bossů - přesto mi jich pár prošlo rukama (tedy nohama) a z celé té řady (pozná se v označení mj. i podle toho, že vždy obsahuje písmeno L) bych určitě zmínil třeba GEL Graphic EQ nebo CPL Compressor/Limiter. Touto sérií si firma ale spíše pohoršila. Totéž lze prohlásit i o produktech z období 1987-1992, kdy značka uvedla sérii DCP, která obsahovala v podstatě digitálně ovládané efekty s řadou dalších možností. Tohle se fakt nepovedlo...
Lepší pověst získala firma sérií 10 neboli sérií Power, která byla v nabídce v letech 1986-1996. Zde se Ibanez soustředil na komplexnost celé nabídky a dost se mu to podařilo. Ze všech cca 31 krabiček si určitou proslulost získaly třeba krabice MS10 Metal Charger, NB10 Noise Buster, OT10 Octave, SC10 Stereo Chorus a LM7 L. A. Metal. Bylo to ale jenom dobové.
Na samém přelomu osmdesátých a devadesátých let firma zvrubounovatěla - zcela změnila design a přišla se sérií Soundtank 5. Původní série, vyráběné z kovu, byly rychle nahrazeny plastovými komponenty - a to byl jen hřebíček..., však víte kam. Pokud bych měl označit nejhorší sérii krabic od Ibanezu, byla by to asi tato. Už jenom ty spínače zlobily, a to dost často...
Po opravdu divných produktech série EC z let 1994-1996 se jméno Ibanez opět otřepalo a dostalo se na výsluní. Konečně. Firma totiž přišla s prvním výkopem, který obsahoval sérii Classic. Ta byla aktivní v letech1996-1999 a obsahovala AD99 Analog Delay, FL99 Classic Flange, PH99 Classic Phase a zejména lampové krabice řady Tube King. A ty se povedly! Druhým zajímavým výkopem byla série ToneLok, která si přes počáteční určitou nedůvěru získala dobrou pověst (co byla velmi dobrá vychytávka, bylo zastrčení, tedy vlastně uzamčení, knoflíků, čímž se tak předešlo případnému ukopnutí či nežádoucímu otočení). V této sérii se již opětně nezapomnělo na odkaz Tube Screamer.
Firma v současnosti sjednotila v tomto segmentu svou nabídku na čtyři základní série - verze legendárního zkreslovadla Tube Screamer, dále Echo Shifter, čím dál více populární Mini Serie a Wah Pedal.
Po jednom výrobku jsou zastoupeny série Echo Shifter a Wah Pedal. U první z nich jde o delay ES3 s dosti širokými možnostmi nastavení efektu - nejvíce mne tam baví ten fader, kterým se ovládá dobu dozvuku. Pedály wah zastupuje model WH10V3 s možnostmi přepnutí frekvenčního rozsahu dle toho, zda to použije kytarista či baskytarista, nastavením hloubky wahu a možností volby true bypass nebo buffered. Tyto dvě kategorie nepatří zrovna k těm, které by byly vlajkovými loděmi divize této firmy. Něco jiného jsou ale ty další dvě. Série Tube Screamer vychází z historicky nesmírně úspěšného zkreslovadla TS808 a nabízí modely NTS (s lampou Nutube), klasický TS808 (s čipem JRC4558D), TS9, TS9X (s přidanou funkcí výběru módů), TS808 HWB (kompletně konstruované metodou ručně ovíjených spojů), TS808DX Overdrive Pro (se switchem Pro/Post Boost a spínačem dalšího levelu zkreslení) a konečně TS Mini.
A je to právě série Mini, která pak obsahuje všechny další efekty, od TS808 přes Analog Delay ADMini po ladičku Big Mini. Všechny krabice série Mini mi prošly zvukovým řetězcem a musím říci, že fakt dobrý!
Kdo hrál či hraje na efekty Ibanez?
Klasiku TS808 měli či mají např. Joe Bonamassa, Rory Gallagher, Gary Moore, Andy Timmons, Adrian Smith, Stevie Ray Vaughan a další. Populární TS9 vlastnil či vlastní Edge, Noel Gallagher, Buddy Guy, Billie Joe Armstrong (Green Day), Kirk Hammett, John Petrucci (Dream Theater), Steve Vai...
