Letem kytarovým světem - Kytarové aparáty: Bad Cat, Epiphone, Kustom a Pignose

V rámci našeho seriálu se stalo již zvykem, že se zblízka podíváme na výrobce kytarových aparátů. V dlouhé řadě minulých dílů s touto tematikou jsme zcela jistě učinili zadost tomu, seznámit se s těmi nejznámějšími a obecně nejprofláklejšími firmami a značkami (stačí se podívat na sumarizující přehled článků s názvy firem). Bylo by ale chybou, kdybychom se s tím spokojili.

I když každý z nás má své oblíbené značky, na které nedá dopustit (u mě osobně jsou to aparáty Marshall), existuje celá řada dalších firem a jejich produktů, které si rozhodně zaslouží naši pozornost. Vždyť konzervatizmus, ať jakkoli příjemný, v některých svých důsledcích (například hlubší proniknutí do detailů filozofie firmy a představ o výsledném zvuku), může být občas na škodu. Zvláště když muzikant neustrne ve svém výrazu a neustále hledá a hledá, jak by vylepšil svůj zvuk. A že těch možností jak toho dosáhnout je nepřeberné množství, je jisté. A jednou z nich, tou nejpodstatnější, je mít povědomost o jiných značkách a modelech. A proč ne? Vždyť když uvedeme naprosto elementární, skoro až infantilní příklad, tak přece mnozí zavilí gibsonisté (například) mají ve svých sbírkách fendery (například). A naopak...

Dnes nás tedy čekají čtyři firmy. V zájmu objektivity jsme k nim přistoupili abecedně. Stejně, jako v předcházejících dílech s touto tematikou, i zde si uvedeme krátkou charakteristiku firmy, její historii, seznámíme se se základními liniemi, charakteristickými sériemi a přelomovými řadami a modely, přiblížíme si i některá vybraná vlajková zařízení a nezapomeneme ani na výběrový seznam kytaristů, kteří produkty té určité firmy používali či používají. Koneckonců tím tak získáme daleko lepší a konkrétnější představu o charakteristice zvuku určitých produktových řad, než kdybychom ho slovy sáhodlouze popisovali. Lépe tak vyplyne i celková filozofie firmy. Nezapomenu ani na osobní názor, protože jsem se k některým modelům i dnes uvedených firem mohl dostat prostřednictvím svých žáků z celé republiky, kteří, pilní jako včeličky, mi některé své úlovky donesli pyšně ukázat.

Je zcela zřejmé, že nemůžeme každé firmě věnovat přibližně stejný rozsah článku, a to jak z důvodu její historické úlohy v rozvoji zpracování zvuku, tak i z hlediska míry zabydlení se té které značky v našich zeměpisných šířkách. A zejména toto bude v tomto článku platit dvojnásob.

Jak už jsem uvedl, každý z nás má na určitou značku či model svůj osobní názor (což je samozřejmě správně). Takže následující řádky berme nejen jako obecné, uživatelské doplnění informací a ucelení si osobního i obecného povědomí o světě hlav a komb, ale také i jako možnost porovnání jednotlivých názorů a tříbení vlastních představ.

A jaké firmy nás dnes čekají? Jsou jimi značky Bad Cat, Epiphone, Kustom a Pignose.

Bad Cat

Americká firma Bad Cat s nynějším sídlem v Coroně v Kalifornii byla založena roku 2001. Její zakladatelé, James Heidrich a Mark Sampson, si již od začátku vytyčili za cíl vytvářet účelné aparáty co nejjednodušší konstrukce a maximální užitnosti. Vycházejíce ze základní myšlenky, že drtivá většina kytaristů stejně nevyužije při běžné praxi hory stowattových full stacků za sebou, soustředili se většinou na produkci maximálně třicetiwattových komb, a to jak lampových, tak i hybridních a tranzistorových. Lampové aparáty ale u nich hrají prim, což dokazuje zájem o komba série Cat či produkty série Panther. Oblíbené jsou ale i hybridy typu Hot Cat a Lil s lampovými konci. Svůj díl zájmu sklidila i komba kategorie portable, komba série Mini, které při pětiwattových výkonech obsahují na konci lampu EL84, což jim dává velmi příjemný, nechemický zvuk. Mohu to potvrdit i osobně, právě kombo Mini Cat si sebou vozil jeden žák z jižní Moravy (v současné době „vaří“ v tamní bluesrockové kapele).

Firma Bad Cat tak kytaristům nabízí velmi jednoduché, uživatelsky vysoce přístupné, zvukově nadmíru kvalitní aparáty, které se navíc vykazují širokou mírou univerzálnosti. Důkazem nad jiné lepším je seznam jmen osobností, které „špatné kočky“ používaly či používají.

Nemohl jsem v tomto případě vynechat výrok Jirky „Přemíka“ Hradeckého, onoho studenta a vlastníka Mini Cat, který prohlásil: „Vono to vypadá nevinně, ale hraje to jako bejk.“ A měl pravdu.

Epiphone

O firmě Epiphone jsme na těchto stránkách hovořili již vícekrát. Zabývali jsme se totiž jejími elektrickými kytarami (Muzikus 3/2004) a elektroakustickými nízkoluby (Muzikus 3/2003), takže historii jsme již uvedli. Bylo by ovšem také chybou domnívat se, že produkce aparátů je ve firmě spíše přehlíženou, okrajovou záležitostí. Je zcela zřejmé, že nástroje zde hrají prim, ale pokud srovnáme třeba vztah kytar a aparátů u značky Gibson, jednoznačně zde jde o výraznější vztah směrem k aparátům.

Po předchozích nejrůznějších kombech, jako například Studio 10 či EP–1000R se firma rozhodla zúžit nabídku, ale zato se soustředit na její preciznost s důrazem na odkaz značky. Management se tedy zaměřil spíše na výlučnost (například v designu komb) než na snahu kopírovat ostatní výrobce. Z celé plejády produktů tak vyplynuly čtyři hlavní aparáty, lampové Blues Custom (kombo), Valve Junior (kombo i hlava) a So-Cal (hlava) a stowattová hlava Triggerman 100H DSP s šestnácti digitálními efekty. Na hlavy jsem neměl možnost si zahrát, ale minulý školní rok mi dva žáci nezávisle na sobě (jeden z Aše a druhý z Nové Paky) přivezli kombo Blues Custom. Velice vintage vyhlížející „skříňka“ produkovala ve spojení s mým Gibsonem Les Paulem velmi příjemný, kulatý, harmonicky bohatý tón. Žák z Nové Paky dokonce tvrdil, že si toto kombo pořídil nejdřív z toho důvodu, aby byl na pódiu výjimečný, že něco takového se hned tak nevidí. Z původní dosti povrchní myšlenky pak ale vyplynula láska na druhý pohled, protože onen student výslednému zvuku zcela propadl (tehdy měl fendera, signature model Erika Claptona se snímači Lace-Sensor).

Kustom

Neměli bychom se nechat zmást menším počtem uvedených kytaristů, hlásících se k aparátům Kustom. Jedná se totiž o firmu, která má za sebou již dlouhou historii. Její jméno není zejména na evropském trhu příliš známé, ale v historii vývoje amplifikace kytarového tónu má své místo. Pamatuji si totiž, jak jsem pod lupou zkoumal, na co že to na jedné nekvalitní fotce hraje John Fogerty z Creedence Clearwater Revival. A také si vzpomínám, že jsem se divil, maje v sobě první chabé základy angličtiny, proč se ten název píše takto a proč ne Custom.

Firma byla založena roku 1966 a specializovala se oproti diktátu doby spíše na tranzistorové aparáty. Zakladatelem byl Bud Ross, chorobný hráč pokeru, který také svou společnost díky své vášni posléze i ztratil. Prvním významným modelem byl zesilovač Kasino. Následovala další komba, jejichž suchý, ostrý zvuk si oblíbili zejména muzikanti z oblasti country, rockabilly a rock and rollu.

Po velkých existenčních problémech se v devadesátých letech zesilovače Kustom vrátily na scénu a jsou vyhledávány zejména nadšenci tvrdého, ostrého tranzistorového tónu. Prakticky až v roce 2005 se firma poddala nutnosti uplatnit i lampy, takže vznikly série celolampových aparátů Double Cross a Coupe a lampových komb The Defender. Samozřejmě, že management se nemohl vyhnout zařazení digitálních technologií, takže vznikla série HV s vlajkovou lodí HV 65, šedesátipětiwattovým kombem s osmi mody preampu a šestnácti digitálními efekty. Větší ohlas ale sklidila hybridní komba řad Contender a Tube 12, mající v preampu 12AX7.

Další výhodou značky je to, že nezapomněla na úplné začátečníky a na potřeby kytaristů zahrát si v podstatě kdekoli, třeba na nějakém sessionu, kam se můžete dopravit autobusem či osobním autem – čili s sebou netaháte přívěs s aparátem. Proto také komba série Dual, jako například 35DFX s osmi efekty či série Arrow, získala takovou oblibu. Zajímavě znělo i kombo, jak mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, 12 Gauge. Zde šel výrobce ne zcela tradiční cestou. Do malé „skříňky“ komba, jehož zesilovač produkoval pouze šestnáct wattů, „nacpal“, a to taktak, dvanáctipalcový reproduktor. Navíc nezapomněl na dva kanály a analogový reverb a delay. Výsledkem byl neuvěřitelně plný, mocný, neukňouraný zvuk, takový, jaký by člověk na první pohled od tohoto zařízení nečekal. Dobrý výsledek byl i při zapojení nějakého efektového zařízení, a to i včetně zkreslovadel.

Kustom je firma, které vedle méně tradičních designů u řad Double Cross a Coupe vsadila na čistý, tvrdý tón. Převažující filozofií firmy tedy rozhodně není dobýt trh, vyhrazený kulatému, táhlému, výraznému zkreslenému tónu. Něco jiného ale nastane, když si hodláte všechno, tedy i zkreslení, připravit na svém pedalboardu či nějakém multiefektu a modeleru a pak to poslat dál ve snaze, aby došlo k co nejvěrnějšímu přenosu již připraveného signálu.

Pignose

Na závěr tohoto článku vyšla firma Pignose. Jde o velmi kuriózní záležitost, protože věhlas této značky nevyrostl na výkonných hlavách či extrémně vybavených zařízeních, ale na tzv. portable aparátech, malých kombech „do kapsy“. Ano, prakticky každý kytarista měl možnost se setkat s prvním, dnes už legendárním, pětiwattovým kombem nebo spíše „skříňkou s reproduktorem“, 7–100, které „jelo“ na šest baterií... Často docházelo v sedmdesátých letech ve světových proslulých studiích k situaci, že při vstupu do režie bylo velkým překvapením, že onen šťavnatý, řinčivý, plný zvuk, který jakoby se linul z hradeb Marshallů, produkoval malý Pignose 7–100 nebo další modely, kde často přiložený mikrofon Neumann nebo Sennheiser byl skoro i větší.

Počátek samotného nápadu vyprodukovat něco malého, ale výkonného, spadá do konce šedesátých let, kdy Wayne Kimbell a Richard Edlund udělali první kombo, inspirováni malým pětiwattovým zesilovačem v Pacific Radio. Celé to nacpali do krabice po kolínské a nabídli to Warrenovi Zevonovi, který se snažil dostat ze svého dobového Peaveye zkreslený zvuk. Když se mu to pořádně nedařilo ani při úplném vytočení volume doprava, Edlund prý zapojil svoji krabici-kombo a výsledkem byl přímo nadšen. Podle jeho slov pak po zvládnutí výroby jen první rok dodali na padesát tisíc těchto modelů.

Samotná firma Pignose Industries začala fungovat od roku 1972, z podnětu kytaristy Terryho Katha. Velmi zajímavý byl i marketingový tah, kdy reklama mohla uvádět na stránkách hudebních časopisů skutečnou fotografii odpovídajících rozměrů. Pro svou zvukovou kvalitu vzhledem k rozměrům se tato portable komba stala vítaným doplňkem řady kytaristů – když se podíváte na přílohu, zjistíte, že šlo o ta největší jména kytarového světa.

Je důležité si i uvědomit, že samotný základní model a původní myšlenka tak ovlivnila a inspirovala nástup podobných zařízení, jako Rockman, Pocket Rocket, Zoom, nemluvě o současných „kapesních“ kombech Marshall, Fender, Peavey, Vox atd.

Hlavním přínosem firmy je produkce vysoce univerzálních aparátů, a to právě i z hlediska praktické přenosnosti. Můžete v podstatě vyrazit kamkoli, i tam, kde není elektřina, a zahrát si. Třeba i uprostřed pouště (Děti Země, sorry). Přeneseno do našich podmínek, kytarista může vykouzlit krásný nakřáplý tón, aniž by musel zapojovat další efektové řetězce nebo si větší hlasitostí silnějších aparátů do nepříčetnosti naštvat sousedy.

Mrzí mě, že jsem neměl možnost zahrát si na 7–100 či na její modifikace. Půl roku ale díky jednomu žákovi z Českolipska jsem mohl hrát na jeho hodinách na G–60VR, šedesátiwattové kombo. Šlo o celolampové zařízení, které při osazení čtyř 12AX7 v pre-ampu a dvou 6L6 na konci produkovalo vřelý, teplý a dlouhý tón. Díky výrazným krajním hodnotám jednotlivých „knoflíků“ se pak jednalo o vysoce variabilní kombo, které by mohlo uspokojit jak jazzmana na jedné straně, tak i bluesmana a rockového kytaristu na straně druhé. Preciznost zpracování celkový dojem pak jen potvrzovala.

Kdo hrál či hraje na aparáty Bad Cat?

Brad Whitford (Aerosmith), Billy Duffy (The Cult), Jared Valencia (The Chemistry), Billy Joe Armstrong (Green Day), Ryan Newell (Sister Hazel), Randall Waller (Shania Twain), Sheryl Crow, Andrew Carillo (Joan Osbourne), Mary Chapin Carpenter, John Paul Jones (Led Zeppelin), Kelly Jones (Stereophonics), John Jorgensen, Mike Jule (Jupiter’s Child), Ty Longley (Great White), Daron Malakian (System of a Down), Gerry McGee (The Ventures), Ronnie Montrose, Dave Navarro (Jane’s Addiction], Warren Fitzgerald (Gwen Stefani), Trace Foster (Melissa Etheridge Band), Bonnie Raitt, Kid Rock, Jim Root (Slipknot), Dave Grissom (Dixie Chicks), Kirk Hammett (Metallica), James Harrah (Madonna Band), Scott Totten (Beach Boys), Mark Tremonti (Creed) a dlouhá řada dalších.

Kdo hrál či hraje na aparáty Epiphone?

Dave Amato (REO Speedwagon), Chet Atkins, Wayne Avers (Mounkees), Paul Barrere (Little Feat), Phil Campbell (Motörhead), Chad (Nickelback), Paul McCartney, Roger McGuinn (Byrds), Rickey Medlocke (Lynyrd Skynyrd), John Mellencamp, Rick Nelson (Cheap Trick), Willie Nelson, Joe Pass, John Connolly (Sevendust), Neil Diamond, Chris Duarte, John Fogerty (Creedence Clearwater Revival + sólo), Ace Frehley (Kiss), Noel Gallagher (Oasis), Billy Greer (Kansas), Bonnie Raitt, Terry Reid, Howard Roberts, Duke Robillard, Dean Roland (Collective Soul), Gary Rossington (Lynyrd Skynyrd), Jack Russell (Great White), Greg Rzab (Black Crowes), John Rzeznik, Slash, Dave Hidalgo (Los Lobos), John Lee Hooker, Frank Lero (My Chemical Romance), Tony Iommi (Black Sabbath), Mark Kendall (Great White), B. B. King, John Lennon, Alex Lifeson, Rick Vito, Paul Weller, Nancy Willson (Heart), Zakk Wylde a dlouhá řada dalších.

Kdo hrál či hraje na aparáty Kustom?

Scotty Anderson, Tracii Guns, John Fogerty (Creedence Clearwater Revival), Sheryl Crow, Johnny Cash, Carl Perkins, Rick Eckhardt, Roy Z a další.

Kdo hrál či hraje na aparáty Pignose?

nebo spíše Kdo s nimi přišel do styku aspoň ve studiu?

Pozn.: V tomto případě nevyznačujeme tučnějším písmem ty, pro které je určitý aparát výrazný. Námi uvedené osobnosti se s produkty Pignose setkaly či setkávají dodnes, nejsou s nimi ale nijak oficiálně spjaty zejména vzhledem k live koncertům a oficiálním seznamům jejich studiových setů.

James Burton, Jeff Abbott, Eric Clapton, Peter Frampton, Jimmy Page, Pete Townshend, Edgar Winter, Johnny Winter, Bobby Womack, Ron Wood, Keith Richards, John McLaughlin, Kenny Logins, John Lennon, Weird Al Yankowicz, Joe Walsh, Stephen Stills, Dick Dale, Carlos Santana, Robbie Robertson, Randy Holden (Blues Cheer), Jeff Beck, Steve Miller, Dave Mason, Frank Zappa, Roger McGuinn, Terry Kath (Chicago), Denny Dias (Steely Dan) a řada dalších.