Dnešním článkem navážeme na Muzikus 1/2005, kde jsme v rámci našeho seriálu rozjeli na základě zkušeností uvedených v úvodu minulého dílu nové téma, týkající se všech těch problémů, které se řeší třeba při "ladění formy", když se čeká na festivalu, až na vás přijde řada, o nichž se stále mluví na zkoušce a po zkoušce (u piva), na cestách na vystoupení a z vystoupení, na nějaké ubytovně po dni stráveném ve studiu, při setkání muzikantů několika kapel, při společných vystoupeních atd. Prostě pojďme si zase jednou popovídat o běžné praxi.
Jak se připravit do studia
Toto téma je více ožehavé, než bývá obecně předpokládáno. V dnešní době je velmi obtížné představit svou kapelu, svou sólovou tvorbu či jakýkoli projekt bez solidní nahrávky. A když myslím solidní, tak opravdu v plném smyslu slova. Mnozí z vás teď možná namítnou, že staré slavné kapely nahrávaly na pár stop a výsledek byl super. Ano, to ale byly, jak správně říkáte, staré, slavné kapely, které si svůj výraz vytvořily ve své době. Nedávno jsem slyšel povzdech jednoho kytaristy z nejmenované polorevivalové kapely, který prohlásil, že kdyby dnes existovala skupina stejně dobrých muzikantů, jako byli Led Zeppelin (ale jmenovali by se jinak) a jejich repertoár či styl by byl identický, tak jejich nahrávky, jako jsou zejména první dvě alba této kapely, by dnes žádného promotéra prostě nezajímaly už jenom z hlediska zvuku. Samozřejmě, jestliže posíláte své nahrávky lidem, kteří vás už znají, vědí o vás a v podstatě vás do svého klubu či na svůj festival chtějí (a přesvědčují se tak jen, zda ještě existujete nebo zda děláte něco nového), je to něco zcela jiného. Ale pokud se potřebujete představit či, jak se říká, se někam "vecpat", čím kvalitnější propagace, tím lépe. A to se týká především nahrávek.
Dnes už tedy opravdu nestačí vzít si do zkušebny čtyřstopý magneťák nebo počítač s nějakým základním programem, natočit na zpěvové mikrofony základy, k tomu přidat sóla a zpěvy a je to. Ano, znám skupiny, které to takhle opravdu dělají a výsledek (pokud si pohrají se zvukem, mikrofony atd.) v celkovém kontextu nemusí dopadnout špatně (zvláště, mají-li vlastní kompletní PA systém). Ovšem pářou se třemi čtyřmi skladbami přes půl roku, takže jsem přesvědčen o tom, že by tento čas měli věnovat spíše zkoušení a hraní než objevování záludností nahrávání zvuku (a že jde o něco zcela jiného, než nazvučení kapely na kšeftu, zjistí velice brzy).
Daleko lepší tedy je, když si kapela našetří nějaké peníze a vydá se do studia, kde za jeden dva víkendy zrealizuje demo nahrávku, která bude určitě v daleko větší míře splňovat současné požadavky na zvuk. Ano, namítáte správně, záleží na výběru studia. Jenže nejen na něm. Důležitá je i míra vašich představ, vaše vybavení a práce s ním, úroveň hry, sehranost atd. A o tom dnes bude řeč.
Výběr studia
Pokud si člověk nevytvoří vlastní zkušenosti, což může být dosti nákladné, a když se něco nepovede i výrazně ztrátové, pravděpodobně nejrozšířenější formou (ne ovšem vždy ideální) je nechat si poradit od ostatních muzikantů, kteří už s určitým studiem mají své zkušenosti. Má to ovšem svá dosti výrazná úskalí.
Musíte si např. dát pozor na stylovou příbuznost vaší tvorby s tvorbou těch, od kterých si necháváte poradit. Měli byste srovnat i nástrojové vybavení. Mám na mysli, že ti, co vám radí, třeba v dobré víře, mohou pracovat se špičkovými sestavami,
takže zvukový výsledek je už jenom z těchto skutečností jiný. Nemusí to být samozřejmě stoprocentní. Nekvalitní studio či špatný technik dokáže zhatit jakkoli vybavenou a muzikantsky vyzrálou kapelu, ale na paměti to přesto mít musíme. Nezmiňuji se ani o určitém lobismu, kdy studio patří někomu z kapely, která vám takto radí (nebo někomu z blízkých spolupracovníků kapely) - to se často nevyplácí.
Ti z vás, kdo se neradi nechávají něčím či někým ovlivňovat, si mohou studio vybrat z nabídky periodik, která se na problematiku specializují - např. Muzikus (nejen inzerce, ale i seriály, kde se představují jednotlivá studia) a Muzikontakt, kde najdete i souhrnné přehledy s celkovými charakteristikami. Tento způsob mám osobně rád (ze zkušeností ho preferuji nad předchozím způsobem), protože se tak mj. výrazně rozšíří váš obzor a vy neustrnete u třeba již zavedeného, ale ve srovnání s jinými již překonaného studia. Zde bych doporučoval postupovat tak, že po zjištění všech nezbytných skutečností (viz níže) je ideální zajet si do toho studia, zkontaktovat se s majitelem či technikem (častokrát jde o jednu a tutéž osobu) a vzájemně si sdělit své představy a možnosti.
Ve studiu si někteří nechávají pustit i tam vzniklé nahrávky. Nedělal bych to, protože se ukázky nemusí trefit do vašeho stylu a vašich představ a mohlo by tak dojít k nedorozumění. Nehledě k tomu, že to ani není směrodatné. Nedávno jsme natáčeli ve studiu, které poslední půlrok nahrávalo většinou HC kapely. Mohu odpovědně prohlásit, že my, stará hardrocková skupina, jsme dlouho nebyli tak spokojeni s výsledným zvukem jako z tohoto studia. V ukázkách během prvního kontaktu to opravdu není.
Určitým vodítkem, a to dosti významným, je zjištění, kdo ze známých osobností či skupin v tom určitém studiu nahrával. Pokud se mezi těmito jmény objeví ta, u nichž víte, že jsou fajnšmekři na tón, máte v podstatě vyhráno.
Jestli si opravdu chcete nejdříve vše vyzkoušet, než se dáte do natáčení nějakých větších celků, je výborné domluvit se třeba na natočení jen jedné skladby (nebo dvou, třeba pro umístění na webové stránky nebo na promo CD, které se posílá dál) a po realizaci, poslechu a případných připomínkách přikročit, pokud jste spokojeni, k větší zakázce. Tímto způsobem to třeba praktikuji se svou kapelou a výsledky mě nikdy nezklamaly. Ještě jedna poznámka, týkající se samotného výběru studia. I když jste léta zvyklí na určité studio, přesto se zajímejte i o další nabídky. Znám dost kapel, které v podstatě už zlenivěly a se slovy "to bude dobrý, takhle to stačí" natáčejí za mnohdy již nevyhovujících parametrů svá díla, jejichž hodnotu tak vlastně shazují. Prezentace takto vzniklých produktů je v konkurenci dalších kapel v podstatě neudržitelná a málokdo se k těmto nahrávkám vrací k novému přetočení za případných lepších podmínek. Vím, že je to nepříjemné, ale mnozí z vás, když si sáhnete hlouběji do svědomí, mi dáte za pravdu.
V předchozím bodu jsem uvedl, že není až tak úplně směrodatné stylové zaměření studia. Ale pozor! Rozhodně jsem to nemyslel tak, že by vám to mělo být jedno. Jde o to, že byste měli tuto problematiku brát orientačně z určitého nadhledu řazení jednotlivých stylů hudby. Jeden můj žák se rozmýšlel, zda mu jeho deathmetalovou kapelu natočí dobře ve studiu, kde předtím delší dobu excelovaly spíše speedmetalové skupiny. To už jsou přílišná dělení, uvědomme si např., že švédská skupina ABBA, kdysi jednoznačná jednička europopu, vlastní špičkové studio, kde natáčeli Led Zeppelin, Queen, Van Halen. Na druhou stranu bych se jako rockový kytarista zamyslel nad tím, zda dát peníze do natáčení ve studiu, kde se točí výhradně dechovky či folk apod., už jenom z hlediska zkušeností techniků.
Peníze
To je prostě základ, nedá se nic dělat. Spoléhat na to, že vyhraji v nějaké soutěži s hlavní cenou volných frekvencí ve studiu je, upřímně řečeno, dosti nejisté, takže nezbývá než hledat přijatelný kompromis mezi cenou a kvalitou. A dlužno říci, že díky celkem velké konkurenci se dá najít špičkové studio, které vám za přijatelný peníz připraví nahrávku v profesionální kvalitě, které nelze vůbec nic vytknout. Nebudu zde uvádět ceny, ale běžné jsou dva přístupy.
Platba za hodinu, kdy některá studia pak rozlišují přímé natáčení a míchání a další úpravy. Zde si dejte ovšem pozor na, doufám již dnes překonané, praktiky, kdy technici uměle prodlužují čas strávený při natáčení. Nejde o to, že se kapele něco nepovede, to je zřejmé (nebo by aspoň mělo být), ale občas se člověk setkal s tím, že se bezdůvodným opakováním načítaly hodiny a tím i peníze.
Platba za objednané dílo na klíč, kdy se studio zaváže, že s vámi vyprodukuje desku o určitém počtu skladeb v předpokládané kvalitě, i když to bude trvat o nějakou tu hodinu či nějaký ten den navíc. Aneb smlouva je smlouva, ale při laxnějším přístupu jedné ze stran to může přinést dosti velké problémy. Délka natáčecího dne se běžně pohybuje kolem 10 hodin. Ověřte si i editační možnosti studia, které mohou zpříjemnit celou práci, a to dost podstatně. Nebudeme si lhát do kapsy, takže když se občas něco nepovede, jeden tón v jinak perfektně procítěném a zahraném sóle nebyl tak úplně přesně dotažen a už je půlnoc, frekvence končí, tak je rozhodně příjemné pokusit se nepřesnost dotáhnout studiovými prostředky. Zásadně se z toho ale nesmí stát zvyk! To už bychom byli někde jinde. Neméně důležité je vědět, na co se natáčí. Jestli na pás, či do digitálu. Jednotlivá pro a proti by vydala nejméně na jeden další díl, mně jde zde jen o to, kolik stop je k dispozici. Nemylte se tím, že když je vás málo, tak např. 16 stop postačí. Z vlastní zkušenosti vám mohu potvrdit, že při natáčení dema nám 16 stop vystačí taktak, při točení desky je 32 stop běžným standardem - a to hrajeme jen ve triu (obyčejně požadujeme 48 stop).
Přístup osazenstva studia k muzikantovi je důležitou, ne-li přímo určující složkou rozhodování, kde natáčet. Vybavení dnes už není problém, ale když se natáčí v oboustranné pohodě, tak je to na výsledku hodně, ale hodně znát.
Pokud budete nahrávat více dní, nezapomeňte si ověřit ubytování (často se na to zapomíná). Osobně mám nejraději, když se nemusíme po celém dni ještě trmácet někam na hotel, ale přenocujeme přímo v areálu studia (naposled jsme si ustlali přímo ve studiu na zemi).
Půjdete-li do neznámého studia, tak si ještě předtím ověřte, zda je přímo v nahrávací místnosti dostatek místa - myslím tím ty kapely, které nahrávají společně (ať už základy či formou sessionu).
Na co si dát pozor
z hlediska vybavení
Mějte všechno až extrémně v pořádku. Platí to samozřejmě obecně, ale ve studiu zvlášť, tam se vymstí sebemenší přehlédnutí. Věnujte pozornost zejména těmto problematickým záležitostem:
Kabely a jacky
Nejlepší je pořídit si opravdu kvalitní šňůry s kvalitními jacky. Pokud si nejste jisti svými běžnými pódiovými kabely (a nechcete je zvlášť prostříkávat či kontrolovat), dá se to vyřešit i tak, že máte zvlášť sady kabelů na live hraní a zvlášť sady kabelů do studia. Osobně to řeším tímto způsobem a nemám s tím problémy. Vůbec to ale neznamená, že na běžné hraní stačí obyčejnější šňůry, to v žádném případě! Jde jen o to, že kabely mají svou životnost, když se na ně na pódiu občas dupne nebo když se pokaždé jinak smotávají. A aby člověk nemusel před každým nahráváním procházet kabel po kabelu, je mnohdy jednodušší je vyměnit. Čím lepší výrobek, tím je riziko problémů s kabely a jacky menší. Já používám D'Addario Planet Waves a Neutrik. Obecně je však vždy lepší vozit s sebou pár náhradních kabelů. Při stáčení kabelů je neohýbejte silou přes loket, ale dávejte závit k závitu volně.
Výstup na kytaře - všechno je třeba prohlédnout, dotáhnout, případně prostříkat. Zkontrolovat funkce a průběh všech ovládacích prvků, prostě "poťáků", a to jak na nástrojích, tak i na aparátu a efektech. Největší problémy jsou s nánosy prachu či s opotřebením potenciometrů. Nejmarkantnější to z hlediska různých šumů a práskání bývá u wah pedálů s klasickým ovládáním funkce efektu. Totéž u volume pedálů, whammy pedálů atd. Prostříkat, vyzkoušet předem. Dotáhněte na aparátu vše, co by mohlo při určité frekvenci vyvolávat drnčení. Když se potom snímá zvuk mikrofonem, nežádoucí zvuky se tam dostanou a hned ubíhá těžce placený čas za to, že se hledá původ těchto ruchů.
Na co si dát pozor
z hlediska pobytu ve studiu
Pozor na obrovský nezvyk používání sluchátek (při nahrávání sól, zdvojování doprovodu atd.)! Nelitujte času na úpravu zvuku vašeho nástroje a dalších stop ( při nahrávání po jednotlivých nástrojích či dohromady) ve sluchátkách. Ohlídejte si zejména vzájemný poměr hlasitosti všech stop a vaší kytary. Je ideální při natáčení na sebe vidět (ať už se jede dohromady naostro či na vedlejší stopy).
Pozor na neusazenost zcela nově natažených strun. Je to pak trápení, když kytarista neustále dolaďuje, ostatní členové kapely včetně personálu studia jsou už nervózní.
Ve studiu se musí, pokud to samozřejmě jen trochu jde, přizpůsobit vašim požadavkům! Studio má možná větší studiové zkušenosti, ale naprosto prvořadý je váš pocit ze hry! Nahráváte vy, ne studio! Konečná rozmrzelost pak už není co platná. Je na technicích, aby se vypořádali s vašimi představami a s vaším aparátem a zvukem. Samozřejmě že vzájemná dohoda je to nejlepší, ale pamatuji si studia, kde měli úplně nesmyslné požadavky. Těm se vyhýbejte a naopak si važte těch studií a techniků, kde se muzikantovi snaží vyhovět a prospět tak všem zúčastněným stranám.
Upravte si zvuk podle vlastních představ! A to včetně volume. Je sice možné vzájemně si vyjít vstříc, ale opět opakuji - nahráváte vy! A když řeknu zvuk, tak myslím hlavně delay a další efekty. Kdysi jsem se nechal zmást tehdy dost běžnou praxí, že se party, kde kytara měla mít delay, nahrály na sucho a v režii se pak při míchačce pracně a dlouhodobě vytvářel ten chybějící efekt už na nahranou kytaru. Výsledky nestály za nic už jenom z toho důvodu, že tam evidentně scházel ten pocit z výsledného zvuku.
Pamatujte také na to, že přes veškerá dobově módní prohlášení by se kytara měla nahrávat přes mikrofon(y) (připomínám, že mluvíme o rockové kytaře). Dejte si s technikem čas a vyzkoušejte všechny pozice (umístění vzhledem k reproduktoru, vzdálenost od zdroje zvuku, použití více mikrofonů, typy mikrofonů...). Není také od věci smíchat dohromady i různé možnosti snímání zvuku, případně něco dokreslit.
Nenechte se znervóznit. Nikým!
Do studia zásadně vždy s ladičkou. Po osmi hodinách natáčení už prostě neslyšíte (já tedy ne).
Kontrolní poslechy jsou sice důležité, ale jejich realizace po každé stopě a skladbě narušuje koncentraci. Pokud jste při úvodní, zkusmé nahrávce se zvukem spokojeni a zvukaři věříte, jeďte, dokud to jde!
Není špatné zkusit si, jak nahrávat. Mám na mysli to, že většinu doprovodných partů natáčím vždy ve stoje, aby tam byla určitá razance, na kterou je člověk zvyklý z běžného live hraní. Sóla točím spíše v sedě, kdy si kytaru držím na kolenou a soustřeďuji se pouze na ni. Jde ovšem o vysoce individuální záležitost, kterou kolikrát i sám měním. Záleží i na dalších faktorech včetně práce s efekty. Např. při použití wah pedálu si člověk stejně musí stoupnout.
A teď jedna dost individuální záležitost. Ranní či časně dopolední frekvence nikdy za moc nestojí. Nejlépe se nahrává hlavně odpoledne a večer, pokud člověk není unaven, tak i přes noc. Takže jestli chcete jako kapela využít co nejefektivněji čas natáčecích dní, radím začít až tak v deset hodin dopoledne - jde o to, aby nahrávky měly tah. Ale jak říkám, je to velmi, velmi individuální.
Jak se připravit předem
Není špatné si s kapelou ještě ve zkušebně přehrát jednotlivé party tím způsobem, jak se budou nahrávat - tzn., že třeba budete zkoušet zahrát skladbu bez zpěvu a sól, což zezačátku, pokud není skladba dostatečně zažita a muzikanti na ni nejsou zvyklí, může být trochu problém. Ale pořád lepší je zkoušet si to "bezplatně" ve zkušebně a případně se domluvit na určitých poznávacích a upozorňovacích signálech, než tímto ztrácet placený čas ve studiu. Dá se to trochu obejít i tím, že např. zpěvák zpívá z režie do pomocné stopy a jednotliví členové kapely to slyší a získají tím lepší orientaci ve skladbě. Nepodceňujte pak úlohu papíru - napsaná skladba, rozepsaná ve značkách, udělá svoje. Někdy stačí i text, po kterém jedete očima a víte, kde se zrovna nacházíte.
Vyzkoušejte si i podklady pro vaše sóla - live je nehrajete a ve studiu pak může být problém.
Přímo vynikající je ještě před pobytem ve studiu si své skladby nahrát, a to jak z nějakého vystoupení, tak i ze zkušebny. Jde o to vytvořit si představu skladby z hlediska posluchače (přílišná délka, co třeba na konec zařadit ještě jeden refrén a zvýšit ho o sekundu...), z hlediska vašeho jako muzikanta (rozhodnete se na základě poslechu, že např. to sólo by mělo být zahráno jinak nebo by se mělo zahrát ve dvojhlasu atd.), z hlediska aranžmá a produkce skladby (předem se tak s kapelou dohodnete na různých úpravách, kde začít s vyhrávkami, jestli skladba půjde do fade-outu nebo ne, jestli se pro mohutnost zdvojí či zvícenásobí doprovodná kytara...). Pro tyto účely v podstatě stačí jakákoli nahrávka, třeba i přes jeden mikrofon, postavený ve zkušebně. Samozřejmě, že čím kvalitnější poslech, tím i víc vyplynou některé záležitosti. S těmito nahrávkami je pak dobré pracovat i při cvičení doma, protože improvizace na tyto skladby přinášejí hodně inspirace. Můžete dospět k mnoha nápadům, na něž byste během vystoupení či průběhu zkoušky nepřišli (nebo ano, ale nepoznamenali byste si je).
Pokud máte doma zařízení, které umožňuje vícestopé nahrávání, je přímo ideální rozmyslet si sóla a vyhrávky předem a zároveň si je vedle těchto vámi pořízených nahrávek natočit. Tím přijdete do studia perfektně muzikantsky připraveni, a potom už to jenom lítá.
Rozhodně tento způsob ale neznamená, že musíte přijít do studia s našprtanými sóly a vyhrávkami do detailu (pokud ovšem nejde o specifické záležitosti, dlouhá, propracovaná sóla, technická náročnost atd.). Dokonce, pokud to vezmeme až do extrému, když budete nad spoustou věcí přemýšlet jenom doma, nahrávka může až zesterilnit, na to pozor. Jde jenom o to, že vám nabízím způsob, jak se vyvarovat toho, že teprve ve studiu řešíte otázky, které jste mohli vyřešit předem a které pak na místě, často pod časovým presem, nemusíte vyřešit vždy správně.
