V rámci našeho seriálu jsme si přiblížili dvě hlavní, klasické kytarové firmy, Gibson (Gibson - 105 let, Muzikus 2/2000 a 3/2000) a Fender (Fender - 55 let, Muzikus 1/2001 a 2/2001). Vedle těchto gigantů bychom ale neměli zapomínat na ty firmy, které také oslovily kytarový svět, a zvláště pak ne na ty, které se dokázaly svými produkty prosadit i vedle těchto dvou gigantických značek. A právě mezi těmito firmami je Ibanez jedna z nejvýraznějších.
Jistě, mohli bychom jmenovat i další firmy (viz mé učebnice Rocková kytara I - druhé, aktualizované vydání, a zejména její druhý díl, Rocková kytara II) a jistě se jim budeme podobně věnovat v některém z příštích pokračování, ale kytary Ibanez mají pro českého muzikanta zvláště velký význam. A to zejména pro své kopie klasických designů a značek, které byly nepoměrně levnější a daly se přece jenom i lépe sehnat, což mělo v 70. letech svůj význam. Dnes se tato firma etablovala svými vlastními, originálními modely, které jsou díky svým protagonistům (a jejich neméně proslulým signature modelům) všeobecně oblíbené. Ale to už jsme daleko. Postupujme tedy dnes stejně, jako tomu bylo u Gibsonů a Fenderů, přibližme si krátce historii firmy, uveďme si základní řady a linie, podívejme se vždy na některou z kytar z určité řady a přiřaďme si i jednotlivé osobnosti. A protože nás nejvíce zajímají kytary elektrické masívy, polomasívy a elektroakustické, budeme se orientovat na ně. Nezapomeňme ani na přílohu, kde jsou přehledně uvedeny nejdůležitější řady.
Historii firmy bychom mohli vysledovat už v roce 1908, kdy si firma Hoshino Gakki otevřela v Nagoyu v Japonsku sklad hudebních nástrojů a začala i produkovat různá vystoupení. Po dalších skoro padesát let se firma nijak zvlášť nevyvíjela, takže další výrazný skok zaznamenáváme až na počátku let šedesátých. Tehdy začala firma distribuovat klasickou španělskou kytaru, nazvanou Ibanez. Během několika měsíců na základě rychle se šířícího beatového boomu vyvinula firma i první masivní kytary, které byly vyráběny v továrně Fuji Gen-Gakki v Matsumoto. Firma si povšimla neobvyklého zájmu o tyto nástroje a začala je distribuovat i do USA. Nejdříve pod názvem Hoshino Gakki a poté již pod značkou Ibanez (zpočátku zejména akustické nástroje - firemní slogan zněl Ibanez Sounded Spanish). Změna názvu byla tak trochu vypočítavým obchodním tahem. Management firmy si byl totiž vědom, že nemůže počítat s masivnějším průlomem na americkém trhu s tak japonsky (pro většinu Američanů prostě asijsky) znějícím názvem už jenom kvůli poválečným veteránům, kteří měli silnou nechuť pro cokoliv, co bylo vyrobeno v Japonsku.
Masivní kytary byly tedy nejdříve nabízeny pod označením Goldentone, ale již v polovině 60. let se firma nechává zaregistrovat pod svým novým názvem - Ibanez. Klasickým představitelem tohoto období je model z roku 1965, který již předznamenává budoucí orientaci firmy. Šlo o kytaru, která se inspirovala nejen u Fendera Stratocastera (tvar těla a hlavy), ale také u Burnse (třídílný dělený design krytu na přední straně). Vedení firmy si totiž nemohlo nevšimnout obrovského zájmu veřejnosti o tehdy už klasické modely kytar, a tak se jimi nechalo jednoduše inspirovat. Což znamenalo, že v následujícím období si firma udělala velké jméno zejména svými kopiemi ostatních značek, kde vedle mnoha jiných firem, jako např. Fender, Ampeg (model 2364 s tělem z průhledného plastiku) a další, převládala orientace zejména na produkty společnosti Gibson. Nárůst zájmu o tyto kytary nastal hlavně v sedmdesátých letech, kdy se Gibson, Fender a několik dalších výrobců potýkalo s vnitřními problémy, neúspěšnými řadami modelů, neúměrně vzrůstajícími cenami svých kytar a v neposlední řadě i některými neúspěšnými pokusy oslovit lacinější trhy.
Tehdy firma Ibanez vrhla na trh celou řadu levných kopií těchto slavných značek a dlužno uznat, že některé se setkaly s velkým zájmem. Samozřejmě, ze začátku se na kvalitě těchto nástrojů negativně podepsal nedostatek technologických znalostí, takže pojem "japonská kopie" získal hanlivý nádech. To se ovšem rychle změnilo, firma Ibanez věnovala velké finanční prostředky na zapracování a studium svých vývojářů a stavitelů kytar, takže nejen předběhla své následovníky (jako např. Tokai), ale počínaje koncem sedmdesátých let začaly být její nástroje vážnou konkurencí pro západní firmy. Osobně jsem měl některé v ruce a dodnes mám např. kytaru SG, která pochází z proslulé série J a vykazovala vedle věrného designu a velmi příznivé ceny tak dobré zvukové vlastnosti, že firma Gibson přistoupila k právním krokům, které měly soudně zamezit výrobu těchto kopií.
Žaloby na japonské kopie obecně začaly podávat i další společnosti včetně Fendera. Mnohé z nich to vyřešily šalamounsky tak, že otevřely v asijských zemích vlastní pobočky, aby tím omezily výdaje, a zamezily tak ztrátám na vlastních trzích. Tyto skutečnosti v podstatě jen urychlily vnitřní vývoj firmy Ibanez, protože už před těmito událostmi začal její management vážně uvažovat o větších sériích vlastních modelů. Vlajkovými modely těchto snah se tak mezi jinými staly např. kytary řady Artist (AR, prvními významnými muzikanty tohoto nástroje byli Bob Weir z Grateful Dead a John Abercrombie), dále Iceman (IC210, později Paul Stanley z Kiss), jejichž tvar těla byl takovou syntézou Gibsona Firebirda a Rickenbackera, a samozřejmě signature modely s klenutým víkem pro jazzové kytaristy - od roku 1977 pro Lee Ritenoura, George Bensona a od roku 1981 pro Joea Passe.
Roku 1976 přestala firma Ibanez oficiálně produkovat kopie a začala se orientovat na vlastní modely, které si po prvním zaváhání získaly všeobecnou oblibu. A to zejména v 80. letech, kdy při vzrůstající oblibě instrumentální virtuozity začala firma spolupracovat s významnými kytaristy, jako Steve Vai, Joe Satriani, Paul Gilbert a další. Přesto nezapomněla na své letité zkušenosti a vedle lubových, nízkolubových a polomasívních elektroakustických kytar s klenutým či rovným víkem oslovila i zájemce o pololubové elektroakustické kytary, kdy řadou ArtStar AE reagovala na úspěch modelu Chet Atkins od Gibsonu.
Podívejme se nyní na současnou nabídku firmy, doplňme si jednotlivé řady zavedenými historickými modely (můžete tak lépe porovnat) a celkově si je charakterizujme.
Signature série
a) masivní kytary
Začínáme prestižnější záležitostí, ale v případě firmy Ibanez je logičtější začít u těchto kytar, které nejvíce přispěly k proslulosti vlastních modelů této firmy. Patří sem řada JS Joea Satrianiho, a to modely JS1000, JS900, JS700 a JS100. Svůj počátek mají v dnes již klasických modelech JS1 a JS6. JS1000 má profilované tělo z americké lípy, tremolo Lo-Pro Edge, krk typu 6105 a je osazena rozpínatelnými humbuckery DiMarzio PAF Pro (krk) a Fred (kobylka), JS900 je také z lípy, kobylka Edge, JS700 je z mahagonu a osazena singly (ala P90) řady SP90B a JS100 má opět lipové tělo a rozpínatelné snímače humbuckery IBZ AH. Základní model JS1 byl z lípy a měl tremolo Lo-Pro Edge, ale Satrianim později hodně oblíbený model JS6 měl kobylku pevnou a tělo z mahagonu.
Další řadou jsou modely, na jejichž vývoji se podílel Steve Vai. Patří sem dvě řady, a to UV a JEM. Obě jsou vyráběny z lipového dřeva. Výjimkou je model JEM7V, který je z olše. Na první zběžný pohled je rozlišíme tak, že UV jsou sedmistrunné kytary a JEM se honosí výřezem v těle, tzv. "opičí rukojetí". Jednotnou mají i kombinaci osazení snímačů: HB/SC/HB a dvouoktávový hmatník. UV je dnes nabízeno v modelu 777P, který má samozřejmě upravenou kobylku Lo-Pro Edge a je osazen snímačem DiMarzio Blaze II. UV řada také zahrnuje již překonané modely UV7 a UV77 s palisandrovým hmatníkem. Řada JEM má mnohdy výrazné transparentní úpravy korpusu a na některých modelech, respektive na jejich hmatnících, nalezneme netradiční vykládání ve tvaru popínavé révy. V současné době je asi nejznámější JEM77. Jeden z mých žáků ji má, kytara disponuje velmi širokou barvou tónů a příjemným hmatníkem. Osazena je snímači DiMarzio PAF Pro, JEM Single a opět PAF Pro. JEM7 je jednotně osazena ve stejné kombinaci DiMarzio Evolution, totéž u JEM7V, model JEM7D má snímače DiMarzio Breed. JEM555 tremolem Lo TRS II (je vyvinuto na základě Floyd Rose), se kterým jsem prováděl přímo psí kusy (spolu s jedním studentem jsme nastudovávali jednu z videoškol Stevea Vaie) a pořád všechno ladilo, všechno drželo, nikde nebyl problém. Raritou je pak model, vydaný k 10. výročí vzniku těchto kytar, JEM10.
Následuje poslední dobou velmi oblíbená řada PGM, neboli Paul Gilbert Model, která je zastoupena kytarou PGM30. Jde o kytaru výjimečných vlastností, zaujme od hezky vyřešeného designu s graficky řešenými f - "otvory" a reverzní hlavy po dlouhý sustain a příjemný hmatník. Měl jsem ji v rukou, stejně jako její předchůdkyni PGM300, a hrála dobře, zvukově více ve středech. Pevnou kobylku Gotoh má model PGM500.
Řada K7 je další v signature sérii. Jde o sedmistrunné kytary, postavené pro kytarové nářezové duo Head a Munky z kapely Korn. K7 je osazena dvěma humbuckingy DiMarzio a má kobylku U-bar, která je vlastně upravenou mechanikou Lo-Pro Edge, kdy Head a Munky chtěli docílit tremolo efektu pouhým dotykem dlaní a přitom minimalizovat případné rozladění zavaděním o dolaďovací šroubky.
Tolik ta nejsoučasnější nabídka, ale v této sérii firma nabízela či stále nabízí ještě několik řad. Tak např. kytary RBM - Reb Beach Model, nástroje vskutku nezvyklého tvaru, u kterých bylo tělo za kobylkou vyříznuto. Modely byly osazeny SC/SC/HB, kdy RBM1 měl snímače IBZ a RBM2 snímače EMG. Kytara se nesetkala s velkým ohlasem, šlo o dobovou záležitost. O něco lepší pověst získaly od začátku devadesátých let kytary řady FGM - Frank Gambale Model. Tento virtuóz a kytarový inovátor vyvinul kytaru, která je zastoupena modelem FGM300, což je jen vylepšená verze FGM100 (zejména ve snímačích). Zajímavý ohlas měly modely Johna Petrucciho - JPM100 byla osazena dvěma humbuckery a vskutku osobitou povrchovou úpravu. Nesmíme zapomenout na již zmiňovanou řadu Iceman, kterou svým modelem proslavil Paul Stanley. Jde o PS10 II. V katalogu firmy mají tyto kytary ještě modifikace IC350 (s tremolem) a IC300 (s pevnou kobylkou). Zcela pak zapadla verze ICJ100 kytaristy od White Zombie. V polovině osmdesátých let se slušně ujala i řada AH Allana Holdswortha - AH10 (1x HB) a AH20 (2x HB).
b) elektroakustické kytary
Prakticky prvním výrazným modelem byl GB10 George Bensona a je zajímavé, že i dnes je stále v nabídce firmy! Jde o zvukově unikátní kytaru, což mohu potvrdit, protože jsem měl možnost vyzkoušet si ji. Cena mě ovšem dost zarazila... Vrchní deska je smrková a dno a luby jsou javorové (totéž model GB200). GB100 má výrazněji širší luby než GB10 a je celý z javoru. Dobrý ohlas měl i model GB30, což byl vlastně nízkolubový polomasiv s centerblockem proti feedbacku. Velmi příjemně padla do rukou GB5, která má výrazně větší korpus.
Dalšími jsou modely řady PM, neboli od Pata Methenyho. Tento výrazný a uznávaný jazzman, který vedle standardních jazzových výrazů má cit i pro různé fúze včetně zvukových barev, je kmotrem modelů PM120 a PM100. V podstatě nejvýrazněji se od sebe tyto dva modely liší osazením, kdy PM120 má dva humbuckery Silent 58 (se zabudovaným systémem Anti Feedback) a model PM100 má jeden HB Super 58. Nezvyklý tvar těla (zejména horního výřezu) nijak neubírá kytaře na přitažlivosti.
Novinkou, i když na základě mnohaletých předchozích zkušeností s modely AS řady ArtStar, jsou kytary JSM, neboli John Scofield Model. Jedná se o JSM100, což je v podstatě jen jinak pojmenovaný AS200AV, takže má také dva humbuckingy Super 58 a pevnou kobylku Gotoh 510. Celá kytara je z javoru.
I zde jsou již modely, které mají své místo v historii firmy, i když dnes nejsou v té nejžhavější nabídce. Patří sem jistě signature model Lee Ritenoura LR (nízkolubovka s několika bloky a zakrytým horním f-otvorem) a výrazný model JP jazzmana Joea Passe (klasická lubovka s klenutým víkem, posuvnou kobylkou a struníkem z ebenu či mahagonu) - dvě verze.
S série
Tyto modely se vyznačují velkou variabilitou tónu a dlouhým sustainem, který vyplývá už z klasické kombinace mahagonu a humbuckingů. Na první pohled je zřejmé, že design byl v některých případech ovlivněn již nenabízeným modelem Franka Gambaleho FGM. Do interní firemní linie Prestige jsou zařazeny hned dva první modely, S2020X a S1540FM, kde první z nich je vybaven kobylkou Double Edge, ve které je piezo. Kytarista tak může kombinovat klasický snímačový zvuk, nebo nechat přes piezo snímač více promluvit korpus nástroje. Přesto zde nechybí tremolo mechanika. Z kytary vedou dva výstupy. S1540FM má mezi dvěma HB instalován ještě SC řady IBZ QM. S520 má opět pouze dva HB, S370 má přidán prostřední SC AS2.
Z historického hlediska bychom měli ještě uvést modely (všechny korpusy z mahagonu, osazení HB/SC/HB) SV470 (s tremolem Gibraltar II), SF470 (TZ6 + Magnum Tuners) a S540 (kobylka Lo-Pro Edge). Výraznějšími kytaristy této řady byli Alex Skolnick, Gary Myrick, John Finn a také Jennifer Batten.
SA/SC série
Tato série je jednou z řad, které oslovují ten nejširší trh. Řada SA obsahuje SAT30 Satellite Tremolo, řada SC má pevnou kobylku Short Stop II a výrobci omezili dutiny v masivním těle na minimum - ovládací knoflíky jsou vsazovány svrchu.
Řada SA je zastoupena modely SA160QM a SA160, které se od sebe liší pouze v materiálu použitém na těla, kdy 160QM má korpus z mahagonu a vrchní desku z javoru, kdežto 160 je celý z mahagonu.
Řada SC je koncipována stejně, SC420CM má korpus z mahagonu a vrchní desku z javoru, SC420 je celá z mahagonu.
RG série
Nástroje RG byly vytvořeny na základě požadavků pozdních osmdesátých let. Předpokládané použití je spíše v hardrockových či spíše heavy metalových kapelách. Kytary mají vylehčený korpus, efektní úpravy a jsou nabízeny vesměs v přijatelných cenových kategoriích.
RG1077XL a RG2027 jsou sedmistrunné kytary linie Prestige, přičemž 1077 je osazena HB/SC/HB DiMarzio a 2027 má dva HB řady V a instalovanou kobylku Double Edge. Dalšími sedmistrunnými kytarami této série jsou RG7620, RG7420 a RG7321 (pevná kobylka). Do linie Prestige náleží i další dva modely této řady, RG3120 (tělo z mahagonu a javoru) a RG2020X (mahagonové tělo a kobylka Double Edge). Následují standardní modely s korpusy z lípy: RG570EX (bez ochranného krytu), RG550EX (kobylka Lo-Pro Edge), RG550 (snímače IBZ), RG470 (kobylka Lo TRS, dodáváno i pro leváky - RG470L), RGR320 (osazena dvěma HB Powersound a reverzní hlava), RG320FA (vrchní deska je z topolu, dva HB), RG270DX (HB/SC/HB - vše Powersound - s chromovým hardware jde o model RG270).
I zde můžeme zmínit předcházející modely, jako např. RG505, RG450 s palisandrovým hmatníkem a RG770 s javorovým hmatníkem a dále RG547 s tělem z jasanu a RG3070 s tělem z mahagonu a javoru. A nějaká jména? Rick Hunolt, Gary Holt (oba z Exodus), Rocky George (Suicidal Tendencies), Thomas McRocklin (Bad 4 Good) a další.
Dále bychom rozhodně neměli zapomenout na vydělenou Roadstar sérii, která v řadě Standard nabízela RG110 (1 x HB), 120 (2 x HB), 135 (3 X SC), 140 a 200 (oba SC/SC/HB) (lišily se typem snímačů) - nejvýraznějším muzikantem byl Charlie Burchill - a v řadě DeLuxe modely RG525, 530 a 600 (vždy 2 x HB), na které jednu dobu hrál Stanley Jordan. Roadstar měla ještě jednu řadu, DX, jejíž modely se lišily počtem snímačů a typem osazení - RG410 (1 x HB), 420 (2 x HB), 425 (2 x HB blízko u sebe u kobylky), 430 (3 x SC), 440 (SC / SC / HB) a 450 (HB / SC / HB).
AS série (ArtStar)
Zcela svébytnou je pak série ArtStar (vždy osazeno 2 x HB), která byla zastoupena modely AC50, nízkolubovou řadou AM - 70 (kobylka Short Stop), 75 (s vibrapákou), 205, 50, 80 a zejména 200 (lubovka se dvěma symetrickými výřezy - hrál na ni např. Shawn Lane), následovala AF200 a AF120 (lubovky se širokými luby a klenutým víkem, struníkem a posuvnou kobylkou a s jedním výřezem - John Goodsall), trochu stranou pak stála velmi zajímavá FG100, kytara velkého korpusu, širokých lubů a s palisandrovým hmatníkem.
Vlajkovou lodí této série je samozřejmě již námi vzpomínaná řada AS - 80, 100 a zejména v současnosti vyhledávané modely AS200 (krk ze tří kusů, humbuckingy jsou paralelně zapojeny a jsou rozpínatelné) a AS120 (krk z jednoho kusu, oba modely s javorovým centerblockem na omezení feedbacku).
EDR série
V podstatě další variace na modely FGM, jde o velmi univerzální kytaru. EDR470 se vyznačuje výraznými vybráními korpusu.
AR/IC série
V podstatě jde o vydělení ze série Artist - kytary řady AR patří k těm kytarám Ibanez, které se mi osobně velmi líbí. Zvláště pak model AR2000, který je firmou rovněž řazen do linie Prestige. Tvarem těla tyto kytary připomínají SG, korpus je masivní kus mahagonu s javorovou vrchní deskou. "Dvoutisícovka" je osazena dvěma HB Super 58 a "dvěstěpadesátka" klasickými IBZ AH.
Firma do této série přiřazuje i řadu Iceman, IC, o které jsme se již zmiňovali v textu.
GIO série
Tato série, která se orientuje na levnější trh, je tvořena řadou GRX a dvěma modely GSA a GAX. GRX720 je sedmistrunnou kytarou s dvěma HB, GRX70 je osazena snímači Powersound ve verzi HB/SC/HB a GRX je varianta předchozího modelu s osazením SC/SC/HB.
GSA60 má pro Ibanez klasicky formované tělo se standardním tremolem a SC/SC/HB, GAX70 je celkem dost vyhledávaná kytara tvaru SG se dvěma HB Powersound.
Z dalších sérií bychom neměli opomenout sérii R (modely R355 olšového těla s průhledným krytem a R470 z lípy) kytaristů Larryho Mitchella a Scotta Hendersona. Výbornými kytarami byly i nástroje série RT. Nejznámějším kytaristou, který tyto kytary používal, byl Andy Timmons z Danger Danger. Série obsahovala nástroje RT150, 250, 452 (dvanáctistrunná verze) a 650 (jednotlivé typy se lišily kobylkou). Nezanedbatelnou sérií byla kdysi i Pro Line, která vedle běžných tvarů PL1770, PL1880 a PL2550 (kytary se lišily zapojením snímačů, 2 x SC a 1 x HB, singly byly natočené dolním koncem dopředu) přišla na trh i s metalovým designem PL2660 (a la Gibson Flying V s prodlouženým horním ramenem). X série šla dokonce ještě dál a prezentovala kytary RR250 (a la Randy Rhoads) a hlavně DG350 (a la Dimebag Darrell). Další sérií byla EX, která nabízela kytary z překližky - EX140, 170 (i pro leváky) a z olše 270, 350, 360 a 370. Nejznámějšími jmény, která bychom mohli spojit s těmito modely, jsou např. Joey Allen a Erik Turner z Warrant, Greg Christian z Testament a jednu dobu i John Petrucci. V polovině devadesátých let firma Ibanez také nabídla další sérii, Talman, jejíž design evokoval šedesátá léta. Přestože šlo o dobře zpracované nástroje, celkově se tato série neujala. Série nabízela kytary se dvěma SC a la "soapbar" (TC620 - jasan, 820 - olše a vlašský ořech) a s třemi rtěnkovými snímači (TC630 - jasan, 830 - javor a olše). RX série nabízela dva modely, RX40 s výrazným designem Stratocastera (překližka) a RX170 (javor).
Další výrazní umělci, kteří hráli či hrají určitou dobu na kytary Ibanez: Vinnie Moore, Robbie McIntosh, Steve Miller, Jim Cregan, Gerry Beckley (od America), Lenny Coltun, Michael Franks, Robert Sarzo (od Hurricane), Patrick Simons, Mark White (Spin Doctors), Tom Morello...
Obecné rozdělení modelů Ibanez
(obecné, přehledné rozdělení, rozeznávací prvky v textu)
Signature série - masívní kytary:
současné řady:
- řada JS (Joe Satriani) - JS1000, JS900, JS700, JS100 (předcházející modely - JS1, JS6)
- řada JEM (Steve Vai) - JEM77, JEM7, JEM7V, JEM7D, JEM555, JEM10
- řada UV (Steve Vai) - UV777P (předcházející modely - UV7, UV77)
- řada PGM (Paul Gilbert) - PGM30, PGM500 (předcházející model - PGM300)
- řada K7 (Head a Munky od Korn) - K7
předcházející řady:
- řada RBM (Reb Beach) - RBM1, RBM2
- řada FGM - (Frank Gambale) - FGM100, FGM300
- řada JPM (John Petrucci) - JPM100
- řada PS - Iceman - (Paul Stanley) - PS10 II, (ICJ100)
- řada AH (Allan Holdsworth) - AH10, AH20
Signature série - elektroakustické kytary:
současné řady:
- řada GB (George Benson) - GB10, GB100, GB200, GB30, GB5
- řada PM (Pat Metheny) - PM120, PM100
- řada JSM (AS/ArtStar) (John Scofield) - JSM100
předcházející řady:
- řada LR (Lee Ritenour) - LR10
- řada JP (Joe Pass) - JP20
S série:
- S2020X, S1540FM, S520, S370 (předcházející modely: SV470, SF470, S540)
SA/SC série:
- řada SA - SA160QM, SA160
- řada SC - SC420CM, SC420
RG série:
- sedmistrunná řada - RG1077XL, RG2027, RG7620, RG7420, RG7321
- šestistrunné kytary - RG3120, RG2020X, RG570EX, RG550EX, RG550, RG470,
RG470L, RG320, RG320FA, RG270DX, RG270
- předcházející modely: RG505, RG450, RG770, RG547, RG3070
Roadstar série:
- řada Standard - RG110, RG120, RG135, RG140, RG200
- řada DeLuxe - RG525, RG530, RG600
- řada DX - RG410, RG420, RG425, RG430, RG440, RG450
AS série (ArtStar):
- řada AC - AC50
- řada AM - AM70 AM75, AM205, AM50, AM80, AM200
- řada AF - AF200, AF120
- řada FG - FG100
- řada AS - AS120, AS200
EDR série:
- EDR470
AR/IC (vydělená Artist) série:
- řada AR - AR2000, AR250
- řada IC (Iceman) - IC350, IC300
GIO série:
- řada GRX - GRX720, GRX70
- GSA60
- GAX70
některé výrazné předcházející série:
- R série - R355, R470
- RT série - RT150, RT250, RT452, RT650
- Pro Line série - PL1770, PL1880, PL2550, PL2600
- X série - RR250, DG350
- EX série - EX140, EX170, EX270, EX350, EX360, EX370
- Talman série - TC620, TC820, TC630, TC830
- RX série - RX40, RX170
