Letem kytarovým světem - Elektrické kytary Danelectro a Hagström

Po poměrně delším čase opět přicházíme s exkurzí do světa elektrických kytar, lépe řečeno světa výrobců elektrických kytar. A tentokrát jsme dali dohromady dvě firmy, které si nezadají bohatou historií, hvězdnými uživateli a přitom obecná povědomost o nich není nijak velká.

Jedna firma pochází z New Jersey, druhá vznikla na severu Evropy. Jedna se pustila cestou zcela osobitých designů, v několika případech opravdu nijak zvlášť krásných, aspoň co se obecného náhledu na kytaru jako takovou týče (ovšem takové lyrové kytary z přelomu 18. a 19. století také bořily zaběhlý dobový standard), druhá vyšla z již existujících tvarů, ale upravila si je tak, že se zde nejedná pouze o nějaké laciné plagiátorství, ale o zcela vlastní přístup. Jedna firma začala kytary vyrábět od samého počátku své existence, druhá jen rozšířila výrobu své předchozí produkce. A jaké firmy to tedy jsou? Americká Danelectro a švédská Hagström.

Ani v tomto díle neuhneme nijak zvlášť z lety prověřeného již způsobu představování jednotlivých firem. Takže si přiblížíme nejen jejich historii a celkovou filozofii přístupu k vlastní produkci, ale ve vybraných případech si uvedeme i některé základní modely. Samozřejmě nezapomeneme ani na kytaristy, kteří na tyto nástroje hráli či hrají (což určitě vypoví o charakteru určité firmy a značky více), a v neposlední řadě nebudou chybět ani tabulkové přílohy, obsahující celkový přehled současných základních linií, řad a sérií nástrojů jednotlivých firem.

Ani u těchto firem nebudou chybět mé osobní pocity z hry na některé modely, i když, přiznám se, u Danelectro jsem měl v ruce jen jednu kytaru.

Rád bych ještě připomněl, že tabulkové přílohy si nekladou za cíl celkovou kompletaci celého katalogu firmy v rámci jejího vývoje, ale jsou vytvářeny na základě současných řad a modelů, kdy základním atributem byla snaha o přehlednost a logika řazení včetně přihlédnutí k proslulosti jednotlivých sérií a jejich konstrukci.

A ještě, než se pustíme do jednotlivých firem, je nutné v rámci komplexnosti uvést v následujících přílohách i ostatní články, kde jsme se touto tematikou, tedy elektrickými a elektroakustickými nízkolubovými kytarami již zabývali.

Danelectro

Tuto americkou firmu založil roku 1947 Nathan Daniel, který po zbytek čtyřicátých let nasměroval společnost k produkci zesilovačů a komponentů do nich pro obchodní řetězce Sears, Roebuck and Company a Montgomery Ward.

Na počátku padesátých let se vedení společnosti rozhodlo nejen doplnit tuto nabídku výrobou vlastních elektrických kytar, ale osamostatnit se i z hlediska distribuce a vyvinout kompletní nabídku pro kytaristy. Tedy později i včetně efektových zařízení.

Nešlo ovšem tak příliš lehce. Roku 1954 firma rozjela výrobu masivních kytar, ale většinou pod jmény jiných korporací, jako Silvertone (což byl výsledek spolupráce se Sears, Roebuck and Company) či Airline. Až do konce šedesátých let tedy probíhala výroba modelů C, U1, Dano Pro, Guitarlin, Innuendo, Longhorn, firma nabízela i set, Amp-in-Case, kdy ve větším kufru byl vedle nástroje i vestavěný zesilovač i reproduktor...

Přes svůj ne zcela typický tvar, kdy výjimečnost byla podtržena i vlastním přístupem k designu, hardwaru včetně proslulých „rtěnek“ - snímačů lipstick - a v neposledním případě i přes výraznou nepřehledností v nabídce se tyto kytary přece jenom dostaly do podvědomí muzikantů. Je pravda, že firma nešla cestou pouhého kopírování předloh a riskovala, že se jí nepodaří oslovit někdy až výrazně konzervativně laděný národ, jakým kytaristé v určitých obdobích bývají. Nezapomeňme ovšem, že byla šedesátá léta, kdy za prvé se hodně věcí teprve vyvíjelo a za druhé často i neobvyklý tvar nástroje dokázal na interpreta upozornit. Celá tato doba byla ve znamení borcení zažitých představ - stav, kdy inovace za každou cenu ustoupila kvalitě a určité nástroje se začaly používat jen pro svou výjimečnou charakteristiku přichází obecně až v době, kdy se naplní ono rebelství a nastoupí další formy vývoje hudby a muzikanta (pokud samozřejmě nejde o interpretův záměr). Do šedesátých let tak první řady kytar Danelectro jednoznačně patřily.

Velkou roli hrál i ten fakt, že firma se snažila minimalizovat náklady. Od již zmíněných snímačů (viz Galerie slavných snímačů, Muzikus 2/2012) po výběr materiálu na modely základních řad.

Inovativnost se ale firmě upřít rozhodně nedala. Roku 1956 uvedla na trh šestistrunnou baskytaru, která poté inspirovala dokonce i koncern Fender (Fender bass VI).

V polovině šedesátých let ale začal ohlas na tyto nástroje klesat. Hudba se začala vyvíjet námi již naznačených směrem a těmto záměrům přestávaly kytary Danelectro vyhovovat. Jako doplněk do vybavení kytaristy ano, ale jako hlavní nástroj již ne. To firmu nakonec přivedlo k tomu, že se dostala pod křídla MCA (Music Corporation of America), mj. i známému gramofonovému labelu.

Noví majitelé se pokusili oslovit tehdejší trh výrobou série Coral a elektrických sitárů obecně (do hudby se pod vlivem The Beatles začaly dostávat i vlivy dalších etnických oblastí), ale pro společnost bylo již příliš pozdě. Nepomohl ani projekt prodávat menší série menším prodejcům. Roku 1969 byla tedy továrna zavřena a výroba skončila.

I když tedy firma již neexistovala, přesto se její nástroje občas někde objevily. A to v rukách osobností (např. Jimmyho Page, viz textovou přílohu), které svým vlivem dokázaly, že se na tuto značku hned tak nezapomnělo. Takže už počátkem devadesátých let na základě všeobecného boomu reunionu rocku šedesátých a sedmdesátých let se začalo uvažovat o opětném spuštění této značky. Nakonec k tomu došlo až roku1998, kdy Evets Corporation, majitel značky Danelectro, znovu zahájil výrobu. A to již nejen kytar, zejména řad Silvertone, 56U1 - U3, 59DC, lubových Convertible, DC, Hodad, Longhorn a Mod, ale také i malých komb a efektových pedálů. A to se ukázala nakonec být dobrým tahem aspoň z hlediska existence značky jako takové. Protože nástroje se opět nechytly v předpokládaném odhadu, a tak firma musela roku 2001 jejich výrobu pozastavit. Ovšem zájem o efektová zařízení se nakonec ukázal jako dostatečný, takže aspoň v tomto ranku značka pokračovala dál. Tento trend jí umožnil překonat další kritická léta, takže roku 2006 se nové vedení Evets Corporation rozhodlo přece jenom obnovit výrobu kytar, tentokrát ale ve velmi malém množství a v podstatě jen ve dvou základních sériích, Pro a Hodad.

Uvidíme, jak to tedy bude vypadat dál. Když se podíváte na všechna ta jména, která hrála na tyto nástroje, bylo by smutné, kdyby tato značka (jako ostatně řada jiných) skončila v propadlišti dějin...

Dostat se k těmto nástrojům není dnes tak úplně opravdový problém. Přesto se mi do rukou dostaly jen dva modely. Tím prvním byl model Hodad v úpravě Blue Metallic. Můj kamarád, sběratel kytar, se mi přišle pochlubit, že získal tuto kytaru v Německu z druhé ruky. Nástroj byl z javoru, palisandrový hmatník měl devatenáct pražců, snímače byly dva páry „rtěnek“. Kytara mi sedla spíše pro doprovod než pro sólovou hru (ostatně omezený rozsah hmatníku by tomu i odpovídal). Celkové rozházené uspořádání hardware vzhledem k tvaru těla mi osobně dost vadilo a mohl jsem si stokrát říkat, že zde jde o americkou pragmatičnost. Faktem ale je, že se na ni hrálo dobře, tvar těla sedl při prvním nasazení na rameno, zvuk byl vysoce charakteristický.

Zcela jiný příklad byl model Dano ’63. Tak to bylo jiné kafe, jak se říká. Aspoň pro mne. Dvaadvacet pražců, krásný zvuk i nasucho (jde vlastně o nízkolubou kytaru, kdy víko i dno jsou z masonitu, překližky ze dřeva, spojené rámem z lipové překližky) a po zapojení do starého komba Fender přenesení do vzrušujících dob šedesátých let. Úplně vás to inspiruje k tomu, abyste si pustili Beatles (třeba) a začali si k tomu hrát...

Hagström

Vymazlená kvalita. Tak by se dala jedním slovem charakterizovat drtivá většina produkce této švédské firmy. Začínám tuto kapitolu osobním hodnocením, ale nemohu si pomoci. Měl jsem v rukách větší množství těchto nástrojů a mohu prohlásit, že zejména série Northen, Super Swede, Swede, nízkoluby Viking, lubovky Jazz a vlastně i Deuce byly skvělé. Pojďme ale k firmě samotné.

Švédská firma Hagström začala svou činnost vlastně již roku 1925, kdy Albin Hagström začal z Německa a Itálie dovážet harmoniky. Protože se dařilo, firma rozšířila svou působnost do Norska i Finska a roku 1932 začala v Älvdalenu vyrábět harmoniky vlastní. Protože firma trvala již od samého začátku na kvalitě, její význam rostl a roku 1939 expandovala i do USA, kde vznikla pobočka Hagström Music Company Inc. v New Yorku a Albin Hagstrom Inc. v Jamestownu.

Druhá světová válka společnost poškodila, přesto se jí podařilo udržet - ovšem v USA koncem čtyřicátých let výroba upadla. Firma se stáhla na sever Evropy a udělala dobře, protože se jí stále dařilo. A to do té míry, že roku 1958 začala vyrábět i elektrické kytary. Pustila se dokonce i do větších inovací, když roku 1961 dodala na trh osmistrunnou baskytaru (mohli bychom ji najít později v rukách Noela Reddinga, Mikea Rutherforda aj.).

Hagström rozjeli výrobu sérií Hagström 1, H (II, III, IIN), velmi populární Swede, vycházející z tvaru Les Paula, Super Swede, Impala, Corvette, Viking, Swede Patch 2000 (jedny z prvních syntezátorových kytar), Jimmy (pojmenované dle legendárního Jimmyho D’Aquista) a dalších. Firma nezůstala pouze u nástrojů, její produkce zahrnovala i aparáty a efekty, zvukovou i osvětlovací techniku (její mixpulty používala ABBA na svém prvním celosvětovém turné).

Roku 1962 převzal společnost Karl Erik Hagström, syn zakladatele, a rozvinul portfolio firmy i o řadu hudebnin a kurzů (i korespondenčních).

Na začátku osmdesátých let ale přišla pohroma, když společnost byla prodána velké asijské firmě. Pokusy jít cestou kompromisu a za menší náklady produkovat méně kvalitní nástroje majitelé Hagstromu odmítli i v nových smluvních podmínkách, takže produkce musela být zastavena. Příznivci této značky ale potvrdili zájem o kytary Hagstrom, takže v rámci dovozu dřeva z Kanady a prověřovaného hardwaru z Koreje a Japonska se kytary přece jenom začaly stavět znova. A výsledek se v maximální míře povedl.

Kytar Hagström jsem měl v rukách více. Když jsem zkoušel různé lubovky, dostala se ke mně nádherná HJ-600, kytara z deskou ze smrku a dnem a luby z javoru. Javorový krk se speciálně upraveným hmatníkem, firmou nazývaným Resinator (což je dřevěný kompozit) a ebenovou kobylkou hrála, jak se říká, jak z praku. Bohatý tón, příjemný dohmat, prostě kvalita. Měl jsem v rukách i několik „Les Paul“, kytar, inspirovaných tvarem Gibsonů Les Paulů, který jako milovník této značky vyhledávám. Třeba Super Swede se mi osobně velmi líbila, ovšem musíte si zvyknout na to, že přepínač snímačů je u dolního výřezu. Celomahagonová kytara hrála velmi hutně, model, který jsem měl v ruce, měl ale jiné snímače (Seymour Duncan SH-10). A u Northen Swede prakticky nebylo co řešit. Vynikající zpracování, rozpínatelné snímače, dlouhý zvuk. A to ani nemluvím o Viking Deluxe, krásné „blondýně, nízkolubu à la Gibson ES335 (ovšem s trapézovým struníkem)...

Tyto kytary v našich zemích tak úplně známy nejsou. Ale jsem přesvědčen, že tomu tak nebude nadlouho.

Vedle činnosti s Def Leppard patří k jeho nejvýraznějším počinům nové členství v reformovaných (opět) Thin Lizzy, kdy se ke Scottu Gorhamovi a spol. připojil na přelomu let 2009/2010. Ještě před velkým loňským turné Def Leppard s nimi jel počátkem roku 2011 turné, takže uvidíme, jak bude tato spolupráce pokračovat dál.

Diskografie:

1. Vivian Campbell + Def Leppard

1.1 Základní, profilová alba

Pozn.: Včetně koncertních záznamů a cover alb.

Yeah! (2006, cover album, 13. pozice v Kanadě, 16. místo v USA, Mercury)

Songs From the Sparkle Lounge (2008, 5. místo v USA, 7. pozice v Kanadě, Mercury)

Mirror Ball (Live &More) (2011, koncertní album - kompilace, Kanada 15, USA 16, Mercury)

Megadeth se také výrazně zapsali jako spolutvůrci putovního festivalu, nazvaného skromně Gigantour, který má vážné ambice stát se alternativou ke známému Ozzfestu. Od roku 2005 tak Mustaineova kohorta organizovala řadu vystoupení, kde si s nimi zahráli třeba Fear Factory, Overkill, Children of Bodom, Lacuna Coil či Motörhead.