Letem kytarovým světem - Efekty Tech21 a TC Electronic

Tak, a máme zde další díl našeho průniku do světa efektů, který je součástí širšího ucelujícího pohledu na svět elektrické kytary. Samozřejmě, že jde opět o firmy, zabývající se všemi těmi kytaristy milovanými krabicemi, šlapkami, footpedály, stompboxy, single-efekty atp. A zase to pro lepší návaznost vezmeme tak, jak už jsme si v předchozích dílech zvykli.

Což znamená, že si lehce nastíníme historii značky, základní přístup k filozofii celé produkce, a to i u vybraných sérií a řad, zkompletujeme si celkový přehled činnosti firmy vymezením jejích hlavních linií, podstatných sérií a přelomových řad a samozřejmě nezapomeneme ani na kytaristy a soubory, které ten určitý výrobek používali. Což asi nejlépe bude charakterizovat přínos té určité značky. Právě u těchto dvou firem to platí zcela jasně.

A nemůžu si odpustit ještě jednu poznámku. Zvláště u efektů platí to, že jejich přiřazení k jednotlivým osobnostem není zdaleka tak jednoznačné, jako je tomu u aparátů a samozřejmě zvláště u kytar. Výjimky sice existují, hlavně u wah pedálů a zkreslovadel, ale přece jenom je lepší postupovat aktuálně k určitému období, turné, desce. Zde odkazuji zejména na svůj seriál Pódiové sestavy slavných kytaristů.

Tak jaké firmy nás dne čekají? Obě dvě patří k mocným jménům světa krabiček, a i když nemají obecně na proslulost a všeobecnost giganta Boss, jednoznačně je řadíme mezi těch, obrazně řečeno, horních deset tisíc. Není divu, první z nich proslula prvenstvím v zavedení amp-modelingu (navíc se stále snaží, na rozdíl od svých konkurentů, držet analogové technologie) a druhá, dánská, vešla ve známost svými plug-in softwary a sofistikovanými systémy zapojení a ovládání efektových systémů. A teď byste mohli namítnout, že to vypadá, jakoby tyto firmy produkovaly krabice jen jako vedlejší produkt své známější činnosti. No, původně to tak vlastně bylo, ale ona výhoda, že tyto stompboxy vznikly právě na základě zkušeností z jiných, i když vysoce blízkých, oblastí zpracování zvuku, se ukázala nakonec jako nepopíratelná. Zejména pak v oblasti samotného zkreslení, což je přes všechny další kategorie úprav zvuku v podstatě zásadní.

Tech21

Tato uznávaná newyorská společnost byla založena na konci osmdesátých let Andrewem Bartou, amatérským kytaristou, který vystudoval elektroniku a začal pracovat v jednom hudebním obchodě v New Jersey. Tam dostal na starosti zesilovače, a aparáty vůbec, a často se setkával s opravami a s požadavky kytaristů na určité úpravy. Jak sám uvádí, tehdy neexistovalo moc literatury a dostupných pramenů k této problematice, tak zkoušel upravovat a posléze stavět metodou pokus - omyl. Poté, co se přestěhoval do Manhattanu, kde bylo více práce, začal vedle stavění zesilovačů uvažovat, jaké by byly možné alternativy k dosažení zvuku lamp bez jejich použití: „První, co jsem postavil, bylo patnáctiwattové kombo se dvěma EL84 na konci třemi lampami v předzesilovači a jedním dvanáctipalcovým reproduktorem. Trvalo to poměrně dost dlouho, zejména snaha dosáhnout vyrovnaného zvuku. To byl první důvod, proč jsem se začal zajímat o jiný způsob zpracování zvuku kytary. Druhým důvodem bylo, že lampy, lépe řečeno lampové aparáty, jsou moc těžké, nespolehlivé, proměnlivé ve zvuku, a navíc i křehké. A třetím důvodem byla zkušenost, že moje kapela šla do studia a dvě tři hodiny jsme strávili nastavováním mikrofonu k aparátu ve snaze dostat ten správný požadovaný kytarový zvuk. A to byl okamžik, kdy jsem si řekl, že by bylo perfektní tyhle věci neřešit, „něco“ připojit, a mít svůj hledaný zvuk. Třeba přímo do pultu.“

SansAmp

Zhruba deset let trvala Bartova snaha o vytvoření takového zařízení. To pak spatřilo světlo světa roku 1989 a neslo název SansAmp. Barta svůj vynález napřed nabízel renomovaným značkám, ale ty ho odmítly. Nemohly samozřejmě tušit potenciál tohoto výrobku, navíc analogového, protože se spouštěla naplno digitální revoluce, včetně přicházející módy multiefektů. A najednou tady byla krabice, která uměla navodit zvuk či pocit zvuku, aniž by se musely vytavovat aparáty naplno a do studia nanášet hory beden. A to včetně dobře zvládnutého úkolu předzesilovače. Takže emulace v praxi a bez tlustých manuálů.

Věrnost analogovým obvodům a jejich upřednostňování před digitalizací zvuku je u Tech21 jasná: „Myslím si,“ uvádí Barta, „že analogový signál je vřelejší a čitelnější než digitální. A při extrémních nastaveních se z digitálů začíná ozývat takový nepřirozený šum, což se většinou řeší noise gaty, které také nemám rád. Ty musí někde ubrat. Takže proto raději analog.“

Produkty SansAmp, což je samozřejmě dodnes hlavní linie produkce firmy, jsou navrženy tak, aby v základních nastaveních emulovaly proslulé zesilovače a mohly se použít jak ve studiu, tak i live, jak ve funkci předzesilovačů či běžných zkreslovadel, tak i pro zapojení přímo do P.A.

V sérii Character firma nabízí modely Leeds, Oxford, US Metal, British, Liverpool, Blonde a California. Každý z nich má originální design, z něhož už na první pohled můžeme vyčíst, o jakou simulaci asi půjde. Tak například v případě Leeds jde o aparáty Hiwatt, Oxford nabízí škálu značky Orange, US Metal - či další stupeň, US Steel - se zase inspiruje značkou Mesa/Boogie, British míří na feeling Marshallů, Liverpool se zabývá komby Vox, Blonde se zase zabývá spektrem značky Fender a konečně California se zaměřuje na Mark II či Rectifier od Mesa/Boogie. Celá série je pojmenována Character, což znamená, že mezi jednotlivými doporučenými zvuky neboli typy aparátů lze povlovně přecházet.

Klasikou je pak SansAmp Classic, kde se mezi třemi základními nastaveními, Lead (à la Marshall), Normal (à la Mesa Boogie) a Bass (à la Fender) najde opravdu každý. Je to dost neuvěřitelné, ale ten pocit tam je...

Základní nabídku pak doplňuje GT2, kombinující opět nastavení mikrofonu (mimo bednu, uprostřed reproduktoru, na kraji reproduktoru), typ aparátu (California, Tweed, Britich) a tři mody (Clean, Hot-Wired a Hi-Gain).

Další krabice

Druhou velkou divizí firmy jsou klasické, pokud to tak můžeme říci, krabice. Už z názvů je pak patrné zaměření těchto vskutku revolučních pedálů. U Hot-Rod Plexi je orientace více než zřejmá. Série Boost se zabývá nejen zkreslením, ale i dalšími efekty.

Distortion s analogií let osmedesátých a možností nakopnout signál až o 21 dB, Overdrive s větším důrazem na použití u lampových aparátů, Fuzz s nápodobou chlupatých germaniových tónů, ale také i Chorus s možností úpravy pre-delaye a přidání (spínač MultiVoice) dalších zvukových charakteristik. Krabice DLA pak míří do vod delayů a tap-tempa, včetně možností posílení čistého signálu o 9 dB, RVB pokrývá oblast reverbů a Choir je pak v podstatě emulace Leslie speakeru, včetně možností virtuálního nastavení vzdálenosti mikrofonu od „rotující“ bedny.

Nabídku firmy pak v současné době doplňuje krabice American Woman, kterou kytaristé hodně využívají na zesílení a větší nakreslení sól. Navíc obsahuje i noise-gate! Méně známější je pak Double Drive 3X s možností tříkanálového přepínání zkreslení.

K linii SansAmp jsem se již vyjádřil. Toho, kdo má rád tento způsob emulace, tyto krabice rozhodně nezklamou. Výborné výsledky přinášejí i při běžném použití jako zkreslovadla apod. Z dalších krabic jsem si vyzkoušel, jako stálý hledač a vylepšovatel zkreslení, zejména zkreslovadla, z nichž se mi nejvíc líbil k mému Marshallu (ať už to byla „devítistovka“ či můj současný TSL) Hot-Rod Plexi, více osobnostních variant pak nabízel Boost Distortion. Je nutné si ovšem položit otázku, zda je potřeba ještě více „maršalizovat“ Marshally, ještě více „voxovat“ Voxy, ještě více „fendrovat“ Fendery apod. Ale zase proč ne? Když si to tak uvedumuji, tak také ke své dvoutisícovce používám Marshall Drive Master, a jak se mi to líbí! Z ostatních typů efektů jsem byl nadšen z efektu Choir - to byl nářez!

TC Electronic

Tuto také prestižní firmu založili roku 1976 dva bratři, Jim a John Rishchar3jovi. Na rozdíl od předcházející firmy se rozhodně nevyhýbají digitalizaci, spíše naopak. Řada pedálů a krabic má možnost propojit se přes USB s PC a z webu lze stáhnout takový zvuk, jaký používá některá uvedená osobnost.

Prvním úspěchem byl SCF Stereo Chorus + Pitch Modulator & Flanger. Na něj navázala řada dalších výrobků, z nichž kytarové krabice nebyly tou převládající komoditou. To se ovšem začalo po roce 2002 rychle měnit. Společnost se stala součástí širšího konglomerátu, kdy o tři roky později vyplynul systém, ve kterém je TC Electronic součástí holdingu TC Group.

Linie TonePrint v sobě zahrnuje další série a její hlavní devizou je, že na jednotlivých charakteristikách a nastavení parametrů efektů se podílela řada osobností. Uživatel tak koupí získává bonus v předem nastavených parametrech pro zvuk svých oblíbenců. Což vůbec není špatná myšlenka, protože prolomit někdy bariéru nastavení „knoflíků“ na efektech velkých osobností je často nemožným úkolem.

Tato linie je tedy tvořena „ne-zkreslovadly“, tedy modulačními a zpožďovacími efekty. Reverby jsou dva ve verzi Hall of Fame, a to vedle běžné verze se čtyřmi knoflíky a deseti mody i miniverze s jediným knoflíkem - Reverb. Tento typ efektu je ještě zastoupen krabicí Trinity Reverb. Chorusem je Corona Chorus, delaye jsou zde dva, Flashback a Alter Ego, oba dva s deseti základními mody echa, dále zde najdeme Shaker Vibrato, Vortex Flanger a pak i velmi zajímavý Dreamscape Johna Petrucciho. Ten nabízí šest vskutku unikátních zvuků, a to vždy pro tři efekty, chorus, flanger a vibrato, vždy v režimech clean a crunch.

Jsou to opravdu hezké zvuky, mám jednoho žáka, který je blázen do Dream Theatre, a tohle byla jedna z jeho prvních koupí...

Na našem trhu jsou poměrně i dost známé chromatické ladičky PolyTune, a to jak klasické Polytune a Polytune 2, tak i ve verzi Mini a Noir.

Zkreslovadla, která mne osobně u firem vždy zajímají nejvíc (vedle wah pedálů), netvoří velkou rodinu, což není tak obvyklé a leccos to naznačuje. Nejznámější krabicí je jistě MojoMojo Overdrive, velice čisté „nakopávadlo“. Pravý distortion je pak Dark Matter, který mi zvukově seděl někam mezi dlouhé tóny klasické HM-2 a OD-2 (oba Boss). Spojení obou efektů je pak v duálním pedálu NDR-1 Nova Drive. Moderní nakreslení přináší Röttweiler Distortion, a to tedy pořádné nakreslení. Čisté zesílení signálu a nakreslení lamp pak přináší Spark Booster, a to i v mini verzi.

U delayeů a reverbů jsme už zmiňovali krabice. Tuto nabídku pak doplňují multizařízení, modelery pro každý efekt (v podstatě si představte podobnou řadu Line 6 a jeho modelery DL apod.) série Nova, a to ND-1 (Delay), NR-1 (Reverb) a RPT-1 (Repeater). Tato série zasahuje i k modulačním efektům, a to v modelu NM-1 Modulator.

Od TC Electronic jsem měl v rukou spíše rackové záležitosti, kdy jsem byl naprosto spokojen s G-Force a G-Major. Firma proslula i pro control pedal board G-System, vyzkoušel jsem si i pro naši řadu unplugged koncertů i G-Natural pro akustickou kytaru. Tam se ale člověk musí opravdu hlídat, aby pro samé nadšení nepřekryl původní zvuk kytary.

www:

www.tech21nyc.com

www.tcelectronic.com

Joan Jett

Joan Jett stále jede jako blesk. Trochu sice polevila ve studiové činnosti, ale ta přestávka se ji vyplatila. Než ovšem vyšlo album Unvarnished, Jett se svou kapelou Blackhearts jela roku 2007 velké turné s Motörhead a Alicem Cooperem, následující rok ji fanoušci zase viděli na turné s Def Leppard. Ve společném vystupování s velkými nadnárodními hvězdami neustala ani v dalších letech - roku 2010 jela turné s Green Day, ke konci roku pak s Aerosmith atp.

Jak už jsme řekli, na novou desku si fanoušci počkali trochu déle, skoro sedm let. Ale neškodilo to. Jettina předchozí alba nebyla úspěšná, šlo v podstatě o propady, poslední, které zaznamenalo nějaký průnik do žebříčků, bylo The Hit List, které bylo zajímavé hlavně tím, že Jett zde nahrála cover verze (neznělo to ale nijak špatně). Následná alba však byla zklamáním, a to i včetně Naked, do kterého se vkládalo více nadějí.

Album Unvarnished vyšlo roku 2013 a dostalo se do Top50 v Billboardu. Bude potřeba mu ponechat nějaký čas, protože se domnívám, že by mohlo ještě trochu vystoupat. Deska obsahuje usazené skladby očekávaného vyznění, které ale textově mají chmurné až apokalyptické vyznění. Jett zde spolupracovala s Davem Grohlem jako koproducentem, který moudře nechal vyznít její skladby jako z období její slávy. Stylově jde také o návrat ke kořenům jejího feelingu, což fanoušci, kteří nelibě nesli v osmdesátých letech její snahy o zařazení k pop rocku, jistě uvítají. Joan Jett je zde opět zlobivá, plně křičíci rebelka, která posluchačům předkládá jak klasické dupárny a’la Glitter rock (TMI), tak i klasický rock (Down the Track) či výbušnou punkovou energii (Reality Mentality) nebo baladickou notu (Soulmates to Strangers). V každém případě, album nenudí.

Diskografie

1 Joan Jett - sólová tvorba vč. Blackheart

Unvarnished (2013, Blackheart)

Greatest Hits (2010, kompilace, Blackheart)

Muzikus 1/2003 - Galerie slavných kytar - Gibson Melody Maker Joan Jett (str. 32)

Muzikus 9/2006 -  Kytaroví velikáni (str. 52, noty, diskografie)

Muzikus 12/2006 - Letem kytarovým světem - Dívky za kytarou (miniprofil, str. 56)

Reb Beach

Reb Beach vytváří spolu s Dougem Aldrichem v současné době výrazné kytarové duo u Whitesnake. Jeho hudební cesta ale začala už u Winger (se kterými vystupuje i v současné době), jméno si proslavil spoluprací s Dokken a s řadou výrazných umělců, mezi nimiž nechybí taková jména jako Twisted Sister, Andy Timmons, Alice Cooper a další, nemluvě o účasti na řadě stylově zaměřených albových projektech a prestižních tribute projektech, kde můžeme zmínit kupříkladu Smoke on the Water - A Tribute to Deep Purple, A Tribute to Van Halen nebo Stone Cold Queen - A Tribute to Queen.