No možná budete i překvapeni.
On totiž Stát osamělé hvězdy vyslal do hudebního, tedy pro nás rockového, světa opravdu velká a silná jména. Dobře, říkáte si, že určitě tam budou ZZ Top, ne? Tak samozřejmě. Kytaristé pamětníci si ještě přidají Johnnyho Wintera a Stevieho Raye Vaughana... Jenže to není všechno,
přátelé, a tato scéna si opravdu zaslouží kompletující pohled. Tak jdeme na to.
Ale ještě poznámka: Věnujme se zde čistě rockové muzice a stylům s ní přímo souvisejícími, navíc se ale ještě orientujme na ta jména, která dokázala proniknout do všeobecnějšího povědomí. Takže při veškeré úctě k takovým pojmům, jako je nesmírně úspěšný countrysta George Strait či popová hvězda Beyoncé (jo, je taky z Texasu), hiphopový válečník Vanilla Ice, countryoví klasici Willie Nelson a Kris Kristofferson nebo početní zástupci dalších scén včetně punk rocku, industrialu a dalších žánrů si pojďme připomenout jména, která se z Texasu otiskla do celosvětového kontextu rockové hudby.
Nedá mi to, a ještě než se pustíme do přehledu, přece jenom zmiňme tři významná jména tzv. mimo rámec. Určitě sem patří dva důležití jazzmani: saxofonista Ornette Coleman, jeden ze zakladatelů free jazzu a již na přelomu 19. a 20. století působící pianista Scott Joplin, přezdívaný Král ragtime. Třetím jménem je tvůrce nashville soundu, Waylon Jennings, který byl kdysi i součástí country superskupiny The Highwaymen spolu s Johnnym Cashem, Williem Nelsonem a Krisem Kristoffersonem.
Tak tedy začněme
A jak jinak než u základu rockové muziky, u blues. Již na samém počátku 20. století se objevuje Leadbelly, kytarista a multiinstrumentalista, který proslul mj. i svou hodně volnou hrou na dvanáctistrunnou kytaru (jeho skladby coverovali třeba Led Zeppelin - Gallows Pole, Creedence Clearwater Revival - Midnight Special či Nirvana - Where Did You Sleep Last Night).
Bluesové portfolio Texasu rozšiřuje od roku 1912 tvůrce tzv. Texas blues Blind Lemon Jefferson. Ovlivnil svou tvorbou řadu svých následovníků, včetně B.B. Kinga. Ve dvacátých letech pak přichází bouřlivák, kazatel a slide hráč Blind Willie Johnson, jehož skladby převzalo mnoho velkých jmen, včetně Led Zeppelin, Erica Claptona, Boba Dylana a dalších.
Na konci dvacátých let se objevuje jedna ze zásadních osobností elektrického blues, T-Bone Walker, propagátor vedení jednotónové linky sóla. Zde stačí zmínit takové trvalky jako Mean Old World či rozhodně Call It Stormy Monday but Tuesday Is Just as Bad (tu převzalo přes 160 umělců a skupin).
Výraznější osobnosti se poté objevují až ve čtyřicátých letech, a to rovnou tři. Je to Lightnin’ Hopkins s vynikajícím prstovým stylem hry (včetně perkusivního vyklepávání) či první dáma texaského blues, Big Mama Thornton (narozena sice jinde, ale působící v Texasu), jejíž Hound Dog přebral později Elvis Presley, a multiinstrumentalista Clarence Gatemouth Brown s hodně širokým stylovým záběrem.
Bluesový obraz Texasu pak završují dvě jména. Obě začínají působit v padesátých letech. První z nich je Johnny Guitar Watson (spolupracoval i s Frankem Zappou), kterého si hodně oblíbil třeba Jimmie Vaughan (a mj. i Gary Moore, viz třeba Too Tired). Druhým jménem je legendární Freddie King, jehož tvorba měla vliv na Erica Claptona, Micka Taylora, Fleetwood Mac (v éře Petera Greena), Jeffa Becka a další.
Logicky můžeme pokračovat blues rockem
Zde už přicházíme na hodně silné osobnosti. Z počátku padesátek na sebe se svým Telecasterem a používáním kapodasteru upozorňuje Albert Collins. Vliv třeba na Roberta Craye je pak evidentní. Hodně známým jménem se pak stává albín Johnny Winter, velká a vysoce vlivná osobnost jak svou tvorbou, tak hlavně svou kytarovou hrou. K němu se právě váže ona historka o tom, jak se při jedné noční nahrávací frekvenci, tak zabral do hry, že si nevšiml, že mu teče z konečků prstů krev... Osobně jsem od něj měl nejvíce rád album Second Winter (sice formátem dvojalbum, ale byly tam natočeny jen tři strany - ty ale stály za to...).
Šedesátá léta pak přinášejí další těžké váhy. Určitě to je jedna z nejvýraznějších zpěvaček rocku vůbec, Janis Joplin, jeden ze symbolů hnutí hippies, která spojila své síly s kapelou Big Brothers and Holding Company a výsledkem bylo třeba LP Cheap Thrills, které se stalo dvojnásobně multiplatonovým. Dobře se jí dařilo i s další kapelou, s Kozmic Blues Bandem. Její náhlá smrt v roce 1970 spolu s dalšími úmrtími slavných osobností pak přispěla k ukončení celé jedné éry v rocku.
Objevuje se zde i jeden z nejvlivnějších kytaristů blues rocku, Stevie Ray Vaughan, frontman svého power tria Double Trouble. Velký obdivovatel Hendrixe, milovník hodně, hodně silných strun a tvůrce takových alb, jako jsou (aspoň pro mne nejlepší) Texas Flood a Couldn’t Stand the Weather.
Výčet umělců šedesátých let byl nebyl úplný, pokud bychom opomněli Edgara Wintera, který se svou kapelou Edgar Winter Group měl později velký úspěch mj. třeba s instrumentálkou Frankenstein...
Tak a jsme u rockové hudby.
Velkým rockandrollovým jménem padesátých let byl Buddy Holly, propagátor Fenderu Stratocasteru, jehož vliv na Beatles, Rolling Stones, Elvise Presleyho, Boba Dylana a Erica Claptona je již známou věcí. K průkopníkům této hudby patří i Roy Orbison (později přešel ke country a pak k popu) - členství ve star kapele Traveling Wilburys (např. s Georgem Harrisonem) a autorství za všech skladeb například Oh, Pretty Woman mu zajistilo všeobecnou známost.
Šedesátá léta mají v Texasu i psychedelii, a to s kapelami 13th Floor Elevators a Moving Sidewalks - ano, právě v této se objevil Billy Gibbons, kytarista dalšího heavy jména texaské hudby - ZZ Top. Říká se, že Allman Brothers Band jsou zakladatelé jižanského rocku, Lynyrd Skynyrd nejtypičtějšími představiteli a ZZ Top nejznámějšími představiteli tohoto stylu. Vzhledem k multiplatinám (Eliminator dokonce sklidil i diamantovou desku) a více než 50 miliónům prodaných alb po celém světě není divu. Sympatické trio, jedna z mála sestav, která se desetiletí nemění, tak válcuje světové scény se svými ZZ auty, ZZ klíči, ZZ videoklipy, chlupatými kytarami, výfuky z těžkých truckerů místo stojanů mikrofonů...
Zajímavým jménem je pak Meat Loaf, který hodně zamotal pořadím světových anket svým albem Bat Out of Hell, jehož se po
světě prodalo na 45 miliónů kusů (dlouhou dobu pak album patřilo mezi deset nejprodávanějších desek vůbec).
Vedle Dona Henleyho, zakladatele superslavných Eagles, jmenujme za progresívní rock netypickou partu Mars Volta, která poznamenala úvod nového tisíciletí svým, jak říkají vtipálkové, mixem, feelingu Franky Zappy na jedné straně a King Crimson na straně druhé.
Dobře, a co metal? Ani tady není Texas bez zářezu. Vedle progresívních King’s X, kteří sice vznikli jinde, ale Texas byl jejich základnou, a divokých, nespoutaných D.R.I. a jejich řinčivém crossover thrashe se musíme zmínit o power metalových Pantera s kytaristou Dimebagem Darrellem v čele. Jejich Vulgar Display of Power nastavil další laťku této hudbě a jen násilná smrt kytaristy zastavila další vývoj této kapely (včetně side projektu Damageplan).
Texas? To nejsou třeba jen filmy Texaský masakr motorovou pilou, Pevnost Alamo nebo Rio Bravo s Johnem Waynem. To je taky muzika, která se rozletěla ať už přímo či zprostředkovaně do celého světa a zanechala tam tedy hodně pořádnou šlápotu...
