Již se stalo zvykem, že si v rámci našeho seriálu přiblížíme vždy několik významných kytarových firem. V poslední době jsme se trochu více věnovali výrobcům elektrických kytar, takže dnes se, abychom, jak se říká, vyrovnali skóre, podíváme na akustické a akusticko-elektrické kytary. Čekají nás značky Taylor, Godin a Lakewood.
U Godina se v rámci dnešního tématu jedná sice o určité menší odbočení, ale přínos této firmy k zlepšení a vývoji přenosu akustického signálu je tak významný, že jsme ho do rodiny velkých producentů akustických a akusticko-elektrických nástrojů prostě zařadit museli. Rád bych vás také upozornil na první a druhou textovou přílohu. Najdete tam odkazy na ostatní články, kde jsme se přímo zabývali firmami produkujícími akustické nástroje, ke kterým si můžete dnešní díl zařadit, ale jsou zde i další studie, které rozšiřují význam akustické kytary včetně jejího zařazení do rockové muziky.
V zájmu ucelenosti pohledu nás dnes tedy čeká vývoj každé značky, na vybraných modelech či řadách si přiblížíme filozofii firmy, nebude chybět ani mé osobní zhodnocení, opírající se o vlastní zkušenosti s některými z těchto modelů, v neposlední řadě zde naleznete i seznam nejznámějších osobností, které hrály či hrají na produkty těchto firem. Nejlépe tak vyplyne charakteristika a určení jednotlivých nástrojů (tučně uvádíme ty, kteří jsou či byli pro jednotlivou značku nejtypičtějšími "uživateli"). V dalších třech tabulkových přílohách najdete základní rozdělení a přehled současných linií, řad a sérií jednotlivých firem včetně typických charakteristik.
Taylor
Tato firma, která je v současnosti považována za jednu z nejpřednějších světových značek a je spolu s takovými společnostmi jako Yamaha, Gibson, Guild, Washburn, Alvarez, Dean, Epiphone, Fender, Ibanez a Larrivée řazena hned za akustický triumvirát, tvořený firmami Martin, Ovation a Takamine, si založila své renomé na dodržováním dvou zásad. Postavila na nich celou svou filozofii produkce kytar - totiž skloubit šťavnatý, bohatý a výrazný zvuk s lehkostí hry samotné: "Šlo nám již od začátku o to," vzpomíná Bob Taylor, jeden ze zakladatelů firmy, "aby ty kytary zněly už na první hrábnutí do strun ne jenom dobře, ale přímo výrazně, dokonale. Naše nástroje měly oslovit své vlastníky již na první kontakt, ne z nich teprve ten tón, byť jakkoli potom dobrý, dostávat až po nějakém čase." Zcela samozřejmý je pak pro tuto značku i poměrně vysoký podíl ruční práce: "Dáváme velký důraz i na materiál, ale hlavně používáme hlavu! Cokoli je dobré pro kytaru, je dobré i pro nás," opět podotýká Taylor. "Detailní propracovanost, příjemná hra a bohatý tón - to jsou naše devizy," dodává spoluzakladatel firmy, Kurt Listug.
Tato firma, která oslavila v minulém roce své třicáté výročí existence, byla založena z iniciativy dvou nadšenců, Kurta Listuga a Boba Taylora. Listug se jako teenager motal kolem Blue Guitar, což byla opravna hudebních nástrojů v San Diegu. V srpnu 1973 se vykašlal na svou práci, která spočívala v natěračských pracích pro tamní univerzitu, a přijal místo u Sama Raddinga, jenž vedl American Dream, obchod a opravnu kytar zároveň. Během dvou týdnů se tam seznámil s Bobem Taylorem, který si u nich občas kupoval různé části kytar a snažil se přesvědčit Raddinga, jak by měl postupovat při jejich opravách či úpravách. "Mně bylo tenkrát 20 let a Bobovi bylo 18," vzpomíná Listug. "Byl znám svou šikovností a nápaditostí. V 17 letech se zakoukal do jedné dvanáctistrunky, a protože si ji nemohl dovolit, jednoduše si ji postavil. Už na střední škole si takto postavil další tři kytary, a když ho přestala bavit práce u benzinové pumpy, tak vzal svoje modely, ukázal je Raddingovi - a dostal u nás místo."
Taylor spolu s Listugem vyrobili několik prototypů, ale roku 1974 se majitel obchodu, Sam Radding, rozhodl svůj krámek prodat. "Zbylí zaměstnanci se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, které sháněly kapitál na odkoupení celého obchodu. Nakonec jsme s Taylorem přibrali i Schemmera jako dalšího společníka a firmu jsme odkoupili," říká Listug.
S obrovskou ctižádostí přejmenovali obchod na Westland Music Company a začali ve skromných podmínkách s výrobou kytar. Protože se jim ale logo, vzniklé z názvu, nijak nehodilo na hlavy kytar, zvolili nakonec název Taylor: "Bob byl skutečně velmi dobrým kytarářem, který doslova každý den přicházel s nějakým novým nápadem."
První léta nebyla nijak zvlášť úspěšná. Firma udělala i několik výrobních omylů, takže se u několika modelů začalo např. kroutit spodní víko atd. "Velmi rychle jsme se z toho poučili, naučili jsme se vše dotahovat do detailu a roku 1976 jsme získali první dealery." Ti po nových akustikách sáhli celkem ochotně, protože díky svým stále se lepšícím zvukovým kvalitám začaly představovat životaschopnou alternativu k tehdy zcela vládnoucím Martinkám. Kytary začaly být vyhlášené jak díky nízkému profilu krku, což mnozí kytaristé mají velmi rádi, tak i pro velmi široký a hlavně rychlý servis, jenž firma nabízela (šlo např. o různé šíře krku na objednávku atd.).
Taylory se u nás nijak zvlášť nevidí, ovšem poštěstilo se mi na několik z nich si zahrát. Ve většině případů mi je před dvěma třemi lety dovezli na zkoušku moji studenti z jižní Moravy a ze Slovenska. U těchto nástrojů vás opravdu hned zezačátku chytne vřelost tónu, velmi pohodlné držení, snadná hra a až neuvěřitelně rychlá reakce na váš feeling. Ve srovnání s některými ostatními firmami jsou tyto kytary velmi osobní. Škoda jen, že jsem neměl nějakou v delším vlastnictví, abych si prověřil trvalost této interakce. Například z některých kytar firmy Yamaha musíte svůj osobní tón teprve dostat, nástroj se vám vpálí pod kůži až po nějakém čase - zato ovšem má již vaši specifiku vypálenou napořád. Pokud jsem si ale ověřil aspoň na dálku, majitelé tyto nástroje nejenže neprodali, ale jsou s nimi stále spokojeni.
Godin
Godin sice není firmou, která by se opírala od samého počátku výlučně o akustické nástroje, ale přesto je její místo v akusticko-elektrických nástrojích nezastupitelné už jenom pro neotřelé designy a způsoby celkové stavby korpusu s ohledem na ovládání a snímání zvuku, které je na rozdíl od většiny jiných výrobců nevydělenou součástí korpusu.
Roku 1982 začal Robert Godin stavět kytary v La Patrie, což je malá kanadská vesnice u Quebecu. V současné době je firma svými šesti výrobními jednotkami situována ve čtyřech hlavních oblastech, z čehož jsou tři v Quebecu a jeden v New Hampshire. Původně se firma specializovala na subdodávky částí nástrojů pro jiné výrobce kytar, mnohdy i zavedených, zvučných jmen. Poté, co její zaměstnanci získali touto činností více zkušeností, rozjela se výroba vlastních modelů. Ale místo toho, aby Godin začal více či méně kopírovat známé a zavedené designy, pustil se jinou cestou a odvážně vypustil několik modelů, které se v současné době sešly ve dvou základních nízkolubových řadách, Acousticasteru a Multiacu. Multiac navíc nabízí dvě další základní řady, Duet a SA, obě ve verzích pro nylonové a kovové struny.
Řada Duet je snímána systémem L. R. Baggs I-Beam, kdy jde o mix dvou převodníků. Jeden je pod prahem kobylky a druhý, I-Beam, je snímač umístěný z vnitřku vrchní ozvučnicové desky a reagující tak přímo na práci tohoto víka. Z kytary vedou dva outputy, klasický jack a XLR výstup (přímo do pultu, simulace preampu). Tímto systémem jsou standardně vybaveny modely série Nylon včetně řady Grand Concert a série Steel.
Druhá řada SA (Synth Access) je zajímavá tím, že nabízí přes RMC Polydrive systém snímání každé jednotlivé struny zvlášť, takže se přes 13pinový konektor můžete připojit k syntezátorům Roland řady GR (můžete si v podstatě představit převodník Ä la GK-2) či Axon AX100. Godin přesto, že zde jde o využívání syntezátorových možností, neodsunul stranou kvalitu materiálu: "Nespoléháme se pouze na elektroniku, vždyť tyto nástroje nebudou hrát jen syntetické zvuky."
RMC systém je firmou instalován na sérii Nylon včetně řad Grand Concert, Fretless a ACS (SA a Slim) a sérii Steel včetně řady Jazz.
Godin je v některých svých nápadech vskutku futuristický. To ovšem neznamená, že by se specializoval pouze a jenom na vnější stránku tvaru kytar: "My na jedné straně ctíme klasický design, ale na druhé straně, kytara je tak mnohostranný a variabilní nástroj, tak proč nehledat i další cesty, které v sobě skloubí jak úctu k tradičním hodnotám, tak i nové, zajímavé pokusy? Ty ovšem rozhodně nebudou spočívat v produkci kytar, které jen svítí, střílejí blesky a tak," prohlašuje Robert Godin. Je pravda, že vedle celkem tradičně pojatých Acousticasterů působí prozatímní novinka Glissentar svou koncepcí přinejmenším zajímavě. Jde o jedenáctistrunný nástroj, který byl oficiálně koncipován jako možnost pro spojení hudebních postupů Východu a Západu: "Rozhodně ale nešlo o nějaký předem promyšlený marketingový záměr," vysvětluje Godin. "Neříkali jsme si: tohle bude bomba, s tímhle nikdo ještě nepřišel, upozorníme na sebe... To ne. Glissentar vznikl kvůli neobyčejným možnostem, které byly slibné již při prvních posleších prototypů. Jsou tu obrovské zvukové a vyjadřovací možnosti."
K filozofii firmy patří i to, že po prosazení vlastních modelů se nenechala v následujících obdobích svého vývoje strhnout k pouhým kopiím standardních akustických kytar. Místo toho vytvořila s dalšími značkami či svými pobočkami mocný syndikát, takže pod svými křídly spravuje takové firmy jako Seagull (známé řady Artist a S6), Simon & Patrick (známé řady 6 Cedar a Showcase), La Patrie (např. řada Concert) a Art & Lutherie (vynikající řada Ami), jejichž dvanáctistrunnou cherry kytaru jsem měl v ruce a byl to zážitek.
V případě Godinů jsem se dostal (a to poměrně hodně)spíše k masivním elektrickým kytarám. Jejich vynikající zvukové vlastnosti zhodnotím až v některém z dalších článků, ale u těchto akusticko-elektrických nástrojů jsem si zahrál na Acousticaster a na Multiac ACS SA. Acousticaster reagoval neobyčejně dobře, akustický prvek celé vyznění velmi příjemně dobarvoval, kytara přímo vyzývá k soustředění se na kvalitu zvuku a prožití každého brnknutí.
V případě ACS SA jsem byl zvědavý na komfort hry, protože se syntezátory ve studiu a při jednom svém větším sólovém projektu pracuji. Žádný vnitřní blok při braní ohledu na nainstalovanou GK-2 (zásadně nevrtám do těla nástroje, pouze lepím), žádná starost o vyznění samotné kytary a syntetických zvuků - to vše u tohoto modelu odpadalo, takže se hrálo velmi příjemně, reakce byly očekávané - prostě pohoda.
Lakewood
Rozhodně by byla chyba přehlížet tuto na první pohled nenápadnou německou firmu. Její produkty jsou vysoce kvalitní, zpracované s pověstnou germánskou pečlivostí a smyslem pro detail, v současné době hraje při celkovém hodnocení významnou úlohu i technologie snímání zvuku. Základní firemním pravidlem je dosáhnout při stavbě kytar takové kvality, kdy by byl naprosto zřetelný rozdíl mezi strojovou, masovou produkcí velkých firem a velkým podílem ruční práce, pro Lakewood již typickou záležitostí.
Firmu založil roku 1985 Martin Seeliger: "Měl jsem jediný cíl - stavět takové kytary, kterých by si jejich majitelé vážili. Ručně zhotovený nástroj by měl do sebe nejdříve pojmout duši svého tvůrce a pak se nechat plně ovlivnit svým majitelem. A to je to, o co mi vždy šlo. Kytara se má stát prostředkem vaší inspirace, prodloužením vaší duše."
V 18 letech se Seeliger začal učit svému budoucímu řemeslu v obchodu u Manfreda Pletze. Po vyučení pracoval nějakou dobu jako opravář hudebních nástrojů, což byla výborná zkušenost, protože, jak sám říká, opravovat či upravovat kytary bylo mnohdy nepoměrně těžší, než postavit úplně nový nástroj: "Doslova tisíce kytar prošlo mýma rukama. Ještě větší zkušeností bylo to, že jsem mluvil s majiteli těch nástrojů a dozvídal jsem se o jejich přáních, jak by která kytara měla znít, co by se na jednotlivých modelech často renomovaných firem mělo vylepšit a tak. Všechna tato praxe mi posléze pomohla vymodelovat filozofii, kterou jsem použil a používám při stavbě našich kytar."
Firma se celkem brzy etablovala ve světě akustických kytar, její úloha ale významně vzrostla produkcí typové řady M, zejména jejíž kytary jsou vybaveny celkem čtyřmi základními druhy snímačového systému technologie B-Band. Ta ve srovnání s běžným piezo snímáním produkuje zvuk ne nepodobný klasickým kondenzátorovým mikrofonům. Firma tyto systémy dodává na zakázku, či je má připravené ve standardních vestavěních do jednotlivých modelů (viz příloha).
Ty kytary, které jsem měl několikrát v rukou (pokud si vzpomínám, tak to byly M-32 a jumbo J-1), plně potvrzovaly snahy zakladatele firmy. U M-32 byl přenos zvuku (mimochodem, do Marshallu AS100D) opravdu brilantní a velmi vřelý. Jumbo mi připadalo méně výrazné ve srovnání např. s produkty firmy Yamaha či Washburn. Celkově tyto kytary produkovaly měkčí, ne příliš agresivní zvuk, který se ale velmi dobře nesl.
ČLÁNKY S PŘÍMOU NÁVAZNOSTÍ K TÉMATU
- Muzikus 10/2002 - Martin, Guild a Ovation
- Muzikus 1/2004 - Takamine, Washburn a Yamaha
ČLÁNKY S ROZŠIŘUJÍCÍ TÉMATIKOU
- Muzikus 3/1998: Nejdůležitější akustické momenty a stěžejní akustické motivy v dějinách rocku (+ noty)
- Muzikus 8/1999: 10 nejdražších kytar a nejcennějších kytar všeobecně - v 2. dodatku souhrnný a ucelený přehled 50 sběratelsky nejcennějších značek vintage kytar (na tento článek pak navazuje i další díl v Muzikusu 9/1999
BĚŽNÁ TYPOVÁ OZNAČENÍ KYTAR TAYLOR
- 10 či 20 na konci - Dreadnought
- 12 či 2 na konci - Grand Concert
- 14 či 4 na konci - Grand Auditorium
- 15 či 5 na konci - Jumbo
- 5 jako druhá číslice před koncem - dvanáctistrunná kytara
- C - cutaway, výřez v korpusu kytary
- E - elektrifikace
KDO HRÁL ČI HRAJE NA AKUSTIKY TAYLOR?
Bonnie Raitt, Jeff Cook, Steve Stevens, Billy Idol, Dan Crary, Leo Kottke, Doyle Dykes, Matt Backer (Julian Lennon Band), Pat Buchanan, Jimmy Crespo, Marc Jackson (Roger Daltrey), Adrian Belew, Garth Brooks, Jerry Cantrell, Merle Haggard, Jim Hall, John Hiatt, Tony Iommi, Andy Summers, Mark Tremonti, The Edge, John Fogerty, Paul Gilbert, David Gilmour, Lenny Kravitz, Alex Lifeson, Vernon Reid, Joe Lynn Turner, Steve Vai, Joe Satriani, Joe Walsh, Neil Young a nepřehledná řada dalších...
TAYLOR - OBECNÉ ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ, SOUČASNÉ MODELY
Linie akustických kytar (ozvučnicová deska/dno+luby): řada 300 (smrk/sapele-africký mahagon, černé lemování): 310, 314, 315, 355 (12strunná, jumbo) - řada 400 (smrk/ovangkol, bílé lemování): 410, 414, 415, 455 (12strunná, jumbo) - řada 500 (smrk/americký mahagon): 510, 555 (12strunná, jumbo) - řada 600 (smrk/javor, bílé lemování): 655 (12strunná, jumbo) - řada 700 (smrk Engelman či cedr/palisandr): 710, 712, 714, 754 (12strunná, grand auditorium) - řada 800 (smrk Sitka/palisandr): 810, 814, 815, 855, 12strunná, jumbo) - řada 900 (smrk Engelman/palisandr): 910, 955 (12strunná, jumbo) - řada Baby (3/4 velikost - až na Baby Big) (vrchní deska, luby + dno): Baby Mahogany (mahagon/sapele), Baby (smrk/sapele), Big Baby (15/16 velikost, smrk/sapele) + starší modely Baby Bubinga (smrk/bubinga), Baby Koa (smrk/koa), Baby Maple (smrk/javor), Baby Rosewood (smrk/palisandr) - řada Presentation: série PS: PS10 (smrk/palisandr), série Koa: PS15, PS55 (12strunná, jumbo) (+ dřívější vyčleněné označení a modely K10 - smrk/koa, K12, K55 - 12strunné jumbo - koa/koa, PS12C, PS14C) - řada Signature: LKSM-6 (Leo Kottke) jumbo, LKSM-12 (Leo Kottke) 12strunné jumbo, starší model DCSM (Dan Carry s ebenovým hmatníkem) - řada Walnut: W10 (smrk/ořech), W15 (smrk/ořech), W55 (12strunné jumbo) - starší řady: řada 100: dnes nabízen model 110, řada 200: dnes nabízen model 214
Linie akusticko-elektrických kytar (ozvučnicová deska/dno+luby): řada 300 (smrk/sapele-africký mahagon, černé lemování): 310CE, 312CE, 314CE, 315CE, 354CE (12strunná, Grand Auditorium), 355CE (12strunná, jumbo) - řada 400 (smrk/ovangkol, bílé lemování): 410CE, 412CE, 414CE, 415CE, 451CE (někdy řazena do nové řady 401, 12strunná, Grand Auditorium), 455CE (12strunná, jumbo) - řada 500: 510CE (smrk/mahagon), 512CE (smrk/mahagon), 514CE (cedr/mahagon), 554CE (12strunná, grand auditorium), 555CE (12strunná, jumbo) - řada 600 (smrk/javor, bílé lemování): 610CE, 612CE, 614CE, 615CE, 654CE (12strunná, grand auditorium), 655CE (12strunná, jumbo) - řada 700 (smrk Engelman či cedr/palisandr): 710CE, 712CE, 714CE, 754CE (12strunná, grand auditorium) - řada 800 (smrk Sitka/palisandr): 810CE, 812CE, 814CE, 815CE, 854CE (12strunná, grand auditorium), 855CE (12strunná, jumbo) - řada 900 (smrk Engelman/palisandr): 910CE, 912CE, 914CE, 915CE, 954CE (12strunná, grand auditorium) - řada Nylon: NS32SE, NS34CE, NS42CE, NS44CE, NS52CE, NS54CE, NS62CE, NS64CE, NS72CE, NS74CE - řada Presentation: série PS (palisandr): PS10CE, PS54CE (12strunná, grand auditorium), PS55CE (12strunná, jumbo), série Koa: PS12CE, PS14CE (+ dřívější vyčleněné označení a modely K14CE - cedr/koa, K20CE - koa/koa, K22CE - koa/koa, K65CE - 12strunné jumbo) - řada Signature: DDSM (Doyle Dykes) grand auditorium - řada Walnut: W10CE, W12CE (cedr/ořech), W14CE (cedr/ořech), W65CE (12strunné jumbo, ořech/ořech)
limitované série: Gallery: Sea Turtle (smrk/javor, výrazné vykládání), Gray Whales, Living Jewels...
KDO HRÁL ČI HRAJE NA AKUSTICKO-ELEKTRICKÉ KYTARY GODIN?
Jon Anderson, Ritchie Blackmore, Leonard Cohen, Billy Corgan (Smashing Pumpkins), David Crosby (Crosby, Stills, Nash & Young), Al DiMeola, Robin Finck (Nine Inch Nails), Bill Frisell, Kirk Hammett, Jason Hook (Bulletboys), Mathias Jabs (Scorpions), Alan Kendall (Bee Gees), Don Kirkpatrick (Rod Stewart), kytaristé Los Lobos, Paco de Lucia, Jeff Lynne (ELO), Brian May, John McLaughlin, Stevie Salas (sólová kariéra, Mick Jagger, Rod Stewart...), Neal Schon a další
GODIN - OBECNÉ ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ, SOUČASNÉ MODELY
Linie akusticko-elektrických kytar (vrchní deska/luby+dno/krk/hmatník):
řada A: série Acousticaster: Acousticaster 6 (smrk/javor/javor/palisandr), Acousticaster 6 Deluxe (smrk/mahagon/javor/palisandr), Acousticaster 12 (12strunná verze typu 6), Acousticaster 12 Deluxe (12strunná verze typu 6 Deluxe), limitované série této řady: Acousticaster LTD (limitovaná edice, javor/javor/javor/javor), Acousticlassic (cedr/mahagon/mahagon/palisandr) - fretless série této řady: Glissentar (11 strun, bezpražec, cedr/javor/javor/eben) - základní modely, pův. označení: Acousticaster (smrk/javor/javor/palisandr), A6 (cedr/javor/mahagon)
řada Multiac (vrchní deska/luby+dno/krk/hmatník): série Nylon (nylonové struny): řada Duet: Multiac Duet Nylon (smrk/mahagon/mahagon/palisandr), Multiac Grand Concert Duet (cedr/mahagon/mahagon/palisandr), Multiac Grand Concert SA (cedr/mahagon/mahagon/eben), Multiac Duet Nylon Custom Shop (viz Duet Steel Custom Shop), základní modely starší: Multiac Nylon (cedr/mahagon, ebenový hmatník), Multiac (základní verze, smrk/mahagon/mahagon/eben) - řada SA: Multiac Nylon SA (smrk/mahagon/mahagon/eben), Multiac Nylon Fretless SA (bezpražec, smrk/mahagon/mahagon/eben), Multiac ACS SA (//mahagon/eben), Multiac ACS Slim SA (/javor/mahagon/eben) - série Steel: řada Duet: Multiac Duet Steel (smrk/mahagon/mahagon/palisandr), Multiac Duet Steel Custom Shop (větší dekorativnost) - řada SA: Multiac Steel SA (smrk/mahagon/mahagon /eben) - řada Jazz: Multiac Jazz SA (smrk/javor/javor/eben), Multiac Jazz Spruce SA (smrk/javor/javor/eben) - starší, základní modely: Multiac Steel (smrk/mahagon/mahagon), Multiac XLR (smrk/mahagon//mahagon/eben)
KDO HRÁL ČI HRAJE NA AKUSTIKY LAKEWOOD?
Dave Matthews (M-32), Ritchie Blackmore (A-32 - MoonGuitar, Ritchie hraje i na 12strunnou mandolínu Lakewood), Tim Sparks, Glen Phillips a celá řada dalších, zejména německých kytaristů)
B-BAND TECHNOLOGIE SNÍMÁNÍ ZVUKU a její standardní rozvržení na jednotlivé modely řady M (a jednoho modelu řady D):
- typ A1 (na základě klasického preampu Core99, UST - piezo pod kobylkou, frekvenční rozsah 50 Hz-23 kHz) - vestavěn do modelů M-1 CCP, M-32 CCP
- typ A5 (UST - piezo pod kobylkou, 4pásmový ekvalizér, vlastní oddělení pro baterii -9 V, která napájí preamp) - vestavěn do modelů M-1 CP
- typ A6 (dva kanály, mix, 3pásmový ekvalizér, kombinace UST + AST - kondenzátorový mikrofonek u ozvučnicového otvoru či klasický snímač) - vestavěn do modelů M-14 CP, M-32 CP, M-NC CP a do D-14 CP řady D (dreadnought)
- nabízen i typ A2 (UST + možná kombinace AST, dva kanály)
PŘEVLÁDAJÍCÍ MATERIÁL U SÉRIÍ KYTAR LAKEWOOD (vrchní deska/luby+spodní víko/krk/hmatník):
- označení končí na M (mahagon/mahagon/mahagon/palisandr)
- označení končí na 1 (smrk/mahagon/mahagon/eben)
- označení končí na 14: (cedr/mahagon/mahagon/eben)
- označení končí na 32: (smrk/palisandr/mahagon/eben)
- označení končí na 54: (smrk/palisandr/mahagon/eben)
LAKEWOOD - OBECNÉ ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ, SOUČASNÉ MODELY
řada M (Grand Concert) (vrchní deska/luby+spodní víko/krk/hmatník): série M-M: M-M - série M-1: M-1 nebo M-1P, M-1 CP, M-1 CCP (cedr/mahagon/mahagon/eben) - série M-14: M-14, M-14 CP - série M-32: M-32, M-32 CP, M-32 CCP - série New Century: M-NC CP (cedr/palisandr/mahagon/eben) - série M-54: M-54
řada D (Dreadnought) vyčleněna a nově zařazena z původní řady či série - Style - viz níže (vrchní deska/luby + spodní víko/krk/hmatník): série D-M: D-M - série D-1: D-1 nebo D-1 P, D-1 12 (12strunná) - série D-14: D-14, D-14 CP (smrk/mahagon/mahagon/eben) - série D-32: D-32 - série D-54: D-54
řada A (Auditorium): série A-14: A-14 - série A-32: A-32 - série A-54: A-54
řada J (Jumbo): série J-1: J-1 - série J-32: J-32
řada Style (Dreadnought, starší, původní označení řady či série D - viz výše) (vrchní deska/luby+spodní víko/krk/hmatník): 14 (smrk nebo cedr/mahagon, kobylka z palisandru, model Deluxe má kobylku z ebenu) - 18 (smrk/ovangkol, kobylka z palisandru, model Deluxe má kobylku z ebenu) - 22 (smrk/ořech, kobylka z palisandru, model Deluxe má kobylku z ebenu) - 32 (smrk/palisandr/eben, zlatý hardware, model Deluxe má propracovanější rozetu) - 46 Deluxe (smrk/palisandr/eben, palisandrová dýha na hlavě, ebenové kolíky mechaniky) - 50 Deluxe (smrk/javor/eben, palisandrová dýha na hlavě, ebenové kolíky mechaniky) - 54 Deluxe (smrk/palisandr/eben, palisandrová dýha na hlavě, ebenové kolíky mechaniky) - a již nezařazovaný model D-56 (smrk/koa)
