Letem kytarovým světem - Akustické kytary

Po delším čase jsme zde na vaše žádosti opět s exkurzí do světa akustických a elektroakustických nástrojů. A dnes jsou na řadě dvě specifické značky. Proč specifické? Protože první z nich, Ibanez, je firma, která obecně patří na vrchol piedestalu výrobců kytar, hned za historické giganty Gibson a Fender, v některých ohledech je s nimi i srovnatelná. Do té silné pětky z hlediska historie i významu jistě patří Paul Reed Smith a Rickenbacker. To je  jisté, ale to mluvíme o světě elektrických kytar. U akustických nástrojů jméno Ibanez tak úplně silné zase není.

Ovšem pro ucelenou představu o nabídce této velké značky bychom se této stránce její produkce neměli vyhýbat. I když v tomto ranku najdeme giganty stylu Martin, Ovation, Guild, Takamine, Washburn, Yamaha a další, zase tak malý význam akustik s logem Ibanez na hlavě rozhodně není. Stačí si uvědomit všechny ty, kdo na ně hrají.

A ta druhá firma? Tou dnes bude Art & Lutherie. Ta se zase na rozdíl od Ibaneze soustřeďuje vyloženě na akustické a elektroakustické nástroje a na rozdíl od řady takto orientovaných firem je její produkce stylově velmi čistá. Nehltí trh všemi možnými modely s často minimálními variacemi a úpravami, ale zaměřuje se na preciznost základní nabídky, kterou neustále cizeluje. Připomíná mi to trochu onen sledovaný pořad o návštěvách svébytně brutálního kritika kuchyní, který preferuje před výrobky à la dort pejska a kočičky (kdo nečetl Josefa Čapka, má smůlu) jednoduchou, ale výživnou a precizně zpracovanou klasiku. A ono mu to vychází. A těm restauracím také.

Samozřejmostí tedy dnes jako obvykle bude popsána historie firmy, na vybraných modelech uvedena nejzákladnější filozofie přístupu ke tvorbě nástrojů, osobnosti, které tyto nástroje používají, což je určitě nejpřesnější způsob charakteristiky jednotlivých modelů, nebude chybět ani osobní zkušenost s některými modely a součástí jsou i tabulkové přílohy, obsahující základní rozdělení a přehled nejsoučasnějších linií, řad a sérií jednotlivých firem včetně typických charakteristik.

Ibanez

Již v úvodu jsme nadnesli některé obecné záležitosti ohledně vztahu produkce a vývoje elektrických a akustických kytar. K tomu bych rád dodal, že firmě se i v divizi akustik podařilo to, co u kytar elektrických. Řada sérií vyloženě zlidověla, stala se široce užívanou značkou pro velmi široké spektrum kytaristů i z hlediska stylového. U elektrických kytar se firmě podařilo včas vyplnit zející mezeru ve světě ovládaném Gibsonem a Fenderem a vytvořit tak mistrovské nástroje a série, z nichž mnohé se staly nedílnými součástmi kytarových velikánů. Totéž můžeme prohlásit i u elektroakustických kytar. U akustik už tomu tak nebylo, ale přesto i v tomto odvětví jméno Ibanez má svou nepopíratelnou váhu.

A ještě poznámka - historií firmy se dnes nebudeme zabývat, uvedli jsme si ji už vícekrát v jiných souvislostech (například v Muzikusech 12/1993, 1/1994, 5/2002 a v řadě dalších).

Druhově nejrozmanitější nabídku má série Artwood, označená písmenem A. Základem jsou dva typy korpusů, dreadnought (v této sérii označen W) a grand concert (C). Všechny základní modely jsou nabízeny jak čistě v akustické formě, tak i jako elektoroakustické nástroje (v označení za číslem přibude písmeno E). Všechny modely mají i variantu s výřezem, cutawayem (v souboru písmen za číslem přibude písmeno C). Je vidět, že firma zde pamatuje na všechny možné varianty, které by mohly oslovit zákazníka.

Vlajkovou lodí je řada 300, zejména pak model AW3000, dreadnought s velkým korpusem o rozměrech 508 mm na délku, 400 mm na šířku a maximální hloubce 127 mm. Tyto rozměry mají pak všechny dreadnoughty této série. Korpusy grand concert jsou pak o trochu menší, oproti dreadnoughtům výrazněji tvarované v bocích. Hmatníky jsou u grand concert kratší, ale za to širší než u modelů řady AW.

Ozvučnicové víko „třístovek“ je ze smrku a dno a luby jsou mahagonové včetně krku. Hmatník a kobylka jsou z palisandru. Totéž najdeme u AW50 a grand concert AC300. Cedrovovou desku pak mají „padesátky“ neboli AW250 a AC350ECE, celomahagonovou kytarou je pak model AC240.

U dreadnoughtů AW300ECE, AW250ECE a grand concert AC350ECE, AC300ECE a AC240E je instalován piezo snímač Fishman Sonicore a pre-amp Ibanez SST Shape Shifter, u modelů AW50ECE jde o Ibanez Under Saddle snímač a pre-amp Ibanez SPT Shape Shifter.

Širokou škálu nástrojů nabízí i série PF, Performance (označení P). Jedná se v podstatě o levnější verzi kytar řad AW a AC. Modelová řada 15 je zastoupena jak dreadnoughty (označení F), jako např. modely PF15WC, PF15 či dvanáctistrunnou PF1512, tak i grand concerty (C) jako PC15WC a PC15. Šířka krku je tentokrát stejná, obě rady se liší jen délkou krku. Do této série se řadí i kytara PN15 s korpusem parlor menší hloubky a ještě kratším hmatníkem. Celá tato řada je vyrobena opět z mahagonu a smrkového ozvučnicového víka. Výjimku pak tvoří kytara PF28ECE, dreadnought s výřezem, který má víko z javoru. Elektrifikované verze i zde obsahují v podstatě všechny plně akustické nástroje, kdy jako pre-amp je použit Ibanez AEQ200T s třípásmovým ekvalizérem.

Ani jedna z dalších sérií nenabízí tak širokou škálu nástrojů. Má to ovšem své opodstatnění. Firma usoudila, že v prvních dvou sériích pokryje tu všeobecnou poptávku po akustických a akusticko-elektrických nástrojích, které jsou standardními nástroji. V dalších sériích se zaměřila na určité odlišnosti, z nichž mnohé vešly v širokou známost kytarové obce. Pokud začneme mírněji, tak je to jistě model Sage. Jde o klasický dreadnought, který má ale v ozvučnicovém otvoru instalován klasický snímač AP3 s pre-ampem AEQ200MT.

Ke kvalitnějším nástrojům pak jistě patří dva modely série AEG, z nichž jeden je konstruován pro kovové struny - AEG10II a druhý pro struny nylonové - AEG10NII. Snímač je Fishman Sonicore a pre-amp Ibanez AEQ-SP1. Verze pro nylonové struny má samozřejmě širší krk.

Série AEL je další subsérie řady AE (elektroakustické kytary) a nabízí v podstatě největší korpusy produkce akustických kytar firmy. Obsahuje vlastně jen dva modely - AEL30SE se smrkovým víkem a AEL20E s javorovým víkem. Dvanáctistrunný nástroj AEL2012E je jen modifikace AEL20E.

Série AEF pak završuje nabídku firmy řady AE. Tyto kytary se vyznačují výraznými středy a cinkavými výškami (což je pro řadu akusticky značky Ibanez dosti typické). Trojková řada je vyrobena z javoru (víko, luby i dno) a má vykládání tvaru bloků. Osmnáctková řada, zahrnující i dvanáctistrunnou verzi, je opět z tradičního materiálu, který firma používá, tedy u lubů a dna mahagon a pro víka smrk.

Opravdovou lahůdkou nebo zvláštností, jak kdo chce, jsou kytary sérií EW a Talman. Kytary EW (Exotic Wood) zaujmou na první pohled méně obvyklým tvarem vykrojení spodního výřezu. Zároveň mohutnost jejich korpusu je stejná jako u nástrojů série AEL. Navíc firma používá pro tyto kytary exotické dřevo sapele. Nástroje jsou zpracovány s vysokou úrovní citu k detailu, kobylka je tvarována tak, aby co nejefektivněji přenášela chvění strun do ozvučnicové desky. Model EW35SPE má celý korpus ze sapele, výrazně vykreslený EW20ZWE je ze zebrawoodu a EW20ASE je pak z jasanu. Nástroje jsou snímány piezosnímači B-Band UST s pre-ampem Ibanez SRTc, výstupem pak vedle klasického jacku je i XLR.

Jaká ale série rychle zaujme? Jednoznačně Talman. Ten, kdo chce mít pocit, že i když hraje na akustiku, přesto má v ruce něco hodně podobného elektrické kytaře tvarem korpusu, tak nemůže sáhnout jinam. Jde o zajímavou syntézu elektrické a akustické kytary, kdy z hlediska tónu je důraz více v elektrifikaci než na přirozeném původním akustickém tónu. To ovšem vůbec nevadí. Dvojí výřez umožňuje pohodlnější hru ve vyšších polohách, spojení obou částí Fishman, piezosnímače i pre-ampu pak dává nástroji překvapivě výrazný tón. Kytary nezní špatná ani akusticky. TCY74, která je celá z mahagonu (dno, luby, víko, krk), přináší tuhý, pevný, nosný zvuk.

Což podtrhuje snímací systém Fishman.TCM50 s pickguardem má jasanové víko a jeho zvuk je snímán AP2 a pre-ampem AEQ200M s dvoupásmovým ekvalizérem. Tady je zvuk širší, středovější, kytarovější, basové frekvence je nutné si na ekvalizéru víc přidat. Model TCY10E má ozvučnicové víko ze smrku a přináší jasný tón, podporovaný snímačem Under Saddle a pre-ampem AEQ200T.

Talmanů jsem měl v ruce víc, hrál jsem na ně jak akusticky, tak i elektricky. Je samozřejmé, že na sucho se s klasickými designy srovnávat nedají, ale existuje řada kytaristů, kteří potřebují do svého výrazu elektrického kytaristy přidat právě ten určitý kousek akustického zvuku a nechtějí se zcela zbavit pocitu hry na elektriku. A pro takové je Talman ideální volbou. Mimochodem, není náhodou, že tyto modely používají mezi jinými třeba Tom Morello, Noodles z Offspring, David Williams a další.

Než se ještě zmíníme o produkci klasických kytar, musím, a s radostí, uvést dva signature modely, JSA Joea Satrianiho a EP (Euphoria) Stevea Vaie.

Nástroje JSA, které za svůj vznik vděčí tomu, že Joe Satriani se dal dohromady se Sammym Hagarem, Michaelem Anthonym a Chadem Smithem, kdy vznikla nejlepší hardrocková formace současnosti, jsou krásně a nádherně hratelné. Padnou do ruky úplně, promiňte mi ten výraz, až nechutně. Přísný výběr dřeva je samozřejmostí, model JSA20 je vyroben z palisandru (dno a luby), víko je ze Engelmannova smrku, mahagonový krk má hmatník z ebenu, ebenová je i kobylka. Elektrika je Fishman, snímač řady Acoustic Matrix a pre-amp Aura. Když jsem kytaru prohrábl, odměnou byl silný, jasný a plný zvuk, čitelný... no nebudu se dál rozplývat. Výborně zní i verze JSA5, která má luby a dno z mahagonu a hmatník a kobylku z palisandru.

A tak jsem si říkal, jaké to bude, když sáhnu po vedle visící EP10, která má na rozdíl od Satrianiho signature modelu o hodně užší korpus. První, co mne zaujalo, byl stejně rychlý a příjemný krk jako u JSA. Bohaté vykládání, příjemný posez na tělo, to zapůsobilo také. A zvukově? Nízké frekvence byly medové, kytara byla hodně slyšet, ve větším podílu se zde uplatňují struny, mahagonový korpus dokáže do určité míry dohonit užší rozměry korpusu. V nižších polohách se mi hrálo, ani nevím proč, lépe než na JSA, ve vyšších polohách tomu zase bylo opačně. Model EP10 i EP5 je z mahagonu a Engelmannova smrku, u desítky je snímání stejné jako u JSA10.

A potom nastala ta chvíle, kdy se mne prodavač zeptal, jakému nástroji bych dal přednost. Známe se spolu už léta, tak jsem to chápal v dobrém, jinak by mi to připadalo jako zlomyslnost. Proč? Protože bych se asi nerozhodl. Po připojení na kombo záleželo v podstatě jen na nastavení a pocitu ze hry. Při akustické hře byly obě hodně specifické. I když bych se nakonec asi rozhodl, nechtějte po mně, abych to na těchto řádkách uvedl. Ani jedna z těch kytar by si nezasloužila, aby byla nějak znevýhodněna. Jsou nádherné obě...

K výrazné sérii produkce akustik pak patří Classical, nástroje pro nylonové struny. Výrobce zde nabízí širokou škálu materiálů, kdy GA5 je z mahagonu a víko má ze smrku, GA3 má luby a dno z katalpy, GA2 a GA1 z akátového dřeva, GM500CE s výřezem a elektrifikací má dno a luby z palisandru a víko z cedru, GA35TCE, kterou máme ve studiu, má smrkovou desku, jinak je celá z mahagonu.

Produkce akustických kytar Ibanez je velmi dobrým příkladem toho, jak se lze i v tomto segmentu velmi dobře uchytit na trhu, vymezeném v tomto ranku jiným firmám, dostát svému jménu, získanému v jiných oblastech výroby a přitom si vybudovat širokou a oddanou klientelu. Úžasné.

Art & Lutherie

Kanadská firma, která používá výhradně kanadské dřevo - to je Art & Lutherie, značka, která se dokáže neztratit vedle dalších renomovaných výrobců země javorového listu, jako je Seagull apod. Firma sídlí v městečku Princeville, v provincii Quebec. Materiál je pečlivě vybírán a nabídka firmy se soustřeďuje do čtyř kategorií, Dreadnought, Cutaway, Folk a Amis. Všechny akustické verze mají i svou verzi elektrifikovanou, a to díky instalaci Godin EPM Quantum.

Série Dreadnought je tvořena nástroji, které mají dno a luby z třešňového dřeva, třívrstvého lamina a liší se svou ozvučnicovou deskou, na kterou je použit buď cedr (většinou) či u modelu Burgundy smrk. Krk bývá z javoru a hmatník samozřejmě palisandr. Zvuk je měkčí, ale má díky hustému a přírodně vyzrálému dřevu průrazný tón.

Série Cutaway není vlastně nic jiného než dreadnought s výřezem.

Série Folk vychází s dreadnoughtu, ale má menší korpus a ve srovnání s klasickou kytarou má hlubší tvarování korpusů, oblouků lubů. Zvuk preferuje spíše středy. Materiál je stejný, firma i zde nabízí modely s výřezem.

Nabídku firmy uzavírá série Amis, která obsahuje nástroje, jejichž korpus vychází z tvaru parlor přelomu devatenáctého a dvacátého století. Ideální pro folk a staré, dřevěné blues. Série obsahuje i nástroj pro nylonové struny.

Protože tyto kytary vykazují příjemný poměr mezi cenou a kvalitou, lze se s nimi poměrně často setkat. Z dreadnoughtů, které se mi dostaly do rukou, se mi vyvážeností a průrazností nejvíce líbily modely se smrkovou ozvučnicovou deskou. Ale to je jen osobní názor, nebo ne?

www:

www.ibanez.co.jp

www.artandlutherieguitars.com

Billie Joe Armstrong

Muzikus 2/2006 - Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)

Billie Joe Armstrong a Green Day nijak nepolevili ze své impozantní jízdy, která v podstatě trvá od roku 1994, kdy vydali své multiplatinové a diamantové album Dookie. Ve smršti oceňování drahými kovy nepolevili ani v současnosti, kdy jejich velmi silné album 21st Century Breakdown také získalo platinu a umístilo se na prvním místě v celé řadě celostátních anket, samozřejmě včetně USA, UK a Kanady.

Dalším velkým úspěchem tohoto energického dnes už kvarteta (roku 2012 se rozrostli o Jasona Whitea) bylo i uvedení jejich slavného konceptu American Idiot na prknech Broadwaye, kde si Armstrong zahrál postavu drogového dealera.

Stranou nezůstala ani jeho činnost mimo Green Day - s projektem Pinhead Gunpowder (Armstrong, Aaron Cometbus - dr, Bill Schneider - bg,

Jason White - g, voc) vydal EP West Side Highway a zahostoval si u hiphopových Lonely Islands.

Zajímavostí jistě je, že členové Green Day spolu vytvořili i jiná hudební tělesa - roku 2010 vznikl projekt The Network, pohybující se stylově spíše k New Wave, kdy jednotliví muzikanti si pro pódium zvolili pseudonymy - Armstrong je Fink, Mike Dirnt je Van Gough, Tré Cool je The Snoo a Jason White je Belducci. K samým kořenům muziky, směrem ke garage rocku, pak směřuje i další sestava, nazvaná Foxboro Hot Stubs, kde členy Green Day doplňují Jason Freese (klávesy, saxofon, flétna) a kytarista Kevin Preston (od Skulls).

Diskografie

1 Billie Joe Armstrong + Green Day

21st Century Breakdown (2009, cena Grammy, platina, Reprise)

American Idiot: The Original Broadway Cast Recording (2010, Reprise)

!Uno! (2012, Reprise)

!Dos! (2012, Reprise)

!Tré! (2012, Reprise)

2 Billie Joe Armstrong + Pinhead Gunpowder

West Side Highway (2008, EP, Recess)

3 Billie Joe Armstrong + Foxboro Hot Tubs

Stop Drop and Roll!!! (2008)

4 Billie Joe Armstrong + Lonely Islands

The Wack Album (2013, Universal)

Zakk Wylde

„Není možné uvést jenom jedno přelomové album, prostě to nejde,“ prohlašuje Zakk Wylde, kytarová ikona, která nastoupila svou famózní cestu roku 1987, kdy si ji vybral do svého týmu Ozzy Osbourne. „Právě těmto deskám vděčím za to, že jsem se nestal hrnčířem...“

Black Sabbath - Sabbath Bloody Sabbath (1973, Vertigo): „Slyšel jsem to ve dvanácti, kdy jsem začínal na kytaru. Brutální, valící se zvuk, Ozzyho hlas a Iommiho kytara - to se mi vrylo do hlavy. A sóla Tonyho Iommiho se stala pro mne základem hry na kytaru. Stejně jako v případě Jimmyho Page, Jeffa Becka a Ritchieho Blackmorea.“

Elton John - Goodbye Yellow Brick Road (1973, MCA): „Nadčasové dílo. Z hlediska produkce to bylo něco, co se tehdy v rádiích neslyšelo. Stačí si uvědomit už jenom to perfektní vyvážení Eltonova hlasu, zvuku piana a zbytku kapely, a hlavně umění napsat písničku jako takovou - a výsledek je perfektní.“

Frank Marino & Mahogany Rush - Live (1978, Columbia): „Pro mě tohle bylo stejně inspirativní jako třeba pro Johna McLaughlina poslech desek Johna Coltrana. Takhle rychle se pohybovat v pentatonice - paráda. Prostě blues na steroidech.“

Van Halen - II (1979, Warner Brothers): „Když jsem slyšel Eruption z jejich jedničky, tak mne to nechalo celkem chladným. Ale Spanish Fly, to mě dostalo. Skvělé na Eddiem Van Halenovi je to, že vedle svých sól dokáže být i skvělým skladatelem a vynikajícím doprovodným kytaristou.“