„Prong ve svých počátcích byli něco mezi Black Flag a Celtic Frost.“
(guitar.com)
Pokud existuje výrazná osobnost propojující industrial s groove metalem, pak sem patří jednoznačně Tommy Victor, jehož vliv vedle hodně osobitých Prong je výrazný u dalších uskupení včetně Ministry, Danzig a dalších heavymetalových kapel, které se spolupodílely na formování hudby devadesátých let.
Navzdory určitému stylovému označení v úvodu nelze Victora jen tak lehce zařadit do některých dobově převládajících proudů. Právě v tomto období se řada interpretů hledala způsobem, že zkoušela stylem, co album, to nový přístup, své místo a svůj feeling. Mezi těmito snahami ale bylo několik souborů, které se i v tom skoro bezbřehém stejnokroji výrazu daly rozpoznat od prvních tónů. K nim pak zcela bezpochyby patřilo trio Prong, které definovalo Victora jako osobnost dobové HM scény.
Tommy Victor
Tommy Victor se narodil 19. září 1966 v New Yorku. Po prvních zkušenostech s místními kapelami ve svých 20 letech založil kapelu Prong. Tehdy pracoval jako zvukař ve vyhlášeném hudebním klubu CBGB na Green Village. Zkratka znamenala Country, BlueGrass and Blues. Původní záměr klubu orientovat se do stylů naznačených v názvu nevyšel a v prostorách se zabydlely kapely jak z okruhu hardcore punku, tak posléze i New Wave, včetně Ramones, Television, Patti Smith Group, Blondie a dalších.
Spolu s Victorem v klubu působil i baskytarista Mike Kirkland. Bubeník Ted Parsons z experimentálních Swans se k nim přidal po několika měsících a trio se začalo sehrávat. Tehdy k Victorovým základním vzorům patřili,mezi jinými, Andy Gill z Gang of Four, Bernard Sumner (New Order), Geordie Walker z Killing Joke a další: „Samozřejmě že i James Hetfield měl na mne velký vliv. Pak také musím zmínit Dr. Know z Bad Brains a asi největším mým vzorem byl Greg Gin od legendárních Black Flag. Jo, je to všechno orientováno spíše do punku, ale tak jsem to před vznikem Prong vnímal. Jistě, přišly i další vzory, jako Venom a vůbec celá thrashová a blackmetalová scéna.“ Nevyhýbá se ale ani klasice: „Před pár lety jsem zase ujížděl na klasickém rocku, a pokud to nebyli Led Zeppelin, Black Sabbath, Fleetwood Mac či Deep Purple, tak mě to nezajímalo. Jo, a taky třeba Joy Division, Mudwayne či třeba Sisters of Mercy. Hodně mne tam dostala ta úloha kytary.“
Trio po vydání prvního EP se pustilo do realizace debutového alba Force Red, které přineslo soubor patnácti velmi syrových, ostrých skladeb. Kapela se pustila do doslova zuřivého objíždění všech možných scén a pomalu se její zvuk, založený na syrovosti přednesu a typickém Victorově vokálu, začal dostávat do širšího povědomí heavymetalových fanoušků. Druhé album, Beg to Differ, už ale vyšlo pod labelem Epic a kapela se skladbou Lost and Found prorazila i do MTV. První vážnější úspěch přišel ale až s albem Prove You Wrong, kde zaujme i originální předělávka skladby (Get A) Grip (On Yourself) od Stranglers. Album se zastavilo těsně pod žebříčky ankety Billboard, ale naznačovalo stále se lepšící pozici kapely. To již v sestavě proběhla první z celé řady personálních změn. S dalším novým baskytaristou, a dokonce i klávesistou (prý vliv Stranglers, což bych se ani nedivil) se deskou Cleansing konečně dostávají do hlavních anket Billboardu a umisťují se i v anketách dalších států. Jen v USA se alba prodalo přes tři sta tisíc kusů a dodnes se v podstatě jedná o jejich nejúspěšnější albový počin. Nejvýše po žebříčku ale vystoupala následující deska, eponymní Rude Awakening. Po zaváhání labelu s uvedením a i z hlediska nestálého obsazení se ale nakonec kapela dohodla, že to celé ukončí.
Snaha o návrat
Victor se tak na rok stává členem Danzig, spolupracuje s Robem Zombiem, Marilyn Mansonem, Trentem Reznorem a dalšími, ovšem myšlenka na znovuobnovení Prong mu nedává spát. Roku 2002 se dává dohromady s baskytaristou Brianem Perrym (od Jakea E. Leea), bubeníkem Danem Laudem a dalším kytaristou Montem Pittmanem (od Madonny). Sestava ale ustálená není, což se projevuje na albu Scorpio Rising. Ve zcela nestálém složení pak vznikají další nahrávky, ovšem na Carved into Stone je trio opět usazenější a na výsledku je to znát. V nezávislém americkém žebříčku se deska dostane až na 13. pozici, ale je to opět, jako obvykle, labutí píseň sestavy. Pro kapelu se tak stává typické, že ob jednu desku má vždy stálejší sestavu... Pro fanoušky tedy nic moc a skupina navzdory stálé snaze Victora v podstatě již ztratila svou tvář.
Během těchto let se Victor angažoval i v industriálních Ministry, kde hrál ne jen na kytaru, ale i na baskytaru. Výsledkem jsou alba Rio Grande Blood či The Last Sucker, které si vedou lépe v Německu než v USA. Přesto i zde kapela má svůj typický výraz, ke kterému Victor svou měrou výrazně přispívá.
Zmiňme se ale i o dalších zajímavých vkladech Victora. Zapojil se například do svérázného hudebního projektu Nine Inch Nails, kdy se členové této kapely, Reznor, Danny Lohner a Charlie Clouser, snažili dát s dalšími osobnostmi dohromady supersdružení. Pod názvem Tapeworm zde byli účastni třeba i Phil Anselmo (Pantera), Page Hamilton (Helmet) a další. Nakonec se ale podařilo realizovat jen dvě skladby.
Zajímavějším se pak stal projekt Argyle Park, kdy šlo o sestavení undergroundové superkapely ve stylu industrialu. Vyšla dokonce dvě alba, ale žádná ze stran s nimi nebyla spokojená a projekt se rozpadl.
V podstatě nejživotaschopnější záležitostí se tak stala superskupina Teenage Time Killers bubeníka Reeda Mullina (Corrosion of Conformity) a kytaristy Micka Murphyho (My Ruin). Jde v podstatě o volné sdružení, které zahrnuje taková jména jako Dave Grohl (Foo Fighters), Corey Taylor (Slipknot), Nick Olivery (Queens of the Stone Age), Jello Biafra (Dead Kennedys), Matt Skyba (Blink-182) či Randy Blithe (Lamb of God). Debutové album bylo nazvané dost zajímavě, totiž Teenage Time Killers: Greatest Hits Vol. 1.
Tommy Victor patří k těm kytaristům, vůbec obecně osobnostem, kteří v devadesátých letech jeli na vlně trendu, zlehčeně vyjádřitelném spojeními „pořád nespokojený se sestavou“ a „čím ve více kapelách, tím více muzikant“. Jeho kapela Prong na to vyloženě doplatila, nestálost její sestavy nevyrovnala ani Victorova snaha o stylovou profilaci. U Danzig šlo o pouhé doplnění sestavy, v případě Ministry byl jeho vklad výraznější. Řada dalších projektů pak upadla mj. právě i na těchto faktorech, se kterými byli svázáni mnozí účastníci. Pokud tedy Victor nenalezne pro Prong nějaký nový stimul, ať už v jakékoli podobě, propadne se tato kapela do zapomnění a svou uměle udržovanou činností jen zpochybní svůj dobový přínos.
Kytary
Dlouhou řadu let hrál Victor hlavně na Gibsony, a to na řady Les Paul a SG. Když mu tyto kytary ukradli, přešel na značku Schecter, kde se fixoval na modely C-1 a S-1. Hrál také i na Charvely (LSX a Predator), použil i Fernandesy, a to Vertigo a Deuce WS. Ovšem u značky Schecter se etabloval nejvíce a to mu vyneslo i signature model. Zařadil se tak po bok takových kytaristů, jako například Synyster Gates a Zacky Vengeance (Avenged Sevenfold), Al Jourgensen (Ministry), Chris Poland (Megadeth), Jake Pitts (Black Veil Brides) či dokonce Jeff Loomis (Nevermore, Arch Enemy), Jerry Horton (Papa Roach), Robert Smith (The Cure) či Dan Donegan (Disturbed). Kytara je z mahagonu, hmatník na lepeném krku je ebenový se čtyřiadvaceti pražci a snímače jsou aktivní EMG 81(kobylka) a 85 (krk). Mechanika je Floyd Rose 1500, knoflíky na hlavě jsou Grovery.
Aparáty
I když Victor vystřídal řadu aparátů, řadu let byl ve znamení Marshallů: „Hodně let jsem hrál na Marshally. Sice jsem občas vždycky někam ulítl k jiné značce, ale pak jsem se vždycky vrátil. K tranzistorovým Marshallům. Důvodem bylo extrémně nízké ladění s Prong, kdy jsem získal pocit, že jedině Valvestaty řady 8100 dokázaly naplnit mou představu o zvuku. Tyhle modely měly jednu lampu 12AX7 v předzesilovači, ale výkon byl zcela ve znamení tranzistoru. Kytary jsem měl naladěny až o dva tóny dolů. Myslím, že v té době takhle nízko hráli snad jen Fudge Tunnel.“ Victor zůstal u řady 8100, s příchodem nového modelu přešel na MG8100, ovšem na některých nahrávkách použil lampový aparát Framus Cobra, posazený na half bedně Mesa/Boogie a to 2x 12”: „Na jevišti to sice vypadá úplně na h...o, ale hraje to dobře. Na jevišti ale používám Carviny 2x 12” se stowattovými Celestiony.“ Hrál také na aparáty Crate a bedny Krank.
Efekty
Mezi delší řadou krabiček lze vysledovat stálejší zařízení. Patří mezi ně rozhodně wah pedál Vox, DigiTech Chorus/Flanger, MXR ekvalizéry a nakopávadla TC Electronics. V pedalboardu má také noise gate ISP Decimator, DigiTech DigiDelay či ladičku Boss TU-2.
www:
