„Když děláte vlastní sólové album, máte pocit, že jste mimo prostor, ve vesmíru. Tady už je všechno na vás, děláte vlastní rozhodnutí a musíte je dělat. A taky za ně převzít odpovědnost.“
(Stone Gossard, interview k vydání desky Moonlander, consequenceofsound.net)
Dnešní velikán je typickým příkladem osobnosti, jejíž všeobecná proslulost a vliv zdaleka překročily hranice žánru, ve kterém se pohybuje jako ryba ve vodě. Jedna ze základních osobností scény v Seattlu a obecně i muzikant, který navíc výrazně pomohl definovat grunge v jeho základních kategoriích. V neposlední řadě jeho spolupráce s Mikem McCreadym nastavila další rozměr významu kytarových dvojic.
Námi již zmiňovanou spolupráci s McCreadym například ocenil i magazín Rolling Stone, který tuto dvojici umístil do top 20 v kategorii Čtyřruká monstra. Koneckonců, Gossard figuruje v prestižním seznamu The 100 Greatest Guitarists of All Time a obecně je uznáván i jako jeden z nejvýraznějších doprovodných. Nejen v rámci grunge, nejen v rámci let devadesátých a dalších, ale celkově. Není divu.
Stone Carpenter Gossard se narodil 20. července 1966, kde jinde, než v Seattlu. Jeho otec byl právník a matka pracovala v zastupitelstvu města. Jeho prvním hudebním nástrojem nebyla kytara, ale trubka, ke které se dostal ve třetí třídě. O rok později vystupoval v chlapeckém školním sboru a vlastně prvním strunným nástrojem mu byla mandolína, na kterou začal hrát kolem roku 1980. Na střední škole tehdy působila místní kapela The Probes, která hrála tancovačky a Gossard se chtěl dostat k nim. Jak uvádí ve svých vzpomínkách, myslel si, že když přejde z mandolíny na kytaru - doufal, že se naučí jen pár trochu jiných hmatů a fíglů -, tak to půjde: „Jenže to bylo mnohem těžší, než jsem si myslel. A také jsem nikdy nebyl požádán, abych se k nim připojil.“
Od Drahoušků k Zelené řece
První kapela, kam se Gossard dostal, byli March of Crimes, kde se setkal s Benem Shepherdem, budoucím baskytaristou Soundgarden, a mimo jiné i s Jonathanem Evisonem, později slavným americkým spisovatelem, naladěným na podobnou vlnu nazírání na americkou společnost jako třeba J. D. Salinger. I když Gossard zde pobyl jen krátce, svůj význam to přesto mělo, protože se dostal do povědomí tehdy velmi prudce a bouřlivě se utvářející seattleské hudební scény. Setkal se mj. i se Stevem Turnerem, budoucím členem Mudhoney, a ten mu nabídl místo ve své kapele The Ducky Boys: „To bylo v roce 1981, kdy jsem nejdříve hrál na baskytaru a pak jsem přešel na kytaru. Steve mi tehdy řekl, že garage rock, o který jsme se snažili, je ta správná cesta, protože toho nemusíte moc umět, a přesto vaše skladby mohou být cool. Nejvíce se mu líbil hlučný punk, ale také miloval muziku Alice Coopera a Black Sabbath. Tenhle člověk měl na mne velký vliv.“
Turner se poté rozhodl vytvořit novou kapelu s kytaristou a zpěvákem Markem Armem, bubeníkem Alexem Vincentem a baskytaristou Jeffem Amentem, budoucím členem Pearl Jam. Požádal Gossarda, aby také vstoupil do této nové skupiny, která nesla jméno Green River, a to zejména z toho důvodu, aby se Arm mohl věnovat výhradně zpěvu. Ovšem v době, kdy kapela dokončila debutové EP Come on Down, se Turner rozhodl odejít. Nejvíce mu vadilo, že Gossard a Ament tlačili kapelu do jiného výrazu, více k tvrdšímu, až heavymetalovému vyznění. Na jeho místo přišel Bruce Fairweather. Skupina se rozjela velmi dobře, získávala stále větší počet fanoušků a po dalším EP kapela vydala své první CD Rehab Doll. Ovšem už zde je znát, že v souboru existovaly dvě strany. Na jedné stáli Gossard a Ament, kteří chtěli využít stále většího úspěchu Green River a podepsat smlouvu s nějakým velkým labelem a dál se vyvíjet směrem k vrcholům rockového světa. Na straně druhé stál Mark Arm, který chtěl zůstat za každou cenu nezávislý, svět úspěchu se mu protivil a Gossarda s Amentem považoval za kariéristy. (Poznámka mimochodem - tento problém vztahů jsme zmínili v minulém čísle seriálu Letem kytarovým světem jako jeden z nejprotivnějších jedů v atmosféře skupin.) Kapela se tedy rozpadla, ale historicky byl její vliv na definování nového žánru velmi vysoký; existuje nemálo výroků označující Green River za vůbec první grunge kapelu.
Na vrchol grunge
Gossard spolu s Amentem a Fairweatherem rychle sestavil další skupinu, Mother Love Bone, kam přibrali Andrewa Wooda z Malfunkshun a bubeníka Grega Gilmorea z Ten Minute Warning a Skin Yard. Skupina se sehrála velmi rychle a podepsala smlouvu s Mercury Records. V březnu 1989 tak vydala své debutové EP Shine a na konci téhož roku se MLB vydali do studia natočit své první velké album. Ovšem pár dní před vydáním desky Apple se Wood předávkoval heroinem. Po několika dnech v nemocnici zemřel. Skupina, která měla našlápnuto k úspěchu a obecně bývá také řazena k základatelům definice grunge, tak skončila.
Gossard se tak dal dohromady s bývalým kamarádem z dětství, s Mikem McCreadym, kterého si poslechl při sessionu s místní kapelou Love Chile. Slovo dalo slovo a Gossard nabídl McCreadymu, že by mohli něco zkusit spolu. Po několika měsících společného cvičení McCready Gossardovi navrhl, aby se k nim připojil Jeff Ament. V době, kdy se trio rozhodlo, že by mohli konečně založit spolu kapelu, se objevil Chris Cornell, leader Soundgarden, který jako poctu Woodovi, svému spolubydlícímu, zakládal projekt Temple fo the Dog. Nabídl triu, aby se s ním dali dohromady, a na kvintet je doplnil další člen Soundgarden, bubeník Matt Cameron. Temple of the Dog se tak stali jednou ze superskupin. Výsledkem bylo velmi silné album, které vznikalo, jak uvádí Cornell, v pohodě, bez jakýchkoli tlaků managementu či očekávání labelu. Na desce, která byla oceněna platinou, se objevil i Eddie Vedder, který se dostavil na konkurz pro Gossarda a Amenta. Ti se totiž rozhodli pokračovat ve svém úsilí založit kapelu a hledali frontmana. Čímž ovšem Vedder jednoznačně byl. A bylo rozhodnuto...
Pearl Jam
Roku 1990 tak vznikla ve složení Gossard, McCready, Ament, Vedder a bubeník Dave Krusen kapela Pearl Jam, soubor, který se stal nejen nejúspěšnější v řadě ukazatelů v rámci grunge, ale pomohl spolu s Nirvanou a dalšími soubory tento styl definovat a doslova ho „narvat světu do chřtánu“. Navíc ve svém dalším vývoji se kapela vymanila z určitých stylových otěží a dokázala se etablovat i v širokém rockovém světě, což se zrovna nepodařilo jen tak někomu z tohoto ranku. (Můžeme zde mluvit o tzv. silné pětce: Pearl Jam samozřejmě, pak Soundgarden, Faith No More, Alice In Chains a zcela určitě Dream Theater.)
Historie této vysoce úspěšné kapely je dostatečně známa, takže jenom telegraficky (bubeníci se více střídali, až od roku 1998 se stal stálicí Matt Cameron). Debut Ten kapelu vyzdvihl na vrchol, posbíral několikanásobné platiny včetně diamantu a stal se nejprodávanějším albem skupiny. Následné CD Vs. zase ustanovilo rekord té doby v rychlosti prodeje jednotlivých kusů během týdne, navíc strávilo pět týdnů na první pozici Billboardu. Trojka Vitalogy šla v prodeji rovnou do multiplatinové pozice. I další následná alba obdržela několikanásobná platinová ocenění, až Binaural byl oceněn, stejně jako další, „pouze“ zlatem. Skupina tím ale rozhodně neztratila na přitažlivosti a hudebním půvabu a uvidíme, jak si povede její zatím poslední počin Lightning Bolt.
Gossard patří mezi ty umělce, kteří kvůli svým sólovým ambicím nerozbijí fungující vztah s úspěšnou domovskou kapelou, ale střihnou si bokový projekt právě jen tak bokem. A to je dobrá formule. Typickým příkladem je vedle spolupráce s Neil Youngem projekt Brad. Gossard ho dal dohromady s Jeremym Tobackem (bg), Reganem Hagarem (dr) a Shawnem Smithem (key). Debut vystoupal na čtrnáctou pozici v Billboardu Heatseekers. I další alba se ukázala jako velmi příjemný, čistě rockový počin, který mohou poslouchat rockoví fanoušci napříč celým stylovým spektrem. Ještě více ke kořenům rocku se ubírá část Grossardovy sólové tvorby, ze které je cítit, jak ho to dokonale baví mít tu možnost nestát jenom na obrovských stadionech, ale díky tomu úspěchu v pohodě hrát i v klubech. A to je přesně ono!
Kytary
Gossard je ve znamení dvou značek, Gibsonů a Fenderů, kdy Gibsony Les Pauly z hlediska historického převládají. Od této firmy má model Les Paula z roku 1953, goldtopy, ročníky 1954, 1969 a 1972, a jednoho sunbursta (nedopátral jsem se, jaký ročník). Hraje ale i na další typy Gibsonů, mezi něž patří unikátní ES-330 z roku 1964 v úpravě Red s tremolem Bigsby , dále dva klasické ES-335 z roku 1968, jeden v úpravě Apple Red a druhý Black s tremolem Bigsby, z dalších Gibsonů můžeme uvést černý Flying V z osmdesátých let.
Od Fenderů vlastní řadu Stratocasterů, včetně modelů z roku 1959 (jeden je červený, druhý v úpravě Salmon Pink) a také i Telecastery, zvláště pak „blondýnu“ z roku 1954. Ze šedesátých let také vlastní i Fender Duo-Sonic.
Z ostatních značek pak můžeme zmínit Guild Starfire z roku 1968, dále Hamer Duo Tone, Rickenbackery, 2001 James Trussart Telecaster a další.
Aparáty
Gossard se vedle značky Marshall, od které používal nejvíce bedny, soustřeďuje spíše na komba. Vedle hlav Matchless H/C-30 či třeba Trentino (všechno třicetiwattové záležitosti) u něj najdeme zejména Savage Blitz 50. Jde o padesátiwattové dvoukanálové kombo třídy A s velkým podílem ruční práce. Má instalován přepínač pentoda/trioda. Gossard si tuto americkou firmu Savage oblíbil i kvůli tomu, že výrobce mu na jeho přání měnil lampy, reproduktory a jejich konfiguraci až do té doby, kdy byl zcela spokojen. Jeho věčně rebelantská povaha mu zejména v období rozjezdu Pearl Jam nedovolila vybavit se stejně jako zavedení kytaristé a volil, jak říkal, zcela „nezávislou a jenom nezávislou“ alternativu. Je pravda, že v USA je takovýchto menších firem dost (namátkou např. Sewell, Soundsmith, Standel, Reazer’s Edge, Guytron Amplification, Egnater a další).
Samozřejmě že nemůžeme pominout klasiku, která má v jeho výrazu také významné místo, a tou jsou komba Marshall, Fender Deluxe a Vox AC30.
Efekty
V průběhu jeho kariéry a zároveň i kvůli účinkování v různých tělesech se jeho pedalboard dost měnil. V éře alba Ten hodně preferoval pedál EH Pan, který měl zapojený mezi Marshallem a Fenderem Bassmanem: „Hodně dobrá záležitost, která mi umožňovala plynule měnit zvuk mezi zkresleným Marshallem a čistým Fenderem. Tohle vám přinese obrovskou škálu zvuků - třeba když necháte puštěné oba dva tak napůl, má to takovou tu šťávu jako Rolling Stones...“
V době natáčení Vs. si hodně oblíbil pedál Dunlop Crybaby Wah, u Vitalogy zařadil do řetězce DOD Graphic EQ Booster, Boss Hyperfuzz a Ibanez TS-9 Tubescreamer, na No Code použil volume pedál Ernie Ball, u Yield zase upřednostnil Boss DD-3 Digital Delay, Ibanez SD-9 Sonic Distortion a Dunlop Rotovibe, na Binaural zase Hughes & Kettner Rotosphere a tak dále. V každém případě krabičky využívá hodně: „Co si člověk nenastaví ještě předtím, než mu signál vleze do aparátu, tak to nemá. A já mám rád kontrolu nad svým tónem,“ řekl roku 1997. Rozhodně jim dává přednost před multiprocesory.
Výčet pak můžeme doplnit o Klon Centaur Overdrive, Morgan Miller DT-1 Boost a MXR M-133 Micro Amp, abychom doplnili zkreslovací krabičky, na které Gossard dává zvlášť velký důraz. Z dalších typů efektů pak vedle již jmenovaných uveďme ještě Keely Compressor, Line 6 DL4 Delay, od MXR M-132 Super Comp, Phase 90 a M-135 Smart Gate, dále Hughes & Kettner Rotosphere, Danelectro Dan-Echo, Diaz Tremodillo Tremolo, rackový Fender Spring Reverb a další.
Diskografie
1 Stone Gossard + Green River
1.1 Základní, profilová alba
Pozn.: Včetně EP a kompilace.
Come on Down (1985, EP, Homestead)
Dry As a Bone (1987, EP, Sub Pop)
Rehab Doll (1988, Sub Pop)
Dry As a Bone / Rehab Doll (1990, kompilační vydání, Sub Pop)
1.2 Rarity, kompilace, tematické a stylové výběry, souhrnná vydání, soundtracky
Deep Six (1986, kompilace labelu, C/Z Records)
Motor City Madness (1987, Glitterhouse)
Sub Pop 200 (1988, Sub Pop)
This House is Not a Motel (1989, Glitterhouse)
Sub Pop Rock City (1989, Glitterhouse)
Another Pyrrhic Victory: The Only Compilation of Dead Seattle God Bands (1989, C/Z Records)
Endangered Species (1990, Gliterhouse)
Afternoon Delight: Love Songs from Sub Pop (1992, Sub Pop)
Hype!: The Motion Picture Soundtrack (1996, řada kapel ze Seattle, i včetně Mudhoney, Nirvana, Pearl Jam apod., Sub Pop)
Wild and Wooly: The Northwest Rock Collection (2000, Sub Pop)
Sleepless in Seattle: The Birth of Grunge (2006, Livewire)
2 Stone Gossard + Mother Love Bone
2.1 Základní, profilová alba
Pozn.: Včetně EP
Shine (1989, EP, Stardog/Mercury)
Apple (1990, Stardog/Mercury)
2.2 Rarity, kompilace, tematické a stylové výběry, souhrnná vydání, soundtracky
Singles: Original Motion Picture Soundtrack (1992, řada kapel ze Seattle, zařazeny i skladby Jimiho Hendrixe a Smashing Pumpkins, Epic)
Mother Love Bone (1992, kompilace, Stardog/Mercury)
Thrash and Burn: The Metal Alternative (1993, Sony)
The Best of Grunge Rock (1993, Priority)
Alterno-Daze: Natural 90s Selection (1995, MCA)
Proud to Be Loud (1997, Debutante)
Alternative Moments (2001, Sony)
The Road Mix: Music from the Television Series One Tree Hill, Vol. 3 (2007, soundtrack, najdeme zde ale i výbornou kapelu Band of Horses, Maverick)
3 Stone Gossard + Temple of the Dog
Temple of the Dog (1991, platina, A&M)
4 Stone Gossard + Pearl Jam
4.1 Základní, profilová alba
Pozn.: U této kapely uvádíme i vzácné kovy v USA, Kanadě a UK a také i umístění v anketách v USA a UK (pouze do 10. místa) a to vše v uvedeném pořadí.
Ten (1991, 13x platina + diamant / 7x platina / platina, 2./-, Epic),
Vs. (1993, 7x platina / 5x platina / zlato, 1./2., Epic,),
Vitalogy (1994, 5x platina / 5x platina / zlato, 1./4., Epic),
No Code (1996, platina / 2x platina / zlato, 1./3., Epic),
Yield (1998, platina / 2x platina / zlato, 2./7., Epic),
Binaural (2000, zlato / zlato / stříbro, 2./5., Epic),
Riot Act (2002, zlato / platina / stříbro, 5./-, Epic),
Pearl Jam (2006, zlato / platina / stříbro, 2. / 5., J Records),
Backspacer (2009, zlato / platina / stříbro, 1./9., Monkeywrench),
Lightning Bolt (2013, - / platina / -, 1./2., Monkeywrench).
4.2 Koncertní alba
Live in Two Legs (1998, platina, Epic),
Live at Benaroya Hall (2004, BMG),
Live in NYC 12/31/92 (2006, Ten Club),
Live at Easy Street (2006, J Records),
Live at the George 05/06 (2007, Rhino, WEA),
Live at Lollapalooza 2007 (2007, na webu, vlastním nákladem),
Live on Ten Legs (2011, Universal Music),
9. 11. 2011 Toronto, Canada (2011, na webu, Monkeywrench).
4.3 Kompilace
Lost Dogs (2003, zlato, Epic),
Rearviewmirror (Greatest Hits 1991-2003) (2004, platina, Epic),
Pearl Jam Twenty (2011, Columbia).
5 Stone Gossard + Brad
5.1 Základní, profilová alba
Shame (1993, Epic),
Interiors (1997, Epic),
Welcome to Discovery Park (2002, Redline),
Best Friends? (2010, Monkeywrench),
United We Stand (2012, Razor & Tie Records).
5.2 Rarity, souhrnná vydání, soundtracky
Threesome: Music from the Motion Picture (1994, Epic),
Chicago Cab: Soundtrack (1998, Loosegroove),
Brad vs Satchel (2005, kompilace dvou kapel, The Establishment Store).
6 Stone Gossard - sólová tvorba
Bayleaf (2001, Sony),
Moonlander (2013, Monkeywrench).
7 Spolupráce, hostování, účastni na projektech
7.1 Významné záležitosti
- Neil Young: Mirror Ball (1995, Reprise).
7.2 Další
Patří sem kupříkladu: Three Fish, Mike McCready, Cole Peterson, Chris Friel, Steve Turner, Josh Freese a další.
Skladba: Jeremy
Autor, autoři: Jeff Ament, Eddie Vedder
Interpret: Stone Gossard, Mike McCready
Skupina: Pearl Jam
Album, zdroj: Ten (1991, Epic)
www:
