Kytaroví velikáni - Phil Collen

„Vždycky jsem miloval ten zvuk. A když jsem viděl svůj první koncert, Deep Purple, tak bylo rozhodnuto. Otravoval jsem mámu i tátu, aby mi koupili elektrickou kytaru - no a k šestnáctým narozeninám jsem ji měl...“

Dnes nás čeká zajímavý muzikant, který je tak trochu (a neprávem) ve stínu svých kytarových kolegů z megaúspěšné kapely Def Leppard. Což neznamená, že si ho nemůžeme představit. Zvláště když je to jedna z osobností, které firma Jackson vyrobila signature model...

Def Leppard je celosvětově proslulá a úspěšná kapela. V USA a Kanadě začali sbírat platinová ocenění za své desky hned od svého debutu. A v období, kdy k nim přišel Phil Collen, se kapela dostala na vrchol světových scén, protože právě od roku 1983, kdy nastoupil, drtila jejich alba první místa v anketách a získávala několikanásobná multiplatinová ocenění. Tento stav trval cca deset let, počínaje albem Slang, jejich hvězda trochu pohasla - ovšem z hlediska umístění a prodeje alb, rozhodně ne vzhledem k vyzrálé hudbě a živým, po celém světě úspěšně vyprodávaným turné. Navíc spolu se Stevem Clarkem a od roku 1992 s Vivianem Campbelem vytvořil kytarové dua, které bývjí obecně řazena mezi ty nejkvalitnější kytarové dvojice v rockovém světě. A Collen má i další tváře...

Phil Collen

Philip Kenneth Collen se narodil 8. prosince 1957 v Hackney v Londýně. V době jeho dospívání ho ovlivnilo prakticky všechno, od Rolling Stones a šedesátých let obecně po glam rock té doby, hard rock obecně a i punk. První kytaru dostal od svého bratrance, který ho vzal s sebou na koncert Deep Purple, na první rockový koncert, který viděl. Šlo ale „jen“ o akustiku, na kterou si prý stejně hrál jen v ložnici... Ovšem úplně první elektrickou kytarou byla Gibson SG, kterou mu k jeho šestnáctinám koupili rodiče. Mimochodem, mladý Collen je prý vyfocen na zadním obalu Made in Japan, legendárního live alba Deep Purple. Fotka ale prý nevznikla na koncertech v Japonsku, ale je z vystoupení v Brixton Academy v Londýně, kde Collen byl,á Kdo ví?

První kapely

Jakmile mu nové „esgéčko“ přirostlo, jak se říká, k tělu, odešel ze školy a začal se naplno věnovat hudbě. Ze začátku se živil prací v továrnách a také i jako kurýr. Nejvíce ho v této době ovlivnili Ritchie Blackmore, Jimi Hendrix a Mick Ronson. Na základě těchto svých hlavních vzorů vyvinul svůj vlastní feeling, který začal zúročovat v regionálních skupinách. Patřili sem kupříkladu Lucy, punková kapela, která se dokopala ve druhém obsazení ke dvěma singlům. Dalšími v letech 1977-78 byli rockoví Tush, jejichž název byl inspirován skladbou od ZZ Top (původně se jmenovali Satisfaction dle skladby od Rolling Stones). Následovalo členství v Dumb Blondes, kde Collen působil až do roku 1980 a podílel se na dvou nahrávkách. Stále to ovšem nebylo ono, a tak se rozhodl opět pro změnu a roku 1979 dal dohromady Girl, skupinu, která se dobově orientovala na glam rock. A to už bylo opravdu o něčem jiném. Už jenom to obsazení znamenalo velký krok kupředu. Sestavu spolu s Collenem tvořili zpěvák Phil Lewis (L.A. Guns), kytarista Gerry Lafty (spolupracoval s Ultravox), bubeník Dave Gaynor (Gillan) a baskytarista Mark Megary, který nahradil původního Simona Laffyho. Jako manažer začal u nich působit Jon Lindsay, který patřil k týmu Kita Lamberta, legendárního manažera The Who.

Hned první album vystoupalo v Anglii na 33. pozici. Na čtyřech skladbách se Collen podílel jako autor, zajímavá je předělávka od Kiss, Do You Love Me?, kterou začíná druhá strana alba. Desku koprodukoval Nick Tauber (např. s Thin Lizzy). Čekalo se tedy, jak si povede další album. To ale propadlo, byť je určitou zajímavostí, že na některých skladbách bubnují Pete Barnacle, který je znám ze spolupráce se Gillanem, Malmsteenem a dalšími, a Bryson Grahama (Spooky Tooth). Collenovi bylo jasné, že zázrak se opět nekoná, a tak se rozhodl odejít. Měl k tomu totiž dobrý důvod...

Def Leppard v čase:

Def Leppard

Již před nahráváním alba Pyromania hodili Joe Elliot a Steve Clark Collenovi lano. Stalo se tak roku 1981, kdy ho chtěli na turné High ‘n’ Dry. Pete Willis ale ještě v sestavě Def Lepard zůstal, takže Collen byl považován za náhradníka a působil dál ve své kapele Girl.

Po turné byl Willis z kapely vyhozen a Collen byl znovu kontaktován, kdy součástí konkurzu bylo natočit sólo k právě vznikající skladbě Photograph. Collen to vypálil na jeden zátah - a místo bylo jeho.

S Clarkem, se kterým se znal už před vstupem do kapely, se rychle sehrál a vytvořili spolu známou kytarovou dvojici, přezdívanou Terror Twins. Collen přinesl vůbec do kapely hodně nových věcí, a to i mimo vlastní muziku - už dva roky předtím totiž přestal pít alkohol a jíst maso a zcela se položil do zdravého životního stylu. Žel, Clark, jeho stájový kolega, tak neučinil, což poté vedlo k událostem v lednu 1991.

Album Pyromania se stalo megaúspěšným dílem a jeho prodeje dosáhly na hranici, kdy je v USA udělována diamantová deska. Je to za prodej jen na americkém trhu a ten musí přesáhnout deset miliónů prodaných kusů. Což tedy nebyl špatný vstup do nové kariéry. Album produkoval „Mutt“ Lange, producent mj. třeba Highway to Hell a Back in Black od AC/DC či 4 od Foreigner. Kapela se stala světovou senzací a tomu odpovídala i úspěšnost stále obrovitějších turné. Skupina tehdy přestála tragédii, která 31. 12. 1984 postihla bubeníka Ricka Allena, který za obrovské podpory ostatních členů se nakonec opět mohl zapojit do sestavy.

Celé čtyři roky pak fanoušci čekali na další opus, ale ten opět tedy stál za to.

Deska Hysteria se stala ještě úspěšnější než její předchůdce. Dosáhla na dvojnásobnou platinu nejen v Anglii, ale v Kanadě dostala platin deset, a v USA dokonce dvanáct! Což opět přineslo Def Leppard další diamantovou desku, a tak se tato skupina dostala mezi diamantový top klub kapel, které mají na svém kontě více než jednu diamantovou desku. Patří sem Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd, Eagles a Van Halen.

Na kapelu ale dopadla brzy pohroma. V lednu 1991 umírá na následky nezvládnutí kombinace drog a alkoholu Steve Clark. Collena jeho smrt hluboce zasáhla. Navíc se kapela zrovna vydala do studia, kde bylo třeba nahrát oba kytarové party. Došlo zde k určitým obtížím, protože Clarkova hra byla rozevlátější, rytmická a s velkým podílem melodiky, Collenův přístup byl spíše technický a puntičkářsky přesný. Vzhledem k úmrtí svého přítele a i k problémům natáčení všech kytarových partů alba Adrenalize Collen dokonce zvažoval, že od Def Leppard odejde. „Raději budu instalatér,“ prý prohlásil. Nicméně jakmile přišel do sestavy Vivian Campbell (od Ronnieho Jamese Dia a Whitesnake), situace se uklidnila a Collen s novým členem velice rychle vytvořili další silné kytarové duo.

Deska nakonec dopadla velmi dobře, dostala se na první místa nejen v USA, UK a Kanadě, ale i v dalších zemích a prodeje opět dosahovaly platinových čísel.

Skupina se vydala na koncertní šňůry a intenzivně připravovala materiál na další album. V mezičase vydala dvě kompilace, Retro Active a Vault: Def Leppard Greatest Hits (1980-1995), kdy ta druhá získala v USA pět platinových desek.

Následující deska, Slang, mimochodem jediná, která nemá na obalu typické logo, byla úspěšná, ovšem ve srovnání s přechozími deskami šlo o posun dolů. Z dvanácti skladeb je Collen autorem či spoluautorem hned deseti z nich. Po dalších třech letech vychází Euphoria, kde přes hudební vycizelovanost je ohlas již jen stínem úspěchů z osmdesátých let. Koncertně jde ale stále o vysoce úspěšné záležitosti, ale další desky se již k žádnému drahému kovu nedostanou.

Další aktivity

Collen vedle svého hlavního působení rád rozjíždí i další projekty. K těm nejvýznamnějším patří trio Manraze, které spolu s ním tvoří Simon Laffy (bg, Collenův kolega z Girl) a bubeník Paul Cook (Sex Pistols). Kapela zahájila svou činnost společným turné s Alicem Cooperem a vydala dvě alba, z kterých to druhé, PunkFunkRootsRock, je zajímavé tím, jak odráží řadu stylů, vlastních pro jednotlivé protagonisty.

Vedle těchto aktivit se etabloval i jako producent a spolupracoval s Joem Elliotem na jeho sólových projektech. Jedním z nich byly i tribute akce na počet Davida Bowieho a zesnulého Micka Ronsona. Elliot i Collen tak spolu s Trevorem Bolderem (bg, Uriah Heep, Wishbone Ash) a Mickem Woodmanseyem (dr, David Bowie) a klávesistou Dickem Decentem vytvořili těleso Cybernauts, které zrealizovalo live album Bowieho skladeb.

Kytary

Collen si velice oblíbil značku Jackson, kdy mu dokonce tato firma i vyrobila signature model PC-1 na základě řady Dinky. Kytara je z mahagonu s vrchní javorovou deskou, krk i čtyřiadvacetipražcový hmatník jsou také z javoru. Je osazena dvěma singly, Sustainer u krku a DiMarzio HS2 uprostřed, a jedním humbuckerem DiMarzio Super 3. Nástroj je s mechanikou Floyd Rose. Collen používá čtyři tyto modely v úpravách Kermit, Eau Natural, Chameleon a The Riddler.

Nezmiňujeme se zde o prototypu s devětadvaceti pražci a tremolem Kahler (kytaru můžete vidět na videu k Love Bits).

Hrál či hraje i na další modely Jackson, jako například na Black Cracklejack, dvoukrkou Troubleneck „Big Bird“, Dinky 86, PC Archtop, Speedloader Custom, Tele a další.

Z ostatních nástrojů můžeme jmenovat Fender Telecaster z pozdních 70. let a Stratocaster, ročník 1978, dále je zde Ibanez Destroyer II z roku 1980, Ampeg Dan Armstrong s plexi tělem a Gibsony Les Paul Custom z roku 1976 a SG 200.

A akustických kytar preferuje firmy Fender, Breedlove a zejména Guild.

Aparáty

K jeho nejoblíbenějším sestavám patří full stacky sestavené z power-ampu Randall RP2/200 z osmdesátých let, speaker simulátoru Palmer PDI-05 a klasických A, B stowattových beden Marshall 4 x 12”. Nevyhýbá se ani jiným značkám, jako Line 6 Vetta 1, Fender Cyber Twin či EVH5150.

Efekty

Collenův signál jde přes Alesis MidiVerb II, flanger MXR M117R, 2x pre-amp Marshall JMP-1, TC Electronic D - Two Digital Delay, TC Electronic 1210 Expander Chorus, to vše do in-ear monitoringu, řízeno switcherem Voodoo Lab GCX Rack Switch.

Skladba: Photograph

Autor, autoři: Steve Clark, Joe Elliot, R. J. Lange, Rick Savage, Pete Willis

Interpret: Phil Collen

Skupina: Def Leppard

Album, zdroj: Pyromania (1983, Mercury)

Pozn.: V originále jsou kytary podladěny o půl tónu, tedy do E♭, A♭, d♭, g♭, b, e♭1

www:

www.defleppard.com