I když byl tento velmi precizní a na první pohled nenápadný muzikant znám z počátků Genesis spíše jako baskytarista a druhý kytarista, který sekundoval sólovým linkám Anthonyho Philipse, Stevea Hacketta a Daryla Stuermera, přesto šlo vždy o kytaristu s velmi osobitým přístupem ke hře, schopného vytvářet širokou zvukovou paletu, ušitou přímo na míru Banksovým klávesám, Collinsově stylu hry a Gabrielovým vizím.
Od konce sedmdesátých let, kdy se Mike stal v osiřelém triu (Collins - Banks - Rutherford) jediným kytaristou (vzhledem k jeho multiinstrumentálním schopnostem by se slušelo říci spíše jediným muzikantem, schopným hrát na strunné nástroje), se jeho feeling rozvinul naplno. A když k tomu připočteme výraznou skladatelskou činnost jak pro Genesis, kde spolu s Banksem tvoří výraznou, navzájem vyváženou dvojici (jeho skladby představují určitý protipól Banksovým plochám), tak i pro jeho úspěšný projekt Mike and The Mechanics, pak není divu, že je tento hudební sangvinik všeobecně ctěn a vážen a to i za hranicemi artrockového světa.
Michael John Cleote Crawford Rutherford se narodil 2. října 1950 v Guildfordu, hrabství Surrey v Jižní Anglii. Dětství trávil v Porsmouthu, kde jeho otec vykonával funkci kapitána válečného námořnictva. Po otcově předčasném odchodu do důchodu se rodina přestěhovala do Cheshire. S muzikou se seznámil díky deskám své o čtyři roky starší sestry Nicolette, která tehdy poslouchala Elvise Presleyho, Shadows a další. Mikea tato hudba chytla a začal se shánět po dalších nahrávkách a interpretech: "Byla to fantastická doba, protože jsem poslouchal muziku, která vlastně položila základy celé současné hudební scény. Úplně jsem hltal nahrávky The Beatles, Rolling Stones, Kinks, Small Faces a dalších."
V sedmi letech nastoupil do internátu v Hoylake a v tomto věku také dostal od rodičů svůj první nástroj, akustickou kytaru s nylonovými strunami: "Rozhodl jsem se pro kytaru, protože se mi líbil její tvar! Líbily se mi také klávesy, ale v té době to nebylo to pravé. Naučil jsem se pár akordů, snad asi jen tři, a pamatuji si, že mě z toho hrozně bolely prsty..."
V deseti letech ho rodiče vzali na koncert Cliffa Richarda a The Shadows a Mike se zcela zhlédnul v elektrické kytaře: "Musel jsem ji prostě mít. Jenže jsem vůbec netušil, že je třeba tu kytaru taky do něčeho zapojit. Domníval jsem se, že ji prostě jen tak zapojíte do zásuvky a ona bude hrát! Vzpomínám si, že jsem to jako kluk viděl v nějakém comicsu, nebo co. A tak, když jsem vstoupil s nějakými ušetřenými penězi do hudebnin, tak mě ten prodavač zmátl, protože se mě zeptal, jaký si ke kytaře koupím aparát? Z debaty, která se pak rozvinula, jsem poznal svůj omyl, a tak jsem odtud odcházel nejen s kytarou, ale i s kombem Selmer Little Giant. Kytara byla díky tomu, že mi na ni nezbylo moc peněz, úplně příšerná, ale byla to kytara elektrická a to mi rozhodně stačilo." Nutno poznamenat, že k "velké radosti" Mikeova otce a sousedů se hlasitost hry a frekvence cvičení na kytaru nepoměrně zvýšila: "Měl jsem z toho zvuku velkou radost, ale brzo jsem si začal uvědomovat, že by to chtělo lepší nástroj. První, který už za něco stál, byl Hofner Verithin. Ale pořád to nebylo ono až do té doby, kdy jsem si pořídil stratocastera."
Už na základní škole založil první skupinu, The Chesters, kde Mike spolu se svým kamarádem Dimitriem Griliopoulosem nacvičoval takové popěvky, jako např. Sweets for My Sweet, která ale nikde nevystupovala a trvala velmi krátce. Jiná situace ovšem nastala, když roku 1964 nastoupil do školy v Charterhouse, kde se setkal s Anthonym Phillipsem. Phillips, který hrál na kytaru, zde spolu s Riversem Jobem (bg), Robem Tyrellem (dr) a Richardem McPhailem (voc) založil školní skupinu The Anon a zrovna hledal doprovodného kytaristu. Slovo dalo slovo a v létě 1965 se k nim Mike přidal: "Přebírali jsme skladby hlavně od Rolling Stones, protože nám připadaly hodně rebelantské. Reagovali jsme tak na ten neuvěřitelnej školskej drill, co tam panoval."
První vystoupení měli 16. prosince 1965, a když odešel McPhail (na naléhání rodičů), Mike se ujal mikrofonu. Protože ale neměl potřebný rozsah, z kapely vystoupil a založil si svou vlastní skupinu (různé prameny uvádějí různé názvy, dva včetně Mikeových vzpomínek uvádějí souhlasně název The Climax), která ale nijak zvlášť nefungovala, a tak Mike občas spolupracoval s Anon a stále více jamoval s Phillipsem. Spolu také začali skládat své první skladby.
Souběžně s kapelami Anon a Climax existovala na škole ještě jedna skupina, The Garden Wall, jejíž základ tvořili Tony Banks a Peter Gabriel. V létě 1966 se měla konat oslava konce školního roku a bylo rozhodnuto, že na ní vystoupí Garden Wall a Anon. Celá akce nakonec proběhla, ale Garden Wall si museli na doplnění stavu vypůjčit Joba a Phillipse. Hlavní devizou bylo, že se mezi sebou zkontaktovali, a tak, když se Mike s Anthonym rozhodli, že se pokusí některé své skladby natočit a potřebovali nějaké spoluhráče, vzpomněli si na Bankse a Gabriela. A tak se stalo, že o Velikonočních prázdninách roku 1967 se tato čtveřice spolu s bubeníkem Chrisem Stewartem sešla ve velmi prostém, v podstatě domácím studiu, a natočila Try a Little Sadness, That's Me, Listen on Five a Don't Want Your Back včetně She's Beatiful a instrumentální skladbu Patricia (kterou Phillips napsal už ve třinácti letech).
Skupina si také našla manažera, Jonathana Kinga, a přes různá dohadování o stylovém zaměření a změny bubeníků (Stewarta vystřídal John Silver) se nakonec odhodlala k natočení a vydání první desky u společnosti Decca, From Genesis to Revelation. Velký ohlas i kvůli neumělé produkci LP nevyvolalo, ale skupina si neustálým koncertováním a až fanatickou snahou o sebezdokonalování začala vytvářet oddaný okruh fanoušků. Jednotliví členové si začali navzájem hudebně rozumět a výsledkem začínal být sound, pro který se dobově vžil název progresivní rock, s odstupem času a v širším kontextu označován za art rock.
Po další změně bubeníka (přišel John Mayhew) skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Charisma a výsledné album Trespass získalo daleko větší zájem kritiků. Phillips se přesto rozhodl, že postup kapely je příliš pomalý, a rozhodl se odejít. Ukončil tak první období skupiny, pro které jeho kytara a texty plné historie a romantiky byly typické. Spolu s ním odešel i Mayhew.
Kapele tyto změny ale nakonec prospěly. Novými členy se stali Steve Hackett (g) a Phil Collins (dr). Tato sestava začala produkovat alba zcela v duchu tehdy se značně rozvíjejícího art rocku a velmi rychle si vytvořila vlastní tvář. Úspěšné kompozice (zejména Rutherforda a Bankse) byly zvýrazňovány pozoruhodnými paletami zvuků a složitě prokompovanými plochami, dynamické Collinsovo cítění celkový dojem potvrzovalo a Gabrielův cit pro vyjádření skladby se stal pověstný, celé dílo skupiny pak ideálně završovala zejména jeho nápaditá, mnohdy až surrealistická teatrálnost. Pouze Hackettova hra, jakkoli precizní, byla přece jenom ve stínu výkonů ostatních členů (při poslechu se neubráníte dojmu, že tam prostě na ni ani nezbylo moc místa. Anebo byste nesměli poslouchat Yes, kde byly "síly" daleko lépe vyrovnány...).
Genesis sklízeli úspěch za úspěchem a svou sílu neztratili ani po odchodu Petera Gabriela roku 1975. Collins se ujal zpěvu a jeho vliv se v kapele značně zvětšil, zvláště po skladatelské stránce, která svým k melodice se ubírajícím směrem a pevnější, sevřenější strukturou naznačovala, že Genesis budou moci oslovovat i jiné než artrockové publikum. Na koncertech občas zaskakoval Bill Bruford (dr, legenda z Yes a King Crimson), takže skupina nemusela odříkat žádné turné, ale v létě roku 1977 najednou odešel Steve Hackett. Jednotliví zbylí členové ale byli tak sehraní, že následná deska ... And Then There Were Three... se nakonec stala senzací, a potvrdila tak správnost hudebního směřování Genesis. Právě tehdy se Rutherford vrací ke všem kytarovým partům, rozehrává své schopnosti a nové, široce se rozevírající obzory uplatnění ho inspirují nejen k dalším skladbám mateřské skupiny, ale i vlastním projektům.
Roku 1980 Mike za pomoci Anthonyho Phillipse (hrál na klávesy), Noela McCalla (voc) a Simona Phillipse (dr) vyprodukoval své první sólové LP Smallcreep's Day, na které napsal všech dvanáct skladeb. Dlužno uznat, že příliš velký ohlas nesklidilo, protože přes nespornou instrumentální propracovanost a náročnější formu skladeb nebylo čeho se na desce chytit. Druhé sólové LP vydal Mike v období, kdy se Genesis blížili k dalšímu velkému úspěchu, desce Genesis, celosvětovému monstróznímu turné Mama's Tour (podle stejnojmenného hitu z alba) a vynikajícímu dílu Invisible Touch. Jenže celkový dojem, možná i z těchto důvodů, je snad ještě slabší, než z předchozího LP (až na Acting Very Strange a snad i závěrečnou Hideaway). Na realizaci se sice podílely mnohé osobnosti včetně Stewarta Copelanda (dr) a Daryla Stuermera, ale výsledek byl velmi nevýrazný. K celkovému vyznění rozhodně nepřispělo ani to, že Mike sám nazpíval všechny sólové stopy. Tady bylo jasné, že pokud chce pokračovat ve vlastní činnosti, tak se musí orientovat na sevřenější formy skladeb, nestavět tolik na odkazu mateřské skupiny a hlavně dát dohromady kapelu, která by už ve svém výsledku působila kompaktněji, než jakkoli dobře se sehrávající studioví muzikanti. A tak na základě těchto skutečností vznikla roku 1985 skupina Mike and the Mechanics.
Rutherford tentokrát neponechal nic náhodě a vybral si opravdu zkušené harcovníky. Spolu s ním tedy skupinu tvořil zpěvák a klávesák Paul Carrack (působil např. u Ace, Roxy Music, Frankieho Millera, Simply Red, Nicka Lowe, Johna Hiatta, The Squezze, Erica Claptona...), další zpěvák Paul Young (ex-člen pubrockové formace Sad Cafe), bubeník Peter Van Hooke (studiový muzikant, známý např. ze spolupráce s Vanem Morrisonem) a klávesák Adrian Lee (taktéž studiový muzikant, který hrál např. s Grahamem Bonnettem a Adrianem Gurvitzem). Mike si dal záležet i na psaní a výběru skladeb a i v této oblasti včetně producentské činnosti začal spolupracovat s B. A. Robertsonem a Christopherem Neilem. Výsledné LP, nesoucí název nové skupiny, se nakonec opravdu podařilo, přineslo dva hity, Silent Running a All I Need Is a Miracle, které zabodovaly až v Top Ten, vyvolalo velký ohlas mezi fanoušky a kritiky a bylo dokonce nominováno na Grammy.
Po tomto jednoznačném úspěchu se Mike zase zcela věnoval natáčení dalšího (a velmi úspěšného) alba Genesis a jejímu dalšímu mamutímu turné a roku 1988 svolal své již osvědčené "Mechaniky" znovu do studia. Druhé LP, Living Years, zaznamenalo ještě větší úspěch než debut. Titulní skladba se dokonce vyšplhala na druhé místo britských anket. Mike zde také nechal naplno promluvit své nitro, když se textově vyjádřil ke smrti svého otce, který mu zemřel během turné k desce Invisible Touch.
Následující roky byly tak trochu dobou odpočinku. U Genesis začal na Farmě, v jejich studiu, vznikat velmi zvolna materiál na další LP, a tak byl čas na další Mikeovu desku. Složení The Mechanics zaznamenalo trochu změn, do sestavy přibyl (zejména ve studiu a na koncertní show) exkluzivní kytarista Tim Renwick, nejvíce známý ze své již dlouholeté účasti na koncertních show Pink Floyd: "Na této skupině jsme si vždycky cenili jedné věci," podotýká Mike. "Totiž že jsme nic nedělali v křeči, v úsilí, že musíme mít za každou cenu úspěch, že teď to tedy musí opravdu vyjít. Ne, každý z nás měl již své jméno, když jsme natočili album a absolvovali turné, tak jsme se zase vrátili ke svým závazkům, prostě jsme si muzicírovali a každý z nás do toho přinesl to nejlepší, co vždycky získal v té přestávce."
LP Word of Mouth sice nezopakovalo velký úspěch předcházejících titulů, ale rozhodně se nedalo mluvit o slabé desce či nějakém neúspěchu. Na celkovém přijetí desky se také výrazně podepsalo i to, že zrovna ten stejný rok Genesis vydali až neuvěřitelně úspěšné album We Can't Dance, které zapůsobilo doslova jako bomba a vystoupalo na první místa žebříčků. Mike se v této hektické atmosféře pokusil napravit poněkud nepříznivý dojem z předchozího alba a pustil se do natáčení nové kolekce skladeb. V kapele došlo trochu k přeskupení sil, autorskou a interpretační páteř začalo stále více tvořit trio Rutherford, Carrack a Young. Vedle Leea a Van Hookeho se na realizaci desky také podílel další člen koncertního týmu Pink Floyd, bubeník Gary Wallis. Deska se povedla, ale byla zastíněna velkým úspěchem velmi dobře udělané kompilace Hits (zejména kvůli celosvětovému hitu Over My Shoulder). Ale ještě jedna událost, tentokrát ze strany Genesis, přebila ohlasy na desku - po úspěšném turné a během příprav k natáčení další desky přišlo jako studená sprcha Collinsovo prohlášení o odchodu z kapely. Mike s Banksem se ale nevzdali a začali hledat odpovídající pěveckou náhradu. Sice se přímo nabízela ta možnost využít zpěváky z Mike and The Mechanics, ale nakonec volba padla na Raye Wilsona (ex-Stiltskin). Sestavu pak doplnili bubeníci Nir Zidkyahu a Nick D'Virgilio (zejména na desce). LP Calling All Stations bylo přes výrazný posun k sedmdesátým létům nakonec zklamáním, daleko lépe dopadly následující kompilace a koncertní šňůry, kde sestavu doplňoval i kytarista Anthony Drennan.
Mike se v tomto období zase vrhl do práce a výsledné LP M6 splnilo očekávání. Svým ohlasem se sice nemohlo rovnat prvním dvou deskám kapely a hodně populárnímu výběru (i když některé skladby zabodovaly v britských anketách), ale ukázalo, že skupina je stále plná invence a vnitřní vyrovnanosti. Jak prohlásil jeden z jejich manažerů, v jejich hudbě naleznete nejen moudrost prošlých zkušeností, ale i uvolněnou radost z toho, že si prostě hrají takovou muziku, která se jim líbí. Po dobře přijatém turné ale 15. července roku 2000 umírá náhle na infarkt Paul Young.
V současné době připravuje Mike s Carrackem další album a společně s Banksem stále pevně drží v rukou otěže Genesis, artrockového giganta první poloviny sedmdesátých let, který od svých počátků na konci šedesátých let prodal až do dnešních dob přes sto miliónů alb. Ostatně, nechme se překvapit, co má osvědčená dvojice Banks - Rutherford za lubem. Během posledních let se již několikrát stalo, že se pánové setkali a zahráli si znova s Anthonym Phillipsem, Philem Collinsem, Peterem Gabrielem, Stevem Hackettem, Billem Brufordem...
Během své kariéry hrál Mike na celou řadu kytar (zejména na Fendery Stratocastery a Steinbergery), ale protože zároveň obstarával i baskytarové party, tak zejména kvůli této nezastupitelné roli i na pódiu hrály v jeho sbírce významnou úlohu dvoukrké nástroje. Máme zde na mysli zejména spojení kytary a baskytary. Vedle běžných "double-necků", spojujících v těchto případech šestistrunný krk a basový čtyřstrunný krk (zde si oblíbil zejména dobové Rickenbackery, na které hraje od roku 1972), Mike vlastní nástroje, jejichž spodní, dolní krk je sice určen pro basovou část kytary, ale horní krk je zkonstruován pro dvanáctistrunný potah. Jde o kytary Shergold, což je anglická značka, která je vedle Voxů a Burnsů asi jako jediná známá i za hranicemi Velké Británie (zakladatelem je Jack Golder, bývalý zaměstnanec Burnse). Nástroj, který nese označení Shergold/Rutherford Custom Double-Neck, vznikl docela prozaicky: "Navštívil jsem jejich obchod a zalíbila se mi jejich dvanáctistrunka," uvádí Mike. "Tak jsem si ji vyzkoušel a zněla nádherně. Zeptal jsem se, jestli nemají také nějaké baskytary. Když mi jednu přinesli, byl jsem z jejího zvuku také unesen. A tak jsem se zeptal: ,Můžete mi z nich udělat dvoukrkou kytaru?'"
Z akustických kytar preferuje Gibsony, Epiphony, Martiny a v poslední době zejména Alvarezy.
Efektů Mike vyzkoušel opravdu hodně. Z celé té nepřeberné plejády různých značek a typů ale nedá dopustit na staré, prověřené krabice jako klasické MXR (Flanger, Fuzz Box a Graphic Equalizer) a letité Rolandy - Space Echo a Chorus. Kytarové syntezátory, u kterých se orientuje vždy na novinky (takže si prošel vše od 707), používá velmi rád (zejména při skládání), MIDI snímače (řady GK a další) má většinou instalované na Steinbergerech: "To jsou kytary, které neevokují určité stylové zaměření, takže se dá na nich vytvářet všechno. Ale tohle už někdo řekl, ne...?" (Ano, podobně se v polovině devadesátých let o těchto nástrojích vyjádřil i Steve Howe, pozn. aut.) Z celé řady aparátů preferuje většinou Marshally a Mesa/Boogie.
Mike je vedle své činnosti v Genesis a Mike and The Mechanics vyhledávaným session muzikantem a producentem, mezi jeho koníčky patří i fotografování, což lze dokladovat jeho prací na obalech Charlie Daniels Band, Rickyho Skaggse, Tapestry a dalších. Hodlá se také ještě více věnovat textování: "Jeden z mých předků byl básník Percy Bysshe Shelley, tak by to mohlo něco přinést, ne?"
Diskografie:
A) Mike Rutherford + Genesis (včetně live a doporučených, vybraných kompilací):
From Genesis to Revelation (1969, Decca)
Trespass (1970, Charisma)
Nursery Cryme (1971, Charisma)
Foxtrot (1972, Charisma)
Genesis Live (1973, live, Charisma)
Selling England by the Pound (1973, Charisma)
The Lamb Lies Down on Broadway (1974, 2LP, Charisma)
A Trick of the Tail (1976, Charisma)
Wind and Wuthering (1977, Charisma)
Seconds Out (1977, live, 2LP, Charisma)
... And Then There Were Three... (1978, Charisma)
Duke (1980, Charisma)
Abacab (1981, Charisma)
Three Sides Live (1982, 2LP, tři strany live, Charisma)
Genesis (1983, Charisma)
Invisible Touch (1986, Charisma)
We Can't Dance (1991, Virgin)
Live: The Way We Walk - Vol.1: The Shorts (1992, live, Virgin)
Live: The Way We Walk - Vol.2: The Longs (1993, live, Virgin)
Calling All Stations (1997, Virgin)
Archive: 1967 - 75 (1998, 4CD, kompilace, Virgin)
Turn it on Again... The Hits (1999, kompilace, Virgin)
Archive 2: 1976 - 1992 (2000, 3CD, kompilace, Virgin)
B) Mike Rutherford sólově:
Smallcreep's Day (1980/1998, Charisma/Passport/Virgin/EMI)
Acting Very Strange (1982/1984, s Darylem Stuermerem, WEA/Atlantic)
C) Mike Rutherford + Mike and The Mechanics (včetně kompilace):
Mike and the Mechanics (1985, WEA/Atlantic)
Living Years (1988, WEA/Atlantic)
Word of Mouth (1991, Virgin/Atlantic)
Beggar on a Beach of Gold (1995, Virgin)
Hits (1996, kompilace, Virgin)
M6 (1999)
D) Výrazná hostování:
- s Anthony Phillipsem - The Geese and the Ghost
- se Stevem Hackettem - Voyage of the Acolyte (1975)
- s John Verity Band - Interrupted Journey (1983, s Rodem Argentem a Russem Ballardem), Truth of the Matter (1986, opět s Rodem Argentem)
- se Sad Cafe - Politics of Existance (1986, s Paulem Youngem, Paulem Carrackem, Melem Collinsem a dalšími)
E) Neměli bychom také zapomenout na videa:
1) v případě Genesis (a Rutherfordovy pódiové práce) velmi podnětné tituly: Three Sides Live (1986, Virgin), Live: The Mama Tour (1986, Virgin), Visible Touch (1987, Virgin), Genesis 2 (1988, Virgin), Genesis 1 (1988, Virgin), Invisible Touch Tour (1989, Virgin), Genesis, A History 1967 - 1991 (1991, Virgin), A History (1992, Virgin), Live: The Way We Walk (1993, Virgin)
2) Mike and The Mechanics: velmi zajímavý snímek A Closer Look z roku 1991
