Kytaroví velikáni - Michael Amott

Angela Gossow a Michael Amott
Angela Gossow a Michael Amott

„Roku 1997 jsem poprvé hráli v Japonsku. byl to hodně divnej pocit, být tak daleko od Švédska a přitom vidět, že ti fanoušci moji hudbu znali...“

(Wikimetal, 2013)

 

Seveřané mají hodně nejen vynikajících souborů, ale i osobností, které vtiskují rockové hudbě současnosti svůj výraz. Nejinak je tomu na švédské scéně, kde mezi ty nejvýraznější kytaristy rozhodně patří Michael Amott.

I když je tento kytarista a multiinstrumentalista znám především ze svého působení s Arch Enemy, superskupiny z vod melodického death metalu, jeho činnost je širší (i když ne tak úspěšná) a zahrnuje vedle řady hostování i členství ve skupinách Spiritual Beggars a mimo jiné v jednom období i Candlemass. Firmy ESP, a zejména Dean, mu vyrobily signature modely a v anketě časopisu Guitar World se v kategorii 100 Greatest Heavy Metal Guitarists of All Time umístil mezi veškerou tou světovou a historickou konkurencí na 74. místě.

 

První pokusy s Disaccord a Carnage

Michael Amott se narodil 28. července 1969 v Londýně, ale vyrostl v Halmstadu ve Švédsku. Už jako teenager se začal sám učit na kytaru tím, že kopíroval to, co slyšel ze svých tehdy oblíbených desek, které se sestávaly většinou z nahrávek HC a speedmetalových kapel. Nezůstal ale jen u toho, a jak se dál jeho hra a přístup vyvíjely, začal poslouchat takové kytaristy jako Tonyho Iommiho, Franka Marina, Michaela Schenkera, Davea Mustaineho a Uliho Jona Rotha. Ze všech prvních různých pokusů o kapely byl trvalejším soubor Disaccord, kde působil v letech 1983 a 1984 a znovu v období 1986 až 1988.

 

Na konci roku se mu ale další sestava, nazvaná „mírumilovně“ Carnage, už povedla. Dal ji dohromady se zpěvákem a tehdy ještě i baskytaristou Johanem Liivou a bubeníkem Jeppem Larssonem. Skupina takto vydržela jen rok a poté se složení úplně změnilo. Za mikrofon se postavil Matti Kärki, baskytaristou byl Johnny Dordevic, druhou kytaru hrál David Blomqvist a bicí Fred Estby. V tomto složení vznikly první demo snímky, později i EP a debutová deska Dark Recollections. Ta ovšem vyšla už po rozpadu kapely. Amott, který se nechtěl pořád zabývat personálními otázkami a neustále začínat, se rozhodl přidat k již zavedené kapele Carcass. Ostatní členové Carnage spolu založili Dismember.

Kytaroví velikáni - Michael Amott
Kytaroví velikáni - Michael Amott

Rozjezd s Carcass a Spiritual Beggars

Carcass byla liverpoolská kapela, která měla ve svém výrazu prvky grindcore a melodického death metalu. Působila na scéně už od roku 1985 a při jejím turné k albu Symphonie of Sickness se k nim přidal Amott. Jeho technika hry přinesla do kapely náročnější prvky, kdy dosavadní kytarista Bill Steer se soustředil spíše na doprovodné party. Navíc Amottovo cítění posunulo Carcass více do melodického death metalu. I když jeho autorský vklad byl minimální, na kapelu měl neoddiskutovatelný vliv. Je to znát i na následném albu Heartwork, jehož se v Anglii prodalo nad deset tisíc kusů a poprvé tam zavítalo i do anket (na 67. místě). Amottovi ale tento způsob práce přestal vyhovovat a stále více toužil postavit si opět vyloženě svou kapelu.

 

První část se mu podařila se souborem Spiritual Beggars, jehož stylové zaměření hodně vycházelo ze sedmdesátých let. Vzniklá alba sesbírala řadu ocenění ve Švédsku a kapela velmi často vyrážela na evropské turné a v mnoha případech si zahrála na společných turné s takovými velikány, jako např. s Iron Maiden. Ovšem co je to platné, když rok po rozjezdu této kapely Amott konečně zabodoval svým dalším projektem. A to se mu už podařilo.

 

A už na plný plyn s Arch Enemy

Švédská melodic deathmetalová kapela Arch Enemy vznikla v Halmstadu. V podstatě se jednalo v takovém malém měřítku o superkapelu (viz můj článek v Letem kytarovým světem). Aby ne, vedle Michaela Amotta a Johana Liivy (z Carnage) se tam sešli (a v průběhu následných změn scházeli) muzikanti z kapel Armageddon, Eucharist, Carcass, Mercyful Fate, Spiritual Beggars a dalších.

 

Debutové album sice nijak neprorazilo, navíc bylo spíše sólovým Amottovým projektem, který zde hrál i na baskytaru, ale ukázalo na zaměření kapely a předznamenalo její další vývoj.

 

Se změnou obsazení se kapela ustálila na dalším albu, které se dostalo i do japonských anket, ale trojka také nijak zvlášť nepřekvapila. Změna ovšem na sebe nedala dlouho čekat. Z kapely odešel zpěvák Liiva a za mikrofon se postavil krásná a hodně ostrá Angela Gossow. A to už začalo být něco jiného. Čtyřka Wages of Sin sice ještě nezabodovala, ale už následné album Anthems of Rebellion bylo prvním velkým úspěchem (v nezávislé anketě Billboard se dostalo na 15. pozici). Gossow se navíc ukázala být přínosem i po stránce textové a se zbytkem kapely si vyloženě sedla. Ještě větším úspěchem pak bylo následující album Doomsday Machine, ze kterého jsou i obě notové ukázky. Skupina se dostala i do oficiálního Billboardu.

 

Mnozí fanoušci pak spatřují vrchol (a oprávněně) tohoto období jejich vývoje v desce Rise of the Tyrant, kdy album zabodovalo snad ve všech anketách - ne sice na nějak vysokých místech, ale opravdu v řadě zemí. Po koncertním albu a dost nepovedené desce The Root of All Evil se kapela vzepjala k dalšímu výkonu na CD Khaos Legions, kdy se poprvé dostala i do anglických žebříčků. To bylo ovšem poslední album dosavadní zpěvačky, která z osobních důvodů ve snaze být více se svou rodinou opustila místo u mikrofonu. Jako manažer kapely ale zůstala dál a doporučila na svou pozici mladou a velmi talentovanou Alissu White-Gluz, která si tuto šanci velmi považovala. Že tento krok byl krokem správným směrem, ukázal úspěch prozatím poslední desky Arch Enemy, War Eternal. Jde o album, které se z celého jejich katalogu se umístilo nejlépe. A to také o něčem vypovídá...

 

Arch Enemy v čase

 

voc g g bg dr
1996 Johan Liiva Michael Amott Christopher Amott Michael Amott(*) Daniel Erlandsson
1997 Johan

Liiva

Michael Amott Christopher Amott Martin Bengtsson Peter

Wildoer

1998 Johan

Liiva

Michael Amott Christopher Amott Martin Bengtsson Daniel Erlandsson
1999–2000 Johann Liiva Michael Amott Christopher Amott Sharlee D’Angelo Daniel Erlandsson
2000–2005 Angela Gossow Michael Amott Christopher Amott Sharlee D’Angelo Daniel Erlandsson
2005–2007 Angela Gossow Michael Amott Fredrik Ǻkesson Sharlee D’Angelo Daniel Erlandsson
2007–2012 Angela Gossow Michael Amott Christopher Amott Sharlee D’Angelo Daniel Erlandsson
2012–2014 Angela Gossow Michael Amott Nick

Cordle

Sharlee D’Angelo Daniel Erlandsson
2014–dosud Alissa

White-Gluz

Michael Amott Nick

Cordle

Sharlee D’Angelo Daniel Erlandsson

 

(*) V tomto období hrál Michael Amott i na baskytaru, v letech 2005 a 2007 hrál i na klávesy.

 

Kytary

Amott hraje na řadu kytar, ale v určitých dobách své kariéry dává přednost kytarám Dean. A to natolik výrazně, že mu tato firma vyprodukovala signature model série Tyrant, kdy u modelů Blood Storm a FM jsou tělo, krk i vrchní deska z mahagonu, krk je lepený a hmatník je z ebenu. Kobylka je tune-o-matic a nástroj je osazen humbuckery USA OMT Time Capsule (u krku) a Amott Tyrant (u kobylky). Modely Tyrant X mají korpus z lípy, krk z javoru a hmatník z palisandru, osazeny jsou firemními HB OMT. Zařadil se tak ve firmě po bok dalších kytaristů, kterým tato americká firma vyrobila signature kytary - patří sem Dave Mustaine, Dimebag Darrell, Eric Peterson, Leslie West, Michael Angelo Batio, Michael Schenker, Rusty Cooley, Tracii Guns, Vinnie Moore a Zoltan Bathory.

 

Od firmy Dean hraje i na další modely, nejvíce pak na Schenker Flyng V a výroční 30th Anniversary V.

Před Deany hrál nejvíce na kytary ESP, kde šlo zejména o modely 2008 Ninja, kdy jeden byl osazen Floyd Rose, dále AV-310MA Flying V, Custom F a i signature model vytvořený na základě řady Ninja (AV-395). Z dalších můžeme jmenovat Ibanez RG550, kterou používal u Carcass, dále Fernandesy Les Pauly Customy (bílého a černého) a Gibsony Les Pauly, jeden Custom a druhý 1957 Goldtop Reissue.

 

Na kytary natahuje vesměs své signature struny Rotosound MAS11, tedy sady o síle .011, .015, .018, .032, .044 a .059. Celý potah přelaďuje o dva tóny níž: C, F, B♭, e♭, g, c1.

 

Aparáty

U aparátů hraje již dlouhou dobu zejména na Marshally, a to na série JCM2000, padesátiwattové hlavy JCM800 2205 a nyní na čtyřkanálové JVM410. Oblíbil si ale i značku Randall, od níž používá hlavy V2 s bednami XL. K jeho jménu patří i Peavey 5150 a stacky Krank, a to s hlavami Revolution a Krankenstein.

 

Efekty

Efektům se rozhodně také nebrání. V jeho řetězci můžeme spatřit krabice Boss, a to Octaver OC-2, chromatickou ladičku TU-2, dále dvě klasiky, Ibanez AD-9 Analog Delay a TS-808 Tube Screamer, procesor DigiTech GSP1101 s foot controllerem, v racku má Dunlop wah DCR-2SR a pedál Zakk Wylde (má i wah pedál Vox) V847), používá MXR Phase 90, noise gate Rocktron Hush Super C a Maxon AF-9.

 

Diskografie:

Pozn.: Koncertní alba i vybrané kompilace jsou uvedeny zároveň u základních, profilových alb.

 

1 Michael Amott + Carnage

Live in Stockholm (1989, EP),

Dark Recollections (1990, Earache).

 

2 Michael Amott + Carcass

Necroticism - Descanting the Insalubrious (1991, Earache).

Heartwork (1993, Earache).

 

3 Michael Amott + Spiritual Beggars

Spiritual Beggars (1994, Wrong Again).

Another Way to Shine (1996, Music for Nations).

Mantra III (1998, Music for Nations).

Ad Astra (2000, Music for Nations).

On Fire (2002, Music for Nations).

Live Fire! (2005, koncertní záznam, i na DVD).

Demons (2005, SPV).

Return to Zero (2010, InsideOut Music).

Return to Live: Loud Park 2010 (2011, koncertní záznam, Trooper Entertainment).

Earth Blues (2013, InsideOut Music).

 

4 Michael Amott + Arch Enemy

Black Earth (1996, Wrong Again),

Stigmata (1998, Century Media),

Burning Bridges (1999, Century Media),

Burning Japan Live 1999 (2000, koncertní album, Import),

Wages of Sin (2001, Century Media),

Anthems of Rebellion (2003, Century Media),

Doomsday Machine (2005, Century Media),

Rise of the Tyrant (2007, Century Media),

Tyrants of the Rising Sun: Live in Japan (2008, koncertní album, Import),

The Root of All Evil (2009, Century Media),

Manifesto of Arch Enemy (2009, kompilace, Century Media),

Khaos Legions (2011, Century Media),

War Eternal (2014, Century Media).

 

5 Michael Amott + Candlemass

Dactylis Glomerata (1998, Music for Nations).

 

6 Spolupráce, projekty, hostování

Patří sem např. Derranged, The Quill, The Haunted, Kreator, Annihilator, Mojobone, Michael Schenker atd.

Kytaroví velikáni - Michael Amott
Kytaroví velikáni - Michael Amott

Skladba: 1. Nemesis, 2. Hybrids of Steel

Autor, autoři: 1. Michael Amott, Daniel Erlandsson, Christopher Amott / Angela Gossow, 2. Michael Amott, Daniel Erlandsson, Christopher Amott

Interpret: Michael Amott

Skupina: Arch Enemy

Album, zdroj: Doomsday Machine (2005, Century Media)

Pozn.: Notová ukázka obou skladeb je napsána v běžném ladění. V originále je ale kytara podladěna o dva tóny dolů, tedy do C, F, B♭, e♭, g, c1

 

www:

www.archenemy.net

 

Co nového u kytarových velikánů

Dan Donegan

Dan Donegan
Dan Donegan

Indestructible bylo album, kde Disturbed opět potvrdili své kvality. Deska vyskočila na první místa v Billboardu, Kanadě a dalších zemích (jako ostatně i v případě předchozích alb), a pokud někde nestanula na místě nejvyšším, zaznamenala aspoň výrazný úspěch oproti minulým deskám (v Anglii se jejich alba posunují stále výš a výš). Následovala záplava platinových ocenění a skupina se po řadě turné odebrala opět do studia, kdy výsledkem bylo zajímavé album Asylum. V USA získalo také první místo, ve většině zemí se dostalo do Top Ten, ale kapela cítila, že by si mohla dát přestávku. V době, kdy došlo k tomuto rozhodnutí, všichni členové svorně tvrdili, že to rozhodně neznamená konec Disturbed. Ovšem jak šel čas, jednotliví muzikanti se pustili za svými sólovými projekty. Taktéž i Donegan, který spolu s Mikem Wengrenem, bubeníkem kapely, založil svůj projekt Fight or Flight. Tato hardrocková kapela, navazující na odkaz Disturbed, je dále tvořena Jeremym Jaysonem (g), Danem Chandlerem (voc, ex Evans Blue) a Seanem Corcoranem (dr). Přesto Donegan tvrdí, a to zcela ve shodě s ostatními členy Disturbed, že jejich domovská kapela stále existuje. Kdy se ovšem jednotliví členové opět sejdou, není pořád prý jasné. Debutová deska Doneganovy skupiny by měla vyjít letos v létě.

 

Diskografie:

Dan Donegan + Disturbed

Indestructible (2008, Reprise)

Asylum (2010, Reprise)

The Lost Children (2011, kompilace, Reprise)

The Collection (2012, kompilace, Reprise)

 

Muzikus 12/2001 - Pódiové sestavy slavných kytaristů (str. 93)

Muzikus 5/2005 - Letem kytarovým světem - Nová síla? (str. 56, miniprofil)

Muzikus 7/2007 - Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)

Muzikus 11/2009 - Co říkají hvězdy aneb 12 x 5 hvězdných rad (str. 38)

Psáno pro časopis Muzikus