Kytaroví velikáni - James Valentine

„Naučil jsem se hrát na kytaru, když jsem zkoušel hrát podle alba Ten od Pearl Jam.“

(Inquirer.net)

Neopomínejme rockovou písničku. Má svou nezastupitelnou roli v celém spektru rockové muziky. A když je hodně dobrá, tak ji bez většího uzardění poslouchají jak ortodoxní rockeři, tak i mainstream. A pokud je s těmito skladbami spojena preciznost, vlastní přístup a melodika s tahem na bránu, tak to je ještě přidaná hodnota navíc, která takového interpreta doslova katapultuje do mezihvězdných prostor první ligy soudobého hudebního světa. A to je právě příklad Maroon 5 a jejího kytaristy Jamese Valentina.

I když kapela uvádí takové hlavní hudební vlivy, jako Police, Bee Gees, Stevieho Wondera, Marvina Gaye, Prince a další, Valentine vyrostl spíše na Patu Methenym, Billu Friselovi a Johnu Scofieldovi. Po jeho nástupu do skupiny tedy došlo k hodně osobitému propojení těchto dvou komodit a výsledek se dostavil. Ale to až dále.

James Burgon Valentine se narodil 5. října 1978 v Lincolnu v Nebrasce. První krůčky na kytaru ušel s deskami Nirvany a Pearl Jam: „Ještě že to v té době vyšlo, jinak by mne to asi minulo. Ale tohle byla dobrá muzika a kytara mne přes ni oslovila.“ Velmi rychle se ale zaposlouchal i do hudby řady jazzových.

Samozřejmě přišly první kapely, jako Montag, Kid Quarkstar, Mondello a Happy Dog. Roku 2000 posledně jmenovaná kapela změnila svůj název na Square a ve triu Sean Beste (voc, key), Valentine a Ryland Steen (dr) produkovala skladby na pomezí rocku, popu a jazzu. A docela se jim dařilo, protože dokonce i vyhráli soutěž vypsanou firmou Ernie Ball, kde porazili přes šest set dalších kapel. Hlavní cenou byly nahrávací frekvence a vydání alba. Square tak vydali This Magnificent Nonsense na indie labelu Lucy Smith Music a začali hodně koncertovat. A to na mnoha místech i s další lokální kapelou, s Kara’s Flowers.

Kara’s Flower

Kara’s Flowers byli formace, kterou dali dohromady Adam Levine (bylo mu tehdy patnáct let) a Rÿan Dusick (šestnáct let). Brzy se k nim přidali další dva, Jesse Carmichael a Mickey Madden, a dali si název Kara’s Flowers podle jedné dívky, kterou milovali všichni. Skupina se snažila hrát, kde se dalo, a pomalu si získávala své příznivce. Roku 1997 jim dokonce byla nabídnuta smlouva s Reprise Records. Kapela tam natočila album The Fourth World, které se ale vůbec nechytlo. Prodalo se ho kolem pěti tisíc kusů a skupina se roku 1998 málem rozpadla. Dali se dohromady vlastně až roku 2000, kdy jim producent Tim Sommer vyjednal smlouvu u RCA Records na tři skladby. Přesto společnost na výsledek nereagovala, a tak se skupina obrátila na další společnost, kdy jednou z nich byl label Octone. Management firmy byl uchvácen demo snímky a po zhlédnutí jejich výkonu na jevišti doporučili kapele přibrat dalšího člena, a to kytaristu, který by tak uvolnil ruce Levinovi k vytvoření „toho pravého“ frontmana. A právě tehdy padla volba na Valentina, kterého už členové kapely znali ze společného hraní a z jeho dalších počinů, mezi něž patřilo i vystupování s Johnem Mayerem, budoucím multiplatinovým písničkářem. Valentine se tedy k nim připojil, kapela si změnila na doporučení vedení labelu jméno na Maroon 5 - a začala jízda.

Maroon 5 v čase:

Maroon 5

Po vydání pilotních singlů kapela přikročila k debutovému albu, které jim po vydání splnilo i ta nejdivočejší očekávání. Songs about Jane sesbíralo zlato, platiny a multiplayi snad ve všech zemích, kde bylo vydáno. Autorem skladeb byli převážně Levine a Carmichael, a i když jde o debut, album zní vyzrále a usazeně v tom nejlepším slova smyslu. Je zde hodně znát, že nejde o soubor, který se dal dohromady v pondělí a v pátek už vydal desku. Roky a roky hraní se zde sečetly a výsledek hodně překvapil. V celosvětovém měřítku se alba prodalo přes deset miliónů kusů a v řadě zemí, včetně USA, album dosáhlo na pětinásobné platinové ocenění.

Kapela se s úspěchem rychle vyrovnala a využila ho k nesmírně náročným turné, která zaznamenala velké úspěchy. Během této hektické doby došlo k výměně na postu bubeníka, kdy za bicí usedl Matt Flynn (hrál třeba s Chicago či B-52’s). Dlouhá přestávka mezi prvním a druhým albem se opět vyplatila. It Won’t Be Soon before Long nastoupilo do Billboardu hned z prvního místa, kdy se jen za první víkend prodalo skoro půl miliónu kusů. Valentine je zde autorem či spoluautorem již u tří skladeb. I když záplava platin byla menší, pořád šlo o jednoznačný úspěch.

Album opět přineslo vyrovnaný výkon, podílela se na něm řada osobností, našli bychom zde třeba i Rihannu či Mary J. Blige. V této sestavě kapela stihla i další desku, Hands All Over, jejímž producentem byl veterán Robert Lange, známý ze své spolupráce s kapelami AC/DC, Def Leppard, Nickelback, Foreigner, zpěvačkou Shaniou Twain a dlouhou řadou dalších. Recenze zde nebyly už jednoznačné, ale zde byla na vině spíše ta skutečnost, že se předpokládal stejný přístup kapely jako na předchozích deskách. Maroon 5 zde trochu zvážněli a jejich autorský přístup byl tentokrát více „celokapelový“. Větší prostor zde vedle Valentina dostali i další členové. Následné album Overexposed už vzniklo v nové sestavě s klávesákem PJ Mortonem. Album přineslo nejen o chlup lepší výsledky než předchozí „trojka“, ale ukázalo kapelu v jejich vyrovnané poloze. Opět se jedná o kolektivní dílo s velkým počtem hostů. A jak to tak vypadá, kapela opět zrychluje své tempo, protože prozatím poslední deska, V, za relativně krátkou dobu získala v podstatě stejné postavení a jednoznačně potvrzuje kvalitu kapely. Jinými slovy - mít od první desky všechna alba platinová...

Kytary

Valentine hrál z počátku existence souboru na Gibsona ES346, poté do svého výrazu přidal i další značky a modely, zejména pak Fendery Telecastery. Klasikou v tomto případě je pak jeho v podstatě hlavní kytara, která je seskládaná z několika dalších, většinou pocházejících ze sedmdesátých let. Na pódiu hraje často mj. i na Telecastery American Deluxe s bezšumovými singly, nevyhýbá se ani Gibsonům Les Paul Customům. Mezi další nástroje patří i Fano Alt De Facto JM6 se snímači P90 a samozřejmě i na zakázku vyráběné nástroje z dílny švédského kytaráře Johana Gustavssona - jedná se o model Bluesmaster Custom ’59. Jde o velice pěkný kousek. Kytara má lepený krk, tělo je z mahagonu a javoru (ve stylu Les Paulů), mahagonový krk z jednoho kusu je firmou dodáván ve čtyřech průměrech a tvarech.

Zajímavostí pak jistě je, že firma Ernie Ball / Music Man vyprodukovala Valentinovi jeho signature model. Tělo je z jasanu, krk a hmatník jsou javorové, kytara je osazena singlem (v boxu humbuckingu) a HB: „Vždycky se mi jako teenagerovi líbila Gibson ES335. Původně jsem chtěl hrát hrozně fusion a jazzově a tak. Pak jsem si koupil ES346, jenže její zvuk se do Maroon 5 tak úplně nehodil, takže když jsme ve firmě Ernie Ball mluvili o signature modelu, napadlo mě, proč nezkombinovat dohromady Telecastera s ES335? Začali jsme si s touto myšlenkou hrát a ejhle, ono to vyšlo. Kytara vypadá moc hezky, vůbec bych se nedivil, kdyby ji někdo zařadil mezi nějaké vintage modely ze sedmdesátých let.“

Z akustických kytar preferuje Martinku GPCPA1 s elektronikou Fishman F1 Aura.

Aparáty

Vedle značky Divided By 13 se Valentine začal přiklánět i k dalším aparátům. Můžeme zde jmenovat tříkanál Suhr PT-100 Pete Thorn Signature 2x 12” se Celectiony G12M Greenbacky. Musíme také ale zmínit dvě komba Matchless Indenpendence v kombinaci s rackovým power-ampem Mesa/Boogie Stereo Simul-Class 2: Ninety. Používá i Fender Dual Professional

Efekty

Jeho pedalboard tedy rozhodně není chudý. Najdeme zde Line6 DL4 Delay, MXR Phase 90 a Slash Octave Fuzz, Dunlop Rotovibe, Fulltone Full Drive 2, OCD Pedal a OctaFuzz Lovepedal Eternity Overdrive, ladičku Boss TU-2, noise gate Boss NS-2, kompresor Keeley, volume pedál Boss FV500L, Electro-Harmonix Micro POG, Keeley Katana, ZVex Octane, Dunlop Zakk Wylde wah pedál a další.

Skladba: She Will Be Loved

Autor, autoři: Adam Levine, James Valentine

Interpret: James Valentine

Skupina, soubor: Maroon 5

Album, zdroj: Songs About Jane (2002, Octone)

www:

www.maroon5.com