Kytaroví velikáni - Dino Cazares

„Osmistrunné kytary mi umožňují větší harmonický rozsah. Je to lepší než zase níž ladit ty sedmistrunné. Ale používám to jen u pomalých skladeb...“

Dino Cazares, Guitar World 2012

Návrat Dina Cazarese k Fear Factory neznamenal pro popularitu kapely nijak zvláštní zlom, protože ta si své nejlepší odbyla koncem devadesátých let a na samém počátku nového desetiletí, ale znovu se do popředí zájmu dostaly sedmi- a osmistrunné kytary, na které Cazares hraje výhradně.

Dino Cazares

Vedle používání vícestrunných kytar je Cazares zvláštní (když pomineme zaměření či vyznění některých Cazaresových kapel) i tím, že ve světě HM zpopularizoval používání digitálních, modelingových aparátů. To ale až níže.

Dino Cazares, jehož cílem bylo stát se inovátorem, nikoli imitátorem se narodil 2. září 1966 v El Centro v Kalifornii. Na kytaru se rozhodl hrát ve čtrnácti letech, kdy největší vliv na jeho hru měl Angus Young. „Dva lidé na mně měli největší vliv. Angus Young a Eddie Van Halen. Angus byl první, slyšel jsem ho, když mi bylo tak osm let, a chtěl jsem hrát na kytaru tak jako on.“

Z prvních souborů, které dal dohromady, je těsně před vznikem Fear Factory nejvýraznější grindcoreová Excruciating Terror. Už zde Cazares dal najevo, kterým směrem se bude ubírat jeho tvorba a přístup ke světu kolem sebe.

Všechno ovšem začalo nabírat obrátky v okamžiku, kdy se setkal s bubeníkem Raymondem Herrerou. Tehdy Cazares hrál v kapele The Douche Lords. S Herrerou k sobě přijali zpěváka Burtona C. Bella (z Hate Face). V podstatě jim toto složení vyhovovalo, protože ve studiu hrál na basu na prvních třech deskách (včetně jednoho EP) Cazares. Sestava byla vždy doplněna o baskytaristy a kapela nejdříve hrála pod názvem Ulceration (opět jde o „optimistický“ název, v překladu to znamená tvoření vředů, vředovatění). U tohoto jména ale dlouho nezůstali a zvolili si název Fear Factory, který podle nich lépe vyhovoval stále silnějšímu zaměření a stylovému posunu kapely do vod míchanice death metalu, industrial metalu a grindcore při zachování jejich kořenů v extreme metalu. Co si pod tím představit? Nejlépe první nahrávky a alba.

První demo snímky jsou hodně pod vlivem Napalm Death a Godflesh, což jednotliví členové i přiznávají. Pro další dráhu kapely snímky stypickým growlingem zpěváka, který střídá s čistým zpěvem ve spojení s drtivě mechanickou brutalitou rytmu a riffů, měly velký význam. Kapela si ověřila, že našla cestu k fanouškům, jejichž počet se začal zvyšovat. Roku 1990 skupina přispěla hned dvěma songy na metalovou kompilaci L. A. Death Metal a 31. října 1990 poprvé i veřejně jako Fear Factory vystoupili.

Po podepsání kontraktu s Roadrunner Records se kapela vydala do studia a roku 1992 jí vyšel debut Soul of a New Machine. Šlo v podstatě o konceptuální album, kde jednotící myšlenkou byla hrozba strojů stvořených člověkem. Zvukově se trochu liší od dalších desek kapely, protože zde ještě hodně převládal vliv deathmetalových seskupení. Najdeme zde ale i jiná témata, jako nespravedlivá obvinění, testy na zvířatech, znudění životem a témata protiválečná. Deska měla dobré kritiky, ale do anket ještě nepronikla. To se ale mělo změnit.

Další nahrávka, EP Fear Is the Mindkiller, byla také nahrána v podstatě jen ve triu Bell, Herrera, Cazares, protože basové party natáčel Cazares. Deska spíše jen vyplnila přestávku mezi prvním a druhým albem, které se ovšem už podařilo.

CD Demanufacture vyšlo roku 1995 a jednoznačně zabodovalo. A to do té míry, že výrazná část fanoušků Fear Factory považuje právě toto album za jejich vůbec nejlepší studiový počin. Jako u debutu, i zde šlo o konceptuální album, kde základní myšlenkou byla hrozba ovládnutí planety stroji. Skupina sama uvedla, že inspirací k tomuto tématu byl dnes již klasický film Terminátor.

Album bylo mj. nahráváno i ve studiích v Bearsville. Traduje se, že ve vedlejším studiu natáčeli své album These Days Bon Jovi. Jejich technik musel zajít do studia k Fear Factory a požádat je, zda by nestáhli trochu zvuk, protože Bon Jovi nemohli přes ten kravál nahrávat...

Deska se sice v USA v žebříčcích neprosadila (prozatím), ale prodávala se po celém světě a v Anglii získala platinové ocenění, v Austrálii dosáhla na zlato. A že kapela jde kvalitativně směrem nahoru, se projevilo na třetím, obecně pro život a existenci kapel velmi důležitém albu.

Obsolete se ve Velké Británii dostalo na 20. příčku, v Billboardu v USA dosáhlo na 77. pozici a získalo i zlato. Důležité ale bylo, že proniklo na přední příčky, myšleno cca prvních dvacet třicet míst v celé řadě dalších zemí. Deska tematicky navazuje tam, kde předchozí album skončilo - tedy, že stroje převzaly vládu nad lidstvem. Stroj, vytvořený původně pro ulehčení života lidí, se stává dokonalejším než jeho strůjce, který se ocitá v podřízeném postavení. Ústřední postavou je ale Edgecrusher, který se rozhodne lidstvo zachránit.

Špatně si nevedlo ani další album, Digimortal, které vyšlo roku 2001. I tato deska se objevila v anketách velkého množství zemí, ale většinou šlo o mírný pokles. V USA se album naopak vyšplhalo až na 32. příčku. Vzácný kov se ale už nekonal. Tematicky završuje příběh, nastolený na předchozích dvou albech a uzavírá tuto trilogii.

Kapela se ale tehdy začala vnitřně vyvíjet, s tím že se chtěla posunout stylově trochu jinam. Protože se tak schylovalo k pozastavení činnosti, která byla členy víceméně plánována, dohodlo se narychlo vydání desky Concrete, která kompilovala nahrávky vzniklé ještě před debutem. Je samozřejmé, že nešlo o žádný úspěch, a kritici se ještě dlouhou dobu dohadovali, zdali to byl od kapely dobrý krok před jejich rozchodem.

Roku 2002 se skupina rozhodla svou činnost pozastavit, ale v podstatě šlo jen o určitá omezení, protože se rozjely práce na dalším albu. To už tam však Cazares nebyl. Nijak zvlášť totiž nesouhlasil s tím, že by se styl měl posunout více k indie strukturám a osamostatnil se.

Fear Factory v čase:

Pozn.: Bez hostujících muzikantů na pódiu i na deskách, na prvních třech albech Cazares hraje i baskytaru

Koneckonců měl na co navázat. Cazarovým souběžně probíhajícím projektem byla totiž až do roku 2005 kapela Brujeria, extrémně brutálně se projevující sestava, která se vyjadřuje natolik negativně a supernegativně vůči všem hodnotám, že jednotliví členové vystupují nejen pod pseudonymy, ale často mají na sobě kukly (aby prý je nemohli najít agenti FBI, což je trochu hloupé), zpívají ve španělštině, vyznávají sečné zbraně, stylizují se do rolí drogových baronů apod. Úroveň hudby je zde přímo úměrná tomuto prvoplánovému postoji - a tím to také končí.

Poté co opustil Fear Factory, shromáždil kolem sebe sestavu, která by snesla pojmenování superskupina extrémního metalu. Pod názvem Asesino (což byl jeden z Cazaresových pseudonymů) tak vznikla skupina, kterou tvořili Cazares, Tony Campos (pseudonym Maldito X, bg, voc), Raymond Herrera (dr), v průběhu času zde byl i Andreas Kisser ze Sepultury (pseudonym Sepulculo), v současnosti za bicími sedí Sadistico (občanským jménem Emilio Márquez). Zaměřením a náplní jde v podstatě o totéž, co v projektu Brujeria. Smrt, násilí, perverze, devalvace hodnot. A alba. Ta vznikla. A to je také vše.

Až pět let po odchodu z Fear Factory dal Cazares dohromady další skupinu, trio nazvané Divine Heresy. „Celé čtyři roky mi trvalo, než jsem našel ty správné muzikanty. A podařilo se. Jasně že lidi budou zvědaví, jak to bude znít. Já to neumím popsat, ale snad postačí říct, že to bude směs kulometných riffů smíchaná se světelnou rychlostí kopáků Tima Younga a brutálními zpěvy Tommyho Cummingse.“ Debutové album Bleed the Filth se do anket nedostalo. V prvním týdnu se ho prodalo 2700 kusů. Cummings u sestavy dlouho nevydržel a po hádce, která se strhla přímo na pódiu, odešel. Druhá deska, Bringer of Plagues s Travisem Nealem (voc), Cazaresem, Joe Paynem (bg) a Timem Youngem (dr), se první týden dostala na 148. pozici v Top 200 ankety Billboard pro  tři tisíce prodaných kusů. Potom se ale opět nedělo nic. Cazares nakonec všechny, až na zpěváka Neala, vyhodil, takže v současné době jde spíše o dueto, doplňované na koncerty nájemnými muzikanty.

Fanoušci byli tedy hodně rádi, když se roku 2009 Dino Cazares opět objevil v řadách Fear Factory. Kapela předtím vydala dvě solidní alba, Archetype a Transgression. Na rozdíl od předcházejících desek nešlo o konceptuální alba. Na druhém se podílel jako host i Billy Gould, baskytarista od Faith No More a Mark Morton, kytarista Lamb of God. Desky udržely standard kapely, umístily se solidně v Top 100 většiny anket, takže se očekávalo, že návrat Cazarese kapelu opět posune k větším úspěchům.

web: www.dinocazares.com