Nejdříve se proslavit jako bubeník a pak být kytarovou hvězdou? Proč ne? A ještě nadto si k roli uznávaného kytaristy jen tak bokem přidat i věhlas vyhledávaného skladatele? Je to vůbec možné? Ale je. Jenže jedině v případě, že na konec téhle tajenky dosadíte jméno jedné z nejzajímavějších osobností rockové scény devadesátých let. A tím je Dave Grohl. Nejdříve věhlasný bubeník Scream a Nirvany a poté proslulý frontman a kytarista Foo Fighters a několika projektů včetně toho zatím posledního a nejvýraznějšího, Probot.
"Jít do studia s Lemmym, to je pro mě stejně důležitý, jako kdybych nahrával s Paulem McCartneym."
Dave Grohl, MetalZin, 2004
Když se řekne multiinstrumentalista, tak jde většinou o člověka, který vedle svého hlavního nástroje zvládá celkem slušně i další instrumenty. Až na výjimky je tedy evidentní, že z hlediska celkového rozdělení nástrojů zde pak zcela převládá přiřazení k určité skupině (strunné nástroje, dechové, bicí...). Takže např. klávesák se umí postavit ke kytaře či houslím, kytarista k basové kytaře či klávesám, baskytarista si rád zahraje na kytaru či klávesy... Stejně je tomu tak i u dechařů, hráčů na bicí nástroje atd.. Menší kategorii tvoří ti muzikanti, kteří ovládají nástroj i z jiných skupin, takže kytarista si dokáže ve studiu např. nahrát bicí a flétnu, saxofonista zvládne klavír či xylofon... Přes to všechno se ale tyto multiinstrumentální sklony odbývají až na výjimky spíše ve studiích. V každém případě rozhodně není tolik těch, kteří se nejdříve proslavili jedním nástrojem a pak získali obdiv jako uznávané hvězdy dalšího hudebního nástroje, ještě ze zcela jiného ranku. A to je právě případ Davea Grohla, vynikajícího bubeníka a známého kytaristy, který se vedle nepopíratelných skladatelských, režisérských a producentských vloh dokáže postavit k celé řadě dalších hudebních nástrojů. Což dokazuje nejen na svých nahrávkách a hostováních, ale i živě na pódiích. Vedle nepopíratelných úspěchů u fanoušků včetně účasti na vyhlášeném Ozzfestu hovoří zcela jasně už jenom řada nominací a cen v tak prestižních anketách jako Grammy či Evropská cena MTV v těch nejsledovanějších kategoriích (rocková skupina, hardrockový singl, rockové album...).
David Eric Grohl se narodil 14. ledna 1969. Jeho rodiče (matka učitelka a otec novinář) v něm brzo rozpoznali hudební talent a podporovali ho, jak jen mohli. Ze všech možných nástrojů, na které si to již v mladším školním věku Dave zkusil, mu nakonec v deseti letech učarovala kytara a bicí. Na oba nástroje se v podstatě učil hrát sám poslechem desek. Z hlediska výběru stylu se nijak zvlášť neomezoval, hltal jak hardrockové nářezy Led Zeppelin, Kiss, Motörhead a Black Sabbath, tak i punkové smrště Black Flag, Germs, Bad Brains, Stooges, dokázal se ale zaposlouchat např. i do Petera Framptona, Toma Pettyho, Who, Queen atd.
Od Fast k Dain Bramage
Samozřejmě že již na škole došlo k vytváření prvních kapel, vesměs punkových, v nichž sice nejdříve hrál na kytaru, ale postupně se přeorientoval na bicí: "Fascinoval mě na tom ten rytmus, rachot, razance. Kytaristé pořád něco museli nastavovat, pořád kroutili knoflíky, ale já jsem jenom přišel, zased' za soupravu a už to jelo." David Smith, baskytarista Dain Bramage, to zdůvodnil ještě jinak: "Dave byl vždy rozený frontman - a to ne ve smyslu předvádět se před publikem, ale řídit kapelu. A v těch ulítlejch punkrockovejch partičkách mu připadala role bubeníka jako určující."
Jeho první stálejší kapelou byla v polovině osmdesátých let divoká parta Fast, kde působil jako kytarista. Následovalo angažmá u Freak Baby, kde už přesedlal na bicí. U těch pak zůstal i po proměně Freak Baby do Mission Impossible a nic na tom nezměnil i jeho krátký návrat k Fast. Když se všechny tyto formace v krátkém čase rozpadly, založil spolu s Reudenem Raddingem (voc) a Davidem Smithem (bg) skupinu Dain Bramage, která se celkem brzy proslavila nejen v místním měřítku, ale začala být známá i v celé Virgínii. Jejich album ale nebylo přijato nijak zvlášť výrazně.
Scream
Tehdy se Dave dostal na koncert skupiny Scream, jejíž hudba ho úplně uchvátila. Zkontaktoval se s nimi a dostal od nich dokonce nabídku, aby nahradil odcházejícího bubeníka Kenta Staxe. Dave nejdříve kvůli své celkem dobře rozjeté kapele lano nepřijal, ale po druhém shlédnutí Scream neodolal a nabídku přijal. Jeho příchodem získala skupina tehdy již vyhraného, velmi energického bubeníka, který si s ostatními členy velmi dobře rozuměl i po stránce skladby. Scream se tak stali jednou z nejdivočejších a zároveň nejžádanějších amerických hardcoreových kapel té doby.
Již roku 1987 se vydali na dlouhé turné po Státech, zavítali dokonce i do Evropy a vydali dobře přijaté album. Hektické tempo se ale na životě kapely začalo dost podepisovat nehledě k tomu, že Davidovi přestalo toto prostředí vyhovovat i po stránce autorské, kdy sice dokázal uplatnit některé své nápady, ale jeho představa byla už přece jenom trochu jiná. Začal dokonce své věci ve studiích Upland u Barreta Jonese a WGNS u Geoffa Turnera v Arlingtonu nahrávat sám. I když se některé věci objevily na dalším studiovém LP kapely, Pokey the Little Puppy, Petrol CB, Color Pictures of a Marigold, Winebago, Milk a další skladby tvořily základ jeho později vydaného titulu, který pod názvem Pocketwatch vyšel pouze na kazetě.
Nirvana
Poté, co začal být pohřešován baskytarista kapely, se Scream rozpadli a Dave, stíhán nejistotou i finančními problémy, oslovil svého kamaráda Buzze Osborna, nastoupil u jeho The Melvins a natočil s nimi album. Po jeho dokončení se opět ocitl bez angažmá, ale Buzz pomohl znova a dal Daveovi kontakt na Chrise Novoselica z tehdy již strmě vzhůru stoupající Nirvany. A konečně začal ten správný mumraj.
Novoselic a Kurt Cobain znali Daveovo bubnování již z jeho působení u Scream. Už tehdy se jim jeho agresivní, ale přitom technicky erudovaný styl tak zamlouval, že ho chtěli přijmout do kapely jako dalšího perkusionistu. Nakonec k tomu tehdy nedošlo, takže Dave nastoupil rovnou na místo bubeníka, kde vystřídal Dana Peterse (ten zase zaskakoval za Davea Crovera a Chada Channinga) a po několika menších, stále úspěšnějších, šňůrách nahrál s Nirvanou kultovní album Nevermind.
Nirvana svými koncerty, alby a svým přístupem drtivě změnila tvář soudobé hudby a Dave se stal světovou hvězdou první velikosti. I když můžeme jeho jméno najít pod několika skladbami (včetně hymnické Smells Like Teen Spirit), přesto se mu nepodařilo výrazněji prosadit své autorské ambice.
V době, kdy se blížil konec existence kapely, se Grohl rozhodl s pomocí Jonese natočit vlastní materiál. Potom ovšem došlo ke Cobainově tragickému úmrtí a to Davea na delší dobu naprosto rozhodilo. Uvažoval dokonce o tom, že se muziky vzdá úplně. Díky pomoci jeho přátel se to ale naštěstí nestalo a Grohl se pomalu začal rozhlížet, co dál.
Foo Fighters + Probot
První významnější akcí bylo jeho hostování u Tomma Pettyho, které dokonce vyústilo v nabídku stálého členství u Heartbreakers. Dave ale tehdy odmítl, protože se rozhodl jít razantně za svými dlouho již odkládanými plány. Řekl si, že nejen dotáhne do konce zamýšlené sólové album, ale začne se naplno věnovat kytaře, své dávné vášni. Na podzim roku 1994 si zalezl do studia, probral se všemi svými nápady a během týdne nahrál album, které nazval Foo Fighters (mimochodem, název je odvozen od termínu, jímž američtí piloti za druhé světové války označovali neidentifikovatelné létající objekty). Všechny skladby si složil, nahrál a nazpíval sám, pouze v X-Static vypomohl v kytarovém partu Greg Dulli z Afghan Whigs. Když výsledek natáčení rozeslal asi stovce svých přátel a známých po redakcích a nakladatelstvích, tak doslova a do písmene vybuchla bomba. Vydavatelské společnosti se po poslechu pásky naprosto zbláznily a rozhodly se nahrávku získat. Nakonec Dave podepsal smlouvu s labelem Capitol a vydal tuto desku ve spolupráci se svou značkou Roswell Records, kterou založil pro lepší kontrolu svých budoucích vydavatelských počinů.
Album se stalo hitem, sklidilo platinu a Dave byl velmi brzy postaven před otázku, zda má vystupovat jako sólový umělec, či jako člen kapely. Nakonec se rozhodl, že při propagaci svých skladeb nevstoupí do světa showbyznysu jako sólista s bezejmennou kapelou za zády, ale že na základě svých představ dá dohromady skupinu k obrazu svému. Takže první sestavu Foo Fighters vedle něj vytvořili Pat Smear, druhý kytarista Nirvany, a Nate Mendel (bg) a William Goldsmith (dr) ze Sunny Day Real Estate.
Při natáčení dalšího alba odešel Goldsmith, takže Grohl musel část bicích partů nahrát za něj. Sestavu pak doplnil Taylor Hawkins (např. od Alanis Morissette), ale teprve až po dokončení desky, takže i když ho tam najdeme, na The Colour and the Shape nehrál.
Na desce nalezneme kolekci velmi silných skladeb (např. Monkey Wrench, My Hero či pomalejší Everlong nebo Walking After You), deska i přes některé negativní kritiky sklidila velký úspěch u fanoušků. Přesto Smear ohlásil na podzim roku 1997 svůj odchod (důvodem prý byla prudká hádka s Grohlem) a byl nahrazen Franzem Stahlem, někdejším Daveovým kolegou ze Scream.
Stahl vydržel jen do příprav k natáčení další desky, takže když se Foo Fighters vydali do Grohlova domu ve Virginii, aby dali dohromady materiál na třetí album, byli jen tři, Dave, Hawkins a Mendel. Deska přinesla vedle skladeb Breakout, Stacked Actors a Generator i obrovský hit Learn to Fly. Ten nakonec paradoxně přivedl Grohla k projektům, které byly tvrdšího ražení: "I když Learn to Fly byl megahit, hrát to povinně na každém koncertě mě začalo unavovat. Spousta lidí si Foo Fighters dokonce spojovala pouze s touhle věcí..."
Než ovšem došlo k realizaci dalších Davem zamýšlených věcí, k Foo Fighters přistoupil Chris Shiflett a po vyčerpávajících šňůrách se kapela dohodla, že si na chvíli odpočinou. Hlavní příčinou vedle zdravotních potíží Hawkinse ale asi bylo to, že Dave nějakou dobu jezdil (už zase jako bubeník) s Queens of the Stone Age a výrazněji se věnoval svým projektům a hostováním včetně účasti na albu Tonyho Iommiho: "Jenom jsem zíral na ten nápad - uznávaný bard se obklopí jinými muzikanty, na každou skladbu si pozve jiného zpěváka a výsledkem je deska, která svou šíří osloví daleko větší publikum než jen fanoušky Iommiho nebo Black Sabbath. Totéž vlastně udělal Carlos Santana na Supernatural."
Myšlenku udělat podobné sólové album s hvězdnými hosty si Dave hýčkal v sobě i po dobu natáčení čtvrtého alba skupiny, One by One, které osobně považuji za jejich nejpovedenější dílo. Vedle typicky nadupaných skladeb zde narazíme na křehké kousky s výraznou melodikou (Come Back, Danny Says atd.), někdy svou stavbou a produkcí evokující až odzbrojující naivitu poloviny šedesátých let.
To už ovšem uzrál čas na heavy-projekt, jak říká Dave. Jde o to, že Grohl složil a v podstatě sám nahrál jedenáct věcí a ty (dokonce bez jakékoli pěvecké linky) prostě a jednoduše poslal několika muzikantům a zpěvákům. A výsledek? Velmi silné LP, kde najdete Lemmyho (Motörhead), vynikající je Scott "Wino" Weinrich (Obsessed, St. Vitus, Spirit Caravan), "Cronos" Conrad Lant (Venom), King Diamond, Max Cavalera (Sepultura), Mike Dean (Corossion of Conformity), Kurt Brecht (D.R.I.), Tom G. Warrior (Celtic Frost) a řada dalších.
Kytary
I když se zejména v poslední době Dave nijak zvlášť dlouhodobě neorientuje na určité značky kytar, přesto můžeme říci, že má několik oblíbených nástrojů. Patří k nim rozhodně fendery telecastery a gibsony explorery a les pauly různých ročníků a řad. Rád hraje i na Gibsona Flying V a Gretsch Duo Jet, velmi zajímavým exponátem jeho sbírky byl také Gibson Artist R & D, který ovšem nevydržel, řečeno velmi eufemicky, náhlé vzepětí razance Daveovy hry.
Velmi pozoruhodným modelem je Gibson Trini Lopez. Tuto kytaru si oblíbil dokonce do té míry, že se stala v druhé polovině devadesátých let jeho hlavním nástrojem. Jde o pololub typu ES s kosočtverečnými otvory na víku (f otvory bez hlavičky písmena "f"), hrazdovým struníkem s výplní a krkem, zakončeným nereverzní hlavicí firebirdů poloviny šedesátých let: "Ze všech mých kytar mi nejvíce vyhovuje právě tenhle nástroj - a to už jenom kvůli krku, který je velmi příjemný a rychlý," prohlásil Grohl. "A taky, rozhodně to není běžná kytara, to tedy ne."
Aparáty
U aparátů není tak přelétavým uživatelem, zde je až na několik výjimek věrný kombům Vox AC-30 a stackům, kde preferuje buď Marshally JCM 900, nebo Mesa/Boogie Dual Rectifiery. Komba pak užívá pro čistý zvuk, stacky pro zkreslený. Obě sestavy, combo + stack, má instalovány po obou stranách pódia, kdy komba jsou blíže bicím. Součástí jeho vybavení bývá i starý, letitý vintage tweed Gibson (o celé sestavě jsem psal v rámci seriálu Pódiové sestavy slavných kytaristů v Muzikusu 12/2002)
Efekty
U efektů také nemůžeme mluvit o výhradním zaměření na určitou značku či typ. Co se týče vyznění tónu jako takového, Dave je známý puntičkář, takže je dost vybíravý. Zejména barvu zkresleného zvuku řešil dost dlouho, snažil se zapojovat do efektového řetězce různé drivery, distortiony, fuzzy, ale nakonec se rozhodl ponechat frekvenční bohatost tónu na starost lampám. Existuje ale několik výjimek. Těmi jsou Davem již delší dobu používané krabice Boss Digital Delay (např. v Aurora z There is Nothing Left to Lose), v podstatě všechny řady (nejvíce DD-3), dále Jim Dunlop UniVibe pedál (např. Gimme Stitches), Electro-Harmonix Memory Man (Generator), Squeeze Box a, co je velmi podnětné, e-bow. Velmi výrazným se stalo jeho používání Heil Talk boxu: "Peter Frampton byl kdysi jedním z mých vzorů a desku Frampton Comes Alive jsem měl hodně ohranou." Poslední dobou do svého řetězce zapojuje i distortiony od Rat.
POZNÁMKA O LADĚNÍ
Vedle standardního ladění je Dave zastáncem několika přeladění, zejména pak dropped D. Vedle typického příkladu tohoto ladění (D-, A, D, g, h, e') si občas zaexperimentuje a E strunu podladí až do A-, což je způsob ladění typický např. pro Michaela Hedgese. Podladěné "éčko" pak musí být opravdu silnější nebo přímo basovou strunou (jako je tomu u Hedgese). V běžném dropped D ladění občas přeladí o další strunu, strunu h, a to o tón níž. Výsledné hybridní ladění je pak D-, A, D, g, a, e'. Tato naladění můžeme slyšet mj. např. v M. I. A., Headwires či Stacked Actors.
DISKOGRAFIE
(bez demo snímků a singlů s Freak Baby a Mission Impossible):
A) Dave Grohl (jako bubeník) + Dain Bramage:
I Scream not Coming Down (1986, Fartblossom)
B) Dave Grohl (jako bubeník) + Scream:
No More Censorship (1989/1990, R.A.S.)
Live at Van Hall in Amsterdam (1989, live, Konkurrel)
Scream (1990, live, Your Choice Live Series)
Fumble (1993, Dischord)
C) Dave Grohl (jako bubeník) + Nirvana (bez rarit, reedicí a kompilací):
Nevermind (1991/1992/1996, DGC/Mobile Fidelity/Geffen)
In Utero (1993/1994/1997/2004, Geffen/DGC/Mobile Fidelity/Divine Recordings)
MTV Unplugged in New York (1994/1995/2004, DGC/Geffen/BMG/Divine Recordings)
D) Dave Grohl - sólově (demo):
Late! - Pocketwatch (1991/1992, páska, demo nahrávky z roku 1990, Simple Machine Records)
E) Dave Grohl + Harlingtox Andel Divine:
Harlingtox A. D. (1996, EP, nahrávky z roku 1990, Laundry Room Records)
F) Dave Grohl + Foo Fighters:
Foo Fighters (1995, australské vydání zahrnuje druhý disk s šesti bonusy včetně dvou live záznamů, For All the Cows a Wattershed, Capitol/Roswell Records)
The Colour And the Shape (1997/1998/2003, i na pásce, japonská edice obsahuje bonus Dear Lover, francouzské vydání zase 3 další věci včetně dvou live záznamů, Capitol/Roswell Records)
There Is Nothing Left to Lose (1999/2000, obsahuje hit Learn to Fly, speciální vydání zahrnuje čtyři video bonusy, RCA/Roswell Records)
One by One (2002, Brian May jako host v Tired, v japonském vydání je bonus Danny Says, v norské edici roku 2003 přidán druhý disk s live záznamem, vydáno raritně i jako double EP na vinylu, RCA/Roswell Records)
G) Významnější spolupráce, ostatní sólové projekty:
- Buzz Osborne (The Melvins) - King Buzzo (Dave pod pseudonymem Dale Nixon, Boner)
- Mike Watt - Ball-Hog or Tugboat? (1995, EP, Columbia)
- včetně inspirující účasti na albu Iommi (2000, Priority) Tonyho Iommiho, kde se autorsky podílel na Goodbye Lament (skladbu i nazpíval a natočil bicí)
- Tenacious D - Tenacious D (2001, Epic)
- Queens of the Stone Age - Songs for the Deaf (2002/2003, Interscope/Ipecac)
H) Dave Grohl + projekt Probot:
Probot (2004, Souhern Lord)
I) Soundtracky:
Touch (1997, soundtrack, pouze tři skladby mají text, Capitol/Roswell)
- účast na Backbeat Soundtrack (1994/1998, allstar projekt, Virgin)
K) Další spolupráce (včetně natáčení zpěvu a partů bicích):
- s Killing Joke, Davidem Bowie - Heathen (I've Been Waiting For You), Reevesem Gabrelsem, Earthlings, Johnem Doe, patří sem Puff Daddy, Garbage, Nine Inch Nails...
