Tak tohle, přátelé, to jsou počátky, to je ta dřevní, pionýrská doba, to je ten rock and roll v klasické podobě.
Ano, Bill Haley si z hlediska historie může připsat na konto řadu unikátních prvenství - jeho rockandrollové nahrávky dosahovaly milionových prodejů, jeho singl Shake, Rattle and Roll držel prvenství rockandrollového singlu překračujícího prodej jednoho milionu kusů, byl významným propagátorem kompaktnosti celého vystupujícího tělesa (musíme si představit tu dobu), spolu se svou kapelou & His Comets prodal celkem na sedmdesát milionů desek (famózní Rock around the Clock k tomu jednoznačně přispěla). Otec rock and rollu, jak se mu někdy přezdívá, byl uveden do Rockandrollové síně slávy, roku 2006, byl po něm pojmenován i asteroid...
Je toho hodně, co se dá vytáhnout z dnes již zasutých, zaprášených archivů z „dob pravěkých týhle muziky“.
Bill Haley
William John Clifton Haley se narodil 6. července 1925 v Highland Parku v Michiganu. Ve čtyřech letech prodělal operaci mastoidu (výčnělek spánkové kosti), kterou lékaři zvrzali a přerušili mu nerv vedoucí do levého oka. Tento fakt se také podílí na zkazce, že onen slavný vrkoč, vlnu vlasů na čele schválně vytvořil nad pravým okem, aby odvrátil pozornost od oka levého... Pravda je, že se stal takovou jeho ochrannou známkou.
Kvůli dopadům Velké hospodářské krize se rodina z Detroitu stěhovala do Bethelu v Pensylvánii. To bylo juniorovi sedm let. Vyrůstal v hudební rodině, jeho otec si rád zahrál na bendžo a mandolínu a matka uměla hrát na klavír. Do té doby se situuje i příběh, že malý Haley si první kytaru, spíše simulovanou kytaru, vyřezal z lepenky - a rodiče, vidouce jeho zájem o hudbu, mu nakonec koupili kytaru opravdovou.
To mu bylo deset let a učil se na ni hrát sám, jen z poslechu rádia, desek a rodinných sešlostí. A snažil se. Roku 1938, ve třinácti letech, poprvé veřejně vystoupil na jedné sportovní akci. O dva roky později se rozhodl, že se bude dál živit jako muzikant - a odešel z domova. V jednom bookletu labelu Decca se můžeme dočíst o jeho začátcích: „Vydal se po tvrdé cestě za slávou a štěstím. Dalších několik let, které měly pohádkové pokračování, bylo hodně krušných a tvrdých, ale plných zkušeností. Naučil se fungovat o jednom jídle denně, hrál veřejně po parcích, vystupoval s jakoukoli kapelou, která mu přišla do cesty, živil se jako součást putovní lékařské show.“
Haley dokázal v tomto stylu proplouvat životem poměrně dlouho. Teprve až ve svých dvaceti letech, roku 1945, získal své první profesionální angažmá v souboru The Downhomers. V té době působil i jako diskžokej, a právě ta různorodost hudby a přesvědčení, že nejlepší pro kariéru je být svým vlastním pánem, přispěla k tomu, že zakládá vlastní kapelu, už pod názvem Bill Haley & The Four Aces of Western Swing. Ta roku 1950 mění název na Bill Haley & The Saddlemen a začíná vydávat řadu singlů, kde Haley nechává naplno proznít své countryové, swingové a rhythmandbluesové kořeny. A to ve svěžejším rytmu a s větším nasazením.
Jejich věhlas rychle stoupal. O dva roky později (podzim 1952) nastává opět změna jména, tentokrát již finální na Bill Haley & His Comets, kapela podepisuje smlouvu s vydavatelstvím Decca a vydává svůj první celostátní hit, Crazy Man, Crazy. A kola mocného rychlíku jménem „tohle je ten rock and roll“ se rozjela...
Slepice nebo vejce?
Existují spory, co bylo vůbec první rockandrollovou nahrávkou. Poslední dobou se uvádí, že je to Rocket 88 (aspoň to tvrdí v Rock and Roll Hall of Fame), kterou natočil Ike Turner se svými Kings of Rhythm a vydal ji v březnu 1951 label Chess Records. Tentýž rok ji „coveroval“ i Bill Haley (14. června 1951), ale v každém případě je to právě Rock around the Clock, verze, kterou nahrál Bill Haley & His Comets, která se obecně bere jako počátek úspěchu rockové písně jako takové, která okupovala první příčky v Billboardu - ten tehdy měl jen tři kategorie. Nejprodávanější v obchodech, nejčastěji hrané diskžokeji a nejčastěji hrané v jukeboxech. Ve všech těchto třech kategoriích Rock Around the Clock, původně skladba od Maxe Freedmana a Jamese Myerse suverénně zvítězila - což bylo, myslím, překonáno až Elvisem roku 1956 s jeho Heartbreak Hotel... Jo, ještě poznámka: Singlu se po světě prodalo přes 25 milionů kusů. Tečka.
Výrazná rytmika, energické vystupování, přímý hlasový projev, to byly Haleyho esa, na která vsadil, a sázka mu vyšla. Navíc skladba Rock A-Beatin’ Boggie dala podnět k pojmenování nového stylu hudby - rock, rock and roll. A přišly další velké hity: Roku 1954 tedy přichází s Rock around the Clock, která obsadila první místo nejen v USA, ale i v UK. Mimo jiné. Tentýž rok také vychází velmi úspěšná Shake, Rattle and Roll. Comets tehdy hráli ve složení Bill Haley, Johnny Grande (piano, hrál i u Kingsmen), Billy Williamson (doprovodná kytara), Marshall Lytle na kontrabas (basová kytara od Leo Fendera ještě nepronikla tak masivně do raných rockandrollových souborů) a Joey Ambrose na saxofon (na bicí se domnívám, že to byl Charlie Higler). O rok později mezi singly vyčnívá námi již uvedená skladba Rock-A-Beatin’ Boogie, která se umisťuje v top ten. Kapela objíždí celé Státy, všude jsou její koncerty nadšeně vítány, Haley a jeho skupina tak šíří slávu nového stylu po celé zemi. Dokonce jako první z představitelů nové hudby vystoupili i ve slavné Ed Sullivan Show (mezi námi, tato show se stala celosvětově známou zvláště po vystoupení Beatles, ale ti tehdy ještě zlobili na předměstí Liverpoolu). Jenže pak přichází na scénu rodák z Tupela v Mississippi a jeho rock and roll (výrazně orientovaný ke country, což je jedna ze základních čtyř větví rock and rollu) vymete hudební scénu opravdu důkladně (až do té doby, než ho zastaví a překoná famózní čtyřka, Fab Four a jejich naplno propuknuvší, ječící a nádherná mánie).
Na počátku šedesátých let zažívá velké úspěchy v Mexiku a Latinské Americe, poté mění styl ke country, což ho drží nad vodou po zbytek šedesátých let a začátkem další dekády. Ovšem v dalším období, k velké radosti fanoušků, se opět vrací k rock and rollu. Ten také předvádí mimo jiné i na velké akci pro královnu Alžbětu II, která byla vysílána britskou televizí roku 1979.
„Byli jsme první. Spojili jsme country and western s rhythm and blues a výsledkem byl rock. První tři, čtyři roky byly naše. Než přišel Elvis Presley...“
(Bill Haley, Rolling Stone, 1967)
Svůj poslední koncert pak odehraje v Jižní Africe rok nato, v červnu 1980. Jeho zdravotní stav totiž už není nejlepší. Nejméně už deset let se potýkal s alkoholismem a navíc mu byl diagnostikován neoperabilní nádor na mozku. Poslední dny tak trávil často v iluzorních snech a představách, maloval svá okna načerno, volal svým přátelům a dlouze blouznil o svých zážitcích a myšlenkách...
Haley zemřel 9. února 1981 ve věku pouhých 55 let ve svém domě v Harlingenu. Nehybného na posteli ho objevil jeho kamarád, který ho zrovna šel navštívit. Úmrtní list obsahuje jen poznámku, že šlo pravděpodobně o smrt z přirozených příčin, asi prý infarkt. Na pohřbu, který si rodina přála mít bez velké pozornosti, bylo kolem pěti set lidí. Tělo bylo zpopelněno a dodnes se neví, kde se nachází...
Kytary
Klasikou jsou zde modely ze stáje Gibson, a to Super 400 C či další řady, například L-7. Co se týče modelu Super 400, byla to vlastně kytara s největším korpusem, kterou firma Gibson Guitar Corporation postavila. Vedle Haleyho na ni hrála dlouhá řada dalších muzikantů, kdy můžeme zvýraznit taková jména jako Scotty Moore (od Elvise), George Benson, Kenny Burrell, Merle Travis a další (třeba i Chuck Berry, Robben Ford...). První modely se začaly prodávat roku 1934 (zrovna včas). Kytara byla celolubová, archtop, s klenutým víkem, a během let si prošla některými změnami (velikost f otvorů, konstrukce s jedním výřezem). Během padesátých let byla vrchní deska zesílena (kvůli zpětné vazbě) a přidány byly snímače P-90 (ty byly později nahrazeny řadou AlNiCo V a poté, roku 1957, i klasickými humbuckery). Dnešní modely vycházejí z původních řad, takže vrchní deska je ze smrku, spodní víko a luby jsou z javoru, krk je tvořen z javoru a ořechu, hmatník o 20 pražcích je ebenový.
