U mne ve studiu je dneska padesát stupňů a mozek se rozhodl totálně nepracovat. Člověk by chtěl něco cvičit, aby měl lepší pocit, že pro sebe každý den něco udělal, ale nějaká teorie a cvičení, kde je potřeba výrazně zapojit hlavu, se moc nedá... Co by se ale dalo cvičit, je motorika - technika.
Ráno na mě na YouTube vyskočil geniální Frank Gambale a téma pro dnešní Inspirace bylo hotové. Pokud Gambaleho hru znáte, určitě vám hned muselo dojít, že bude řeč o sweepingu. Tedy o velmi efektní a efektivní technice pravé ruky, kterou využívají kytaristé snad všech žánrů. No a Frank ji, myslím, dotáhl k naprosté dokonalosti. Ale nejen samotnou technikou jako takovou, to ty bylo málo, to je pak jen takové „bublání“, ale samotný výběre tónů, frázování, feeling... Určitě doporučuji k poslechu nějaké jeho CD. A abychom měli rovnou co cvičit, ale zase to nebylo příliš těžké, ale ani příliš jednoduché, spojil jsem jako mnoho dalších kytaristů tuto techniku s rozklady, nebo chcete-li arpeggii, akordů. Konkrétně tedy durového septakordu s velkou septimou Gmaj7.
Rozklady a sweeping
Pokud hrajete na kytaru už nějakou dobu, s oběma pojmy jste se určitě už setkali. Rozklady septakordů můžeme hrát mnoha způsoby, v různých polohách na hmatníku. Sweeping je speciální technika, kdy pravou rukou nestřídáme klasicky úhozy nahoru a dolů, ale plynule posouváme trsátko po jednotlivých strunách buď pouze nahoru, nebo pouze dolů. Tak jak napovídá sám název techniky, tj. „zametání“. O této velmi často využívané technice najdete určitě mnoho učebnic a videí, kde vám lidé, kteří se tímto zabývají opravdu důkladně, celou problematiku detailně popíšou.
Pro dnešek jsem napsal cvičení, které vás do tajů této techniky můžou minimálně navést a inspirovat vás k další práci. Jako první zde máme arpeggio akordu Gmaj7 přes dvě oktávy od základního tónu (G-B-D-F#, viz noty). Začínáme netradičně úhozem nahoru, potom hrajeme sweepingem vše dolů až po tón F#. Tón G na první oktávě zahrajeme legato a pokračujeme dále sweepingem dolů přes druhou oktávu až po tón D (viz noty). Po něm zahrajeme rovněž legato tón F# a celý sweeping dolů skončíme tónem G na třetí oktávě. Následující tón B zahrajeme už opačným způsobem, tedy trsátko hraje („zametá“) směrem nahoru (viz noty). Celé arpeggio končíme opět na základním tónu na struně E, který hrajeme legato.
Hrajte nejprve vše opravdu velmi pomalu, dodržujte směr úhozu, legata a snažte se být co nejvíce rytmičtí. Když si to trochu sedne a ruce začnou poslouchat, můžete postupně začít zrychlovat. Určitě doporučuji používat metronom.
Další takty jsou jen varianty rozkladu téhož akordu. Tedy rozklad od tercie, od kvinty a poslední cvičení rozklad od septimy. Pokud si budete úplně jisti, zkuste arpeggio použít do nějakého svého sólového partu. Podobným způsobem si pak můžete sami udělat všechny kategorie sedmiček, tedy dominantní septakord, mollový či polozmenšený.
Přeji hodně úspěchu při cvičení.
