Django Reinhardt: Nuages
Když se řekne jazzová kytara, tak nejednoho vyznavače této hudby napadne mezi jinými velikány právě jméno Django. Byl to nesporně jeden z geniálních muzikantů, který postrádal jakékoliv hudební vzdělání, a přesto ovlivnil veliké množství kytaristů mnoha žánrů. Narodil se v cikánské rodině, 23. ledna 1910 - v belgickém městě Liverchies jako Jean Baptiste Reinhardt. Rodiče s maringotkou projeli Severní Afriku, Itálii a zakotvili na předměstí Paříže.
Od dětství byl velmi nadaný, již ve dvanácti letech si začal kytarou vydělávat a ve svém okolí se stával známý a žádaný. V osmnácti na sebe také upozornil v nahrávacích studiích.
Nešťastnou náhodou utrpěl popáleninu levé ruky, a mohl používat pouze ukazovák a prostředník. Vytvořil si originální a svérázný prstoklad a touto technikou dosahoval takových neuvěřitelných rychlostí, krkolomných běhů a nezvyklých akordických spojů, že ještě dnes jsou některá jeho sóla pro současné kytaristy stěží stravitelná.
Roku 1934 se setkává s houslistou Stéphane Grappellim a vzniká legendární formace Quintete de Hot Club de France. Django koncertuje po celé Evropě a mnoho amerických hudebníků jej kopíruje. Jeho původ a povaha však způsobovaly problémy v profesionálním životě - byl nedochvilný a nespolehlivý. Někdy dokonce i zmizel na několik dní a žil životem cikána se sobě blízkými.
Během 2. světové války se skrýval v Paříži a přežil i několik vyhlazovacích akcí. Byl prvním evropským hudebníkem, který se pokusil prosadit v jazzové Americe. Avšak úspěch přišel s notným zpožděním. Jeho nahrávky začali objevovat jazzoví kytaristé až v sedmdesátých letech. Djangovy improvizace vnesly do jazzu naprosto jiné vlivy a cikánskou romantiku. Měl fenomenální hudební paměť a způsob jeho hry vycházel z dokonalosti a zřetelnosti každého tónu. Často používal oktávového zdvojení a umělé flažolety. Odhaduje se, že po své smrti ve 43 letech zanechal po sobě kolem 1000 nahrávek. No řekněte, komu se tohle podaří? Jednou z nejkrásnějších Djangových písní (a zřejmě nesmrtelný standard) je Nuages (Mraky). Celý jazzový svět nadchla svou křehkou nostalgií a harmonií. Forma je třídílná a tónina G dur. Časté je používání sextových akordů a chromatické postupy. Hraje se v pomalém swingu. Tématicky vychází z opakujících se čtyřtaktí. Improvizujeme dle akordů a více méně lze užít poznatků z harmonických spojů.
