Dizzy Gillespie: Groowin' High
John Birks (Dizzy) Gillespie se narodil jako nejmladší z devíti dětí v rodině zedníka a muzikanta 21. 10. 1917. Stalo se tak ve městě Cheraw v Jižní Karolině. Ve čtyřech letech se učil na piano a o něco později na trombón. Na trubku začal ve dvanácti. Již jako mladík se začal uplatňovat v orchestrech i díky svému velkému komediálnímu talentu. Párkrát to přehnal, a od šéfa orchestru Caba Callowaye dostal padáka po dosti ostrém konfliktu, když na něj vytáhl nůž. To však nemohlo ohrozit Dizziho kariéru, a během let 1941-43 spolupracoval s takovými umělci jako Ella Fitzgerald, Duke Ellington, Coleman Hawkins nebo Benny Carter. Pozdější přátelství s Charlie Parkerem a Theloniem Monkem dalo vzniknout nové éře moderního jazzu, zvané bebop. Gillespie stál v čele bebopové hudby a hrál a nahrával s největšími jazzovými esy té doby. Také rád jamoval a účastnil se mnoha projektů. Jako neoficiální uniformu boperů zavedl černý baret a brýle - dílem revolta, ale i recese. V letech 1947-48 spolupracoval s kubánským bubeníkem Chanem Pozem a položil základy pro spojení hudby karibské oblasti (hlavně rytmů) a jazzu. Jako klaun se nebál kandidovat v roce 1965 na prezidenta USA a na tiskových konferencích dokonce dopředu sliboval a rozdával různá ministerstva jazzovým hudebníkům. Na šéfa CIA doporučil například Milese Davise.
Ve hře na trubku se stal dalším novátorem a jeho technika šílených (až dvaatřicetinových) běhů se spojovala s bohatou harmonií, význačnou pro bop, a neobvyklým rytmickým frázováním. Jeho image dovršoval i korpus trubky - zalomený do úhlu 45 stupňů vzhůru. Dizzy Gillespie je považován za legendu a jednoho z tvůrců moderního jazzu.
Skladba Groowin' High pochází z doby spolupráce a kamarádství s Charlie Parkerem, někdy kolem roku 1942. Je v tónině Es dur a je tvořena opět dominantními jádry. Prvních šest taktů je v Es a přechází v sedmém taktu o tón výš do F. Zajímavý je postup akordů v prima voltě, kde akordy sestupují chromaticky až na E7 a zpět do původní tóniny Es. V sekunda voltě je postup ještě zvláštnější a příkré harmonické spoje ukazují právě na bebop, který se snažil revolučně rozbít zažité swingové klišé. Vertikální způsob improvizace rozloženými akordy lze zkombinovat s tóny durových jónských stupnic po čtyřtaktích. Tzn. durová stupnice Es a F. Skladba se často hraje dost rychle. Ostatně jako převážná většina bebopových skladeb.
