Resophonická kytara (6)
Asi každý hudobník súčasnosti je, i keď nepriamym spôsobom, ovplyvnený minulosťou a hudbou, ktorú počúval. Súčasné médiá nedávajú veľa priestoru pre blues a podobným žánrom, a preto sú muzikanti nútení hľadať tú svoju hudbu. V blues to platí dvojnásobne a počúvanie nahrávok je asi najdôležitejšou činnosťou bluesmana. Existuje nespočetné množstvo hráčov na rezofonické gitary, informácií, a preto len v stručnosti spomeniem vzory, ktoré ma ovplyvnili a môžu ťa naštartovať v tvojej hre a inšpirácii.
Asi k najväčším vzorom patrí černošský bluesman Son House. Vyznačuje sa primitívnou, ale precítenou hrou. I keď hral na rezofonickú gitaru so silnými strunami, nikdy nepoužíval kovové prstienky. Bukka White - veľký propagátor rezofonického blues, známy svojimi rytmickými variáciami. Vynikajúcu prácu s bottleneckom ovládal aj ďalší bluesman Fred McDowell. Samozrejme otcom delta blues, i keď nie ako hráč na rezofonickú gitaru, ostáva Robert Johnson.
Z veľkého množstva spomeniem len zopár súčasných profesionálnych hudobníkov, ktorých som mal možnosť vidieť, počuť, a ktorí sa stali inšpiráciou v mojej hre. Doug Macleod - hudobník z Kalifornie, vynikajúci bluesový hráč a spevák. Papa George - anglický bluesman s nesmierne silnou a emotívnou hrou. Hans Theessink - Holanďan žijúci vo Viedni. Kráľom súčasnej rezofonickej hudby je Bob Brozman - hudobník z USA, ktorý nepozná hranice štýlov a autor množstva škôl a nahrávok po celom svete.
Blues, samozrejme, ako každá iná hudba, prešiel svojím vývojom a dnešné chápanie blues búra hranice hudobných štýlov. Rezofonická gitara sa objavuje prakticky vo všetkých žánroch od jazzu, folku, country... až po world music. Pred pár rokmi sa niekoľko nadšencov zo Slovenska a Čiech rozhodlo založiť Svetovú rezofonickú asociáciu (www.resophonic-association .com). V súčasnej dobe združuje hudobníkov a fanúšikov rezofonickej hudby po celom svete. Svetlo sveta uzrela i jedinečná hudobná kompilácia Resophonic Players of Europe 2005, ktorá ako prvá svojho druhu mapuje súčasných majstrov rezofonickej gitary (zvukové ukážky na CD Muzikus).
Týmto dielom sa s vami lúčim a prajem vám veľa silných nervov a trpezlivosti v hre na rezofonickú gitaru. Zároveň vás pozývam na svoju internetovú stránku www.lubosbena.sk a ostávam otvorený akejkoľvek spolupráci a pomoci pri hľadaní koreňov rezofonickej hudby.
"A zatiaľ čo blues nesporne zostáva jedinečným africko-americkým umeleckým prejavom v 21. storočí, stáva sa i medzinárodnou populárnou hudbou. V národe slovenskom sa blues našiel vskutku v skvelom Ľubošovi Beňovi. Svojím speváckym prejavom Ľuboš do tejto hudby vnáša "slovenskú dušu" a jeho hra na rezofonické gitary udržiava nažive odkaz bratov Dopjerovcov, slovenských emigrantov, ktorí priviedli na svet radikálnu myšlienku výroby celokovových gitár s rezonátorom. Tento koncept vytvoril celkom novú zvukovú dimenziu v hudbe blues."
(Dr. David Evans, Memphis University, USA)
(Jazz)Rockování (32) - John Abercrombie: Red and Orange
Do zlatého fondu poloviny sedmdesátých let, kdy na světě řádil jazzrock, patří i vynikající americký kytarista John Abercrombie. Narodil se roku 1944 v Port Chester, stát New York, a na kytaru začal hrát ve čtrnácti. Na středoškolských studiích ho nejvíce vzrušoval Chuck Berry, ale brzy potom již přičichl k jazzu, hrál s varhaníkem Johnny Hammondem (jaké to příznačné jméno, že?) a v roce 1969 se připojil k bratrům Breckerovým, se kterými nahrál první desku. Ve stejném roce zakončil studia na slavné Berklee College. Jamoval a nahrával s mnoha skvělými muzikanty po newyorkských klubech. Dostal lano do v té době excelentní kapely Billyho Cobhama a natočil dnes již legendární alba Crosswinds, Total Eclipse a Shabazz. Potom navázal spolupráci s Janem Hammerem a bubeníkem Jack DeJohnettem. O něco později přichází naprosto skvělý basista Dave Holland a John tvoří s tímto tandemem s přestávkami vlastně až dodnes. Seznámil se s Manfredem Eicherem a jeho mnichovským labelem ECM a začal se více nořit do tajů akustické kytary. Výsledkem je dlouhá řada poeticky zadumaných desek se snovými náladami a náměty. Jazzrock je opuštěn a u Johna převládl cit pro jazzovou hudbu. V osmdesátých letech se nevyhnul experimentům s kytarovým syntezátorem a nahrával zajímavé projekty s Markem Johnsonem (bass) a Peterem Erskinem (drums). Přibližně od devadesátých let zakládá různá, tak trochu exotická sdružení (housle, lesní roh, varhany atd.) a inklinuje k moderní vážné hudbě. Je to zřejmě období hledání a nového vyjádření. John nahrál pod svým jménem jako leader asi šestadvacet alb a podílel se zhruba na sto patnácti deskách jako spoluhráč. Také velice úctyhodné číslo. My se ale vrátíme do roku 1974 a doby fusion. John zrovna natáčí v triu s Hammerem a DeJohnettem velmi inspirativní LP Timeless, kde se projevuje více vlivů (např. Mahavishnu Orchestra, Miles Davis, Billy Cobham, vážná hudba, atd.), už zde je znát Johnovo založení a nadšení pro jemné pastelové tóny akustické kytary. Vybral jsem dnes pro jazzrock typickou skladbu Red and Orange, kde také tušíme velký Hammerův vklad. Je postavena opět na ostinátní basové figuře, zde hrané na pro tu dobu novátorský a módní Minimoog. Hammond varhany obstaraly harmonický podklad v tónině a moll (střídání akordů a moll a E dur) a tak může začít trumfování se v sólech v dialogu kytara - varhany. Dosti běžné schéma, dotažené do dokonalosti např. u Coreova Return to Forever nebo McLaughlinova Mahavishnu. Každá doba má svoje boty. Ale při poslechu tiše žasneme nad technikou a feelingem kytaristy, který si nezadá s již jmenovanými. Rychlost, preciznost a velký nadhled. Myslím, že je co se učit. Zájemcům o fusion velice doporučuji a specielně kytaristé by měli poznat velkého kouzelníka a tvůrce až neskutečných barev, kterými lze namalovat hudbu. Johne, maluj dál!
Více informací naleznete na www.johnabercrombie.com.
