Před časem jsme si povídali o nestandardních způsobech cvičení s metronomem. Dnes zkusíme na tréning timingu (držení tempa a trefování úderů tam, kam v čase patří) nahlédnout zase trochu jinak. Cílem většiny z nás je hrát s kapelou a pro publikum, použít nástroj ke komunikaci, nejen k vlastnímu potěšení. Dávalo by tedy smysl i cvičit s hudbou, nejen do ticha nebo do metronomu. Nemám teď na mysli trénování coverů a snahu co nejvěrněji zahrát nějakou skladbu, ale hraní standardních etud a cvičení, ať již hrajete z Veselého, ze Stick Controlu nebo z The New Breed. Všechny tyto školy jdou přehrávat téměř s jakoukoliv nahrávkou a cvičení je pak zároveň zábavnější a zároveň praktičtější, protože se nové patterny učíte hrát rovnou s kapelou. Samozřejmě nejprve je potřeba nacvičit v pomalém tempu základní techniku a koordinaci, která k dané etudě či patternu patří.
Ideální nahrávky jsou srozumitelné, přesné a v konstantním tempu, a především mám na mysli knihu Groove Essentials od Tommyho Igoe. Jedná se o osmdesát vypsaných doprovodů v mnoha různých stylech a zároveň osmdesát nahrávek bez bubnů nahraných špičkovými muzikanty podle metronomu, takže tempo i napětí každé skladby je neměnné. Kromě cvičení vypsaných doprovodů jsou tyto nahrávky ideální právě pro hraní dalších groovů, přechodů nebo všemožných patternů i etud. Kromě toho lze samozřejmě stáhnout nepřeberné množství playalong nahrávek z internetu. Problém může být (na rozdíl od metronomu) nemožnost změnit tempo, ale ono to nemožné není: Stačí si pořídit program The Amazing Slowdowner, který nahrávku přepočítá tak, že při zrychlení i zpomalení zůstane zachována výška tónů, anebo například digitální pracovní stanici Reaper, kde sice změna tempa mění i výšku, ovšem zase se můžete rovnou nahrát a poslouchat (máte-li mikrofon), což je zásadní zpětná vazba.
Další knížka, kterou mohu doporučit, je Fresh Approach to Snare Drum od Marka Wesselse. Učebnice je zaměřená na malý buben a použití akcentů, přírazů, rudimentů a dvojitých úderů a k většině obsahu patří také nahrávky, které jsou občas rozverně podivné, ale vždy zajímavé a přesné. Závěrem opakuji, že tento způsob by neměl být jediným, protože při použití jednoduchého metronomu se můžete lépe soustředit na technickou a koordinační stránku věci, ovšem ve chvíli, kdy už dané cvičení jakž takž umíte, tak je to dobrý mezistupeň mezi osamělým cvičením a použitím v kapele.
