Toto vydání školky je poslední z mé dílny. Padesát devět dílů znamená, že jsem bez jednoho čísla naplnil pět let. Je čas předat žezlo (či pomyslnou paličku) mladším, nadšenějším a v neposlední řadě vzdělanějším kolegům. Na závěr si tedy dovolím trochu obecnější povídání.
Hlavní poselství je nebát se. Nebojte se, že hrajete špatně. Nebojte se, že se neuplatníte, když vás nevzali na konzervatoř. Nebojte se, že málo cvičíte (ale cvičte!). Nenechte se zastrašit nebezpečným srovnáváním s Virgilem Donatim, Gavinem Harrisonem, Thomasem Langem nebo kýmkoliv dalším ze svých vzorů. Ano, je téměř jisté, že nikdy nebudete hrát jako oni. To ale ještě neznamená, že vaše snahy nemají smysl. Podstatný princip hry na bubny a jakýkoliv jiný nástroj je v tom, že hrajete tak, jak potřebuje kapela a skladby. Vzpomeňte si na Charlieho Wattse, Nicka Masona nebo Larryho Mullena. To jsou hráči, kteří nemají bleskurychlé chops, a přesto bubnují v kapelách, které jsou dokonce mnohem proslulejší než kapely výše zmíněných technických mágů. Ale hlavně - proslavit se není jediný cíl, ani ten nejdůležitější. Sláva má temnou stránku a jejím předpokladem jsou nevyhnutelné oběti. Každý na jakékoliv úrovni se může hudbou bavit. Každý si může zařídit turné po Evropě, stačí trocha peněz a spousta trpělivosti a odeslaných e-mailů. Každý může prožít dobrodružství a napětí spojené s kapelním životem, jen nebude jezdit tourbusem, ale dodávkou.
Nevzali vás na konzervatoř? Není všem dnům konec. Téměř každý bubeník, který se hudbou živí, zároveň i učí. Je nepřeberné množství soukromých učitelů, stačí si vybrat. A pokud váš vysněný pedagog učí na konzervatoři, stejně máte obvykle možnost objednat se u něj i na soukromé hodiny. Nezáleží na škole, jen a jen na vaší osobní píli. Nutno však podotknout, že pomoc učitele velmi silně doporučuji. Pomůže odhalit chyby, poradí, co cvičit, namotivuje vás. Můžete argumentovat pár úspěšnými hráči, kteří jsou čistými samouky. Ale stejně jako existují lidé, kteří celý život kouří a dožijí se stovky, nic to nemění na tom, že valná většina kuřáků umírá předčasně.
A nakonec poznámka ke zmíněné vlastní píli. Pusťte se do cvičení a hraní na sto procent. Ale pozor, to neznamená, že se musíte cítit špatně, pokud bubnům nevěnujete každou minutu! Těch sto procent je totiž pro každého jinde. Pro dosažení solidní úrovně stačí hrát dvě hodiny denně. Kdo má bubnování jako koníčka, stačí mu půlhodina. A pokud chcete hrát s Animals as Leaders, pak je ideální mít odcvičeno 30 000 hodin. Určete si svých sto procent a dodržujte je, to k radosti stačí.
