Monitoring nahrávaných stop I
Pro signály, které odesíláte do jednotlivých stop rekordéru, si musíte vytvořit nějaký systém poslechu, aby bylo možné:
1) kontrolovat to, co právě odchází do záznamu
2) poslouchat již nahrané stopy společně se zvuky, které k nim budete přitáčet
3) zajistit synchronní poslech hudebníkům, kteří natáčejí základní stopy nebo dotáčejí další nástroje a vokály
Tato na první pohled jednoduchá záležitost v sobě skrývá řadu úskalí a kompromisů, a proto si zaslouží trochu pozornosti.
Konfigurace s přímým poslechem
První možností (dnes asi využívanou nejčastěji vzhledem k latenci systémů HDR) je přímý poslech ze vstupních kanálů na mixážním pultu nebo z preampu kombinovaný s poslechem stop, které již byly zaznamenány. Jedná se o klasický způsob záznamu, kdy je analogový nebo digitální mixpult vybaven monitorovací sekcí zapojenou do hlavního poslechu v režii, ze které se také odesílají systémem auxů (pre) poslechy muzikantům ve studiu.
Rozsáhlá monitorovací sekce na mixážním pultu pro smíchání nahraných stop do poslechu je ovšem nezbytná pouze v případě analogového (digitálního) rekordéru, který má samostatné výstupy z jednotlivých stop (poloprofesionální i profesionální analogové multitracky, klasický páskový A-DAT apod.). Pro stále se rozšiřující způsob práce na HDR může být tato monitorovací sekce nahrazena obyčejnými stereofonními vstupy, protože vlastní mixáž nahraných stop můžete provádět přímo na softwarovém mixpultu příslušného programu. Teoreticky by vám pro smíchané stopy stačil jediný stereofonní vstup s možností odeslání do auxů; pokud však chcete hudebníkům poslat do sluchátek jinak provedenou mixáž, než máte v režii, je nezbytné mít k dispozici tolik stereovstupů s auxy, kolik různých mixáží jim budete posílat (rozdílné mixáže hudebníkům je samozřejmě možné provést jednoduše i v monu). Budete-li například nastavovat na softwarovém mixu jiné poměry nahraných stop pro bubeníka a jiné pro basistu, musíte je fyzicky odeslat do samostatných výstupů na kartě nebo D/A převodníku a logicky tedy i do samostatných vstupů na mixu (viz příklad zapojení).
Při tomto způsobu práce musí být na rekordéru (nebo v preferencích na HDR) navolen systém monitoringu, který již nepřepíná vstupní signál na výstupy jednotlivých stop (těch, které jsou navolené pro záznam). V opačném případě by byl poslech z nahrávaných stop v režii i u muzikantů ve sluchátkách zdvojený, u HDR navíc ještě poznamenaný latencí systému.
Relativní nevýhodou tohoto řešení je to, že při dotáčení jednotlivých stop slyšíte až do chvíle aktivování záznamu nahranou stopu společně s tím, co vytváří interpret. Pokud tedy začne například zpěvák zpívat o několik frází dříve, než vstoupíte do záznamu, slyšíte právě zpívanou pasáž společně se záznamem ze stopy - toto "zdvojení" končí až ve chvíli, kdy stisknete záznam. Někteří zvukaři, producenti i muzikanti ale tento způsob práce preferují, protože v režii je přesná akustická kontrola toho, zda už interpret hraje nebo zpívá, a hudebník ve studiu má zase ve sluchátkách přesnou informaci o tom, ve kterém místě zvukař do záznamu vstoupil a kdy z něj vystoupil.
Jistou nevýhodou tohoto způsobu monitoringu je také to, že nastavení hlasitosti a dalších záležitostí souvisejících s poslechem nemusí být pro přímý a zaznamenaný signál totožné. Rozhodující je však fakt, že pracujete s nulovou latencí, takže dochází k ideální synchronizaci přehrávaných a zaznamenávaných stop. Hudebníci mají ve sluchátkách vlastní poslech reprezentovaný přímým, analogovým signálem, který neprochází dokonce ani latencí převodníků A/D a D/A, což bezesporu přispívá k lepší kvalitě monitoringu.
